4 Tz 27/2009
Datum rozhodnutí: 28.05.2009
Dotčené předpisy: § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., § 259 odst. 1 tr. ř., § 260 tr. ř.





4 Tz 27/2009


ČESKÁ REPUBLIKA


R O Z S U D E K


J M É N E M R E P U B L I K Y


Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 28. května 2009 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného M. M., proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 3 To 7/2009, ve věci Městského soudu v Brně, sp. zn. 5 T 203/2008, a podle § 268 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t o :


Pravomocným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 3 To 7/2009, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 260 tr. ř. ve prospěch obviněného M. M.


Odůvodnění:


Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. 5 T 203/2008, byl obviněný M. M. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že poté, kdy dne 10. 11. 2003 převedl svůj obchodní podíl ve společnosti R. G., s.r.o., a byl odvolán z funkce jednatele, a co mu dne 13. 11. 2003 byla udělena generální plná moc jednatelem společnosti R. G., s.r.o., J. W., která ho zmocňovala ke všem úkonům, vybral v B. v hotovosti z bankovního účtu společnosti, vedeného u Č. o. b., a.s., v pobočce v B., kde mu nebylo zrušeno dispoziční oprávnění, postupně ve dnech 24. 11. 2003, 1. 12. 2003, 5. 12. 2003, 17. 12. 2003, 20. 1. 2004 a 23. 4. 2004 finanční prostředky v celkové výši 1.646.851,82 Kč, přičemž vybrané finanční prostředky si ponechal a nepředal je do dispozice společnosti R. G., s.r.o., čímž jí způsobil škodu ve výši 1.646.851,82 Kč. Za to mu byl uložen podle § 248 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.


Proti rozsudku Městského soudu v Brně si obviněný M. M. podal odvolání a Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 3 To 7/2009, z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř.zrušil v celém rozsahu a podle § 260 tr. ř. věc vrátil státnímu zástupci k došetření.


Odvolací soud odůvodnil svoje rozhodnutí tím, že v průběhu odvolacího řízení předložil obviněný prostřednictví svého obhájce nové důkazy, se kterými se nalézací soud nemohl seznámit. Dále uvedl, že z doplňku odvolání, který byl odvolacímu soudu předložen až v den konání veřejného zasedání, vyplynulo, že obviněný měl vybrané finanční prostředky řádně použít na zaplacení závazku k firmě A. P., s.r.o. a nikoli pro svoji potřebu. Touto obhajobou je třeba se zabývat a provést v tomto směru rozsáhlé dokazování. Konkrétně se jedná o výslech svědka J. W. (ve věci již vypovídal), který měl od obviněného převzít částku 1.646.800,- Kč. Pokud by tento svědek popřel převzetí obviněným uváděné částky, bude zapotřebí nechat znalcem zkoumat pravost jeho podpisu na příjmovém dokladu předloženém obviněným. Jako dalšího svědka je podle odvolacího soudu třeba vyslechnout zástupce společnosti A. P., s.r.o., který by měl rovněž předložit soudu doklad o úhradě částky 1.646.800,- Kč této společnosti. Byť byla zachována totožnost skutku jak přípravné řízení, tak řízení před soudem, bylo zaměřeno na objasnění skutečností týkajících se trestného činu krádeže nikoli trestného činu zpronevěry, jak bylo v odsuzujícím rozsudku jednání obviněného nalézacím soudem kvalifikováno.


Proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 3 To 7/2009, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného M. M. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 260 tr. ř.


