4 Tz 31/2009
Datum rozhodnutí: 02.06.2009
Dotčené předpisy:




4 Tz 31/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 2. června 2009 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného E. K., proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 4. 2008, sp. zn. 3 T 132/2004, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 4. 2008, sp. zn. 3 T 132/2004, a v řízení, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 2 odst. 2, 5, 6 tr. řádu a § 60 odst. 1 tr. zákona v neprospěch obviněného E. K.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.



Okresnímu soudu v Českých Budějovicích s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Samosoudce Okresního soudu v Českých Budějovicích vydal dne 10. 9. 2004 pod sp. zn. 3 T 132/2004 trestní příkaz podle § 314e odst. 1 tr. řádu, kterým byl obviněný E. K. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1, odst. 3 tr. zákona a dvěma trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zákona. Podle § 213 odst. 3 tr. zákona s přihlédnutím k ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. řádu za užití § 35 odst. 1 tr. zákona byl obviněnému tímto trestním příkazem uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění Okresního soudu v Českých Budějovicích, že obviněný

1)v době od počátku listopadu 2001 do 15. 6. 2004 v Č. B., případně jinde řádně nepřispíval na výživu své nezletilé dcery M. G., ačkoli mu tato povinnost byla uložena rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích č.j. Nc 112/2001-10 ze dne 6. 11. 2001, který nabyl právní moci dne 19. 12. 2001, v částce 800,- Kč měsíčně splatné vždy do každého 10. dne v měsíci předem k rukám matky K. G., takže dluh na běžném výživném činí 25.600,- Kč a v době od počátku měsíce září 2001 do 15. 6. 2004 v Č. B., případně jinde nepřispíval na výživu svého nezletilého syna T. G., ač tak byl povinen jednak na základě zákona o rodině a od 19. 11. 2002 i na základě rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích č.j. 25 Nc 129/2002-7 ze dne 10. 10. 2002, který nabyl právní moci dne 19. 11. 2002, v částce 1.000,- Kč vždy do každého 5. dne v měsíci předem do rukou matky K. G., takže dluh na běžném výživném za uvedené období činí 34.000,- Kč,když na obě děti přispěl dne 31. 10. 2002 částkou 5.000,- Kč a v červnu 2003 částkou 1.000,- Kč, takže celkový dluh na běžném výživném pro obě děti činí 53.600,- Kč,

2)dne 10. 3. 2001 kolem 17:00 hodin v Č. B. v L. t. řídil osobní automobil zn. Nissan Sunny bílé barvy, ačkoli mu na základě trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích č.j. 4 T 107/2000-17 ze dne 31. 7. 2000, který nabyl právní moci dne 8. 2. 2001, byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dobu 20ti měsíců,

3)dne 23. 7. 2001 ve 22:10 hodin řídil po silnici I. třídy č. 3 ve směru od D. D. na Č. B. osobní automobil zn. Mitshubishi Colt, přesto že mu na základě trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích č.j. 4 T 107/2000-17 ze dne 31. 7. 2000, který nabyl právní moci dne 8. 2. 2001 byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dobu 20ti měsíců.

Výše uvedený trestní příkaz nabyl právní moci dnem 23. 10. 2004, takže zkušební doba podmíněného odsouzení uplynula dnem 23. 4. 2007.

Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. 4. 2008, sp. zn. 3 T 132/2004, rozhodl podle § 330 odst. 1 tr. řádu za užití ustanovení § 60 odst. 1 tr. zákona, že odsouzený E. K., se ve zkušební době podmíněného odsouzení z trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 2004, č.j. 3 T 132/2004-102, který nabyl právní moci dne 23. 10. 2004, neosvědčil a trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců vykoná. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zákona byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem.

V odůvodnění tohoto usnesení Okresní soud v Českých Budějovicích uvedl, že z přílohového spisu téhož soudu sp. zn. 6 T 163/2007 zjistil, že odsouzený E. K. je opětovně stíhán pro trestný čin zanedbání povinné výživy dle § 213 odst. 1, 3 tr. zákona, kterého se měl dopustit v období od února 2006 do 30. 8. 2007, tedy z větší části ve zkušební době podmíněného odsouzení. Soud k novému trestnímu stíhání odsouzeného poznamenal, že sice dosud nebylo pravomocně skončeno, naposledy bylo hlavní líčení odročeno na den 24. 4. 2008, nicméně že ze spisu vyplývá, že obviněný E. K. výživné nehradil, byť si musel být vědom své povinnosti platit výživné na nezletilé děti M. a T. G.

Proti tomuto usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného E. K. s tím, že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 2, 5, 6 tr. řádu a v ustanovení § 60 odst. 1 tr. zákona.

