4 Tz 36/2010
Datum rozhodnutí: 10.08.2010
Dotčené předpisy: § 181f odst. 2 tr. zák.



4 Tz 36/2010 ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y



Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10. srpna 2010 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného S. R. , proti trestnímu příkazu Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 4 T 70/2009, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :


Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 4 T 70/2009, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 181f odst. 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v neprospěch obviněného S. R.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu ve Frýdku Místku s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Obviněný S. R. byl trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 4 T 70/2009, uznán vinným trestným činem neoprávněného nakládání s chráněnými a volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 181f odst. 2 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ( dále jen tr. zák.) Tohoto trestného činu se dopustil tím, že přestože je rys ostrovid podle ustanovení § 14 odst. 2 přílohy č. III vyhl. č. 395/1992 Sb. zařazen mezi chráněné druhy živočichů ve stupni kriticky ohrožený a zároveň je druhem uvedeným v příloze A nařízení Rady ES č. 338/97 jako druh přímo ohrožený vyhynutím a jeho chov v zajetí není možný bez udělení výjimky z ochrany zvlášť chráněných živočichů podle § 56 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, přesto aniž by byl držitelem této výjimky si dne 26. 7. 2008 v N. opatřil samici rysa ostrovida označenou čipem, kterého pak choval až do 20. 8. 2008 v místě svého bydliště v H., okres F. M., a to i přesto, že si byl plně vědom toho, že k jeho držení výjimku z ochrany zvlášť chráněných živočichů podle ustanovení § 56 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny potřebuje, přičemž udělení této výjimky Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR - Správy chráněné krajinné oblasti Beskydy usnesením o zastavení řízení č. 6248/BE/2008 ze dne 24. 10. 2008 nebylo vydáno.

Za to byl obviněný odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 15 000,- Kč se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Uvedený trestní příkaz nabyl právní moci dne 23. 4. 2009.

Podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. podala ministryně spravedlnosti k Nejvyššímu soudu proti výše citovanému trestnímu příkazu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného S. R. Ke skutkovému stavu věci stěžovatelka uvedla, že obviněný si skutečně přivezl dne 26. 7. 2008 do svého bydliště samici rysa ostrovida označeného čipem a chovaného v zajetí, který u obviněného žil do 20. 8. 2008. Obviněný však neměl na chov rysa ostrovida potřebnou výjimku. Na jaře roku 2008 si obviněný začal vyřizovat potřebná potvrzení a obrátil se proto na Krajskou veterinární správu pro Moravskoslezský kraj, jenž mu 17. 4. 2008 rozhodnutím povolila chov rysa ostrovida na tři roky. Poté obviněný požádal o povolení chovu rysa ostrovida Správu chráněné krajinné oblasti Beskydy, se kterou jednal až do konce října 2008, kdy bylo řízení o povolení chovu rysa zastaveno. V době, kdy měl obviněný podány žádosti na chov rysa, domníval se, že si může rysa ostrovida zapůjčit, jelikož v minulosti, konkrétně v roce 1995 měl již na rysa ostrovida vydanou výjimku, ve které je mimo jiné uvedena podmínka, že při svěření jedince nebo půjčení drženého jedince včetně preparovaného vystaví chovatel dočasnému držiteli potvrzení o půjčení a zaznamená půjčení do své evidence. Pro případ kontroly měl obviněný od majitele předmětného rysa ostrovida pana J. vydáno potvrzení a fotokopii certifikátu předmětného rysa i fotokopii výjimky pro chov vydanou majiteli rysa P. J. Obviněný tak předpokládal, že mu bude chov rysa ostrovida povolen. Dne 26. 7. 2008 si proto zapůjčil samici rysa ostrovida s číslem čipu na zatím neustanovenou dobu, kterou si přivezl domů a umístil ji v kleci schválené krajskou veterinární správou. Přitom čekal na povolení chovu rysa Správou chráněné krajinné oblasti Beskydy (dále jen správa CHKO ). Někdy počátkem měsíce srpna 2008 přišla do provozovny obviněného kontrola z České inspekce životního prostředí v Ostravě ( dále jen ČIŽP ) a Živnostenského úřadu Frýdek Místek, přičemž v té době obviněný doma nebyl. Poté se dostavil na ČIŽP v Ostravě, kde předložil doklady na chov rysa, kterými v té době disponoval. Skutečnosti, které se v té době dozvěděl, obviněného přivedly k přesvědčení, že výjimku na chov rysa nedostane, a proto někdy koncem měsíce srpna 2008 vrátil rysa panu J., jenž se pro něj osobně dostavil. Poté bylo řízení o udělení výjimky k chovu rysa zastaveno.

Majitel rysa P. J. u policejního orgánu v rámci podání vysvětlení uvedl, že obviněnému rysa přemístil pouze na dobu trvání rekonstrukce svého chovného zařízení, neboť o něm věděl, že má schválený výběh vhodný na chov rysa a pumy. Proto se dohodl s obviněným na pronájmu tohoto výběhu s tím, že se obviněný bude o rysa starat. Nechtěl obviněnému rysa prodat nebo zapůjčit. Potvrzení o zapůjčení rysa P. J. obviněnému vydal pouze z toho důvodu, aby obviněný mohl doložit legálnost zvířete.

Z obsahu spisového materiálu dále vyplývá, že obviněný podal dne 22. 4. 2008 u Správy CHKO Beskydy žádost o povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů živočichů podle § 56 odst. 3 písm. f) ve smyslu ustanovení § 50 odst. 1, 2 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, neboť rys ostrovid je chráněný druh v kategorii silně ohrožené druhy. Žádost se konkrétně týkala předmětného rysa. Uvedené správní řízení pak bylo přerušeno a poté zastaveno.

Pokud jde o jedince rysa ostrovida, ten byl zakoupen panem J. v roce 2007 v SRN od privátního majitele, přičemž se jedná o registrované zvíře narozené v zajetí. Rys má osvědčení o původu vydané za účelem jeho vyjmutí ze zákazu obchodního využití, jenž je platné na území celé EU. P. J. má chov rysa povolen Správou CHKO Kokořínsko a podle Správy CHKO Orlické hory jmenovaný neoznámil tomuto správnímu úřadu zapůjčení předmětného rysa ostrovida, ačkoliv mu tato povinnost vyplývá z podmínek výjimky, která mu byla pro chov v roce 2007 udělena.