V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že se Krajský soud v Brně neřídil ustanovením § 260 tr. ř., neboť dle tohoto ustanovení lze věc vrátit státnímu zástupci k došetření pouze výjimečně, a to zejména tehdy, když odvolací soud zjistí, že věc je zatížena takovými procesními vadami, že ani opakování hlavního líčení by zřejmě nemohlo vést k nápravě, a je proto žádoucí věc projednat znovu v přípravném řízení. Důvodem pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření ze stádia odvolacího řízení již není pouhý požadavek náležitého objasnění věci (jak tomu bylo před účinností zák. č. 265/2001 Sb.), a to ani tehdy, jestliže by se jednalo o nedostatečná skutková zjištění znamenající obtížné a rozsáhlé došetření skutečností důležitých pro rozhodnutí ve věci, jenž by nalézací soud nemohl provést rychleji než státní zástupce. Odvolací soud přistoupí k vrácení věci státnímu zástupci k došetření poté, kdy zruší napadený rozsudek zpravidla z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., tedy pro podstatné vady řízení, které mohly mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části napadeného rozsudku. Za neodstranitelné procesní vady v řízení před soudem ve smyslu ustanovení § 260 tr. ř. je nutno mít např. porušení ustanovení o nutné obhajobě v přípravném řízení, o zahájení trestního stíhání a postupu při obvinění určité osoby, vedení trestního stíhání bez souhlasu poškozeného, nepřibrání tlumočníka v řízení proti obviněnému neznalému českého jazyka, podání obžaloby pro skutek, pro který vůbec nebylo zahájeno trestní stíhání apod., tedy procesní vady, které nemůže odstranit soud prvního stupně vlastní procesní činností a jež jsou odstranitelné pouze v přípravném řízení. Předmětné rozhodnutí odvolacího soudu v trestní věci obviněného M. M. pak nemůže ve světle úvah rozvedených výše obstát. Zásadní pochybnosti vzbuzuje již volba ustanovení trestního řádu, podle kterého soud zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně. Postup podle § 260 tr. ř. volí odvolací soud v případě, kdy předchozí řízení je zatíženo neodstranitelnými procesními vadami, pro které nelze pokračovat v řízení před soudem. Důvodem pro zrušení napadeného rozsudku by tedy měly být podstatné vady řízení, které rozsudku předcházelo, jak to požaduje ust. § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., nikoli písm. b), c) tohoto ustanovení.


Odvolací soud nedokázal specifikovat, jakými neodstranitelnými vadami předchozí řízení trpí a proč nelze po zrušení rozsudku pokračovat v řízení před soudem. Jediný důvod, pro který krajský soud vrátil trestní věc obviněného M. M. státnímu zástupci k došetření, je totiž nutnost provedení nových důkazů, s nimiž přišel obviněný v rámci odvolacího řízení, přitom provádění v odůvodnění usnesení odvolacím soudem specifikovaných důkazů zcela určitě nepředstavuje žádné "rozsáhlé dokazování", a už vůbec nemůže mít povahu neodstranitelných procesních vad předpokládaných ustanovením § 260 tr. ř., jako podmínky pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření.


Krajský soud v Brně, činný v trestní věci obviněného M. M. jako soud odvolací, měl po projednání věci za situace, kdy obviněný přišel se zcela nově koncipovanou obhajobou a na základě jím uváděných údajů vyvstala proto potřeba doplnění dokazování o výslechy dalších svědků, rozhodnout o zrušení napadeného rozsudku, a to podle § 258 odst. 1 písm. c) tr. ř. a současně podle § 259 odst. 1 tr. ř. měl vrátit věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Postup odvolacím soudem zvolený je z důvodů již shora rozvedených třeba považovat za nezákonný, v rozporu s ustanovením § 260 tr. ř., v důsledku něhož došlo v posuzované věci k porušení zákona ve prospěch obviněného M. M., když ve fázi přípravného řízení je otevřeno, zda státní zástupce ve věci znovu podá obžalobu a není tedy jisté, zda obviněný bude vůbec znovu před soud postaven.


Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že pravomocným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 3 To 7/2009, byl ve prospěch M. M. porušen zákon v ustanovení § 260 tr. ř.


Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.


Podle § 260 tr. ř. nelze-li po zrušení rozsudku pokračovat v řízení před soudem pro neodstranitelné procesní vady a není-li důvod pro jiné rozhodnutí, odvolací soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření. Ustanovení § 191 a § 264 odst. 2 tu platí obdobně.


Podle § 260 tr. ř. (účinného do 31. 12. 2001) považuje-li to odvolací soud pro náležité objasnění věci za potřebné, může při zrušení rozsudku vyslovit, že se věc vrací státnímu zástupci k došetření. Ustanovení § 191 a § 264 odst. 2 platí i tu.