Stěžovatel uvedl, že úvaha nalézacího soudu rozvedená v odůvodnění jeho rozhodnutí je správná pouze potud, že řádné plnění vyživovací povinnosti je jedním z důležitých hledisek pro posouzení, zda obviněný ve zkušební době podmíněného odsouzení vedl řádný život, zvláště když byl podmíněný trest uložen za trestný čin zanedbání povinné výživy. Tuto otázku však nemůže soud objektivně posuzovat za situace, kdy pro neplnění vyživovací povinnosti je proti obviněnému vedeno dosud nepravomocně ukončené trestní stíhání, neboť soud byl povinen vyčkat pravomocně ukončeného trestního stíhání ohledně trestné činnosti spáchané ve zkušební době. Podle ministra spravedlnosti okresní soud rozhodoval v této trestní věci o výkonu trestu na základě neúplných skutkových zjištění a také odůvodnění jeho rozhodnutí, omezující se v podstatě jen na konstatování neplacení výživného zčásti ve zkušební době podmíněného odsouzení se jeví jako nedostatečné. Současně poukázal na zprošťující rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 6 T 163/2007, který je dle jeho názoru v otázce zavinění obviněného dosti nejasný a vnitřně rozporný, neboť zatímco výrok rozsudku o zproštění obžaloby podle § 226 písm. e) tr. řádu svědčí závěru, že obviněný zaviněně neplnil vyživovací povinnost, v odůvodnění rozsudku soud tento závěr zpochybňuje současným tvrzením, že nejsou naplněny znaky skutkové podstaty žalovaného trestného činu, neboť nelze prokázat subjektivní stránku, a to ani ve formě nedbalostního zavinění. Odůvodnění rozsudku by tedy spíše odpovídalo zákonnému důvodu zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu.

Stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku konstatuje, že v případě zastavení trestního stíhání či zproštění obžaloby z důvodu účinné lítosti pro trestnou činnost spáchanou ve zkušební době podmíněného odsouzení není sice v zásadě vyloučen závěr, že obviněný nežil řádným životem ve smyslu ust. § 60 odst. 1 tr. zákona, avšak je nutno tuto otázku zvláště bedlivě zkoumat s přihlédnutím ke všem okolnostem případu. Je-li totiž dodatečné splnění vyživovací povinnosti dostatečným důvodem pro zastavení trestního stíhání či zproštění obžaloby z důvodu účinné lítosti, nelze tuto okolnost pominout ani při posouzení, zda byly splněny zákonné podmínky pro osvědčení se ve zkušební době podmíněného odsouzení podle § 60 odst. 1 tr. zákona.

V petitu své stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích a v řízení jemu předcházejícím byl porušen zákon v neprospěch obviněného E. K. v ustanoveních § 2 odst. 2, 5, 6 tr. řádu a v ustanovení § 60 odst. 1 tr. zákona, aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu toto rozhodnutí zrušil, současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby věc byla podle § 270 odst. 1 tr. řádu přikázána Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, který by ji měl v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 2 odst. 2 tr. řádu dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen.

Podle § 2 odst. 5 tr. řádu orgány činné v trestním řízení mj. postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného.

Podle § 2 odst. 6 tr. řádu orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém zvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 60 odst. 1 tr. zákona jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná.

Po přezkoumání napadené trestní věci v intencích ustanovení § 267 odst. 3 tr. řádu Nejvyšší soud konstatuje, že se Okresní soud v Českých Budějovicích těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.

Z obsahu trestního spisu vyplývá, že zkušební doba podmíněného odsouzení obviněného započala dne 23. 10. 2004 a končila dne 23. 4. 2007. Důvodem pro nařízení veřejného zasedání dne 14. 4. 2008 byla skutečnost, že na obviněného byla u Okresního soudu v Českých Budějovicích podána dne 16. 11. 2007 obžaloba pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1, odst. 3 tr. zákona, jehož se měl dopouštět v době od února 2006 do 30. 8. 2007. Obviněný, ač včas a řádně uvědoměn o konání veřejného zasedání, jež bylo nařízeno v souvislosti s rozhodováním o tom, zda se ve zkušební době osvědčil či nikoli, se k veřejnému zasedání nedostavil a okresní soud proto za podmínek § 238 a § 202 odst. 1 tr. řádu jednal v jeho nepřítomnosti. Z obsahu protokolu o veřejném zasedání je zřejmé, že k důkazu byl přečten obsah spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 6 T 163/2007, z něhož bylo zřejmé, že v této trestní věci je vedeno proti obviněnému řízení pro trestný čin dle § 213 odst. 1, 3 tr. zákona, avšak ve věci dosud nebylo pravomocně rozhodnuto a hlavní líčení bylo dne 10. 4. 2008 odročeno na 24. 4. 2008. Nicméně pro okresní soud, jenž rozhodoval podle § 60 odst. 1 tr. zákona, samotná skutečnost, že pravomocné rozhodnutí o vině a trestu ve věci sp. zn. 6 T 163/2007, sice dosud nebylo učiněno, neznamenala překážku pro rozhodnutí ve věci ani pro závěr, že již samotné trestní stíhání znamená, že obviněný neplatil řádně výživné na děti. Toto plnění vyživovací povinnosti pokládal okresní soud za stěžejní při posouzení otázky řádně vedeného života dle § 60 odst. 1 tr. zákona, a jeho právní výklad tohoto pojmu se omezil na konstatování, že prvořadou povinností obviněného bylo ve zkušební době plnit vyživovací povinnost k nezletilým dětem M. a T. G. Za tohoto stavu rozhodl o tom, že obviněný nedostál stanoveným podmínkám pro řádně vedený život ve zkušební době a že podmíněně odložený trest odnětí svobody vykoná.

