4 Tz 24/2004
Datum rozhodnutí: 25.02.2004
Dotčené předpisy:




4 Tz 24/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 25. února 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného Z. G., proti pravomocnému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 10. 2003, čj. 1 Nt 2007/2003-18,

a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř., takto:

V řízení, které předcházelo vydání usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 10. 2003, čj. 1 Nt 2007/2003-18, byl v ustanoveních § 36 odst. 1 písm. a) a § 36a odst. 2 písm. a) tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného Z. G.

Citované usnesení se zrušuje.

Zrušují se také všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, včetně usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2003, čj. 61 To 497/2003-26,

Obvodnímu soudu pro Prahu 2 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 12. 2002, čj. 6 T 149/2002-97, byl obviněný Z. G. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., za což mu byl podle § 187 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 6. 2. 2003, když odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Městského soudu v Praze, čj. 61 To 21/2003-121, podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.

Obvodní soudu pro Prahu 2 následně usnesením ze dne 14. 10. 2003, čj. 1 Nt 2007/2003-18, podle § 283 písm. d) tr. ř. zamítl návrh obviněného na povolení obnovy řízení. V odůvodnění obvodní soud konstatoval, že po zhodnocení výpovědí obviněného, výpovědi svědkyně D. Š. a všech dalších důkazů došel k závěru, že důvody obnovy řízení ve smyslu § 278 tr. ř. dány nejsou, protože žádné nové zásadní skutečnosti najevo nevyšly.

Usnesením Městského soud v Praze ze dne 19. 11. 2003, sp. zn. 61 To 497/2003, byla stížnost obviněného Z. G. proti výše citovanému usnesení obvodního soudu podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta. Toto rozhodnutí odůvodnil městský soud tím, že podle § 143 odst. 1 tr. ř. se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení (§ 137 tr. ř.). V projednávaném případě bylo napadené usnesení obviněnému oznámeno při veřejném zasedání konaném dne 14. 10. 2003 a obviněný se po poučení o možnosti si podat stížnost, nevyjádřil. Poslední den lhůty k podání stížnosti proto proběhl dnem 17. 10. 2003 a dne 18. 10. 2003 napadené usnesení nabylo právní moci. Stížnost obviněného byla podána na poštu dne 31. 10 2003 a doručena obvodnímu soudu dne 3. 11. 2003, tedy opožděně. V důsledku toho nemohl městský soud z podnětu podané stížnosti napadené usnesení přezkoumat a nezbylo, než stížnost pro její opožděnost podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnout.

Proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 10. 2003, čj. 1 Nt 2007/2003-18, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Z. G. Obvodnímu soudu vytýká, že obviněný v řízení o povolení obnovy neměl obhájce, přestože byl ve výkonu trestu odnětí svobody, přičemž z jeho podání bylo zřejmé, že vykonává trest odnětí svobody ve věznici V. Pokud v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení neměl obviněný obhájce, došlo v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 1 Nt 2007/2003 a následně rozhodnutím ze dne 14. 10. 2003 k porušení zákona v ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 36 odst. 2 písm. a) tr. ř., v tom smyslu, že bylo závažným způsobem porušeno právo obviněného na řádnou obhajobu. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 10. 2003, čj. 1 Nt 2007/2003-18, a v řízení, které jeho vydání předcházelo, byl v neprospěch obviněného Z. G. porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, § 36 odst. 1 písm. a) a § 36a odst. 2 písm. a) tr. ř., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.



Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování v zdravotnickém ústavu (§ 116 odst. 2).

Podle § 36a odst. 2 písm. a) tr. ř. v řízení o stížnosti pro porušení zákona, v řízení o dovolání a v řízení o návrhu na povolení obnovy musí mít odsouzený obhájce, jde-li o případy uvedené v § 36 odst. 1 písm. a) nebo b).

Citovanými ustanoveními trestního řádu se Obvodní soud pro Prahu 2 v řízení o návrhu obviněného na povolení obnovy řízení neřídil. Z trestního spisu sp. zn. 1 Nt 2007/2003 Nejvyšší soud zjistil, že již z návrhu na povolení obnovy bylo zřejmé, že obviněný Z. G. vykonává trest odnětí svobody ve věznici V. Obvodní soud zažádal (č. l. 7 spisu o obnově) věznici V. o provedení eskorty obviněného k veřejnému zasedání na den 14. 10. 2003, kterého se, jak je patrno z protokolu o veřejném zasedání (č. l. 13 téhož spisu), obviněný sám bez přítomnosti obhájce osobně účastnil. Obvodní soud pro Prahu 2 pak téhož dne usnesením návrh obviněného na povolení obnovy řízení podle § 283 písm. d) tr. ř. zamítl. Obviněnému Z. G. tak bylo ve veřejném zasedání odepřeno právo na řádnou obhajobu, ačkoliv zákon v ustanovení § 36a odst. 2 písm. a) tr. ř. výslovně stanoví, že v řízení o návrhu na povolení obnovy obviněný musí mít obhájce, jde-li o případy uvedené v § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., tj. je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že v řízení, které předcházelo vydání usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 byl porušen zákon v ustanoveních § 36 odst. 1 písm. a) a § 36a odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného Z. G. Správností vlastního rozhodnutí, co do merita, se Nejvyšší soud nezabýval, protože již samotnou vadností postupu řízení je podání stížnosti pro porušení zákona a následné rozhodnutí podle § 268 odst. 2 tr. ř. odůvodněno. Vytýkané porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. Nejvyšší soud neshledal, když ze spisu jednoznačně vyplývala nutnost obhajoby a v tomto směru nebylo co zjišťovat. V důsledku konstatovaného porušení zákona v neprospěch obviněného v souladu s kogentním ustanovením § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 a jako obsahově navazující rozhodnutí, které v důsledku tohoto zrušení pozbylo podkladu, též usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2003, sp. zn. 61 To 497/2003, jímž byla stížnost obviněného proti napadanému usnesení zamítnuta.

V souladu s tímto výrokem pak Nejvyšší soud Obvodnímu soudu pro Prahu 2 podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená znovu rozhodnout o návrhu obviněného na povolení obnovy řízení za dodržení zákonných ustanovení trestního řádu týkajících se nutné obhajoby.

Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).

V Brně dne 25. února 2004

Předseda senátu:

JUDr. Juraj M a l i k