Bez významu podle stěžovatelky není ani dopis ČIŽP ze dne 23. 1. 2009 adresovaný Policii ČR, z něhož plyne, že rys ostrovid je zvláště chráněným druhem živočicha, který je podle národní legislativy považován za kriticky ohrožený a podle legislativy Evropské unie za druh přímo ohrožený vyhynutím. Pokud jde o jeho chov v zajetí, je k němu třeba výjimky vydané orgánem ochrany životního prostření, a to podle ustanovení § 56 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Na vydání výjimky není právní nárok. Rozhodnutí vydané podle tohoto ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny není přenositelné na nové vlastníky či držitele zvířete. Od dubna 2004 však lze v ČR držet rysa ostrovida v zajetí i bez výjimky vydané orgánem ochrany přírody, pokud je takový jedinec držen v přímé péči člověka a pochází z odchovu v zajetí, přičemž musí být nezaměnitelně označen nebo identifikován nesnímatelným způsobem a evidován orgánem ochrany přírody. Uvedený stav pak dokládá rozhodnutí o osvědčení o vzetí do evidence podle ustanovení § 54 odst. 4, odst. 5 zák. č. 114/1992 Sb. Toto osvědčení o vzetí do evidence je pak přenositelné na další vlastníky nebo držitele zvířecího jedince.

Následně stěžovatelka poukázala na ustanovení § 2 odst. 5, 6 a § 314e odst. 1 tr. ř. a na ustanovení § 181f odst. 1, odst. 2 a § 3 odst. 1, odst. 2 tr. zák. s tím, že těmito ustanoveními se soud při svém rozhodování důsledně neřídil. Právní úprava ustanovení § 182f odst. 2 tr. zák. je podle stěžovatelky samostatnou skutkovou podstatou, která je ve srovnání s ustanovením § 181f odst. 1 tr. zák. alternativou přísnější, protože směřuje k ochraně vzácnějších a nejvíce ohrožených druhů. Předmětem ochrany jsou pak druhy kriticky ohrožené a druhy přímo ohrožené vyhubením.


Podle ustanovení § 48 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, druhy rostlin a živočichů, které jsou ohrožené nebo vzácné, vědecky či kulturně velmi významné, lze vyhlásit za zvláště chráněné. Podle odst. 2 téhož ustanovení zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů se podle stupně jejich ohrožení člení na a) kriticky ohrožené, b) silně ohrožené a c) ohrožené. Podle odst. 3 téhož ustanovení seznam a stupeň ohrožení zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle odstavců 1 a 2 stanoví Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem, kterým je vyhl. č. 395/1992 Sb., podle jejíhož ustanovení § 14 odst. 2 seznam druhů, které jsou zvlášť chráněny a stupeň jejich ohrožení, je uveden v příloze III. této vyhlášky. Příloha III. pak má tři body s druhy kriticky ohroženými, silně ohroženými a druhy ohroženými. Rys ostrovid je podle této přílohy druhem silně ohroženým. Jestliže je rys ostrovid podle národní legislativy druhem silně ohroženým, není druhem kriticky ohroženým, a proto není ani předmětem ochrany podle ustanovení § 181f odst. 2 tr. zák.

V této souvislosti stěžovatelka poukázala na právní úpravu vyplývající ze zákona č. 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými druhy, jenž v ustanovení § 2 pod písm. c) stanoví, že pro účely tohoto zákona se druhem přímo ohroženým vyhynutím nebo vyhubením rozumí druh uvedený v právu Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů, a to konkrétně v příloze A nařízení Rady ES č. 338/97, na níž odkazuje legislativní poznámka uvedená pod čarou. V uvedené příloze je pak uveden rys ostrovid neboli Lynx lynx.

Vedle evropské právní úpravy se problematikou ohrožených druhů rostlin a živočichů zabývá na úrovni mezinárodního práva Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin publikovaná pod č. 572/1992 Sb. ( Úmluva CITES ). Tato úmluva v příloze I vymezuje druhy ohrožené vyhubením, které mohou být obchodem nepříznivě ovlivňovány. Příloha II pak zahrnuje druhy, které nejsou bezprostředně ohroženy vyhubením, a příloha III vymezuje druhy, o nichž kterákoli smluvní strana prohlásí, že v mezích její právní svrchovanosti jsou předmětem opatření mající preventivně zabránit jejich exploataci nebo ji omezit a které vyžadují spolupráci jiných stran při kontrole obchodu. Smluvní strany se zavázaly povolit obchod s exempláři podle ustanovených příloh pouze tehdy, bude-li to v souladu v ustanoveními této Úmluvy. Rys ostrovid je zařazen v příloze II uvedené Úmluvy CITES a není tedy druhem bezprostředně ohroženým vyhubením.

Jestliže ale nařízení Rady ES č. 338/97 považuje rysa ostrovida za druh přímo ohrožený vyhubením, je třeba toto respektovat a poskytovat mu z tohoto důvodu ochranu podle ustanovení § 181f odst. 2 tr. zák. jako druhu přímo ohroženého vyhubením.

Pokud jde o rysa ostrovida v projednávaném případě, z obsahu spisu vyplývá, že P. J. zakoupil mládě odchované v zajetí v SRN a k žádosti o udělení výjimky pro jeho chov v ČR předložil kopii osvědčení o původu rysa, které bylo vydáno za účelem vyjmutí daného jedince ze zákazu obchodního využití a které je platné na území celé EU. Proto bylo podle stěžovatelky nutné uvedené osvědčení nechat úředně přeložit a zjistit, zda se nejednalo o přenositelnou výjimku pro konkrétní exemplář, která je platná pro konkrétního jedince nezaměnitelného označení po celou dobu jeho života a jakoukoli transakci v rámci celé EU.

Dále měl být podle stěžovatelky v řízení před soudem znovu vyslechnut obviněný i majitel rysa P. J. a měly být odstraněny rozpory v jejich výpovědích v tom ohledu, za jakým účelem se v kritickém období rys u obviněného nacházel.

Navíc se měl soud důkladně zabývat společenskou nebezpečností jednání obviněného, protože obviněný držel rysa pouze 26 dní ve zcela vyhovujících podmínkách, rys neutrpěl žádnou újmu a obviněný v minulosti získal povolení pro chov rysa ostrovida, byť jeho platnost skončila dne 31. 12. 2005. Dále měl soud přihlédnout k tomu, že bylo možné držet rysa v zajetí i bez výjimky vydané orgánem ochrany přírody, pokud se jedná o jedince v přímé péči člověka pocházejícího z chovu v zajetí, jenž je nezaměnitelně označen nebo identifikován mikročipem a evidován orgánem ochrany přírody. Orgán ochrany přírody pak takového jedince ze zákona eviduje do 30 dnů od podání žádosti, pokud nemá podezření na nelegální původ jedince. Obviněný sice žádost o evidenci nepodal, což bylo jeho chybou, ale zato držel rysa pouze 26 dnů. Proto měl soud v souvislosti s otázkou společenské nebezpečnosti jednání obviněného posuzovat otázku závažnosti porušení předpisů o ochraně přírody, která nebyla podle stěžovatelky závažná. Stěžovatelka v této souvislosti podotkla, že podle jejího názoru není jednání obviněného trestné, a to ani kdyby obviněný po formální stránce naplnil zákonné znaky žalovaného trestného činu, protože by mohlo jít maximálně o přestupek, jak to chtěla původně řešit ČIŽP.

