4 Tz 32/2009
Datum rozhodnutí: 28.05.2009
Dotčené předpisy:




4 Tz 32/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 28. května 2009 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. Š., proti pravomocnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 9 To 486/2007, v trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 2 T 180/2002, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 9 To 486/2007, b y l p o r u š e n zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 písm. a), b), § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a § 336 tr. ř. v neprospěch obviněného R. Š.

Napadené usnesení s e z r u š u j e . Zrušuje se též usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 9. 2007, sp. zn. 2 T 180/2002.

Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Lounech s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 11. 2002, sp. zn. 2 T 180/2002, který nabyl právní moci dne 9. 12. 2003 (nesprávně uvedeno 30. 11. 2003), byl obviněný R. Š. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a pokusem trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 249 odst. 1 tr. zák. spáchanými ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., jichž se dopustil společně s obviněným E. Š. dne 24. 3. 2002 v P., jednáním popsaným ve výroku trestního příkazu za což byl odsouzen podle § 249 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314d odst. 2 tr. ř., za použití § 35 odst. 1 tr. zák., § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin.

Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 16. 1. 2007, sp.zn. 4 Nt 1246/2006, byl podle § 336 odst. 2 tr. ř. obviněnému R. Š. nařízen výkon trestu obecně prospěšných prací uložený výše citovaným trestním příkazem.

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 9. 2007, sp.zn. 2 T 180/2002, bylo rozhodnuto tak, že se obviněnému R. Š. podle § 45a odst. 4 tr. zák. přeměňuje trest obecně prospěšných prací v nevykonané výměře 300 hodin (z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 11. 2002, sp.zn. 2 T 180/2002), v trest odnětí svobody v trvání 150 dnů.

Proti shora uvedenému usnesení si obviněný R. Š. podal stížnost a Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 12. 2007, sp.zn. 9 To 486/2007, rozhodl tak, že podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněného R. Š. zamítl.

Ministr spravedlnosti podal podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného R. Š. stížnost pro porušení zákona, a to proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 9 To 486/2007, když z dalšího obsahu podané stížnosti pro porušení zákona vyplývá, že k pochybení došlo již v předchozím usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 9. 2007, sp.zn. 2 T 180/2002.

Stěžovatel zdůraznil, že samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 2 se snažil opakovaně zajistit nařízení výkonu trestu obecně prospěšných prací u několika soudů, neboť obviněný R. Š. neustále měnil své bydliště. Po dohodě s obviněným byl výkon trestu předán koncem roku 2006 k realizaci Okresnímu soudu v Lounech, který výkon trestu obecně prospěšných prací nařídil ve smyslu ust. § 336 odst. 2 tr. ř., tím se stal podle § 335 tr. ř. místně příslušným ke všem dalším rozhodnutím ve vykonávacím řízení. Oba soudy poté sledovaly výkon trestu obecně prospěšných prací obviněným, protože ten přes své sliby trest nezapočal ani vykonávat. Navíc nevedl v době po odsouzení řádný život a v páchání trestné činnosti obdobného charakteru pokračoval a byl za ni opakovaně pravomocně odsouzen. Bylo na místě přistoupit k přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody. Učinil tak však Obvodní soud pro Prahu 2, tedy soud místně nepříslušný, jehož rozhodnutí potvrdil Městský soud v Praze.

Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že Městský soud v Praze nedostál svým povinnostem vyplývajících z ustanovení § 147 odst. 1 tr. ř. a řádně nepřezkoumal napadené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, jakož i řízení jemu předcházející, když neshledal, že o přeměně trestu obecně prospěšných prací rozhodoval ve smyslu ustanovení § 335 tr. ř. místně nepříslušný soud.

V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2007, sp.zn. 9 To 486/2007, byl porušen zákon v ustanovení § 147 odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 335 tr. ř. v neprospěch obviněného R. Š. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, aby zrušil i jemu předcházející usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 9. 2007, sp. zn. 2 T 180/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Lounech, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 315 odst. 1 tr. ř. rozhodnutí vykonává, popřípadě jeho výkon zařizuje ten orgán, který rozhodnutí učinil; v řízení před soudem rozhodnutí senátu vykonává nebo jeho výkon zařizuje předseda senátu.

Podle odst. 2 § 315 tr. ř. rozhodnutí souvisící s výkonem trestů a ochranných opatření činí, není-li dále stanoveno něco jiného, soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.

Podle § 335 tr. ř. trest obecně prospěšných prací odsouzený vykonává v obvodu okresního soudu, ve kterém bydlí. Se souhlasem odsouzeného může být trest vykonáván i mimo tento obvod.