Nejvyšší soud především konstatuje, že okresní soud nemohl rozhodovat podle § 60 odst. 1 tr. zákona o výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody pouze na podkladě skutečnosti, že obviněný byl stíhán pro jinou trestnou činnost spáchanou ve lhůtě podmíněného odsouzení. V takovém případě byl povinen vyčkat ukončení tohoto trestního stíhání, pokud nejsou splněny jiné důvody pro rozhodnutí, že se trest odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen, vykoná. Fikce, že se pachatel osvědčil (§ 60 odst. 3 tr. zákona), nemůže v takovém případě nastat, protože pachatel tím, že spáchal ve zkušební době další trestný čin, o němž je třeba nejdříve rozhodnout, zavinil, že soud nemůže rozhodnout podle § 60 odst. 1 tr. zákona (srov. R 26/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Tento závěr platí o to více, kdy z obsahu spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 6 T 163/2007, je zřejmé, že obviněný E. K. byl dne 24. 4. 2008 podle § 226 písm. e) tr. řádu zproštěn obžaloby pro trestný čin podle § 213 odst. 1, odst. 3 tr. zákona. V rozporuplném odůvodnění rozsudku soud prvního stupně konstatoval, že u obviněného nelze prokázat ve vztahu k žalovanému trestnému činu zavinění, a to ani v nedbalostní formě, přičemž již tento závěr měl odůvodnit zprošťující výrok podle § 226 písm. b) tr. řádu, neboť neexistence subjektivní stránky trestného činu svědčí o závěru, že žalované jednání nebylo trestným činem. Nicméně okresní soud volil zprošťovací důvod podle § 226 písm. e) tr. řádu z důvodu zániku trestnosti činu s poukazem na aplikaci ustanovení § 214 tr. zákona o účinné lítosti, tedy že obviněný dodatečně splnil svou povinnost dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek a trestný čin neměl trvale nepříznivých následků. Rozsudek nabyl právní moci dne 8. 8. 2008.

Nejvyšší soud uzavírá, že povinností okresního soudu bylo v daném případě shromáždit i další důkazy, potřebné pro závěr zda obviněný vedl ve zkušební době řádný život či nikoli, a to zřejmě aktualizací zpráv o zdravotním stavu obviněného, které si v průběhu zkušební doby do spisu zakládal a které nasvědčovaly tomu, že byl obviněný delší dobu pro nemoc práce neschopen. Okresní soud nezjišťoval ani změnu v osobních poměrech obviněného, který v současné době má další vyživovací povinnost k dítěti, které se narodilo ze vztahu s družkou, jak je zřejmé z obsahu spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 6 T 163/2007. Teprve po pečlivých zjištěních vedoucích k objasnění osobní situace obviněného a posouzení jeho schopnosti plnit vyživovací povinnost v rozsahu, jenž mu byl stanoven, po výslechu obviněného a poté, co by vyčkal výsledku řízení ve věci sp. zn. 6 T 163/2007, mohl dostát povinnostem, které na zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů kladou ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu. Nadto svým závěrem o vině obviněného v jiné pravomocně neskončené trestní věci porušil i jedno ze základních pravidel trestního řízení presumpci neviny. Je tak zřejmé, že rozhodnutí učiněné podle § 60 odst. 1 tr. zákona vzhledem k uvedeným pochybením nemohlo obstát a bylo učiněno v rozporu se zákonem.

Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 4. 2008, sp. zn. 3 T 132/2004, a v řízení předcházejícím, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 2, 5, 6 tr. řádu a § 60 odst. 1 tr. zákona v neprospěch obviněného E. K.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud proto podle § 269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Českých Budějovicích poté podle § 270 odst. 1 tr. řádu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Okresní soud bude v dalším řízení postupovat v intencích rozsudku Nejvyššího soudu, při svém rozhodování bude podle § 270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a provede ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. června 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á