Pokud by však soud přes všechny výše uvedené argumenty dospěl k závěru, že jednání obviněného naplňuje formální i materiální stránku trestného činu podle ustanovení § 181f odst. 2 tr. zák., měl rovněž zvážit otázku zániku trestnosti v důsledku účinné lítosti ve smyslu ustanovení § 66 písm. a) tr. zák.

V závěru stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 4 T 70/2009, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních § 314e odst. 1 a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 181f odst. 2 tr. zák. Zároveň navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu a poté aby Nejvyšší soud postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Předně je třeba poukázat na právní úpravu, která se předmětné problematiky dotýká, a to na úpravu národní, unijní i mezinárodní.
Podle § 181f odst. 1 tr. zák. kdo v rozporu s právními předpisy usmrtí, zničí, zpracovává, doveze, vyveze, proveze, přechovává, nabízí, zprostředkuje, sobě nebo jinému opatří jedince zvláště chráněného druhu živočicha nebo rostliny nebo exemplář ohroženého druhu a a) spáchá takový čin na více než padesáti kusech živočichů, rostlin nebo exemplářů, nebo b) dopustí se takového činu, přestože byl v posledních dvou letech pro přestupek obdobné povahy postižen nebo v posledních třech letech pro takový trestný čin odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.

Podle § 181f odst. 2 tr. zák. stejně bude potrestán, kdo v rozporu s právními předpisy usmrtí, zničí, zpracovává, doveze, vyveze, proveze, přechovává, nabízí, zprostředkuje, sobě nebo jinému opatří exemplář druhu kriticky ohroženého nebo druhu přímo ohroženého vyhubením.

Podle § 87 odst. 1 písm. c) zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 30. 9. 2008, orgán ochrany přírody uloží pokutu až do výše 10 000 Kč fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že zraňuje, chová bez povolení zvláště chráněné živočichy nebo ptáky nebo jinak nedovoleně zasahuje do jejich přirozeného vývoje.

Podle § 48 odst. 1 téhož zákona druhy rostlin a živočichů, které jsou ohrožené nebo vzácné, vědecky či kulturně velmi významné, lze vyhlásit za zvláště chráněné.

Podle § 48 odst. 2 téhož zákona zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů se podle stupně jejich ohrožení člení na a) kriticky ohrožené, b) silně ohrožené, c) ohrožené. Podle odst. 3 téhož ustanovení seznam a stupeň ohrožení zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle odstavců 1 a 2 stanoví Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem, kterým je vyhl. č. 395/1992 Sb., jenž v příloze č. III stanoví seznam druhů živočichů, které jsou zvláště chráněny a stupeň jejich ohrožení. Rys ostrovid Lynx lynx je pak zařazen do kategorie druhů silně ohrožených.

Ustanovení § 50 zák. č. 114/1992 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008, stanoví základní podmínky ochrany zvláště chráněných živočichů. Podle odst. 1 tohoto ustanovení zvláště chránění živočichové jsou chráněni ve všech svých vývojových stádiích. Chráněna jsou jimi užívaná přirozená i umělá sídla a jejich biotop. Vybrané živočichy, kteří jsou chráněni i uhynulí, stanoví Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

Podle odst. 2 tohoto ustanovení je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla. Je též zakázáno je držet, chovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat, nabízet za účelem prodeje nebo výměny.

Podle odst. 3 cit. ustanovení ochrana podle tohoto zákona se nevztahuje na případy, kdy je zásah do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů prokazatelně nezbytný v důsledku běžného obhospodařování nemovitostí nebo jiného majetku nebo z důvodů hygienických, ochrany veřejného zdraví a veřejné bezpečnosti anebo leteckého provozu. V těchto případech je ke způsobu a době zásahu nutné předchozí stanovisko orgánu ochrany přírody, pokud nejde o naléhavý zásah z hlediska veřejného zdraví a veřejné bezpečnosti nebo bezpečnosti leteckého provozu. V tomto stanovisku orgán ochrany přírody může uložit náhradní ochranné opatření, například záchranný přenos živočichů, přičemž podle odst. 4 téhož ustanovení odstavce 3 neplatí pro druhy silně a kriticky ohrožené.

Podle § 54 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008, kdo drží, chová, pěstuje, dopravuje, prodává, vyměňuje, nabízí za účelem prodeje nebo výměny nebo zpracovává zvláště chráněnou rostlinu, zvláště chráněného živočicha nebo rostlinu a živočicha chráněného podle mezinárodních úmluv nebo podle zvláštního právního předpisu o dovozu a vývozu ohrožených druhů, je povinen na výzvu orgánu ochrany přírody prokázat jejich zákonný původ (povoleným dovozem, povoleným odebráním z přírody nebo sběrem, pěstováním v kultuře nebo povoleným odchovem z jedinců s původem prokázaným podle tohoto ustanovení a podobně). Bez tohoto prokázání původu je zakázáno zvláště chráněnou rostlinu nebo živočicha nebo rostlinu a živočicha chráněného podle mezinárodních úmluv nebo podle zvláštního právního předpisu o dovozu a vývozu ohrožených druhů držet, chovat, pěstovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat a nabízet za účelem prodeje nebo výměny. U nezaměnitelně označených nebo identifikovatelných jedinců pravomocně odebraných podle § 89 nebo podle zvláštního právního předpisu o dovozu a vývozu ohrožených druhů se za zákonný původ považuje pravomocné rozhodnutí o odebrání.

Podle § 54 odst. 4 téhož zákona orgánem ochrany přírody věcně a místně příslušným pro evidenci živočichů podle § 3 odst. 1 písm. d) je krajský úřad podle místa trvalého pobytu nebo sídla držitele evidovaného jedince. O vzetí jedince do evidence bude rozhodováno ve správním řízení. O vzetí jedince do evidence bude vydáno jeho držiteli osvědčení. Toto osvědčení je veřejnou listinou prokazující při případné kontrole, že se nejedná o volně žijícího živočicha podle § 3 odst. 1 písm. d).

Podle § 54 odst. 5 téhož zákona ten, kdo odchoval v zajetí jedince, který má být evidován, je povinen ho do 30 dnů nezaměnitelně označit. Dále je povinen ve stejné lhůtě písemně oznámit počet odchovaných jedinců a způsob jejich označení příslušnému orgánu ochrany přírody a požádat o vzetí těchto jedinců do evidence. Nemá-li orgán ochrany přírody důvodné podezření z nelegálního původu jedince, u něhož je požadováno vzetí do evidence, tuto evidenci provede a držitel obdrží o vzetí do evidence osvědčení.

