4 Tz 24/2005
Datum rozhodnutí: 20.04.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 24/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. dubna 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného S. K., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 28. 7. 2004, čj. 5 T 116/2004-44,

a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř., takto:

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 28. 7. 2004,

čj. 5 T 116/2004-44, byl porušen zákon v ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného S. K.

Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Přerově se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným trestním příkazem byl obviněný S. K. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1, odst. 3 tr. zák., kterého se dopustil tak, že v době od měsíce července 2000 do měsíce května 2004 v okrese P. ani nikde jinde, vyjma měsíců březen a duben 2001, nepřispěl ničím na výživu své nezletilé dcery G. L., která je ve výchově matky V. L., ačkoliv mu tato povinnost vyplývá ze zákona o rodině a dále z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 26. 4. 1993, čj. 12 Nc 302/92-38, dle kterého je povinen na výživu dítěte přispívat finanční částkou ve výši 300,- Kč měsíčně k rukám matky vždy každého 1. dne v měsíci předem a tím za uvedené období způsobil dluh na výživném ve výši 13.500,- Kč z čehož částku ve výši 5.400,- Kč je dlužen na účet Městského úřadu L. n. B., který matce poskytoval příspěvek na výživu jako plnění za jiného, alimentační povinnosti se vyhýbal tím, že nejevil vážný zájem o výdělečné zaměstnání, když nikde nepracoval a z obou evidencí na úřadu práce byl sankčně vyřazen, přitom o dceru nejevil žádný zájem a vystavil ji nebezpečí nouze, neboť matka byla s ohledem na tíživou finanční situaci rodiny odkázána na sociální dávky a dávky státní sociální podpory, které ji byly poskytovány od roku 1999 do měsíce června 2002 a následně od listopadu 2003 do současné doby ve formě opakované dávky sociální péče a příspěvku na výživu. Za to byl odsouzen podle § 213 odst. 3 tr. zák. a § 314e odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému současně uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil a možností řádně platil výživné běžné a splácel výživné dlužné. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 6. 12. 2004, když obviněný se i za osoby oprávněné vzdal práva odporu.

Proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 28. 7. 2004, čj. 5 T 116/2004-44, podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného S. K. s tím, že zákon byl porušen v ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř., protože trestním příkazem byl uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců se zkušební dobou v trvání tří roků. Takto uložený trest je s odkazem na ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř. ve zřejmém rozporu s účelem trestu, neboť obviněnému byl uložen vyšší trest odnětí svobody, než připouští tato forma rozhodnutí. Pokud soud považoval za odpovídající zákonu trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, měl ve věci nařídit hlavní líčení a takový trest uložit rozsudkem. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného S. K., podle § 269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil, včetně rozhodnutí na něj navazujících a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 314e odst. 1 tr. ř. samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení.

Podle § 314e odst. 2 písm a) tr. ř. trestním příkazem lze uložit trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu.

Citovanými ustanoveními trestního řádu se Okresní soud v Přerově při vydání napadeného trestního příkazu neřídil a uložil obviněnému trest odnětí svobody, kterým byla překročena maximální výměra jednoho roku trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu, který může být trestním příkazem uložen. Jak na to správně poukazuje ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona, Okresní soud v Přerově, pokud se domníval, že má být uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, měl postupovat podle ustanovení § 314d tr. ř., tj. nařídit ve věci hlavní líčení a rozhodnout rozsudkem. Pokud se tak nestalo a okresní soud uložil obviněnému S. K. trestním příkazem trest odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců, porušil zákon v ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř v neprospěch obviněného. Po vyslovení, že byl porušen zákon v uvedeném ustanovení v neprospěch obviněného, postupoval Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř., tj. napadený trestní příkaz, jakož i na něj všechna obsahově navazující rozhodnutí, zrušil. V tomto směru se odkazuje na R 28/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém bylo vysvětleno, že skutečnost, že byl trestním příkazem uložen trest odnětí svobody přesahující výměru, kterou připouští ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř., ale v rámci sazby stanovené trestním zákonem za daný trestný čin, sice neznamená sama o sobě, že jde o trest, jenž je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti pro společnost ve smyslu ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř. Proti takovému trestnímu příkazu lze však pro uvedenou vadu podat stížnost pro porušení zákona vždy, neboť trestní příkaz v takovém případě nemůže být vydán, a jde tedy o vadný postup řízení ve smyslu ustanovení § 266 odst. 1 tr. ř.

V souladu s tímto závěrem proto Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Přerově podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená projednat obžalobu Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 12. 7. 2004, sp. zn. 3 Zt 171/2004, a znovu rozhodnout o vině a trestu. Bude-li soud toho názoru, že obviněnému je nutno za spáchaný trestný čin uložit trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, byť i s podmíněným odkladem, může tak učinit jen rozsudkem v hlavním líčení. V této souvislosti se okresnímu soudu zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§ 270 odst. 4 tr. ř.) i zásadou vyplývající z ustanovení § 273 tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).

V Brně dne 20. dubna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Juraj M a l i k