4 Tz 34/2007
Datum rozhodnutí: 23.05.2007
Dotčené předpisy: § 45a odst. 1 tr. zák., § 45a odst. 4 tr. zák.




4 Tz 34/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 23. května 2007 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného D. Č., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Jičíně ze dne 20. 12. 2005 sp. zn. 2 T 172/2005, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 20. 12. 2005 sp. zn. 2 T 172/2005, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 45a odst. 4 a § 171 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného D. Č.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Jičíně s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Jičíně vydal dne 20. 12. 2005 pod sp. zn. 2 T 172/2005, trestní příkaz, jímž obviněného D. Č. uznal vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že dne 1. 12. 2005 v 8.30 hod. v S., ul. S., okres J., řídil osobní motorové vozidlo t.zn. Renault, a to přesto, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 8. 2004 sp. zn. 3 T 114/2004 (v písemném vyhotovení rozhodnutí vadně označeno jako 3 Z), uložen zákaz řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 22. 9. 2004. Za to mu byl uložen podle § 171 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1, 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.

Trestní příkaz nabyl právní moci dne 3. 1. 2006.

Proti tomuto rozhodnutí podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného D. Č. Uvedl v ní, že podle jeho názoru byl napadeným trestním příkazem v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 45a odst. 1, 4 tr. zák. ve vztahu k § 171 odst. 1 tr. zák., a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

Poukázal na skutečnost, že trest obecně prospěšných prací sice lze uložit v rozmezí od 50 do 400 hodin, avšak konkrétně jej může soud uložit jen v takové výměře, aby při jeho případné přeměně v trest odnětí svobody podle § 45a odst. 4 tr. zák., nebyla překročena horní hranice trestu odnětí svobody stanovená ve zvláštní části trestního zákona za příslušný trestný čin, což se týká trestů odnětí svobody se sazbou do šesti měsíců. Obviněnému byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, a při přeměně trestu to pak představuje trest odnětí svobody v trvání dvou set dnů, tedy šesti měsíců a dvaceti dnů. Takto však byla překročena horní hranice trestní sazby § 171 odst. 1 tr. zák., která činí šest měsíců.

Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud po provedeném řízení vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že napadeným trestním příkazem byl zákon porušen v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného D. Č., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil, včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu, a poté, aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., tj., aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Jičíně.

Nejvyšší soud přezkoumal podle 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle ustanovení § 45a odst. 1 lze trest obecně prospěšných prací uložit ve výměře 50 až 400 hodin. V tomto směru tedy okresní soud nepochybil, pokud uložil tento druh trestu ve výměře 400 hodin, a stížnosti pro porušení zákona nelze přisvědčit v závěru, že zákon byl porušen i v tomto ustanovení.

Stížnost pro porušení zákona však zcela důvodně poukazuje na skutečnost, že trestní sazba pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož skutkovou podstatu obviněný svým protiprávním zaviněným jednáním naplnil, činí u trestu odnětí svobody až šest měsíců, jinak může být uložen i peněžitý trest.

Je mimo pochybnost, že již při ukládání trestu musí samosoudce uvažovat i o situaci, že obviněný v době od odsouzení do skončení výkonu tohoto trestu nemusí vést řádný život anebo zaviněně nevykoná část či dokonce celý uložený trest obecně prospěšných prací. V takovémto případě je soud posléze povinen postupovat v intencích ustanovení § 45a odst. 4 tr. zák. a rozhodnout o tom, že zbytek či celý nevykonaný trest obecně prospěšných prací přemění v trest odnětí svobody, když přitom postupuje dle zákonné zásady, že každé i jen započaté dvě hodiny tohoto nevykonaného trestu se počítají za jeden den odnětí svobody.

Je-li trestní sazba trestu odnětí svobody u trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. limitována trestem ve výši maximálně šesti měsíců, je zřejmé, že při přepočtu trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin dle zásad rozvedených výše na trest odnětí svobody, by byla tato maximální výše trestní sazby překročena. Ve svých důsledcích by to znamenalo, že obviněnému by při celém nevykonaném trestu obecně prospěšných prací, musel být trest odnětí svobody v délce šesti měsíců a dvaceti dnů, jak je správně argumentováno ve stížnosti pro porušení zákona. Uložený trest je tak ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost, když tento nepoměr je nutno konstatovat vždy, je-li trest uložen ve výměře nad horní hranici trestní sazby (srov. rozhodnutí T 7 uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu 1/2001). Byť v daném případě jde o úvahu o budoucím případném procesním postupu podle § 45a odst. 4 tr. zák., musí být tato úvaha zohledněna již při rozhodování o výši trestu do té míry, aby i tento předpokládaný procesní postup a jeho budoucí výsledky byly v souladu se zákonem.

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedené argumentaci vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 20. 12. 2005 sp. zn. 2 T 172/2005, byl porušen zákon v ustanoveních § 45a odst. 4 a § 171 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného D. Č. Znění zákonných norem není předmětem dokazování, proto Nejvyšší soud naopak neshledal porušení zákona v ustanoveních § 2 odst. 5 a odst. 6 tr. ř.

Podle § 269 odst. 2 tr. ř. byl napadený trestní příkaz zrušen v celém rozsahu a podle § 270 odst. 1 tr. ř. byla věc přikázána Okresnímu soudu v Jičíně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Úkolem Okresního soud v Jičíně bude nově ve věci rozhodnout o vině a trestu, přičemž v případě opětovného uložení trestu obecně prospěšných prací musí ve výměře trestu zohlednit ustanovení § 45 odst. 4 tr. zák. Při rozhodování bude okresní soud omezen ustanovením § 273 tr. ř., tedy že nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného.

Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž věc byla přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. května 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á