Podle § 56 odst. 1 téhož zákona výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin, živočichů a nerostů podle § 46 odst. 2, § 49, § 50 a § 51 odst. 2 může v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody, povolit orgán ochrany přírody.

Podle § 1 odst. 1 zák. č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů, ve znění účinném do 31. 12. 2009, tento zákon upravuje ochranu volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, které jsou ohroženy na přežití, s cílem jejich zachování regulováním obchodu s nimi v souladu s Úmluvou o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (dále jen "Úmluva") a právem Evropských společenství, které upravuje dovoz a vývoz volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, dovoz výrobků z kytovců, dovoz výrobků z tuleňů, používání nášlapných pastí, dovoz kožešin a dalšího zboží vyrobeného z kožešin (dále jen "právo Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů"). Dále stanoví podmínky pro obchod s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin dále vymezených a stanoví některá další opatření sloužící k zajištění ochrany a evidence těchto druhů na území České republiky.

Podle § 1 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona se tento zákon vztahuje na stanovené druhy živočichů a rostlin a na výrobky z živočichů a rostlin těchto druhů vyjmenované v Úmluvě a v právu Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů.

Podle § 2 písm. c) se pro účely zák. č. 100/2004 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, rozumí druhem přímo ohroženým vyhynutím druh uvedený v právu Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů 5). K bodu 5) v poznámce pod čarou uvedena příloha A nařízení Rady ES č. 338/97.

Podle čl. II odst. 1 Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin ( CITES ) příloha I zahrnuje všechny druhy ohrožené vyhubením, které jsou nebo mohou být obchodem nepříznivě ovlivňovány. Obchod s exempláři těchto druhů musí být předmětem zvlášť přísných opatření, aby nadále neohrožoval jejich přežití, a může být povolován jen za výjimečných okolností.

Podle čl. II odst. 2 uvedené Úmluvy příloha II zahrnuje:

a) všechny druhy, které i když nejsou bezprostředně ohroženy vyhubením, by se jimi mohly stát, kdyby obchod s exempláři těchto druhů nebyl podřízen přísným opatřením zabraňujícím takovému jejich využívání, které je neslučitelné s jejich přežitím; a

b) další druhy, které musí být předmětem určitých opatření, aby obchod s exempláři některých druhů uvedených pod písm. a) bodu 2 tohoto článku mohl být účinně kontrolován.

Podle čl. II odst. 3 Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin ( CITES ) příloha III zahrnuje druhy, o nichž kterákoli strana prohlásí, že v mezích její právní svrchovanosti jsou předmětem opatření majících preventivně zabránit jejich exploataci nebo ji omezit, a které vyžadují spolupráci jiných stran při kontrole obchodu.

Podle čl. II odst. 4 uvedené Úmluvy strany povolí obchod s exempláři druhů uvedených v příloze I, II a III pouze tehdy, bude-li to v souladu s ustanoveními této Úmluvy.

Podle stavu příloh I, II, III k Úmluvě o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin ( CITES ) po 14. zasedání konference smluvních stran konané v Haagu ve dnech 3. 15. června 2007 spadá rys ostrovid neboli Lynx lynx do přílohy č. II, a tudíž není druhem ohroženým vyhubením.

Podle preambule nařízení Rady ES č. 338/97 bod 1., 2., 3., 4. nařízení (EHS) č. 3626/82 uvedlo od 1. ledna 1984 v platnost ve Společenství Úmluvu o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) s tím, že účelem úmluvy je chránit ohrožené druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin prostřednictvím regulace mezinárodního obchodu s exempláři takových druhů. Za účelem zlepšení ochrany druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, které jsou nebo mohou být ohroženy obchodem, musí být nařízení (EHS) č. 3626/82 nahrazeno nařízením beroucím v úvahu vědecké poznatky získané od jeho přijetí a současnou strukturu obchodu. Navíc zrušení kontrol na vnitřních hranicích v důsledku zavedení jednotného trhu vyžaduje přijetí přísnějších opatření k regulaci obchodu na vnějších hranicích Společenství a kontrolu dokumentů a zboží na hraničním celním úřadě v místě dovozu. Ustanovení tohoto nařízení nebrání tomu, aby členské státy v souladu se Smlouvou případně přijaly nebo zachovaly jakákoli přísnější opatření, zejména pokud jde o držení exemplářů druhů podle tohoto nařízení. Dále je třeba stanovit objektivní kritéria pro zařazování druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin do příloh tohoto nařízení;


Podle preambule nařízení Rady ES č. 338/97 bod 9. vzhledem k tomu, že je nutno definovat zvláštní ustanovení použitelná pro exempláře narozené a odchované v zajetí nebo na exempláře uměle vypěstované, pro exempláře, které jsou osobního nebo rodinného charakteru, a na nekomerční zápůjčky, dary nebo výměny mezi registrovanými vědci nebo vědeckými institucemi a následujících bodů přijala Rada ES toto nařízení.

Podle čl. 3 odst. 1 příloha A nařízení Rady ES č. 338/97 obsahuje:

a) druhy zařazené do přílohy I úmluvy, u nichž členské státy nevznesly výhradu;
b) jakýkoli druh, který:
i) je nebo může být předmětem poptávky za účelem využívání ve Společenství nebo mezinárodního obchodu a kterému buď hrozí vyhynutí, nebo je tak vzácný, že jakýkoli objem obchodu by ohrozil přežití druhu;
nebo
ii) patří do rodu, z něhož většina druhů je zařazena do přílohy A, nebo který je druhem, většina jehož poddruhů je zařazena do přílohy A, a to podle kritérií stanovených v pododstavci a) nebo v pododstavci b) písm. i), přičemž jeho zařazení do této přílohy je nezbytné pro účinnou ochranu těchto taxonů.

Podle čl. 3 odst. 2 příloha B nařízení Rady ES č. 338/97 obsahuje:

a) druhy zařazené do přílohy II úmluvy a zároveň nezařazené do přílohy A, přičemž u nich členské státy nevznesly výhradu;
b) druhy zařazené do přílohy I úmluvy, u nichž byla vznesena výhrada;
c) jakýkoli jiný druh, který není zařazen do přílohy I ani II úmluvy:

i) a který je předmětem mezinárodního obchodu v objemech, jež by mohly být neslučitelné:
- s jeho přežitím nebo s přežitím jeho populace v určitých zemích, nebo
- s udržením celkové populace na úrovni, která odpovídá úloze daného druhu v ekosystémech, v nichž se vyskytuje;

nebo

ii) jehož zařazení do této přílohy z důvodu podobnosti jeho vzhledu s jinými druhy zařazenými do přílohy A nebo do přílohy B je nezbytné pro zajištění účinné kontroly obchodu s exempláři takových druhů;

d) druhy, u kterých bylo zjištěno, že zavedení živých exemplářů do přírodního prostředí Společenství by představovalo ekologické ohrožení původních druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin ve Společenství.

