4 Tz 3/2009
Datum rozhodnutí: 11.03.2009
Dotčené předpisy:




4 Tz 3/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. března 2009 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné S. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 22. 4. 2008 sp. zn. 55 To 134/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 259/2007 a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. t a k t o :

Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 22. 4. 2008 sp. zn. 55 To 134/2008 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněné S. B.

Napadené usnesení, jakož i předchozí rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. 2 T 259/2007 s e z r u š u j í .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Olomouci s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. 2 T 259/2007 byla obviněná S. B. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustila tím, že dne 29. 8. 2005 v 16.30 hod. v O., v ulici K., v bytě své matky MUDr. D. B., tuto fyzicky napadla, a to tak, že ji bila pěstmi po celém těle, vytrhla jí chomáč vlasů z hlavy, čímž poškozené způsobila pohmoždění vlasaté části hlavy s vytržením vlasů na temeni vlevo, zhmoždění krajin kolem obou očí s krevními podlitinami, pohmoždění nosu a mnohočetné povrchní pohmožděniny obou tváří s dobou léčení 1 2 týdny.

Za tento trestný čin byl obviněné uložen trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců.

Proti citovanému rozsudku podala obviněná prostřednictvím svého obhájce odvolání, které zaměřila do výroku o vině i trestu. Z podnětu tohoto odvolání obviněné proběhlo v dané trestní věci odvolací řízení před Krajským soudem v Ostravě, pobočka v Olomouci, který usnesením ze dne 22. 4. 2008 sp. zn. 55 To 134/2008 podané odvolání jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti posledně uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněné S. B. stížnost pro porušení zákona.

V jejím odůvodnění poukázal zejména na skutečnost, že ve věci oba soudy rozhodovaly již podruhé, když původní rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 2006 sp. zn. 2 T 53/2006, jakož i rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 23. 10. 2006 sp. zn. 2 To 516/2006, jako soudu odvolacího, ale i usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 3. 2007 sp. zn. 5 Tdo 193/2007 byly zrušeny usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 9. 2007 sp. zn. 2 Nt 203/2007, pravomocným 29. 10. 2007, kterým byla podle § 278 odst. 1 tr. ř. povolena obnova řízení ve shora citované věci, vedené u tamního soudu proti obviněné S. B.

Stěžovatel zdůraznil, že nalézací soud po vyhodnocení všech skutečností, jež byly předmětem řízení o obnově, dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro obnovu řízení, neboť dodatečně vyšly najevo nové důkazy soudu dříve neznámé, a to nové znalecké posudky, které se ve svých závěrech lišily od znaleckého posudku provedeného v původním řízení, a které spolu se skutečnostmi soudu známými z již dříve provedených důkazů mohly odůvodnit jiné rozhodnutí ve věci, zejména pokud se týkalo otázky viny obviněné.

Po pravomocném povolení obnovy řízení v následném hlavním líčení konaném ve dnech 10. 1. 2008 a 28. 2. 2008 však tyto znalecké důkazy, (o jejichž závěry soud prvního stupně opřel své rozhodnutí o povolení obnovy řízení), již nebyly k důkazu provedeny. K věci byl toliko vyslechnut soudní znalec MUDr. Z. Z., CSc., který vypracoval znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví všeobecné a dětské chirurgie již v původním řízení, a jenž se v novém hlavním líčení seznámil se znaleckými posudky MUDr. D. a PharmDr. B. Ph.D., přičemž zaujal stanovisko, že ani s přihlédnutím k obsahu nových znaleckých posudků nemá, co by na svém původním posudku měnil. Avšak okresní soud poté, aniž nově předložené znalecké posudky založil do spisu a provedl je k důkazům, se v odůvodnění odsuzujícího rozsudku o těchto zmiňuje a současně, byť stroze vysvětluje, proč znalkyni D. osobně nevyslechl.

Sama obviněná v následně podaném odvolání zpochybnila zákonnost napadeného rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. 2 T 259/2007 mimo jiné i z toho důvodu, že podle jejího názoru soud prvního stupně v rozporu se zákonem neprovedl k důkazu jí předložené znalecké posudky soudních znalců MUDr. D. a PharmDr. B. Ph.D. V rámci projednávání odvolání pak sice Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, konstatoval, že postup nalézacího soudu byl nestandardní (případně že se podle jeho názoru mohlo jednat o opomenutí provedení těchto důkazů v hlavním líčení), avšak současně zaujal stanovisko, že se z jeho pohledu nejedná o podstatnou vadu řízení. S takovým právním názorem se ale stěžovatel neztotožňuje.

