4 Tz 30/2004
Datum rozhodnutí: 26.02.2004
Dotčené předpisy:




4 Tz 30/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 26. února 2004 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnost České republiky ve prospěch obviněného J. S., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Trutnově ze dne 16. 11. 1998, sp. zn. 4T 606/98 a rozhodl takto:

Podle § 268 odst. 1 písm. a) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 11. 1998, sp. zn. 4 T 138/96, byl obviněný J. S. uznán vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. spáchaným dílem ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že

1) spolu s obviněným V. J. začátkem prosince a dne 19. 12. 1995 v T. se společně s P. P. dohodli na tom, že na živnostenský list obž. V. J. odeberou zboží, sanitární keramiku, od soukromého podnikatele J. C. v jeho velkoobchodním skladu v P. n. L., okr. H. K., částku dle vystavené faktury nezaplatí, zboží prodají kupci za 70 % původní ceny a o zisk se rozdělí, což po předchozím projednání měli uskutečnit dne 20. 12. 1995, kdy se obž. V. J. s přepravcem dostavil do skladu, předložil J. C. objednávku na zboží a dohodli se na odběru zboží v celkové hodnotě 100.000,- Kč, přičemž k odvozu zboží ze skladu nedošlo z důvodu zásahu policejního orgánu,

2)

a) v přesněji nezjištěné době v listopadu 1994 v Ú., okr. T., pod záminkou cestování na S. si vypůjčil od F. P., částku 2.000,- Kč, přičemž mu slíbil vrátit do konce roku 1994 2.050,- Kč, což však nesplnil a částku dosud dluží,

b) dne 15. 12. 1994 v Ú., okr. T., pod záminkou obstarání levného cukru vylákal na J. R. jako zálohu na jeho nákup částku 3.000,- Kč, cukr slíbil dodat do 1 týdne, což však nesplnil a převzatou částku nevrátil,

c) v přesněji nezjištěné době v červnu 1995 v Ú., okr. T., převzal od Z. N. částku 5.250,- Kč jako zálohu na nákup levných alkoholických nápojů a dalšího zboží, které se zavázal dodat do 3 dnů, což však nesplnil a peníze dosud nevrátil,

d) v průběhu října do 29. 10. 1995 v Ú., okr. T., pod záminkou obstarání levné svářecí soupravy postupně vylákal na M. B. částku 6.200,- Kč, svářecí soupravu mu však nedodal a peníze nevrátil,

e) počátkem září 1995 v T. vylákal na Z. E. postupně celkem 13.000,- Kč, přičemž mu slíbil obstarání levné motorové pily, kterou slíbil dodat do 1 týdne od převzetí poslední částky, což však nesplnil a peníze mu nevrátil,

f) v přesněji nezjištěné době v průběhu listopadu 1995 v Ú., okr. T., vylákal na L. R. částku 1.500,- Kč jako zálohu na obstarání levné svářecí soupravy, kterou se mu zavázal dodat do 1 týdne, což však neučinil a peníze nevrátil.

Za tento trestný čin byl obviněnému J. S. uložen trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců, který byl podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák., § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Rozsudek ve vztahu k obviněnému J. S. nabyl právní moci dne 20. 11. 1998.

Trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 16. 11. 1998, sp. zn. 4T 606/98, byl obviněný J. S. uznán vinným návodem k trestnému činu krádeže podle § 10 odst. 1 písm. b), § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterých se dopustil tím, že sdělil obviněnému J. S., že poškozený L. K. provozuje již delší dobu autoservis C. a je předpoklad, že v kanceláři účetní by se mohly nacházet peníze, a ukázal mu okno do této kanceláře, přičemž poté dne 19. 6. 1998 kolem 1.00 hodiny v L. ulici v T. obviněný J. S. vylomil mříž u objektu autoservisu C., rozbil dvojitou výplň okna a vnikl do objektu, v němž nalezenými tyčemi vypáčil čtvery dveře a z autoservisu odcizil elektrickou ruční vrtačku zn. Narex v hodnotě 1.611,- Kč, elektrický ruční šroubovák zn. Narex v hodnotě 1.996,- Kč, autorádio v hodnotě 400,- Kč, radiomagnetofon zn. Fair Mate v hodnotě 500,- Kč, 20 ks jehlových ventilů v hodnotě 1.320,- Kč, kompletní sadu závitníků na kov v hodnotě 3.104,- Kč, 20 ks závitových oček v hodnotě 1.008,- Kč, 5 ks vratidel v hodnotě 550,- Kč, 52 ks zapalovacích svíček pro zážehové motory typy D14-Y, L15, N15-Y v hodnotě 1.536,- Kč, tj. věci v celkové hodnotě 12.025,- Kč ke škodě L. K., kterému zničením dveří a poškozením okna způsobil další škodu ve výši 16.162,- Kč, a dále obviněný S. po provedeném vloupání od obviněného S. převzal elektrickou vrtačku zn. Narex a elektrický šroubovák zn. Narex ač věděl, že tyto věci obviněný S. odcizil v autoservisu C. Za tyto trestné činy byl obviněnému J. S. uložen podle § 247 odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. a za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu 4 let. Trestní příkaz byl obviněnému J. S. doručen 18. 11. 1998, právní moci ve vztahu k tomuto obviněnému nabyl dne 27. 11. 1998.

Proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Trutnově ze dne 16. 11. 1998, sp. zn. 4 T 606/98, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. S. Vytkl v ní, že zákon byl napadeným usnesením porušen v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a § 35 odst. 1, odst. 2 tr. zák.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti České republiky uvádí, že v projednávané trestní věci byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. S. Trestné činnosti ve věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 606/98 se obviněný J. S. dopustil dne 19. 6. 1998, tedy dříve, než mu byl vyhlášen dne 12. 11. 1998 rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. 4 T 138/96. Z uvedeného vyplývá, že ve věci vedené u Okresního soudu v Trutnově měl být odsouzenému J. S. za trestné činy spáchané před dnem 12. 11. 1998 uložen souhrnný trest odnětí svobody za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 11. 1998, sp. zn. 4 T 138/96. Neuložením souhrnného trestu byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. S., neboť nelze vyloučit, že případný souhrnný trest by nebyl uložen na samé horní hranici trestní sazby u trestného činu podvodu podle § 250 odst. 2 tr. zák.

V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti České republiky navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 16. 11. 1998, sp. zn. 4 T 606/98, byl porušen zákon ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud se při projednání stížnosti pro porušení zákona zabýval předně otázkou, zda je podaná stížnost pro porušení zákona přípustná podle § 266 odst. 1 tr. ř., a dospěl k následujícím závěrům.

Podle § 266 odst. 1 tr. ř. může ministr spravedlnosti proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Při výkladu citovaného ustanovení je nutno vycházet nejen z jeho gramatického znění, ale je třeba je interpretovat také za použití systematické metody výkladu v širších souvislostech ostatních ustanovení trestního řádu upravujících ostatní mimořádné opravné prostředky a v návaznosti na nedávné změny právní úpravy, které se přímo či nepřímo dotýkají institutu stížnosti pro porušení zákona jako opravného prostředku proti pravomocným rozhodnutím vydaným v trestním řízení.

Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba na základě interpretace platné právní úpravy obnovy řízení a stížnosti pro porušení zákona dospět k závěru, že v těch případech, ve kterých by přicházelo v úvahu podání obou uvedených mimořádných opravných prostředků, je třeba k nápravě vad pravomocného rozhodnutí využít přednostně institut obnovy řízení. K uvedenému závěru dospěl Nejvyšší soudu na základě následujících argumentů.

1. Z požadavku ústavnosti a zákonnosti každého úkonu trestního řízení vyplývá, že k nápravě vad pravomocného rozhodnutí je třeba zásadně volit ten mimořádný opravný prostředek, který umožňuje nápravu vadného stavu a současně respektuje základní ústavní a zákonné zásady trestního řízení v co nejširší míře.