Podle čl. 3 odst. 3 příloha C nařízení Rady ES č. 338/97 obsahuje:

a) druhy zařazené do přílohy III úmluvy a zároveň nezařazené do přílohy A nebo B, přičemž u nich členské státy nevznesly výhradu;
b) druhy zařazené do přílohy II úmluvy, u nichž byla vznesena výhrada.

Podle čl. 3 odst. 4 příloha D nařízení Rady ES č. 338/97 obsahuje:

a) druhy, které nejsou zařazeny do příloh A až C a které jsou do Společenství dováženy v počtech, jež jsou dostatečným opodstatněním pro sledování;
b) druhy zařazené do přílohy III úmluvy, u nichž byla vznesena výhrada.

Podle čl. 3 odst. 5 nařízení Rady ES č. 338/97 v případech, kdy je stav zachování druhů podle tohoto nařízení dostatečným opodstatněním jejich zařazení do jedné z příloh úmluvy, přispívají členské státy k nezbytným změnám.

Podle čl. 8 odst. 1 uvedeného nařízení Rady ES nákup, nabízení ke koupi, nabývání pro obchodní účely, veřejné vystavování pro obchodní účely, využívání pro obchodní zisk a prodej, držení za účelem prodeje, nabízení k prodeji nebo převážení za účelem prodeje exemplářů druhů zařazených do přílohy A je zakázáno.

Podle čl. 8 odst. 2 cit. nařízení Rady ES členské státy mohou zakázat držení exemplářů, zejména živých zvířat druhů zařazených do přílohy A.

Podle čl. 8 odst. 3 písm. d) tohoto nařízení Rady ES v souladu s požadavky jiných právních předpisů Společenství o ochraně volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin může být ze zákazů uvedených v odstavci 1 udělena případ od případu výjimka ve formě příslušného potvrzení vydaného výkonným orgánem členského státu, ve kterém se exempláře nacházejí, pokud se jedná o exempláře živočišných druhů narozené a odchované v zajetí nebo uměle vypěstované exempláře rostlinných druhů, případně pokud jde o části nebo odvozeniny takových exemplářů.

Z nařízení Komise ES č. 318/2008, účinného od 11. 4. 2008, kterým se mění nařízení Rady ES č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996, o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, pod bodem 1. preambule vyplývá, že na čtrnáctém zasedání konference stran Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (dále jen "úmluva"), které se konalo v červnu 2007 v Haagu (Nizozemsko), byly provedeny některé změny příloh úmluvy. Podle bodu 13. této preambule pak změny příloh I, II a III úmluvy proto vyžadují změny příloh A, B a C nařízení Rady ES č. 338/97. Proto podle bodu 18. uvedené preambule s ohledem na rozsah změn a z důvodu přehlednosti je vhodné celou přílohu nařízení Rady ES č. 338/97 nahradit. Podle čl. 1 tohoto nařízení Komise příloha nařízení Rady ES č. 338/97 se nahrazuje zněním uvedeným v příloze tohoto nařízení. Podle čl. 2 uvedeného nařízení Komise toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie a je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. Rys ostrovid - Lynx lynx je pak zařazen do přílohy A podle nařízení Rady ES č. 338/97, když podle úmluvy CITES spadá uvedený druh do přílohy II.

Ve skutkové větě trestního příkazu napadeného stížností pro porušení zákona je uvedeno, že rys ostrovid je podle § 14 odst. 2 a přílohy III. vyhl. č. 395/1992 Sb. zařazen mezi chráněné druhy živočichů ve stupni kriticky ohrožený a zároveň je druhem uvedeným v příloze A nařízení Rady ES č. 338/97 jako druh přímo ohrožený vyhynutím a jeho chov v zajetí není možný bez udělení výjimky z ochrany zvlášť chráněných živočichů orgánem ochrany přírody. S tímto tvrzením Okresního soudu ve Frýdku Místku se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit, a to z následujících důvodů.

Rys ostrovid neboli Lynx lynx byl podle prováděcí vyhl. č. 395/1992 Sb. k zák. č. 114/1992 Sb., účinné do 30. 9. 2008, o ochraně přírody a krajiny, zařazen v příloze III. nikoli do kategorie druhů kriticky ohrožených, ale pouze do druhů silně ohrožených.

Pokud pak jde o to, že uvedený živočich je podle okresního soudu druhem ohroženým vyhynutím, protože je zařazen v příloze A k nařízení Rady ES č. 338/97, tak ani tento právní závěr soudu není nezpochybnitelně správný. Je tomu tak proto, že podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 338/97 příloha A obsahuje:

a) druhy zařazené do přílohy I úmluvy (pozn. Nejvyššího soudu: Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin CITES, u níž její příloha I. vymezuje druhy ohrožené vyhubením, kam rys ostrovid zařazen není), u nichž členské státy nevznesly výhradu;

b) jakýkoli druh, který:
i) je nebo může být předmětem poptávky za účelem využívání ve Společenství nebo mezinárodního obchodu a kterému buď hrozí vyhynutí, nebo je tak vzácný, že jakýkoli objem obchodu by ohrozil přežití druhu;
nebo
ii) patří do rodu, z něhož většina druhů je zařazena do přílohy A, nebo který je druhem, většina jehož poddruhů je zařazena do přílohy A, a to podle kritérií stanovených v pododstavci a) nebo v pododstavci b) písm. i), přičemž jeho zařazení do této přílohy je nezbytné pro účinnou ochranu těchto taxonů.

Z textu nařízení Rady ES č. 338/97 ve spojení s nařízením Komise ES č. 318/2008 tedy expresis verbis nevyplývá, že všichni živočichové zařazení do přílohy A jsou právě těmi zástupci živočišné říše, kteří jsou ohroženi vyhubením. Z uvedeného nařízení Komise nevyplývá ani to, proč byl rys ostrovid neboli Lynx lynx do přílohy A zařazen, protože podle čl. 3 odst. 1 písm. a) odkazujícího na úmluvu CITES, resp. její přílohu I. tomu být nemohlo, když v příloze I. této úmluvy rys ostrovid zařazen není. Rys ostrovid by tudíž musel být do přílohy A uvedeného nařízení Komise zařazen za základě kritérií čl. 3 odst. 1 písm. b), a to buďto podle písmena i), nebo podle písmena ii). Z textu přílohy však není zjevné, zda byl rys ostrovid zařazen do přílohy A uvedeného nařízení pod písm. i ) jako druh, jemuž hrozí vyhynutí, nebo jako druh vzácný, jehož by obchod s ním ohrozil na přežití, nebo pod písm. ii ) jako živočich patřící do rodu, z něhož většina druhů je zařazena do přílohy A, nebo který je druhem, většina jehož poddruhů je zařazena do přílohy A, a to podle kritérií stanovených v pododstavci a) nebo v pododstavci b) písm. i), když jeho zařazení do této přílohy je nezbytné pro účinnou ochranu těchto taxonů.

