4 Tz 28/2002
Datum rozhodnutí: 15.05.2002
Dotčené předpisy:




4 Tz 28/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. května 2002 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. B., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 4 T 213/95, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Výrokem o trestu v pravomocném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 4 T 213/95, a v řízení, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. B.

Výrok o trestu v napadeném rozsudku se z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, jež na zrušenou část rozsudku obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 4 T 213/95, byl obviněný R. B. uznán vinným v bodech 1a) c) výroku rozsudku trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., v bodě 2) výroku rozsudku jednak trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. Trestná činnost obviněného spočívala v tom, že

1a) v době od 13.30 hod. dne 2. 7. 1994 do 07.20 hod. dne 3. 7. 1994 v P. 4, B. ul. 65 společně s tehdy nezletilým G. P. a další neztotožněnou osobou za použití násilí vnikl do prodejny zeleniny, odkud odcizil 50 krabiček cigaret zn. Petra v hodnotě 1 100,- Kč, 100 krabiček cigaret zn. Sparta v hodnotě 2 500,- Kč, 60 krabiček cigaret zn. Marlboro v hodnotě 1 980,- Kč, 4 balíčky kávy v hodnotě 800,- Kč, 5 lahví rumu v hodnotě 335,- Kč, 5 lahví vodky v hodnotě 400,- Kč a finanční hotovost ve výši 1 658,90 Kč, čímž způsobil firmě C. s. r. o. se sídlem P. 10, B. ul. škodu ve výši 8 800,90 Kč, dále pak odcizil stravenky v nominální hodnotě 960,- Kč a karton cigaret Marlboro v hodnotě nejméně 330,- Kč, čímž způsobil poškozenému J. P. škodu ve výši nejméně 1 290,- Kč,

1b) v době od 17.00 hod. dne 2. 9. 1994 do 07.00 hod. dne 3. 9. 1994 v P. 4, ul. M. z rozestavěného domu odcizil 4 ks měděných parapetů v hodnotě 1 300,- Kč a způsobil tak firmě S. se sídlem v P. 5, V. ul. 84 škodu v uvedené výši,

1c) dne 18. 10. 1994 v době od 20.00 hod. do 2.45 hod. dne 19. 10. 1994 společně se samostatně stíhanými P. S., L. D. a M. G. za použití násilí vnikl na staveniště rodinné vilky v P. 4, ul. M., kde odcizil dvě role rabicového pletiva v hodnotě 1 760,- Kč, 200 kg vápenného hydrátu v hodnotě 448,- Kč, 200 litrů penetračního nátěru v hodnotě 3 500,- Kč, 11 ks měděných parapetů v hodnotě 4 420,- Kč a měděný okapový svod v hodnotě 1 025,- Kč, čímž způsobil stavební firmě B. s. r. o. se sídlem v P. 4, K. ul. 28 škodu ve výši 10 163,- Kč,

2) dne 10. 3. 1995 kolem 01.00 hod. v P. 4, ul. M. společně se samostatně stíhaným P. S. za použití násilí strhl z poškozeného J. S. koženou bundu i s pistolí zn. Astra cal. 9 mm č. R 245630 v hodnotě 8 500,- Kč a podpažním pouzdrem v hodnotě 400,- Kč a způsobil tak uvedenému škodu ve výši nejméně 8 900,- Kč.

Za tuto trestnou činnost byl obviněnému v sazbě § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 60a tr. zák. za podmínek § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a nad obžalovaným byl vysloven dohled. Zkušební doba byla podle § 60a odst. 2 tr. zák. stanovena na 5 let. Podle § 60a odst. 3 tr. zák. a § 26 odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby se ve zkušební době podmíněného odsouzení dostavoval k probační pracovnici Obvodního soudu pro Prahu 4 v termínu jí stanoveném a na její výzvu předkládal doklady osvědčující řádný způsob života, zejména legální zdroj příjmů. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán povinností zaplatit firmě C. s. r. o. v P. 10, B.ul. škodu ve výši 8 800,90 Kč, podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla firma B. s. r. o. v P. 4, K. 747/27 odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 24. 3. 1999, neboť po jeho vyhlášení se jak státní zástupce, tak obviněný vzdali práva odvolání, přičemž obviněný tak učinil i za osoby oprávněné podat v jeho prospěch odvolání podle § 247 odst. 2 tr. ř.

Proti shora citovanému rozsudku podal ve prospěch obviněného R. B. ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona, neboť podle jeho názoru byl zákon v neprospěch obviněného porušen v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák.