V této souvislosti je třeba uvést, že stížnost pro porušení zákona byla z hlediska ústavnosti opakovaně podrobena kritice ze strany právní teorie i praxe jako mimořádný opravný prostředek, který nerespektuje zásadu rovnosti účastníků trestního řízení a jehož pojetí není v plném souladu s ústavně zakotveným právem na spravedlivý proces (zejm. čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod).

Institut stížnosti pro porušení zákona byl zaveden do československého právního řádu přijetím zákona č. 87/1950 Sb., přejímán byl pak i do dalších kodifikací trestního procesu (zákon č. 64/1956 Sb. a zákon č. 141/1961 Sb.) a zůstal zachován i v právním řádu České republiky po roce 1993. Zavedení institutu stížnosti pro porušení zákona bylo projevem posílení moci výkonné vůči moci soudní, jako součást tehdejší koncepce dozoru prokuratury nad zákonností trestního řízení, která je však v rozporu se zásadami demokratického právního státu a nezávislým postavením soudů, jež je jedním z atributů právního státu. Ústavnost, resp. neústavnost institutu stížnosti pro porušení zákona byla v minulosti opakovaně kritizována nejen právní teorií, ale i soudní praxí. V této souvislosti je významný zejména nález Ústavního soudu publikovaný pod č. 424/2001 Sb., kterým byla zrušena ustanovení § 272 a § 276 věty čtvrté tr. ř., ve kterém Ústavní soud dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona, zejména pokud je podána v neprospěch obviněného, narušuje princip rovnosti stran v trestním řízení, neboť oprávněním podat tento opravný prostředek disponuje pouze jedna strana, a to stát, jehož představitelem je ministr spravedlnosti.

Obnova řízení je naproti tomu mimořádným opravným prostředkem, který ústavní zásadu rovnosti stran trestního řízení plně respektuje. Podle § 280 tr. ř. může podat návrh na povolení obnovy řízení v neprospěch obviněného státní zástupce, v jeho prospěch tak může učinit sám obviněný, ale též osoby, které by mohly podat v jeho prospěch odvolání (tyto osoby mohou podat takový návrh za stanovených okolností i proti vůli obviněného, mohou jej podat i po smrti obviněného). V této souvislosti je třeba zdůraznit, že na obnovení řízení je, jsou-li splněny všechny zákonné předpoklady, právní nárok, soud rozhodující o návrhu na obnovu řízení je v těchto případech povinen obnovu řízení povolit.

Z uvedeného je zřejmé, že stížnost pro porušení zákona jako mimořádný opravný prostředek nerespektuje základní zásady trestního řízení v takové míře, jako je tomu v případě obnovy řízení.

2. Dále je třeba zmínit základní význam mimořádných opravných prostředků, kterým je nepochybně náprava konkrétních vadných pravomocných rozhodnutí. V této souvislosti je nutno poukázat na skutečnost, že obnova řízení umožňuje provést nápravu vadného rozhodnutí v širší míře než stížnost pro porušení zákona, neboť náprava zde není omezena na případy, kdy byl zákon porušen v neprospěch obviněného.

Návrh na obnovu řízení může podat, jak již bylo uvedeno výše, nejen obviněný, ale též státní zástupce, který tak může učinit i v neprospěch obviněného. V řízení, které bylo obnoveno na základě takového návrhu pak může být vydáno nové rozhodnutí, které může vyznít z hlediska obviněného v jeho neprospěch.

V případě stížnosti pro porušení zákona je situace odlišná. Stížnost pro porušení zákona sice může ministr spravedlnosti podat jak ve prospěch obviněného, tak i v jeho neprospěch, popř. současně ve prospěch i neprospěch obviněného, možnost zrušit konkrétní napadené rozhodnutí a zjednat tak jeho nápravu je však poté, co byl zrušen § 272 tr. ř. výše označeným nálezem Ústavního soudu, omezena pouze na ty případy, kdy je stížnost pro porušení zákona podána výlučně ve prospěch obviněného. V ostatních případech rozhoduje Nejvyšší soud, shledá-li, že zákon byl porušen, pouze tzv. akademickým výrokem podle § 268 odst. 2 tr. ř., v těchto případech může mít rozhodnutí Nejvyššího soudu judikatorní význam spočívající v usměrnění soudní praxe při řešení důležitých právních otázek, nemůže však vést k nápravě vadného pravomocného rozhodnutí.

