4 Tz 35/2007
Datum rozhodnutí: 23.05.2007
Dotčené předpisy:




4 Tz 35/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 23. května 2007 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného O. D., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. 4 T 252/2006, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. 4 T 252/2006, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného O. D.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Litoměřicích s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. 4 T 252/2006, byl obviněný O. D. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil dne 14. 8. 2006 od 14.30 hod. do 5.40 hod. dne 18. 8. 2006 v Č., okres L. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Trestní příkaz nabyl právní moci 18. 10. 2006.

Trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13. 2. 2002, sp. zn. 6 T 21/2002, který nabyl právní moci 14. 6. 2002, byl obviněnému O. D. za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.

Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. 4 T 252/2006, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného O. D. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin spolu s nevykonaným trestem obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, který byl uložen trestním příkazem téhož soudu ze dne 13. 2. 2002, sp. zn. 6 T 21/2002, přesahuje o 150 hodin horní hranici trestu obecně prospěšných prací.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného O. D. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

V případě projednávané trestní věci byl obviněný O. D. odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13. 2. 2002, sp. zn. 6 T 21/2002, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a poté byl odsouzen trestním příkazem téhož soudu ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. 4 T 252/2006, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin.

Jak vyplývá ze zprávy Probační a mediační služby, střediska Litoměřice, ze dne 12. 2. 2007, v době, kdy byl vydán napadený trestní příkaz, obviněný O. D. ještě ani nezačal vykonávat trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13. 2. 2002, sp. zn. 6 T 21/2002.

Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému O. D. napadeným trestním příkazem spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací přesahoval v době vydání napadeného rozhodnutí o 150 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.

Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Litoměřicích trestním příkazem ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. 4 T 252/2006, porušil zákon v ustanovení § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací v neprospěch obviněného O. D. Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 252/2006 dále vyplývá, že soud věděl, že obviněný O. D. byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13. 2. 2002, sp. zn. 6 T 21/2002, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Tato skutečnost vyplývá z opisu rejstříku trestů na č. l. 18. spisu. Okresní soud v Litoměřicích si přesto nezjistil, zda obviněný O. D. dříve uožený trest obecně prospěšných prací vykonal, v důsledku čehož neshromáždil všechny údaje potřebné pro rozhodnutí ve věci. Okresní soud v Litoměřicích tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným rozsudkem porušen zákon i v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného O. D.

Podle § 266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.

Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř.

Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.

V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 150 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. 4 T 252/2006, byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného O. D., podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkaze nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v § 314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Litoměřicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného O. D. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného O. D., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostřeek přípustný.

V Brně dne 23. května 2007

Předseda senátu:

JUDr. J. P.