4 Tz 22/2002
Datum rozhodnutí: 10.04.2002
Dotčené předpisy:




4 Tz 22/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 10. dubna 2002 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Z. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2000, sp. zn. 6 To 108/2000, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. t a k t o :

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2000,sp. zn. 6 To 108/2000,b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 148 odst. 1 písm. b), § 33 odst. 1 a § 41 odst. 2, odst. 5 tr. ř. v neprospěch obviněného Z. M.

Napadené usnesení s e z r u š u j e v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajskému soudu v Brně s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 27. 1. 1999, sp. zn. 1 T 158/98, bylo podle § 188 odst. 1 písm. c) a § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. z důvodů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a) tr. ř. a v čl. I. písm. a) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998 zastaveno trestní stíhání obviněného Z. M. pro trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák.

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 1999, sp. zn. 5 To 295/99, byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost státního zástupce podaná proti shora citovanému usnesení Okresního soudu ve Vyškově.

Usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 3. 2. 2000, sp. zn. 1 T 158/98, bylo podle § 239 odst. 1 tr. ř. a § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. rozhodnuto, že se neznámým vlastníkům zabírají věci označené pod položkami A: 1 až 48 a B: 1 301 citovaného usnesení.

Proti tomuto usnesení si obviněný Z. M. prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. Ž. ml. podal stížnost, která byla zamítnuta usnesením Krajského soudu ze dne 13. 4. 2000, sp. zn. 6 To 108/2000, podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako stížnost podaná osobou neoprávněnou. Rozhodnutí odůvodnil Krajský soud v Brně tím, že obviněný Z. M. nepředložil plnou moc obhájce JUDr. J. Ž. ml.

Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Z. M. Vytkl v ní porušení zákona v ustanoveních § 148 odst. 1 písm. b), § 33 odst. 1 a § 41 odst. 2, odst. 3 tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti na to, že ze spisového materiálu Okresního soudu ve Vyškově, sp. zn. 1 T 158/98, je zřejmé, že Okresní soud ve Vyškově i Krajský soud v Brně nepovažovaly JUDr. J. Ž. ml. za osobu oprávněnou vystupovat při zastoupení obviněného Z. M. při rozhodování o vydaných a zajištěných věcech, neboť přes znění přípisu ze dne 31. 1. 2000 nebyla obviněným Z. M. doručena na Okresní soud ve Vyškově plná moc pro JUDr. J. Ž. mladšího. Tento závěr obou soudů odpovídá spisovému materiálu, neboť k podání ze dne 31. 1. 2000 (č. l. 2215) žádná příloha přiložena nebyla. Ani obviněný Z. M. pak její zaslání neprokázal. Bylo však pominuto, že obviněný Z. M. dal plnou moc JUDr. J. Ž. ml. již dne 16. 2. 1998, nikoliv pouze k obhajobě v rámci trestního stíhání, ale i k zastupování ve všech právních věcech obecně v rozsahu práv a povinností podle tr. řádu v takové šíři, že zjevně zahrnuje i zastupování obviněného Z. M. při dalším řízení o zabrání věci. Tato plná moc pak byla založena ve spise 1 T 158/98 (pod č. l. 245-246), v němž bylo o zabrání věci rozhodováno, takže ji měl k dispozici i Krajský soud v Brně.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v uvedeném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že stížnost pro porušení zákona je plně důvodná.

V trestním spise Okresního soudu ve Vyškově, sp. zn. 1 T 158/98, se na č. l. 245 nachází plná moc, kterou obviněný Z. M. udělil 16. 2. 1998 advokátu JUDr. J. Ž. ml., aby jej obhajoval, resp. ve všech právních věcech zastupoval, a to mimo jiné i v rozsahu práv a povinností podle trestního řádu, aby vykonával veškeré úkony, přijímal doručované písemnosti, podával návrhy a žádosti, přičemž se nejedná o zvláštní plnou moc.

Podle § 41 odst. 5 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání, s výjimkou žádosti o milost a o odklad výkonu rozhodnutí.

Z výše uvedeného je zřejmé, že plná moc udělená 16. 2. 1998 obviněným Z. M. obhájci JUDr. J. Ž. ml. je tzv. generální plná moc, neomezená na dané trestní řízení vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 158/98. Pouze u takto omezené plné moci na dané trestní řízení by přicházelo v úvahu uplatnění § 41 odst. 5 tr. ř. hovořícím o zániku zmocnění obhájce při skončení trestního stíhání. V posuzovaném případě bylo zmocnění obhájce při jeho zvolení vymezeno jinak než na předmětné trestní řízení (§ 41 odst. 5 tr. ř.) na všechny právní věci a úkony s nimi spojené, tedy jako tzv. generální plná moc. Je tedy třeba přisvědčit názoru uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že předmětná plná moc zahrnuje i zastupování obviněného Z. M. obhájcem JUDr. J. Ž. ml. v řízení o zabrání věci.

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v ustanoveních § 148 odst. 1 písm. b), § 33 odst. 1 a § 41 odst. 2, odst. 5 tr. ř. Krajský soud v Brně pochybil, pokud zamítl stížnost podanou obhájcem obviněného jako stížnost podanou osobou neoprávněnou, neboť řádně zvolený obhájce je oprávněn za obviněného podávat opravné prostředky. Zákon byl porušen v neprospěch obviněného Z. M.

Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení v celém rozsahu, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž je podle § 270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který shora vyslovil Nejvyšší soud.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. dubna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Pácal