Z uvedeného vyplývá, že obnova řízení jako mimořádný opravný prostředek umožňuje provést nápravu vadného rozhodnutí v širší míře než stížnost pro porušení zákona a umožňuje tak v širší míře naplnit základní účel řízení o mimořádném opravném prostředku.

3. Je třeba poukázat také na skutečnost, že v rámci obnovy řízení lze provést nápravu vadného rozhodnutí hospodárněji než v případě podání stížnosti pro porušení zákona. V případě stížnosti pro porušení zákona je pravidlem, že pokud Nejvyšší soud shledá porušení zákona a napadené rozhodnutí zruší, nerozhoduje ve věci sám, ale přikáže orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Naproti tomu v případě obnovy řízení platí, že pokud je návrh na obnovu řízení shledán důvodným, lze odstranit nedostatky napadeného rozhodnutí v obnovném řízení, které pravidelně následuje u soudu, který obnovu řízení povolil. Řízení o povolení obnovy řízení a následné řízení po povolení obnovy tak probíhá bez nutnosti vynaložit náklady spojené s činností ministerstva spravedlnosti a rozhodováním Nejvyššího soudu, opomenout nelze ani skutečnost, že v případě obnovy řízení rozhoduje soud, který již věc dříve projednával, pravidlem bude proto pružnější a rychlejší průběh řízení.

4. V uvedených souvislostech je třeba zmínit samotnou podstatu stížnosti pro porušení zákona a její význam v systému mimořádných opravných prostředků v trestním řízení. Právní úprava stížnosti pro porušení zákona sleduje dva základní cíle nápravu vadného konkrétního pravomocného rozhodnutí, kdy se důsledky projeví zejména v konkrétním posuzovaném případě v novém řízení, výjimečně i novým rozhodnutím orgánu o stížnosti pro porušení zákona rozhodujícího, a dále usměrnění soudní praxe při řešení důležitých právních otázek.

V této souvislosti je třeba uvést, že v případech, ve kterých by přicházelo v úvahu podání stížnosti pro porušení zákona i návrhu na obnovu řízení, budou důvodem pro podání stížnosti pro porušení zákona zpravidla nedostatky týkající se zjištěného skutkového stavu v konkrétní věci, nikoli však posouzení důležitých právních otázek. Je zřejmé, že taková stížnost pro porušení zákona nebude plnit výše uvedený cíl usměrnění soudní praxe při řešení důležitých právní otázek. Druhý cíl stížnosti pro porušení zákona, tedy náprava vadného konkrétního pravomocného rozhodnutí, může být, jak bylo rozebráno výše, naplněn pouze v omezeném rozsahu. Z toho potom vyplývá, že stížnost pro porušení zákona v uvedených případech obvykle nebude plnit cíle sledované právní úpravou stížnosti pro porušení zákona, i tato skutečnost je důvodem pro podporu závěru o nepřípustnosti stížnosti pro porušení zákona, pokud lze nápravu řešit cestou obnovy řízení.

Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soudu k závěru, že v těch případech, ve kterých by přicházelo v úvahu podání návrhu na povolení obnovy řízení i stížnosti porušení zákona, je třeba k nápravě vad pravomocného rozhodnutí využít přednostně institut obnovy řízení, jako institut, který respektuje v širší míře základní zásady trestního řízení, ve větší míře umožňuje také naplnit základní účel opravného řízení, kterým je náprava vadného rozhodnutí. Současně platí, že v těch případech, kdy lze nezákonnost pravomocného rozhodnutí řešit prostřednictvím obnovy řízení, nelze se domáhat nápravy cestou podání stížnosti pro porušení zákona.

V projednávané trestní věci uvádí ministr spravedlnosti jako důvod pro podání stížnosti pro porušení zákona, že rozhodnutím Okresního soudu v Trutnově ve věci vedené pod sp. zn. 4T 606/98 byl obviněnému J. S. uložen úhrnný trest za trestné činy projednávané v tomto trestním řízení, ačkoli mu měl být správně uložen souhrnný trest za všechny trestné činy spáchané před dnem 12. 11. 1998 za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 11. 1998, sp. zn. 4 T 138/96.

