4 Tz 36/2004
Datum rozhodnutí: 10.03.2004
Dotčené předpisy:




4 Tz 36/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 10. března 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. G., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Nymburku ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 3 T 485/2002, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Nymburku ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 3 T 485/2002, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. G.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e ve výroku o trestu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, která na zrušený výrok obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Nymburku s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Nymburku ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 3 T 485/2003, byl obviněný P. G. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil tím, že přestože mu byl trestním příkazem Okresního soudu Praha východ ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 16 T 45/2002, který nabyl právní moci dne 1. 6. 2002, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří roků, řídil dne 6. 11. 2002 kolem 16.15 hod. v L. n. L., okres N., v ulici S. osobní automobil tov. značky Fiat Panda, přičemž byl kontrolován hlídkou Městské policie L. n. L. a následně hlídkou Policie ČR, Obvodního oddělení L. n.L.. Za to mu byl v sazbě § 171 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků.

Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 14. 3. 2003.

Ministr spravedlnosti podal ve prospěch obviněného P. G. stížnost pro porušení zákona, která byla Nejvyššímu soudu doručena dne 10. 2. 2004. Tento mimořádný opravný prostředek je podán podle § 266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. a jak je uvedeno na str. 1 jeho písemného vyhotovení je namířen proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Nymburku sp. zn. 3 T 485/2002 ze dne 3. 8. 2003, který nabyl právní moci dne 14. 3. 2003 . Především je třeba konstatovat, že takto specifikované rozhodnutí neexistuje a je zřejmé, že v písemném vyhotovení stížnosti pro porušení zákona došlo k chybám a vadám. Vzhledem k tomu, že v dalším textu stížnosti pro porušení zákona je rozhodnutí již správně označováno jako rozsudek, nikoli jako trestní příkaz, a že je také správně uvedeno datum, kdy byl rozsudek Okresního soudu v Nymburku sp. zn. 3 T 485/2002 vydán, tj. 3. 3. 2003, stejně tak jako je již v souladu s těmito správnými údaji i petit stížnosti pro porušení zákona, nezamítl Nejvyšší soud takto označenou stížnost pro porušení zákona jako nepřípustnou podle § 268 odst. 1 písm. a) tr. ř., ale vycházel vzhledem k ustanovení § 59 odst. 1 tr. ř. z posouzení obsahu mimořádného opravného prostředku a dovodil, že je podána proti rozsudku Okresního soudu v Nymburku ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 3 T 485/2002.

Ministr spravedlnosti především poukázal na skutečnost, že obviněnému P. G. byl napadeným rozhodnutím uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, avšak stejný druh trestu ve stejné výměře mu již byl uložen rozsudkem Okresního soudu Praha východ ze dne 11. 10. 2002, sp. zn. 16 T 94/2002, který nabyl právní moci téhož dne, a z něhož v době rozhodování Okresního soudu v Nymburku neměl obviněný dosud nic vykonáno. Je-li horní hranicí výměry trestu obecně prospěšných prací 400 hodin, došlo v posuzované trestní věci k překročení maximálně možné výměry trestu o 200 hodin, neboť součet obou dosud nevykonaných trestů obecně prospěšných prací činí 600 hodin. V tomto směru byl v neprospěch obviněného porušen zákon.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. byl výrok o trestu v napadeném rozsudku zrušen, včetně rozhodnutí na něj obsahově navazujících, a dále nechť Nejvyšší soud postupuje podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu Okresního soudu v Nymburku Nejvyšší soud zjistil, že návrh na potrestání obviněného byl tomuto soudu státním zástupcem podán dne 19. 11. 2002, a Okresní soud v Nymburku vydal již dne 20. 11. 2002 pod sp. zn. 3 T 485/2002 trestní příkaz, jímž při totožném výroku o vině v rozsahu, který je citován výše, uložil obviněnému P. G. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků. Proti tomuto trestnímu příkazu podal státní zástupce v zákonné lhůtě odpor.