V odůvodnění napadeného usnesení krajský soud uvedl, že v průběhu odvolacího řízení předložil obviněný prostřednictvím svého obhájce nové důkazy, které před nalézacím soudem neuplatnil, a proto se jimi nalézací soud nemohl při hodnocení případu zabývat. Jelikož je nutno obhajobu obviněného prověřit a provést v tomto směru rozsáhlé dokazování rozhodl o vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Zdůraznil, že byť byla zachována totožnost skutku, v případě sdělení obvinění a skutku pro který byl obviněný uznán vinným, nelze pominout, že celé dokazování, jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem bylo zaměřeno na objasnění jiných skutečností (tr. stíhání zahájeno pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 3 písm. b/ tr. zák. a v rozsudku soudu I. stupně kvalifikováno jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c/ tr. zák.).


Trestní stíhání se podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahajuje pro konkrétně vymezený skutek, nikoli pro jeho právní kvalifikaci. Rozhodující pro posouzení, zda bylo usnesením zahájeno trestní stíhání, je popis skutku, nikoli jeho právní kvalifikace, a proto pokud byly od počátku trestního řízení známy a v usnesení o zahájení trestního stíhání popsány všechny potřebné znaky trestného činu - tedy objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka a protiprávnost, jedná se již od počátku trestního stíhání o řízení o tomto skutku, bez ohledu na to, že by posléze mohl být skutek jinak právně kvalifikován, než jaká právní kvalifikace byla zvolena např. policejním orgánem. Vrátit věc podle § 260 tr. ř. státnímu zástupci k došetření s pokynem, aby bylo zahájeno trestní stíhání, by bylo důvodné jen v případě, že by státní zástupce podal obžalobu pro skutek, pro který vůbec nebylo zahájeno trestní stíhání. V případě takovéhoto právního stavu by byl požadavek na došetření důvodný, neboť by šlo o před soudem neodstranitelnou procesní vadu. Touto vadou však řízení netrpí a odvolací soud také nevytkl žádný nesoulad mezi podanou obžalobou a usnesením, kterým bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného.


Ustanovení § 260 tr. ř., jenž navazuje na ustanovení § 258 tr. ř., je ve vztahu speciality k ustanovení § 259 odst. 1 tr. ř., přičemž upravuje výjimečný postup odvolacího soudu, jímž se věc vrací zpět až do stádia přípravného řízení. Novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. bylo původní znění tohoto ustanovení změněno, a to v souvislosti se zásadní změnou poměru a významu jednotlivých stadií trestního řízení, kdy přípravné řízení má pro příště funkci skutečně pouze přípravnou a pomocnou a těžiště řízení se přenáší před soud. To mimo jiné znamená výrazné omezení procesní činnosti orgánů činných v přípravném řízení, naopak řízení před soudem se stává skutečným těžištěm, v němž mají být za respektování všech základních zásad provedeny rozhodující důkazy v patřičné procesní formě, náležitě vyhodnoceny a vyvozena z nich správná a úplná skutková zjištění a rozhodnuto o vině. Pro úvahu, zda po zrušení napadeného rozsudku odvolacím soudem je nutno postupovat podle § 259 odst. 1 tr. ř. a vrátit věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí nebo státnímu zástupci k došetření podle § 260 tr. ř., je rozhodné, v jakém rozsahu je třeba řízení doplnit, a které úkony provést k odstranění zjištěných procesních nedostatků. Státnímu zástupci může být věc vrácena pouze výjimečně, a to zejména tehdy, když odvolací soud zjistí, že věc je zatížena takovými procesními vadami, že ani opakování hlavního líčení by zřejmě nemohlo vést k nápravě, a je proto žádoucí věc projednat znovu v přípravném řízení. Důvodem pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření ze stadia odvolacího řízení již není pouhý požadavek náležitého objasnění věci (jako tomu bylo před účinností zákona č. 265/2001 Sb.), a to ani tehdy, jestliže by se jednalo o nedostatečná skutková zjištění znamenající obtížné a rozsáhlé došetření skutečností důležitých pro rozhodnutí ve věci, jenž by nalézací soud nemohl provést rychleji než státní zástupce.


Odvolací soud přistoupí k úvahám o vrácení věci státnímu zástupci k došetření poté, co zruší napadený rozsudek zpravidla z důvodů uvedených v ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., tedy pro podstatné vady řízení, které mohly mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části napadeného rozsudku. Zkoumá přitom nejprve, zda není dán důvod pro jiné rozhodnutí ve věci ať už přímo odvolacím soudem, nebo soudem prvního stupně.


Napadené rozhodnutí odvolacího soudu v trestní věci obviněného M. M. nemůže ve světle úvah rozvedených výše obstát. Zásadní pochybnosti vzbuzuje již volba ustanovení trestního řádu, podle kterého odvolací soud zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně. Jak již bylo uvedeno shora postup podle § 260 tr. ř. volí odvolací soud v případě, kdy předchozí řízení je zatíženo neodstranitelnými procesními vadami, pro které nelze pokračovat v řízení před soudem. Důvodem pro zrušení napadeného rozsudku by tedy měly být podstatné vady řízení, které rozsudku předcházelo, jak to požaduje ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., nikoli ustanovení § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř.


Podle posledně citovaných ustanovení zruší odvolací soud napadený rozsudek


- pro vady rozsudku, zejména pro nejasnost nebo neúplnost jeho skutkových zjištění týkajících se přezkoumávané části rozsudku, nebo proto, že se ohledně takové části soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí (písm. b/),


- vzniknou-li pochybnosti o správnosti skutkových zjištění ohledně přezkoumávané části rozsudku, k objasnění věci je třeba důkazy opakovat nebo provádět důkazy další a jejich provádění před odvolacím soudem by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně (písm. c/).


Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zjevné, že sám odvolací soud nedokázal specifikovat, jakými neodstranitelnými vadami předchozí řízení trpí a proč nelze po zrušení rozsudku pokračovat v řízení před soudem. Jediný důvod, pro který odvolací soud vrátil trestní věc obviněného M. M. státnímu zástupci k došetření, je totiž nutnost provedení nových důkazů, s nimiž přišel obviněný v rámci odvolacího řízení. Konkrétně se jedná o prověření jeho nově uplatněné obhajoby ve vztahu k financím, jejichž zpronevěra mu byla kladena za vinu, a které měl podle verze uplatněné u odvolacího řízení použít ve prospěch firmy, nikoli pro svoji potřebu. Doplnění dokazování by přitom mělo spočívat v opětovném výslechu svědka J. W., který již ve věci vypovídal, a v případě, že by tento svědek popřel převzetí obviněným uváděné částky, by pak bylo zapotřebí nechat znalcem zkoumat pravost jeho podpisu na příjmovém dokladu předloženém obviněným. Jako dalšího svědka je podle odvolacího soudu třeba vyslechnout zástupce společnosti A. P., s.r.o., který by měl rovněž předložit soudu doklad o úhradě částky 1.646.800,- Kč této společnosti. Provádění důkazů specifikovaných v odůvodnění zrušujícího usnesení odvolacím soudem nejen že zcela určitě nepředstavuje žádné "rozsáhlé dokazování" (jak konstatuje odvolací soud), ale už vůbec nemůže mít povahu neodstranitelných procesních vad předpokládaných ustanovením § 260 tr. ř., jako podmínky pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření. To platí především proto, že se jedná o důkazy, jejichž potřeba provedení vyvstala teprve až na základě výsledku odvolacího řízení a jejich dosavadní neprovedení tedy v žádném případě nemůže mít povahu neodstranitelných vad. Z hlediska aplikace § 260 tr. ř. je proto požadavek na provedení dalších důkazů nově navržených obviněným u odvolacího řízení zcela bez významu.


Za této situace je třeba přisvědčit názoru ministra spravedlnosti uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že postupem odvolacího soudu byl porušen zákon v ustanovení § 260 tr. ř. ve prospěch obviněného M. M., neboť tímto rozhodnutím se věc vrací ze stádia odvolacího řízení do stádia přípravného řízení, přičemž fáze přípravného řízení je pro obviněného příznivější, než kdyby ve věci konal řízení soud. Ve fázi přípravného řízení je totiž otevřeno, zda státní zástupce ve věci znovu podá obžalobu a není jisté, zda obviněný bude vůbec znovu před soud postaven.


Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 3 To 7/2009, byl porušen zákon v ustanovení § 260 tr. ř. ve prospěch obviněného M. M. Vzhledem k tomu, že k porušení zákona došlo ve prospěch obviněného, mohl se Nejvyšší soud omezit pouze na tzv. akademický výrok.


Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 28. května 2009


Předseda senátu:


JUDr. Petr Šabata