Poté co ministr spravedlnosti poukázal na obsah ustanovení § 2 odst. 5, 6, 12, § 106, § 211 odst. 5, § 219 odst. 3, § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř., namítl, že soudy obou stupňů se jimi při svém rozhodování důsledně neřídily. Dále vyslovil názor, že pokud soud prvního stupně uvedené důkazy nově vypracované znalecké posudky v hlavním líčení neprovedl, znemožnil tak stranám, aby se k těmto důkazům mohly vyjádřit. Neprovedením citovaných znaleckých posudků předložených obhajobou v podstatě popřel důvodnost svého předchozího rozhodnutí o obnově řízení, neboť po povolení obnovy již neprovedl skutkový a právní rozbor na základě důkazů, které vyšly nově najevo a soudu nebyly předtím známy, spolu s důkazy, které byly soudu známými z již předchozího soudního projednání věci pod sp. zn. 2 T 53/2006. Pominutím důkazů předložených obhajobou, bez jakéhokoli předchozího odůvodnění, za současného uznání viny obviněné B., pak znamená porušení základní procesní zásady in dubio pro reo .

V této souvislosti též zmínil, že obhajoba trvala na osobním výslechu soudní znalkyně MUDr. D., avšak tento důkazní návrh byl rozhodujícím soudem bez dalšího zamítnut, aniž v následném odsuzujícím rozsudku bylo přesvědčivě vysvětleno a náležitě odůvodněno, proč nebylo tomuto důkaznímu návrhu, jehož prostřednictvím obviněná mimo jiné realizovala svoje právo na obhajobu, a který vyzníval v její prospěch, vyhověno.

Nalézací soud při svém rozhodování taktéž podle stěžovatele nerespektoval ustanovení § 219 odst. 3 tr. ř. Ačkoli hlavní líčení konané po rozhodnutí o povolení obnovy dne 10. 1. 2008, proběhlo více než rok poté, kdy ve věci rozhodoval Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud odvolací, okresní soud nepřečetl podstatný obsah protokolu z předchozích jednání, natož aby si vyžádal ke čtení podstatného obsahu spisu souhlas státního zástupce a obviněné. Přitom řízení po povolení obnovy navazuje na řízení předcházející, jehož je pokračováním. V praxi to znamená, že soud musí v řízení po povolení obnovy provést důkazy provedené v původním řízení, učiněným před obnovou, a hodnotit v kontextu s důkazy provedenými v řízení po povolení obnovy. Pokud si tyto důkazy vzájemně odporují, je soud povinen se s těmito rozpory vypořádat a v samotném odůvodnění rozsudku vyložit, jakými úvahami se při hodnocení těchto odporujících si důkazů řídil. Nalézací soud však v dané trestní věci takto nepostupoval.

Pochybení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, který rozhodoval o odvolání obviněné, ministr spravedlnosti spatřuje v tom, že nedůsledně a v rozporu s ustanovením § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal postup nalézacího soudu, který shledal správným, resp. zjištěná pochybení posoudil jako nepodstatné vady řízení, ačkoli napadený rozsudek, resp. řízení mu předcházející, vykazovaly závažná procesní pochybení, kdy nalézací soud v novém řízení neprovedl důkazy, na základě kterých povolil obnovu řízení v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 53/2006. Tímto postupem, kdy odvolací soud zamítl odvolání obviněné, aniž by pro to existovaly zákonné předpoklady, jednal též v rozporu v ustanovením § 256 tr. ř. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, tak nedostál své přezkumné povinnosti, neboť zjištěné porušení zákona nalézacím soudem nenapravil, ačkoli v rámci odvolacího řízení měl obviněné zabezpečit právo na spravedlivý proces, zvláště když se tak v řízení předcházejícím nestalo.