Obvodní soud pro Prahu 4 při svém rozhodování nezjistil, že obviněný byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 1. 3. 1999, sp. zn. 25 T 13/99 odsouzen pro pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák.

Obvodní soud pro Prahu 4 pak stížností pro porušení zákona napadeným rozsudkem odsoudil obviněného pro trestnou činnost, které se dopustil dříve než byl Obvodním soudem pro Prahu 7 vyhlášen odsuzující rozsudek ze dne 1. 3. 1999, sp. zn. 25 T 13/99 a obviněnému tak měl být ukládán souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák.

Uložením úhrnného trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 1. 3. 1999, sp. zn. 25 T 13/99, a úhrnného trestu odnětí svobody v trvání tří let, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let s dohledem, uloženého rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 4 T 213/95, namísto uložení přiměřeného souhrnného trestu, byla překročena maximální přípustná výměra trestu odnětí svobody, jehož výkon lze podmíněně odložit, jakož i maximální délka zkušební doby, kterou trestní zákon připouští. Byly tak splněny podmínky uvedené v ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř. a postupem Obvodního soudu pro Prahu 4 došlo k poškození obviněného.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 4 T 213/95, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. B. v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. a podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby tento rozsudek ve výroku o trestu zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí, která na tento výrok obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále pak navrhl postup podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v § 35 odst. 1 tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Uvedenými zákonnými ustanoveními se Obvodní soud pro Prahu 4 důsledně neřídil. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 25 T 13/99 je patrno, že tento soud v uvedené trestní věci vynesl dne 1. 3. 1999 rozsudek, jímž byl obviněný R. B. uznán vinným jednak pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Uvedených trestných činů se dopustil tím, že dne 3. 1. 1999 kolem 03.30 hod. v P. 7, na rohu ulic K. a D. h. dlažební kostkou rozbil výplň výlohy prodejny G. jízdní kola s úmyslem odcizit jízdní kolo zn. KS Twister v hodnotě 12 390,- Kč, což se mu nepodařilo, neboť byl zadržen policejní hlídkou. Za to mu byl v sazbě § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců. Výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Rozsudek byl obviněnému do vlastních rukou doručen dne 3. 3. 1999, právní moci nabyl dne 12. 3. 1999. Existence tohoto rozsudku vytvořila Obvodnímu soudu pro Prahu 4 překážku pro uložení samostatného trestu, takže bylo nutno při koncipování trestu ve věci sp. zn. 4 T 213/95 postupovat v intencích ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. a ukládat trest souhrnný. Pokud Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodoval v trestní věci sp. zn. 4 T 213/95 dne 24. 3. 1999, bylo jeho povinností v rámci řádně provedených skutkových zjištění objasnit i to, zda má podmínky pro ukládání trestu samostatného či trestu souhrnného. Z obsahu protokolu o hlavním líčení ze dne 24. 3. 1999 je sice patrno, že předsedkyně senátu přečetla k důkazu i ve spise založený opis rejstříku trestů (č. l. 180, 181), protože je však tento opis ze dne 15. 2. 1999, nemohl obsahovat údaj o odsouzení obviněného ze dne 1. 3. 1999. Obviněný však zřejmě nebyl dotázán na správnost a úplnost údajů, jež opis rejstříku trestů obsahoval, jak rovněž vyplývá z již citovaného protokolu o hlavním líčení. Neúplnost skutkových zjištění zaručujících správné rozhodnutí soudu o trestu vedla posléze k vadně vyslovenému výroku o samostatném trestu, ač měl být ukládán trest souhrnný.

Nejvyšší soud shledal, že byly dány podmínky pro postup podle § 266 odst. 2 tr. ř., neboť stížností pro porušení zákona napadený výrok o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 4 T 213/95, je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento závěr je nutno učinit vždy, kdy měl být správně podle zákona uložen souhrnný trest a k jeho uložení nedošlo.

Nejvyšší soud poté podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 4 T 213/95, a řízením, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. B. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený výrok o trestu v citovaném rozsudku zrušil, včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté věc podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Úkolem soudu prvního stupně bude opatřit si spis Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 25 T 13/99, jakož i nový opis rejstříku trestů, a po vyhodnocení těchto nově provedených důkazů spolu s důkazy již existujícími jednotlivě i v jejich souhrnu, rozhodnout o trestu v souladu s právním názorem, který Nejvyšší soud v této věci vyslovil (§ 270 odst. 4 tr. ř.), přičemž případný limit je dán pouze ustanovením § 35 odst. 3 tr. zák.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. května 2002

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše Novotná