4 Tz 225/2003
Datum rozhodnutí: 29.01.2004
Dotčené předpisy:




4 Tz 225/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. M. proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 4 T 59/2001, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 4 T 59/2001, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. M.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 4 s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 9. 2000, sp. zn. 30 T 51/2000, byl mimo jiné obviněný P. M. uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním v době ode dne 14. 2. 1999 do dne 27. 2. 1999, a trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1 písm. d) tr. zák., kterých se dopustil jednáním v blíže nezjištěné době měsíce ledna 2000 a dne 31. 1. 2000, za což byl obviněný P. M. odsouzen podle § 182 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 45 odst. 1, odst. 2 tr. zák. k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Rozsudek nabyl právní moci ve vztahu k obviněnému P. M. dne 18. 10. 2000.

Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 4 T 59/2001, byl obviněný P. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 17. 7. 2001 a jednáním ze dne 11. 9. 2001, za což byl obviněný P. M. podle § 247 odst. 1, § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému P. M. doručen 19. 11. 2001 a právní moci nabyl dne 28. 11. 2001.

Proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 4 T 59/2001, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. M. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 36 tr. zák.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 byl obviněnému P. M. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, z něhož obviněný odpracoval 35 hodin, takže Obvodní soud pro Prahu 4 mohl s ohledem na ustanovením § 36 tr. zák. uložit další trest obecně prospěšných prací v maximální délce 85 hodin. Obvodní soud pro Prahu 4 se však ustanovením § 36 tr. zák. neřídil a uložil obviněnému P. M. trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 4 T 59/2001, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. M. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

V případě projednávané trestní věci byl obviněný P. M. nejprve odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 9. 2000, sp. zn. 30 T 51/2000, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin a poté byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 4 T 59/2001, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací, tentokrát ve výměře 200 hodin.

Jak vyplývá z vyjádření Probační a mediační služby, střediska Praha, pracoviště Praha 5 ze dne 22. 8. 2002, obviněný P. M. odpracoval z trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, ke dni 1. 2. 2002 pouze 35 hodin.

Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému P. M. trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 4 T 59/2001, ve výměře 200 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 9. 2000, sp. zn. 30 T 51/2000, přesahoval minimálně o 115 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.

Z uvedeného vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 4 trestním příkazem ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 4 T 59/2001, porušil zákon v ustanovení § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací ve vztahu k obviněnému P. M.

Z obsahu trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 125/2002 dále vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 4 v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, a to zejména údaje o tom, jaká část trestu obecně prospěšných prací z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 9. 2000, sp. zn. 30 T 51/2000, byla obviněným P. M. vykonána. Obvodní soud pro Prahu 4 tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. M.

Podle § 266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.

Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř.

Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.

V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby minimálně o 115 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 4 T 59/2001, byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák., a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. M., podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v § 314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž při rozhodování o trestu obviněného P. M. aby respektoval zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného P. M., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. ledna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Pácal