V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 22. 4. 2008 sp. zn. 55 To 134/2008 byl porušen zákon v neprospěch obviněné S. B., a to v ustanovení § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř. a současně rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. 2 T 259/2007 také v ustanoveních § 2 odst. 5, 6, 12, § 106, § 211 odst. 5 a § 219 odst. 3 tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř., aby napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci zrušil v celém rozsahu a rovněž tak citovaný rozsudek Okresního soudu v Olomouci včetně všech dalších rozhodnutí na ně obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále pak, aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona byla podána důvodně.

Ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 2 Nt 203/2007 lze zjistit, že po provedeném veřejném zasedání dne 12. 9. 2007, v němž byly k důkazu přečteny mj. znalecké posudky předložené navrhovatelkou S. B., a to znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství vypracovaný MUDr. S. D. a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví farmakologie vypracovaný PharmDr. J. B., Ph.D., bylo jmenovaným soudem vydáno usnesení, jímž byla povolena obnova řízení ve věci odsouzené S. B. vedené u téhož soudu pod sp. zn. 2 T 53/2006. Současně byl předmětný odsuzující rozsudek zrušen ve výroku o vině a trestu. V odůvodnění tohoto usnesení se konstatuje, že soud dospěl k závěru o splnění podmínek pro obnovu řízení uvedených v ustanovení § 278 odst. 1 tr. ř. Dodatečně totiž vyšly najevo nové důkazy soudu dříve neznámé, a to nové znalecké posudky, které se ve svých závěrech liší od znaleckého posudku provedeného v původním řízení, a které spolu se skutečnostmi soudu známými z již provedených důkazů mohou odůvodnit jiné rozhodnutí ve věci, zejména pokud se týká otázky viny. Svůj další postup pak soud naznačuje v další úvaze, kdy zmiňuje, že znalec MUDr. Z. neměl k dispozici posudek znalce z odvětví farmakologie, který se detailně zabýval vlivem léků na osobu poškozené, proto přichází v úvahu předložení tohoto znaleckého posudku stejně jako znaleckého posudku MUDr. S. D. znalci, aby se k závěrům po odborné stránce vyjádřil.

K hlavnímu líčení, které ve věci, jež byla nově vedena pod sp. zn. 2 T 259/2007, bylo nařízeno na den 10. 1. 2008, samosoudkyně Okresního soudu v Olomouci předvolala kromě obviněné pouze znalce MUDr. Z. Z., CSc., který ve věci podal původní znalecký posudek, coby znalec z oboru zdravotnictví, odvětví všeobecné a dětské chirurgie. Tomuto také zároveň poskytla nové, výše zmíněné znalecké posudky, na jejichž základě byla povolena obnova řízení v této věci. Znalec MUDr. Z., CSc. byl pak v hlavním líčení obsáhle vyslechnut, přičemž namnoze reagoval a hodnotil i závěry vyslovené v těchto nových znaleckých posudcích. Znalci o jejichž posudky šlo, ale k hlavnímu líčení předvoláni nebyli a předmětné posudky nebyly coby důkazy vůbec provedeny, ačkoli oba zmíněné posudky obsahují doložky znalců o tom, že si jsou vědomi následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, takže s nimi bylo třeba nakládat, jako by se jednalo o znalecké posudky vyžádané orgánem činným v trestním řízení (viz ust. § 110a tr. ř.). Na tomto místě je třeba připomenout, že znalci MUDr. Z., CSc., ačkoli Nejvyšší soud rozhodně nehodlá jakkoli zpochybňovat jeho odbornou erudici, nepříslušelo bez přítomnosti obou dalších znalců MUDr. D. a PharmDr. B., Ph.D. hodnotit bez dalšího jimi vyslovené závěry, neboť ti na to nemohli jakkoli reagovat a v důsledku takto zvoleného postupu nelze jím vyslovené konečné závěry, z nichž pak soud při svém rozhodování vycházel, pokládat za zcela přesvědčivé.

