4 Tz 29/2007
Datum rozhodnutí: 17.04.2007
Dotčené předpisy:




4 Tz 29/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 17. dubna 2007 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného S. Č., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově ze dne 8. 6. 2006 sp. zn. 103 T 145/2006, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově ze dne 8. 6. 2006 sp. zn. 103 T 145/2006, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák., § 314e odst. 1 a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného S. Č.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Karviné, pobočka v Havířově s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný S. Č. byl trestním příkazem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově ze dne 8. 6. 2006 sp. zn. 103 T 145/2006, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že

1)v přesně nezjištěné době od měsíce června 2005 do měsíce listopadu 2005 v H., okres K., na území katastru města H. na různých místech opakovaně nejméně v padesáti případech předal ke kouření O. K. nezjištěné množství sušeného konopí setého, které obsahuje účinnou psychoaktivní látku delta-9-tetrahydrocanabinol, která je koncentrována v pryskyřici, přičemž konopí seté a pryskyřice z konopí jsou uvedeny v příloze č. 3 seznamu IV Úmluvy o omamných látkách zákona č. 167/1998 Sb., a delta-9-tetrahydrocanabinol je uveden v příloze č. 5 psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách zákona č.167/1998 Sb.,

2)v přesně nezjištěné době od měsíce června do měsíce listopadu 2005 v H., okres K., prodal O. K. ve třech případech nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž se jedná o psychotropní látku, která je uvedena v seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., a sám tuto látku jmenovanému nitrožilně aplikoval.

Za to mu byl podle § 187 odst. 1 tr. zák. a § 45 odst. 1, 2, a § 45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin.

Trestní příkaz nabyl právní moci dne 13. 10. 2006.

Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného S. Č. Podle jeho názoru byl uvedeným rozhodnutím zákon porušen v neprospěch obviněného, a to v ustanoveních § 36, 45a odst. 1 tr. zák., § 314e odst. 1 tr. ř., a v řízení předcházejícím v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

Ministr spravedlnosti především vytýká samosoudkyni Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, že ve věci nařídila hlavní líčení na 8. 6. 2006, a protože se obviněnému nepodařilo včas a řádně doručit předvolání k hlavnímu líčení a opis obžaloby, obviněný se tak k hlavnímu líčení nedostavil, přičemž hlavní líčení bylo odročeno na neurčito. Téhož dne však samosoudkyně ve věci rozhodla tak, že vydala napadený trestní příkaz. Tento procesní postup považuje stěžovatel přinejmenším za nestandardní.

Před vydáním napadeného trestního příkazu samosoudkyně neaktualizovala opis rejstříku trestů, byť byl pořízen před třemi měsíci, takže nezjistila, že trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2005 sp. zn. 71 T 176/2005, který byl obviněnému doručen dne 7. 11. 2005, a nabyl právní moci dne 16. 11. 2005, byl S. Č. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Obviněnému tak byl oběma trestními příkazy uložen trest obecně prospěných prací v celkové výměře 450 hodin, byť nejvyšší možná výměra pro tento druh trestu činí 400 hodin.

Trestnímu příkazu jsou vytýkána i nedostatečně provedená skutková zjištění ve vztahu k vymezení doby, po níž se obviněný trestné činnosti dopouštěl, neboť skutek měl být dle znění skutkové věty dokonán v měsíci listopadu 2005, avšak ze záznamu na č. l. 4 spisu vyplývá, že ještě dne 18. 11. 2005 nabízel obviněný O. K. marihuanu. Tento údaj je důležitý z pohledu případného užití § 35 odst. 2 tr. zák., byť v daném případě nepřicházel v úvahu.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil a věc podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Karviné, pobočka v Havířově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle ustanovení § 314e odst. 1 tr. ř. samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení.

Z výkladu citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že samosoudce po nápadu obžaloby a procesním postupu, který je upraven v ustanovení § 314c tr. ř., zváží, zda ve věci nařídí hlavní líčení či zda jsou dány procesní podmínky pro vydání trestního příkazu.

Hlavní líčení je nejdůležitějším stadiem trestního řízení. Obvykle se toto stadium charakterizuje formulací, že je jádrem trestního řízení. Tato charakteristika má vyjádřit, že v hlavním líčení se rozhoduje o hlavní otázce trestního řízení, a to o vině a o trestu, i o ochranném opatření, popřípadě o náhradě škody. K mimořádnému významu hlavního líčení také přispívá, že se v něm v nejširší míře uplatňují základní zásady trestního řízení, zejména zásada obžalovací, zásada oficiality, vyhledávací, zásada zajištění práva na obhajobu, zásada veřejnosti, ústnosti, bezprostřednosti a volného hodnocení důkazů. V hlavním líčení soud přezkoumává obvinění obsažená v obžalobě a provádí o nich důkazy za účasti stran. Pokud tedy samosoudce ve věci nařídí hlavní líčení, pak je tento procesní úkon výsledkem úvah, že buďto neshledal podmínky pro vydání trestního příkazu podle § 314e odst. 1 tr. ř., tzn., že skutkový stav nepovažuje za spolehlivě prokázaný, anebo, že hodlá uložit trest v jiné výměře, případně hodlá uložit jiný druh trestu, než ten, který umožňuje ustanovení § 314e odst. 2 tr. ř. Nařízení hlavního líčení je zapotřebí vnímat jako závažný procesní úkon samosoudce, s nímž jsou spojeny určité navazující procesní postupy.