Základní význam má v této souvislosti skutečnost, že uvedené pochybení Okresního soudu v Trutnově bylo způsobeno tím, že jmenovaný okresní soud v době rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. 4T 606/98 nevěděl o existenci předchozího odsouzení obviněného J. S., neboť s ohledem na velmi krátký časový odstup (pouhé čtyři dny) mezi vydáním rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové (dne 12. 11. 1998) a rozhodováním Okresního soudu v Trutnově (trestní příkaz vydán dne 16. 11. 1998, obviněnému doručen 27. 11. 1998), nebylo v době rozhodování Okresního soudu v Trutnově první odsouzení vykazováno v rejstříku trestů.

Podle § 278 odst. 1 tr. ř. se povolí obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Za nové skutečnosti se považují takové skutečnosti, které nebyly předmětem dokazování nebo zjišťování před rozhodnutím, jehož se návrh na obnovu týká. Skutečností dříve příslušnému orgánu neznámou je objektivně existující jev, který v téže věci nebyl dokazován, ale může mít vliv na zjištění skutkového stavu v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.

Takovou skutečností může být nepochybně i fakt, že obviněný byl v jiné trestní věci pravomocně odsouzen. V projednávané trestní věci bylo prokázáno, že Okresnímu soudu v Trutnově v době rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. 4T 606/98 nebylo a s ohledem na velmi krátký časový odstup rozhodování ani nemohlo být známo, že obviněný J. S. byl dříve odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové za jinou trestnou činnost, která je ve vztahu souběhu s posléze souzenou trestnou činností. Z hlediska úvah o ukládání trestu je nepochybně předchozí odsouzení obviněného J. S. rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové významnou novou skutečností ve smyslu § 278 odst. 1 tr. ř.

Za této situace dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané trestní věci obviněného J. S. je naplněn základní předpoklad pro podání návrhu na obnovu řízení podle § 278 odst. 1 tr. ř. Za této situace bylo třeba využít k nápravě napadeného rozhodnutí institut obnovy řízení a podat návrh na obnovu řízení. Z důvodů výše podrobně rozvedených potom vyplývá, že nezákonný stav nelze v daném případě řešit cestou stížnosti pro porušení zákona, neboť je nutné přijmout restriktivní výklad ustanovení § 266 odst. 1. tr. ř. směřující k závěru o nepřípustnosti stížnosti pro porušení zákona v případech, které lze podle platné právní úpravy řešit jiným mimořádným opravným prostředkem než stížností pro porušení zákona.

Nejvyšší soud současně dodává, že se nezabýval dalšími zákonnými předpoklady pro podání návrhu na obnovu řízení proti výroku o trestu (zda je trest ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo zda uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu), neboť tyto předpoklady jsou zákonem stanoveny zcela stejně jako u stížnosti pro porušení zákona, nejedná se tedy o odlišné předpoklady těchto opravných prostředků, proto jejich posouzení nemůže změnit závěr o nepřípustnosti stížnosti pro porušení zákona v dané věci. Posouzení těchto předpokladů bude věcí soudu rozhodujícího o obnově řízení, bude-li návrh na obnovu řízení podán.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že stížnost pro porušení zákona není přípustná, a proto ji podle § 268 odst. 1 písm. a) tr. ř. zamítl.

Pro úplnost zbývá dodat, že zcela jiná situace by nastala v případě, že by soudu bylo nebo s ohledem na větší časový odstup mohlo být známo předchozí odsouzení obviněného, které by mělo shora popsané účinky na ukládaný trest. Potom by se nejednalo o novou skutečnost či důkaz soudu dříve neznámé, takže by nebyly splněny podmínky pro povolení obnovy řízení uvedené v § 278 odst. 1 tr. ř. K nápravě vadného rozhodnutí by tedy musel být použit institut stížnosti pro porušení zákona, přičemž by zákon byl porušen mimo jiné i v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. února 2004



Předseda senátu:

JUDr. J. P.