Správný postup měl být proto takový, že okresním soudem měli být předvoláni a v hlavním líčení postupně vyslechnuti všichni tři znalci, kteří by následně mohli reagovat na závěry vyslovené ostatními znalci a současně odpovídat na dotazy soudu, případně státního zástupce a obhajoby. Teprve poté mohl okresní soud dospět k fundovanému rozhodnutí, zda lze na základě předmětných závěrů znalců a ostatních důkazů dospět ke konečnému výroku o vině obviněné S. B., či zda bude nezbytné vyžádat posudek revizní, jímž by dokonce mohl být i posudek ústavu ve smyslu ustanovení § 110 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že Okresní soud v Olomouci ale v obnoveném hlavním líčení tímto způsobem nepostupoval a nově předložené znalecké posudky k důkazu procesním způsobem předpokládaným trestním řádem neprovedl, přičemž jejich pouhé přečtení v řízení o povolení obnovy nelze rozhodně považovat za dostačující, nemohl z nich ani při svém rozhodování vycházet, jelikož podle § 2 odst. 12 tr. ř. při rozhodování v hlavním líčení, jakož i ve veřejném a neveřejném zasedání smí soud přihlédnout jen k těm důkazům, které byly při tomto jednání provedeny.

Důsledkem tohoto zásadního pochybení pak bylo, že konečné hodnocení provedených důkazů ze strany okresního soudu nemohlo být úplné a zjištěný skutkový stav nelze akceptovat bez důvodných pochybností. Zde je třeba poukázat na ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., podle něhož orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí. Dále pak i na ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., jež stanoví, že orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Meritorní rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci je proto v daných procesních souvislostech třeba označit za předčasné, když nejprve bude nutné výše naznačeným způsobem provést všechny potřebné důkazy a po jejich celkovém zhodnocení bude možné teprve s konečnou platností rozhodnout o případné vině obviněné a o jejím eventuálním potrestání.

Pokud Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, který ve věci rozhodoval z podnětu odvolání obviněné jako soud odvolací, výše zmíněná procesní pochybení okresního soudu sice zaregistroval, ale zároveň označil za nepodstatná, nepochybně porušil ve svém postupu a konečném rozhodnutí ustanovení § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř., když adekvátní postup měl spočívat ve zrušení napadeného rozsudku z důvodů obsažených v ustanovení § 258 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Podle citovaných ustanovení trestního řádu totiž nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.

Námitku stěžovatele, v níž okresnímu soudu vytkl nerespektování ustanovení § 219 odst. 3 tr. ř., podle něhož jestliže se změnilo složení senátu nebo uplynula od odročení hlavního líčení delší doba, přečte se souhlasem státního zástupce a obviněného předseda senátu podstatný obsah protokolu o hlavním líčení, včetně provedených důkazů, není-li souhlas dán, musí být hlavní líčení provedeno znovu, akceptovat nelze.

V projednávaném případě se totiž nejednalo o odročené hlavní líčení, ale o hlavní líčení nové, po povolené obnově řízení a současném zrušení předchozího odsuzujícího rozsudku. Z toho vyplývala povinnost okresního soudu (samosoudce) provést v rámci tohoto nového hlavního líčení kompletní dokazování, což znamená provedení důkazů původních i nově navržených. Pokud tedy nebyl na začátku hlavního líčení samosoudkyní vyžadován souhlas státního zástupce a obviněné k přečtení podstatného obsahu protokolu o hlavním líčení včetně provedených důkazů z původního řízení, o pochybení v postupu okresního soudu se nejedná.

Na základě shora uvedeného pak Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 22. 4. 2008 sp. zn. 55 To 134/2008 byl v neprospěch obviněné S. B. porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení odvolacího soudu i předchozí rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. 2 T 259/2007 zrušil včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu a v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu znovu projednal a rozhodl, což zejména znamená, že v hlavním líčení bude třeba vyslechnout znalce MUDr. D. a PharmDr. B. Ph.D. a to v přítomnosti znalce MUDr. Z., CSc., jehož nový výslech též nelze vyloučit. Teprve na základě konfrontace vyslovených závěrů znalců a po zhodnocení i ostatních důkazů bude možné buď rozhodnout o dalším procesním postupu, nebo případně vydat meritorní rozhodnutí. Při svém postupu bude okresní soud povinen respektovat právní názor vyslovený Nejvyšším soudem a zároveň provést jím nařízené procesní úkony (viz § 270 odst. 4 tr. ř.). Zároveň musí mít na paměti, že podle § 273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněné, jelikož bylo vysloveno, že zákon byl porušen výhradně v její neprospěch.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. března 2009

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec