4 Tz 30/2002
Datum rozhodnutí: 12.06.2002
Dotčené předpisy:




4 Tz 30/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném veřejném zasedání konaném dne 12. června 2002 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Z. K. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 2. 8. 2000, sp. zn. 24 T 77/2000, a rozhodl t a k t o :

Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 2. 8. 2000, sp. zn. 24 T 77/2000, byl obviněný Z. K. uznán vinným třemi trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. a) tr. zák., jichž se dopustil tím, že ačkoli mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 7. 1999, sp. zn. 5 T 91/99 pravomocně uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu dvou let, toto rozhodnutí nerespektoval a

1) dne 3. 3. 2000 přijel do P., kde zůstal až do dne 4. 3. 2000, kdy byl kontrolován hlídkou Policie ČR na nádraží v P. H.,

2) dne 3. 5. 2000 v době kolem 13. 30 hod. byl v P. 7, ve stanici metra V. zadržen hlídkou Policie ČR,

3) dne 11. 5. 2000 byl v době kolem 18. 00 hod. v P. 7 v prostoru železniční stanice v P. H. zadržen hlídkou Policie ČR.

Za to mu byl v sazbě § 171 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 57a odst. 1 tr. zák. mu byl uložen i trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu dvou let. Rozsudek nabyl právní moci dne 28. 8. 2000.

Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Z. K., neboť podle jeho názoru byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák.

Obviněný Z. K. byl trestním příkazem samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. 7 T 48/2000, odsouzen pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil tím, že se nejméně od 27. 3. 2000, kdy byl kontrolován hlídkou Policie ČR v P. 2 v prostorách Hlavního nádraží, zdržoval na území hlavního města Prahy, ačkoliv mu byl pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 7. 1999, sp. zn. 5 T 91/99 uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu dvou let a trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 2. 8. 2000 a nabyl právní moci dne 23. 8. 2000.

Ze shora uvedeného vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 7 měl rozsudkem sp. zn. 24 T 7/2000 s ohledem na to, že všechny tři trestné činy byly obviněným spáchány předtím, než mu byl doručen trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 7 T 48/2000, zrušit výrok o trestu zmíněného trestního příkazu a za všechny trestné činy podle § 171 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu uložit podle § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest. Obvodní soud pro Prahu 7 však toto neučinil, a uložil úhrnný trest ve výměře pěti měsíců, přestože předchozím trestním příkazem byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Vzhledem k tomu, že je možná přeměna trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody ve smyslu ustanovení § 45a odst. 4 tr. zák., pak by součet výměr obou trestů přesáhl horní hranici trestní sazby § 171 odst. 1 tr. zák., která činí šest měsíců a tento stav by byl v rozporu se zákonem.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem o trestu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 2. 8. 2000, sp. zn. 24 T 77/2000, byl porušen zákon v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. v neprospěch obviněného Z. K. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. nechť je v napadeném rozsudku zrušen výrok o trestu a věc podle § 270 odst. 1 tr. ř. vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 7, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozsudku, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozsudku předcházející, a shledal, že zákon porušen nebyl.

Z obsahu trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 24 T 77/2000 Nejvyšší soud zjistil, že samosoudce ve věci rozhodl rozsudkem dne 2. 8. 2000. Obviněného K. uznal vinným třemi trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. a) tr. zák. na skutkovém základě, který je již specifikován výše, a za to mu podle § 171 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložil úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Současně mu podle § 57a odst. 1 tr. zák.uložil další trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu dvou roků.

U Obvodního soudu pro Prahu 2 napadla dne 26. 4. 2000 na obviněného Z. K. obžaloba pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zák., jehož se měl obviněný dopustit v období od 27. 3. 2000 do 10. 4. 2000. Samosoudce tohoto obvodního soudu vydal dne 27. 4. 2000 trestní příkaz, jímž obviněného uznal vinným tímto trestným činem při použití právní kvalifikace podle § 171 odst. 1 písm. a) tr. zák., a odsoudil jej k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Jak je patrno z poštovní doručenky, založené ve spise na č. l. 24 verte, tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 2. 8. 2000.

Uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. přichází v úvahu tehdy, odsuzuje-li soud pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona vychází z premisy, že Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodoval dne 2. 8. 2000 v situaci, kdy již existovalo rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2, k němuž dle jeho názoru měl samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 7 ukládat souhrnný trest. V této souvislosti je třeba připomenout ustanovení § 314e odst. 5 tr. ř., z něhož je zřejmé, že trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému. Je tedy nerozhodné, že trestní příkaz byl vyhotoven dne 27. 4. 2000, ale z hlediska citovaného ustanovení je podstatné datum 2. 8. 2000, kdy byl trestní příkaz doručen. Téhož dne však rozhodoval i Obvodní soud pro Prahu 7, a proto v této situaci bylo nutno zjišťovat posloupnost jednotlivých úkonů z hlediska časové řady, neboť jen tak bylo možno určit zda existoval vztah souhrnnosti či nikoli.

Z protokolu o hlavním líčení ve spise Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 24 T 77/2000, který je ve spise založen na č. l. 38, vyplývá, že hlavní líčení, k němuž byl obviněný předveden z vazby, započalo v 9.00 hod. a skočilo v 9.40 hod. Zpráva ze dne 7. 6. 2002, kterou si Nejvyšší soud vyžádal od Vězeňské služby České republiky, Vazební věznice Praha-Pankrác, kde obviněný v kritické době vykonával vazbu, potvrzuje, že trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 7 T 48/2000 byl obviněnému doručen dne 2. 8. 2000 v odpolední poště, která je obviněným předávána vždy kolem 15.00 hod.

Za tohoto stavu věci je zřejmé, že Obvodní soud pro Prahu 7 ve věci sp. zn. 24 T 77/2000 správně ukládal samostatný úhrnný trest, neboť v době, kdy ve věci rozhodoval, neexistovala překážka doručeného trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2. Pokud měl být ukládán souhrnný trest, pak zřejmě Obvodním soudem pro Prahu 2 právě k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7.

Vzhledem k okolnostem výše uvedeným Nejvyšší soud neshledal, že by byl zákon porušen a proto stížnost pro porušení zákona podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. června 2002

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á