V důsledku podaného odporu byl trestní příkaz zrušen a samosoudce Okresního soudu v Nymburku nařídil ve věci na den 3. 3. 2003 hlavní líčení. Obviněný P. G., ač včas a řádně o konání hlavního líčení uvědomen, se k němu nedostavil, a hlavní líčení poté bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Samosoudce přečetl k důkazu obsah trestního spisu, kde je mj. založen opis trestního příkazu Okresního soudu Praha východ sp. zn. 16 T 45/2002. Při úvahách o trestu zřejmě vyhodnotil i obsah opisu rejstříku trestů, který je ve spise založen na č. l . 14, 15, avšak vzhledem k tomu, že jeho opis je z data 19. 11. 2002, není v něm uvedeno další odsouzení obviněného z data 11. 10. 2002.

Z obsahu trestního spisu Okresního soudu Praha východ sp. zn. 16 T 94/2002 je zřejmé, že obviněný byl tímto soudem rozsudkem ze dne 11. 10. 2002 uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 26. 8. 2002 v 18.05 hod. v Č., M. ul. řídil osobní automobil Fiat Panda bílé barvy bez registračních značek, ačkoli mu byl rozsudkem Okresního soudu Praha východ ze dne 20. 11. 2000, sp. zn. 13 T 229/2000, uložen mimo jiné i trest zákazu řízení motorových vozidel v trvání tří roků, počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku dne 22. 1. 2002. Za uvedený trestný čin byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, a další trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků. Stejným rozsudkem byl obviněný P. G. zproštěn podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby pro skutek kvalifikovaný obžalobou jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. dne 11. 10. 2002, neboť jak obviněný tak státní zástupce se po jeho vyhlášení vzdali práva odvolání, obviněný nadto výslovně uvedl, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podala odvolání některá z osob, oprávněná k tomu podle ustanovení § 247 odst. 2 tr. ř.

Zjištění o skutkovém stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., je samosoudce povinen provést nejen ve vztahu k popisu skutku a stanovení jeho správné právní kvalifikace, ale rovněž ke skutečnostem, jež jsou významné z hlediska úvah pro stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Je třeba konstatovat, že údaje v rejstříku trestů ověřené před čtyřmi měsíci neskýtaly samosoudci validní podklad pro závěr o jejich komplexnosti, takže v případě, že chtěl konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, bylo jeho povinností vyžádat aktualizovaný opis rejstříku trestů, případně trvat na osobní účasti obviněného u hlavního líčení a jeho výslechem zjistit, zda údaje obsažené v rejstříku trestů jsou úplné či nikoli. Pouze tímto postupem mohl samosoudce zjistit, že v kritické době byl obviněnému pravomocně uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, z něhož dosud nic nevykonal, jak vyplývá ze sdělení probační pracovnice střediska Probační a mediační služby ČR Praha východ.

Ustanovení § 36 tr. zák. stanoví soudu povinnost, aby v případě, že odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Pokud samosoudce Okresního soudu v Nymburku ukládal trest obecně prospěšných prací za stavu, kdy obviněný měl jiným rozhodnutím uložen tento trest ve výměře 300 hodin, mohl Okresní soud v Nymburku v posuzované trestní věci uložit tento druh trestu maximálně ve výši 100 hodin. Ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák. totiž stanoví výměru trestu obecně prospěšných prací, kterou může soud uložit, a která je v rozmezí od 50 do 400 hodin. Uložením dalšího trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin byl nastolen stav, kdy tento trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti pro společnost. Tento nepoměr je třeba konstatovat vždy, je-li při uložení trestu překročena nejvyšší povolená výměra trestu.

Vzhledem k argumentaci výše uvedené poté Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem o trestu pravomocného rozsudku Okresního soudu v Nymburku ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 3 T 485/2002, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. G. Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu, přičemž současně zrušil i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc přikázal podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Nymburku, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Samosoudce Okresního soudu v Nymburku především vyžádá nový a aktualizovaný opis rejstříku trestů obviněného, v rámci nového řízení také doplní dokazování čtením spisu Okresního soudu Praha východ sp. zn. 16 T 94/2002, jakož i zprávou střediska Probační a mediační služby ČR Praha východ, zda a případně v jakém rozsahu obviněný některý z uložených trestů obecně prospěšných prací vykonal. Provedením těchto důkazů a jejich vyhodnocením v kontextu důkazů, jež jsou již v trestním spisu fixovány, může dospět k rozhodnutí o uložení adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Bude však významně omezen ustanovením § 273 tr. ř., neboť Nejvyšší soud konstatoval, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, jeho situace se tudíž v novém řízení nemůže změnit v jeho neprospěch při existenci zákazu reformationis in peius.

Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. března 2004

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše Novotná