4 Tz 29/2011
Datum rozhodnutí: 27.04.2011
Dotčené předpisy: § 268 odst. 2 tr. ř., § 270 odst. 2 tr. ř.



4 Tz 29/2011-40
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2011 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. H. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2010 sp. zn. 8 To 18/2010, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 104/2009 a podle § 268 odst. 2 a § 270 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2010 sp. zn. 8 To 18/2010 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 254 odst. 1, 3 a § 256 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v neprospěch obviněného J. H.

Městskému soudu v Brně se přikazuje, aby v rozsudku ze dne 4. 11. 2009 sp. zn. 88 T 104/2009 doplnil neúplný výrok o uloženém souhrnném trestu.




Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2009 sp. zn. 88 T 104/2009 byl obviněný J. H. uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), d) tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jichž se dopustil ve dnech 20. 11. 2008, 27. 2. 2009 a 10. 2. 2008 v B. jednak sám a jednak společně s další osobou jednáním podrobně popsaným v citovaném rozsudku, za což byl odsouzen k souhrnnému trestu a k povinnosti nahradit způsobenou škodu. V další části tohoto rozsudku je pak obsažen zprošťující výrok týkající se obviněného.

Pokud jde o výrok o uloženém souhrnném trestu, který je součástí odsuzující části rozsudku, ten je v předmětném rozsudku Městského soudu v Brně formulován tak, že obviněný J. H. se odsuzuje za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. e) tr. zák. účinného do 31. 12. 2008, trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. a trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2009 sp. zn. 3 T 62/2008, který nabyl právní moci dne 29. 10. 2009, podle § 215a odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. se obviněný pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazuje do věznice s ostrahou. Podle § 57a odst. 1 tr. zák. se obviněnému ukládá trest zákazu pobytu na území města B. na dobu 4 (čtyř) roků.

Krajský soud v Brně, který se věcí zabýval v postavení soudu odvolacího, pak odvolání obviněného usnesením ze dne 13. 4. 2010 sp. zn. 8 To 18/2010 podle § 256 tr. ř., jako nedůvodné zamítl.

Proti posledně uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného J. H. stížnost pro porušení zákona.

V této poukázal na ustanovení trestního řádu upravující přezkumnou povinnost odvolacího soudu i na ustanovení obsahující podmínky, za kterých tento soud může odvolání zamítnout a dále na ustanovení trestního zákona o souhrnném trestu a dovodil, že oba soudy porušily zákon.

Podle stěžovatele nalézací soud nepostupoval důsledně v souladu s ustanovením § 35 odst. 2 tr. zák., když pouze uvedl rozsudek, kterého se souhrnný trest má týkat, a vyjmenoval sbíhající se trestné činy z tohoto rozsudku, přitom však opomněl vyslovit zrušující výrok ve vztahu k výroku o trestu z předchozího rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2009 sp. zn. 3 T 62/2008. Obviněnému tak byl souhrnným trestem uložen další trest, a to znovu za trestné činy, pro které již byl postižen předchozím rozsudkem.

Krajský soud v Brně pak jako soud odvolací nedostál své přezkumné činnosti uložené mu ustanovením § 254 odst. 1 tr. ř. Třebaže odvolání obviněného bylo podáno výlučně do výroku o vině, měl se důsledně zabývat i zákonností výroku o trestu, jak mu to ukládá ustanovení § 254 odst. 3 tr. ř. Odvolání obviněného tak nemělo být zamítnuto jako nedůvodné podle § 256 tr. ř., ale odvolací soud měl postupovat podle § 259 odst. 2 tr. ř. a věc bez zrušení rozsudku měl vrátit soudu prvního stupně s příkazem, aby o chybějícím výroku rozhodl.

Postupem soudů obou stupňů tudíž došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného, neboť za stávající situace je v platnosti vedle uloženého souhrnného trestu též rozhodnutí o trestu, které mělo být zrušeno v rámci ukládání souhrnného trestu v jiné trestní věci a trest uložený citovaným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě měl být pojat do souhrnného trestu ukládaného Městským soudem v Brně. Správný postup, tedy uložení souhrnného trestu za současného zrušení výroku o trestu za sbíhající se trestní věci, je postupem pro obviněného příznivým, navíc pro soud obligatorním.

Ministr spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2010 č. j. 8 To 18/2010-47 byl v neprospěch obviněného J. H. porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř. a v předcházejícím řízení též v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. Dále pak, aby postupoval podle § 270 odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v rozsahu naznačeném ministrem spravedlnosti.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí jiné majetkové hodnoty, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.

Především je třeba uvést, že právní názor Městského soudu v Brně, že trestné činy spáchané obviněným J. H., za něž byl odsouzen rozsudkem tohoto soudu ze dne 4. 11. 2009 sp. zn. 88 T 104/2009, jsou ve vícečinném souběhu s trestnými činy, za něž byl obviněný již dříve odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2009 sp. zn. 3 T 62/2008 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 10. 2009 sp. zn. 3 To 602/2009, je správný, jelikož k jejich spáchání došlo dříve, než byl vyhlášen zmíněný odsuzující rozsudek Okresního soudu v Ostravě.

V takovém případě tedy byly splněny zákonné podmínky pro uložení souhrnného trestu obviněnému podle § 35 odst. 2 tr. zák., přičemž ale nedílnou součástí výroku o uložení souhrnného trestu se musela stát i ta jeho část, kterou mělo dojít ke zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2009 sp. zn. 3 T 62/2008 včetně všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu.

Městský soud v Brně si nepochybně nezbytnosti této části výroku o uložení souhrnného trestu byl vědom, neboť v odůvodnění jeho rozsudku na str. 7 se uvádí, že zrušil výrok o trestu z výše citovaného rozsudku Okresního soudu v Ostravě, ale skutečností zůstává, že ve výroku jeho rozsudku ze dne 4. 11. 2009 taková část chybí . V důsledku tohoto pochybení pak obviněný J. H. byl potrestán za část sbíhajících se trestných činů celkem dvakrát, a to rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, jehož výrok o trestu zůstal nedotčen a poté i rozsudkem Městského soudu v Brně.

Toto pochybení posléze nenapravil ani Krajský soud v Brně, jenž věc přezkoumával na podkladě odvolání, které proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný, byť i v odůvodnění jeho usnesení na str. 3 se konstatuje, že vzhledem k uložení souhrnného trestu došlo správně ke zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě, což se ale právně relevantním způsobem nestalo. Povinností odvolacího soudu bylo přezkoumat v nezbytném rozsahu i výrok o trestu, i když obviněný podal odvolání výlučně do výroku o vině. Tato povinnost odvolacímu soudu ale vyplývá z následujících ustanovení trestního řádu.

Podle § 254 odst. 1 tr. ř., nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.

Podle § 254 odst. 3 tr. ř. jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání.

K zamítnutí odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. tudíž dojít nemělo, ale odvolací soud měl postupovat podle § 259 odst. 2 tr. ř. a aniž rozsudek zrušil, měl věc vrátit soudu prvního stupně s příkazem, aby neúplný výrok o souhrnném trestu doplnil.

Vzhledem k výše uvedeným pochybením obou soudů nižších stupňů Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2010 sp. zn. 8 To 18/2010 byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1, 3 a § 256 tr. ř. a v předcházejícím řízení v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb. v neprospěch obviněného J. H.

Protože porušení zákona spočívá pouze v tom, že v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2009 sp. zn. 88 T 104/2009 je neúplný výrok o uloženém souhrnném trestu obviněnému, konkrétně jde o tu jeho část, kterou měl být zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2009 sp. zn. 3 T 62/2008, který nabyl právní moci dne 29. 10. 2009, Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 270 odst. 2 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby předmětný neúplný výrok příslušným způsobem doplnil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. dubna 2011


Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c