Pojem druh ohrožený na přežití je pak třeba vykládat v souladu s kontextem celého článku 3 nařízení Rady ES č. 338/97, který o druhu ohroženém na přežití mezinárodním obchodem hovoří nejenom v čl. 3 odst. 1 písm. b), pod písmenem i) , ale také v čl. 3 odst. 2 písm. c) pod písm. i) , podle něhož příloha B uvedeného nařízení obsahuje jakýkoli jiný druh, který není zařazen do přílohy I ani II Úmluvy ( pozn. Nejvyššího soudu: Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin CITES ) a který je předmětem mezinárodního obchodu v objemech, jež by mohly být neslučitelné s jeho přežitím nebo s přežitím jeho populace v určitých zemích, nebo s udržením celkové populace na úrovni, která odpovídá úloze daného druhu v ekosystémech, v nichž se vyskytuje. Proto lze uzavřít že pojem druh ohrožený na přežití je z hlediska svého dosahu pojmem obsahově širším, než pojem druh ohrožený vyhubením .

Navíc podle Nejvyššího soudu nelze jednoznačně vyloučit ani to, že rys ostrovid byl zařazen do přílohy A nařízení Rady ES č. 338/97 na základě posledního kritéria svého čl. 3 odst. 1.

Z výše uvedených důvodů proto nelze automaticky považovat živočišný druh uvedený v příloze A k nařízení Rady ES č. 338/97 za druh ohrožený vyhubením ve smyslu trestního zákona v situaci, kdy takový druh není zároveň uveden v příloze I Úmluvy CITES.

Pokud pak stížnost pro porušení zákona uvádí, že podle ustanovení § 2 písm. c) zák. č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů ve znění účinném do 31. 12. 2009 je druhem přímo ohroženým vyhynutím druh uvedený v právu Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů, 5) a toto ustanovení pak vymezuje druhy ohrožené vyhubením i z hlediska ustanovení § 181f odst. 2 tr. zák., nemohl se Nejvyšší soud s tímto názorem stěžovatelky ztotožnit. ( Srov. opačný názor Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon, komentář II díl, 6. vydání, Praha: C. H. Beck 2004, str. 1123 )

Je tomu proto, že uvedené ustanovení je tzv. legislativní zkratkou použitelnou pouze pro účely uvedeného zákona, což vymezuje samo ustanovení § 2 zák. č. 100/2004 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, ve svém návětí před písm. a) g) slovy: Pro účely tohoto zákona se rozumí . Výklad uvedeného ustanovení tak, jak jej provedla stěžovatelka, by podle Nejvyššího soudu vedl ke zcela absurdnímu závěru, že všechny druhy uvedené v právu Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů jsou bez ohledu na to, za jaké je považuje unijní legislativa, druhy ohrožené vyhubením. To by ve svých důsledcích znamenalo, že všechny druhy uvedené v právu Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů jsou z hlediska českého trestního zákona chráněny nejpřísněji bez ohledu na stupeň jejich ochrany podle národního českého správního práva, resp. práva životního prostředí, práva unijního i mezinárodního, což by zcela jistě nebylo v souladu se zásadou subsidiarity trestního práva.

Pokud pak jde o odkaz 5) uvedený u textu tohoto ustanovení odkazující pod čarou na přílohu A k nařízení Rady ES č. 338/97, tento odkaz není součástí textu zákonného předpisu, což mimo jiné potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 22/99, když konstatoval, že posláním poznámek pod čarou či vysvětlivek je pouhé zlepšení přehlednosti a orientace v právním předpisu formou legislativní pomůcky, která z povahy věci nemůže stanovit závazná pravidla chování nebo pravidla pro interpretaci daného ustanovení. Taková pravidla musí právní předpis buď uvést přímo nebo odkázat na jiný zřetelný právní předpis či pravidlo chování vyjádřené jinou formou (např. mezinárodní smlouva apod.). Obecné ustanovení v zákoně a jeho omezení až ve vysvětlivce pod čarou neodpovídá uznávaným principům právního státu v demokratických systémech. Poznámka by byla součástí právního předpisu pouze pokud by to bylo výslovně vyjádřeno, jako je tomu např. v případě příloh zákonů

Ve vztahu ke konkrétnímu projednávanému případu považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že podle čl. 7 odst. 1 nařízení Rady ES č. 338/97 s výjimkou použití čl. 8 se na exempláře druhů zařazených do přílohy A, které se narodily a byly odchovány v zajetí nebo které byly uměle vypěstovány, vztahují stejná ustanovení jako na exempláře druhů zařazených do přílohy B.

Z hlediska historického výkladu a existence ustanovení § 181f odst. 2 tr. zák. nelze opomenout ani fakt, že uvedené ustanovení se dostalo do trestního zákona novelou č. 134/2002 Sb. Podle důvodové zprávy tohoto zákona ustanoveními § 181f a 181g tr. zák. byl navržen trestní postih jednání, jež jsou nebezpečná pro přežití ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, a to jednak na našem území a jednak v celosvětovém měřítku. Chráněnými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin se rozuměly jednak zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů a planě rostoucích rostlin podle § 48 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a jednak druhy chráněné podle § 2 zákona č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ochráněných druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně přírody a krajiny, který byl vydán k provedení Úmluvy CITES vyhlášené ve Sbírce zákonů sdělením č. 572/1992 Sb. V obou případech byly stanoveny sankce za přestupky a jiné správní delikty, avšak pro nejvíce nebezpečné činy bylo třeba doplnit i trestněprávní koncovku, stejně jako je tomu v zemích EU i v dalších evropských zemích. Silný důraz byl pak novou právní úpravou kladen na ochranu druhů kriticky ohrožených podle ustanovení § 48 odst. 2 písm. a) zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a podle ustanovení § 14 vyhl. č. 395/1992 Sb. vydané k provedení tohoto zákona. Dále byl kladen důraz na ochranu exemplářů druhů přímo ohrožených vyhubením, což byly druhy podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zák. č. 16/1997 Sb. konkretizované v ustanovení § 1 odst. 2 prováděcí vyhl. č. 82/1997 Sb., podle něhož příloha č. 1 vyhl. č. 82/1997 Sb. obsahovala seznam druhů expresis verbis přímo ohrožených vyhubením.