Pokud tedy samosoudkyně v posuzované trestní věci nařídila hlavní líčení, nutno předpokládat, že byla vedena výše zmíněnými úvahami. Není proto v souladu se zákonem, aby v případě, že se obviněný k nařízenému hlavnímu líčení z jakýchkoli důvodů nedostaví, bylo možno toto procesní stadium bez dalšího pominout, a rozhodnout ve věci trestním příkazem. Samosoudkyně tímto způsobem devalvovala nařízené hlavní líčení jakožto procesní stadium, a trestní příkaz pojala pouze jako prostředek vedoucí ke skončení věci, nikoli jako procesní odchylku od obecného způsobu úpravy trestního řízení, tedy jako řízení sui generis, což je v rozporu s úmyslem zákonodárce vyjádřeným v hlavě dvacáté trestního řádu, jež upravuje zvláštní způsoby řízení.

Podle ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. postupují orgány činné v trestním řízení v souladu se svými právy a povinnostmi tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě a v jejich souhrnu.

Nejvyšší soud konstatuje, že řízení předcházející vydání trestního příkazu nebylo provedeno v souladu s těmito zákonnými ustanoveními. Je třeba přisvědčit stížnostní námitce ministra spravedlnosti v tom směru, že časové vymezení skutku uvedeného pod bodem 1) výroku trestního příkazu není dostatečně přesné, pokud mělo být protiprávní jednání obviněného ukončeno v měsíci listopadu 2005 . V tomto případě je třeba skutečně poukázat na výpověď obviněného i svědka K. z přípravného řízení, z nichž vyplývá, že poslední nákup drogy u obviněného uskutečnil dne 18. 11. 2005. Skutečnost, že s tímto datem nepracoval státní zástupce v podané obžalobě, nezbavuje nalézací soud povinnosti skutek v odsuzujícím rozsudku či trestním příkazu časově co nejpřesněji specifikovat.

Součástí správně a řádně provedených skutkových zjištění je i ověření skutečností týkajících se předcházejících odsouzení obviněného, případně skutečností týkajících se v současnosti vedených a dosud neskončených jiných trestních řízení proti témuž obviněnému tak, aby soud měl k dispozici všechna relevantní zjištění významná z hlediska úvah o účelu, výši a druhu trestu podle § 23 a 31 tr. zák.

Samosoudkyně Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově však nedostála ani této povinnosti, a aniž aktualizovala opis rejstříku trestů, uložila obviněnému trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Tento trest sám o sobě by mohl obstát a konvenoval by zákonem určené výměře podle § 45a odst. 1 tr. zák., avšak v situaci, kdy byl Okresním soudem v Ostravě dne 8. 8. 2005 pod sp. zn. 71 T 176/2005, vydán proti témuž obviněnému další trestní příkaz, jež mu byl doručen dne 7. 11. 2005, právní moci nabyl dne 16. 11. 2005, kterým byl uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a byl mu jím uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin, je nutno označit trest ve výměře 350 hodin za nezákonný. Ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák. totiž umožňuje uložit tento druh trestu ve výměře od 50 do 400 hodin.

Podle ustanovení § 36 tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším soudem vykonán a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru povolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.

V posuzovaném případě nebylo toto zákonné ustanovení respektováno, neboť součet obou trestů činil 450 hodin, a tedy přesáhl onu 400 hodinovou zákonem stanovenou nejvyšší výměru trestu obecně prospěšných prací, když v době ukládání trestu neměl obviněný z předchozího trestu nic vykonáno.

Jak Nejvyšší soud zjistil ze zprávy Mediační a probační služby ČR, pracoviště Karviná, v době rozhodování Nejvyššího soudu už obviněný trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin vykonal dne 8. 12. 2006.



Vzhledem k argumentaci výše uvedené poté Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově ze dne 8. 6. 2006 sp. zn. 103 T 145/2006, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák., § 314e odst. 1, a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného S. Č.

Podle ustanovení § 269 odst. 2 tr. ř. byl-li porušen zákon v neprospěch obviněného, zruší Nejvyšší soud zároveň s výrokem uvedeným v § 268 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí nebo jeho část, popřípadě též vadné řízení mu předcházející. Z citace uvedeného zákonného ustanovení je zřejmé, že byť v současné době byl protiprávní stav fakticky napraven, neboť obviněný již celý trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin, uložený mu trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2005 sp. zn. 71 T 176/2005, vykonal, rozhodný je protiprávní stav a z toho vyplývající porušení zákona v neprospěch obviněného v době vydání napadeného rozhodnutí. Proto v intencích ustanovení § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadený trestní příkaz Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově ze dne 8. 6. 2006 sp. zn. 103 T 145/2006, zrušil v celém rozsahu. Zrušil také všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Věc poté podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Karviné, pobočka v Havířově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Okresní soud v Karviné, pobočka v Havířově, nařídí ve věci hlavní líčení, provede dokazování ke zjištění přesného časového vymezení skutku, opatří si nový opis rejstříků trestů obviněného tak, aby zjistil existenci případných jiných odsouzení, jež se týkají obviněného, provedené důkazy vyhodnotí v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. a poté rozhodne o uložení trestu tak, aby druh a výměra trestu byly v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními.

Orgán, jemuž věc byla přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci

Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§ 270 odst. 4 tr. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. dubna 2007

Předsedkyně senátu:



JUDr. Danuše N o v o t n á