Podle § 336 odst. 1 tr. ř. jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat trest obecně prospěšných prací, stane vykonatelným, předseda senátu jeho opis zašle okresnímu soudu, v jehož obvodu má odsouzený trest vykonávat.

Podle odst. 2 § 336 tr. ř. o druhu a místě výkonu obecně prospěšných prací rozhodne okresní soud uvedený v odstavci 1. Přitom vychází z potřeby výkonu těchto prací ve svém obvodu a přihlíží k tomu, aby odsouzený trest vykonával co nejblíže místu, kde bydlí. Odsouzeného zároveň poučí o jeho povinnosti dostavit se do 14 dnů od oznámení tohoto rozhodnutí na obecní úřad nebo instituci, u nichž má obecně prospěšné práce vykonávat, k projednání podmínek výkonu trestu.

Podle § 340b odst. 1 tr. ř. o přeměně trestu obecně prospěšných prací nebo o přeměně jeho zbytku v trest odnětí svobody rozhodne předseda senátu na návrh obecního úřadu nebo instituce, u nichž mají být obecně prospěšné práce vykonávány, probačního úředníka nebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání.

Podle § 147 odst. 1 tr. ř. při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán

a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a

b) řízení předcházející napadenému usnesení.

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost není-li důvodná.

Nejvyšší soud z obsahu spisového materiálu zjistil, že samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 21. 9. 2006 rozhodl podle § 335 tr. ř. tak, že povolil výkon trestu obecně prospěšných prací v obvodu Okresního soudu v Lounech. Následně Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 4 Nt 1246/2006, výkon trestu obecně prospěšných prací ve smyslu ust. § 336 odst. 2 tr. ř. nařídil. Tím se stal tento soud místně příslušným ke všem dalším rozhodnutím ve vykonávacím řízení, neboť ustanovení § 336 tr. ř. je v poměru speciality k § 315 odst. 2 tr. ř.. Oba soudy poté sledovaly výkon trestu obecně prospěšných prací obviněným. S ohledem na skutečnost, že obviněný nezapočal trest obecně prospěšných prací ani vykonávat, navíc nevedl v době po odsouzení řádný život a v páchání trestné činnosti obdobného charakteru pokračoval a byl za ni opakovaně pravomocně odsouzen, přistoupil samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 2 k přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody, a to přesto, že se jednalo o soud místně nepříslušný. Rozhodnutí o přeměně trestu obecně prospěšných prací napadl stížností obviněný R. Š. a Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 12. 2007, sp.zn. 9 To 486/2007, jeho stížnost jako nedůvodnou zamítl.

Podle vyjádření Probační a mediační služby ČR, středisko L. obviněný R. Š. odpracoval z trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který mu byl uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 11. 2002, sp.zn. 2 T 180/2002, ke dni 12. 6. 2008 pouze 22 a 1/2 hodiny.

Dle názoru Nejvyššího soudu je za této situace zřejmé, že Městský soud v Praze nedostál svým povinnostem vyplývajících z ustanovení § 147 odst. 1 tr. ř. a řádně nepřezkoumal napadené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, jakož i řízení jemu předcházející, když nezjistil, že o přeměně trestu obecně prospěšných prací rozhodoval ve smyslu ustanovení § 336 tr. ř. místně nepříslušný soud a stížnost obviněného jako nedůvodnou zamítl.

Za této situace je třeba přisvědčit názoru ministra spravedlnosti uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 9 To 486/2007, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. Š.

Jelikož Městský soud v Praze shora uvedená pochybení soudu prvního stupně nenapravil a nedostál tak své přezkumné povinnosti, když stížnost obviněného proti usnesení soudu prvního stupně jako nedůvodnou zamítl, Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 9 To 486/2007, byl porušen zákon v ustanovení § 147 odst. 1 písm. a), b) a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 336 tr. ř. v neprospěch obviněného R. Š., podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil. Nejvyšší soud dále zrušil i jemu předcházející usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 9. 2007, sp. zn. 2 T 180/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Lounech, jako soudu místně i věcně příslušnému, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného R. Š. respektoval všechna zákonná ustanovení pro přeměnu trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody. Úkolem jmenovaného soudu bude nově ve věci rozhodnout o přeměně trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody. Za tím účelem si vyžádá zprávu od Probační a mediační služby České republiky, středisko L., zda a případně v jakém rozsahu vykonal obviněný R. Š. trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 11. 2002, sp.zn. 2 T 180/2002.

Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení nařídil. Protože bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže podle § 273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. května 2009

Předseda senátu:

JUDr. Petr Šabata