Zák. č. 100/2004 Sb. zrušil zák. č. 16/1997 Sb. vydaný k provedení Úmluvy CITES a problematiku nově upravil s ohledem jak na Úmluvu CITES, tak i na unijní právo, když předmětem jeho úpravy ve znění účinném do 31. 12. 2009 byla ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, které jsou ohroženy na přežití, s cílem jejich zachování regulováním obchodu s nimi v souladu s Úmluvou o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a právem Evropských společenství, které upravuje dovoz a vývoz volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, dovoz výrobků z kytovců, dovoz výrobků z tuleňů, používání nášlapných pastí, dovoz kožešin a dalšího zboží vyrobeného z kožešin. Dále stanoví podmínky pro obchod s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin dále vymezených a stanoví některá další opatření sloužící k zajištění ochrany a evidence těchto druhů na území České republiky. Prováděcí vyhláška k tomuto zákonu č. 227/2004 Sb. však již výslovný seznam druhů ohrožených vyhynutím, resp. vyhubením neobsahuje. Proto je třeba druhy ohrožené vyhubením dovozovat především na základě čl. II. odst. 1 Úmluvy CITES, jenž odkazuje na svoji přílohu I, kde jsou tyto druhy ohrožené vyhubením vyjmenovány. Nelze však ani opomíjet, že uvedená příloha č. I Úmluvy CITES není neměnná a že v ní dochází ke změnám na základě výsledků zasedání Konference smluvních stran. V konkrétním projednávaném případě pak bylo třeba vycházet z přílohy I Úmluvy CITES ve stavu po 14. zasedání Konference smluvních stran konané v Haagu ve dnech 3. - 15. 6. 2007.

Z uvedeného je rovněž zřejmé, že unijní právo reaguje na dění na konferencích k Úmluvě CITES a na změny z těchto jednání vzešlé v přílohách I, II a III Úmluvy CITES úpravou příloh A, B, C, D k nařízení Rady ES č. 338/97, ( viz nařízení Komise ES č. 318/2008 v konkrétním projednávaném případě). Jak bylo uvedeno shora, přílohy k nařízení Rady ES č. 338/97 částečně reflektují přílohy I, II, III Úmluvy CITES, ale také do svých příloh A, B, C, D zařazují i další živočišné a rostlinné druhy podle svých vlastních kritérií. Pojem druh ohrožený vyhynutím pak čl. 3 odst. 1 citovaného nařízení Rady ES vztahující se k příloze A sice používá, ale jak bylo výše uvedeno, nikoli způsobem, z něhož by bylo jednoznačné, že všechny živočišné druhy zařazené do přílohy A jsou ohroženy vyhubením. Navíc i příloha B citovaného nařízení č. 338/97 může obsahovat druhy ohrožené vyhubením, a to na základě čl. 3 odst. 2 písm. b), na jehož základě jsou do přílohy B zařazeny druhy zařazené do přílohy I Úmluvy CITES, u nichž byla vznesena výhrada.

Vzhledem ke všem výše uvedeným závěrům nemohlo jednání obviněného uvedené v obžalobě podle Nejvyššího soudu naplnit formální stránku trestného činu podle § 181f odst. 2 tr. zák. ve znaku druhu kriticky ohroženého případně druhu přímo ohroženého vyhubením . Rys ostrovid byl totiž v kritické době podle národní legislativy pouze druhem silně ohroženým a nikoliv druhem kriticky ohroženým. Podle mezinárodního práva, resp. Úmluvy CITES a jejích příloh nebyl rys ostrovid druhem ohroženým vyhubením, ale pouze druhem, který není bezprostředně ohrožen vyhubením, ale potencionálně by se jím mohl stát, kdyby nebylo přísných opatření uvedené úmluvy, protože je uveden v příloze II Úmluvy CITES. Pokud pak jde o unijní právní úpravu, nezbývá s odkazem na výše uvedené argumenty než konstatovat, že ačkoliv byl rys ostrovid zařazen v příloze A nařízení Rady ES č. 338/97, neznamená to, že se beze vší pochybnosti jedná o druh ohrožený vyhubením v situaci, kdy rys ostrovid není zařazen do přílohy I Úmluvy CITES. Proto uvedený znak trestného činu druh přímo ohrožený vyhubením nemohl být pokryt úmyslným zaviněním obviněného.

Pokud pak stížnost pro porušení zákona uvádí, že obviněný měl mít na chov rysa ostrovida vyřízenu výjimku podle ustanovení § 56 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, tak s tímto závěrem se Nejvyšší soud zcela ztotožnil. Podle § 50 odst. 2 uvedeného zákona je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla. Je též zakázáno je držet, chovat , dopravovat, prodávat, vyměňovat, nabízet za účelem prodeje nebo výměny. Chovat rysa ostrovida v zajetí pak lze na základě výjimky vydané podle § 56 odst. 1 citovaného zákona, který stanoví, že výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 46 odst. 2, § 49 a § 50 v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, nebo v zájmu ochrany přírody, může povolit orgán ochrany přírody na základě kritérií uvedených v ustanovení § 56 odst. 3 zák. č. 114/1992 Sb.

Jestliže ale stěžovatelka ve svém podání zároveň činí závěr, že podle § 54 odst. 4, 5 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 30. 9. 2008, mohl obviněný držet rysa ostrovida v zajetí bez shora uvedené výjimky, nic takového z uvedených ustanovení podle Nejvyššího soudu nevyplývá. To proto, že odst. 4 citovaného ustanovení upravuje orgán věcně a místě příslušný pro evidenci živočichů podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) stejného zákona, které stanoví, že volně žijící živočich je jedinec živočišných druhů, který se vyskytuje v přírodě a není v přímě péči člověka. Za jedince v přímé péči člověka se považuje jedinec živočišných nebo ptačích druhů pocházející z odchovu v zajetí, který je nezaměnitelně označen nebo identifikován nesnímatelným kroužkem nebo mikročipem anebo jiným nezaměnitelným způsobem a evidován orgánem ochrany přírody. Orgán ochrany přírody je na základě písemné žádosti držitele do 30 dnů povinen takového jedince evidovat, pokud nemá důvodné podezření na nelegální původ jedince. Dále ustanovení § 54 odst. 4 citovaného zákona stanoví, že o vzetí jedince do evidence bude rozhodováno ve správním řízení. O vzetí jedince do evidence bude vydáno jeho držiteli osvědčení. Toto osvědčení je veřejnou listinou prokazující při případné kontrole, že se nejedná o volně žijícího živočicha podle § 3 odst. 1 písm. d).

Pokud pak jde o ustanovení § 54 odst. 5 tohoto zákona, ve znění účinném do 30. 8. 2008, to se týká povinností chovatele, který v zajetí odchoval nového jedince rozmnožováním, protože uvedené ustanovení stanoví, že ten, kdo odchoval v zajetí jedince, který má být evidován, je povinen ho do 30 dnů nezaměnitelně označit. Dále je povinen ve stejné lhůtě písemně oznámit počet odchovaných jedinců a způsob jejich označení příslušnému orgánu ochrany přírody a požádat o vzetí těchto jedinců do evidence. Nemá-li orgán ochrany přírody důvodné podezření z nelegálního původu jedince, u něhož je požadováno vzetí do evidence, tuto evidenci provede a držitel obdrží o vzetí do evidence osvědčení. Z obsahu tohoto zákonného ustanovení je tudíž podle Nejvyššího soudu zřejmé, že se netýká možnosti chovu jedinců bez povolení, ale pouze upravuje povinnost označení a registrace jedinců, kteří se u chovatele narodí.

Jak bylo shora uvedeno, nakládáním s rysem ostrovidem se zabývá i unijní právo, které rysa ostrovida zařadilo do přílohy A nařízení Rady ES č. 338/97. Toto nařízení v ustanovení čl. 8 odst. 1 zakazuje nákup, nabízení ke koupi, nabývání pro obchodní účely, veřejné vystavování pro obchodní účely, využívání pro obchodní zisk a prodej, držení za účelem prodeje, nabízení k prodeji a převážení za účelem prodeje exemplářů druhů zařazených do přílohy A.

Pokud stěžovatelka poukazuje na německy psanou listinu týkající se předmětného rysa ostrovida na č. l. 20 spisu, Nejvyšší soud z jejího obsahu zjistil, že se jedná o listinu v německé a anglické mutaci vydanou Úřadem životního prostředí okresu Recklinghausen, v SRN potvrzující, že žijící Lynx lynx, nar. 27. 5. 2006 s označením je rysem ostrovidem ženského pohlaví narozeným a odchovaným v Německu v zajetí, na něhož se vztahuje výjimka ze zákazu obchodních činností ve smyslu ustanovení čl. 8 odst. 1 nařízení Rady ES č. 338/97 vydaná na základě ustanovení čl. 8 odst. 3 písm. d) uvedeného nařízení, které umožňuje v souladu s požadavky jiných právních předpisů Společenství o ochraně volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin ze zákazů uvedených v odstavci 1 udělit případ od případu výjimku ve formě příslušného potvrzení vydaného výkonným orgánem členského státu, ve kterém se exempláře nacházejí, pokud se jedná o exempláře živočišných druhů narozené a odchované v zajetí nebo uměle vypěstované exempláře rostlinných druhů, případně pokud jde o části nebo odvozeniny takových exemplářů.

Tato výjimka ze zákazu obchodních činností ale neumožňuje podle Nejvyššího soudu to, že by mohl být předmětný rys ostrovid chován v České republice bez povolení českého úřadu vydaného podle § 56 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Je tomu tak proto, že podle čl. 8 odst. 2 nařízení Rady ES č. 338/97 mohou členské státy zakázat držení exemplářů, zejména živých zvířat druhů zařazených do přílohy A, bez ohledu na účel jejich držení uvedený v čl. 8 odst. 1 uvedeného nařízení . Proto je právní úprava České republiky zakazující v ustanovení § 50 odst. 2 zák. č. 114/1992, o ochraně přírody a krajiny, škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí , rušit, zraňovat nebo usmrcovat, sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla, držet, chovat , dopravovat, prodávat, vyměňovat, nabízet za účelem prodeje nebo výměny , zcela v souladu s předpisy unijního práva. Není zde tudíž na místě uplatňovat zásadu aplikační přednosti unijních předpisů v situaci, kdy sama unijní úprava stanovuje národním právním řádům možnost přísnějších individuálních národních právních úprav. Pokud tedy česká právní úprava umožňuje chov rysa ostrovida na povolení vydané na základě správního uvážení příslušného úřadu ve smyslu ustanovení § 56 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je třeba v České republice takové povolení k chovu uvedeného zvířete mít, i když se jedná o jedince narozeného v zajetí v zemi, která přímo podle unijního práva na základě správního uvážení svého příslušného orgánu udělila předmětnému zvířeti výjimku ze zákazu obchodních činností ve smyslu čl. 8 odst. 1 ve spojení s čl. 8 odst. 3 písm. d) nařízení Rady ES č. 338/97.

Pokud tedy stížnost pro porušení zákona argumentuje tím, že pro posouzení jednání obviněného bylo třeba přesně zjistit, za jakým účelem se v předmětném období chráněný rys u obviněného nacházel, nemohl se Nejvyšší soud s tímto názorem ztotožnit, protože z hlediska právní kvalifikace jednání obviněného je tato skutečnost zcela nepodstatná v situaci, kdy majitel předal rysa obviněnému a fakticky po celou dobu pobytu rysa u obviněného nevykonával nad rysem faktickou moc, nebo aspoň kontrolu. Obviněný totiž potřeboval povolení k držení rysa, resp. jeho chovu a vystavování v rámci své zahrady, jak vyplývá z obsahu spisového materiálu, ať již měl rysa dočasně zapůjčeného či ho měl v opatrování na základě toho, že si majitel rysa u obviněného v jeho objektu pronajal klec na rysa s tím, aby se obviněný o rysa staral , protože v obou případech měl obviněný rysa ve své faktické moci, resp. držení ve svém objektu, a tedy rysa přechovával a sobě opatřil.

Výše uvedené rozvádí Nejvyšší soud pouze z judikatorních důvodů pro případ, že by byl posuzován případ chovu zvířete bez povolení a zvíře by bylo bezpochyby zvířetem přímo ohroženým vyhubením ve smyslu přílohy A nařízení Rady ES č. 338/97.

Vzhledem k tomu, že podle Nejvyššího soudu nebyla z výše uvedených důvodů v posuzovaném případě naplněna formální stránka trestného činu neoprávněného nakládání s chráněnými a volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 181f odst. 2 tr. zák., nepřicházela aplikace účinné lítosti ve smyslu ustanovení § 66 tr. zák. v úvahu a Nejvyšší soud se z téhož důvodu nevyjadřoval ani k otázce společenské nebezpečnosti činu obviněného pro společnost.

Na základě shora uvedeného Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 4 T 70/2009, byl v neprospěch obviněného S. R. porušen zákon v ustanovení § 181f odst. 2 tr. zák. ( č. 140/1961 Sb.). Podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud tento trestní příkaz zrušil, a to včetně všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku Místku, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Takto bylo rozhodnuto vysloveně z didaktických důvodů, neboť je naprosto nepřijatelné, aby nalézací soud věc takovéto povahy rozhodl bez dalšího trestním příkazem a její skutečné, v tomto případě výhradně hmotněprávní, primární posouzení ve vlastním smyslu toho slova učinil až Nejvyšší soud v řízení o mimořádném opravném prostředku, vyvolaném ministryní spravedlnosti. V rámci dalšího řízení musí mít okresní soud na paměti, že je podle § 270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést nařízené procesní úkony.


Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. srpna 2010

Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c