4 Tz 212/2003
Datum rozhodnutí: 03.02.2004
Dotčené předpisy:




4 Tz 212/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 3. února 2004 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jana Engelmanna stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného S. H., proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. 2 T 222/2000, a podle § 268 odst. 2 a § 269 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. 2 T 222/2000, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 60 odst. 1, 2 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného S. H.

Napadené usnesení s e z r u š u j e v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.



O d ů v o d n ě n í :

Obviněný S. H. byl trestním příkazem Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 2 T 222/2000, který nabyl právní moci dne 28. 12. 2000, uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. b) tr. zák. a trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 tr. zák. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtrnácti měsíců.

Usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. 2 T 222/2000, bylo rozhodnuto o tom, že obviněný S. H. vykoná trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců z výše citovaného trestního příkazu Okresního soudu v Opavě a k jeho výkonu byl zařazen do věznice s dozorem. Toto usnesení nabylo právní moci dne 5. 4. 2003.

Proti posledně zmíněnému usnesení Okresního soudu v Opavě podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného S. H. Napadeným usnesením byl podle názoru ministra spravedlnosti porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních § 2 odst. 5 tr. ř. a § 60 odst. 2 tr. zák.

Podle stěžovatele je zřejmé, že trestní příkaz Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 2 T 222/2000, nabyl právní moci dne 28. 12. 2000 a soudem stanovená zkušební doba tak uplynula dne 28. 2. 2002 a lhůta v trvání jednoho roku daná podle § 60 odst. 2 tr. zák. uplynula v návaznosti na konec zkušební doby dne 28. 2. 2003. Uvedené skutečnosti vyplývají jednak z trestního příkazu sp. zn. 2 T 222/2000 opatřeného doložkou právní moci a jednak z trestního zákona a musely tudíž být Okresnímu soudu v Opavě známy již u veřejného zasedání dne 11. 2. 2003, které bylo posléze odročeno na termín po datu 28. 2. 2003. Dne 1. 4. 2003 pak v rozporu se zákonem vydal okresní soud napadené usnesení. Šetřením Okresního soudu v Opavě v rámci vykonávacího řízení, které je dokumentováno v trestním spisu, nebyly zjištěny žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by obviněný H. ve smyslu § 60 odst. 2 tr. zák. nesl vinu na tom, že soud do jednoho roku od uplynutí zkušební doby, tj. od 28. 2. 2002 do 28. 2. 2003, neučinil rozhodnutí o jeho neosvědčení. O možnosti zajistit účast obviněného u veřejného zasedání, v němž mohlo být včas rozhodnuto podle § 60 odst. 1 tr. zák., svědčí zpráva Vězeňské služby České republiky založená na č. l. 67 spisu, podle které se obviněný H. ode dne 13. 8. 2002 nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, kde vykonával trest v trvání šesti měsíců z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2001, sp. zn. 11 T 165/2001, pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. Od 5. 2. 2003 pak začal vykonávat trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, který mu byl pro další trestný čin uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2002, sp. zn. 11 T 66/2002. Právě tato odsouzení zakládala zákonné podmínky pro postup podle § 60 odst. 1 tr. zák., pokud by Okresní soud v Opavě rozhodl včas o přeměně podmíněně uloženého trestu odnětí svobody.

Z uvedených skutečností podle ministra spravedlnosti jednoznačně vyplývá, že v předmětném vykonávacím řízení byly po dni 28. 2. 2003 naplněny všechny zákonné podmínky pro uplatnění právní fikce ustanovení § 60 odst. 2 tr. zák., což Okresnímu soudu v Opavě při vydávání napadeného usnesení mělo být známo. Vadným postupem soudu v daném řízení a následným vydáním napadeného usnesení o nařízení výkonu trestu odnětí svobody tedy došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného S. H., které je třeba napravit.

V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. zmíněné porušení zákona vyslovil, poté aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a to včetně rozhodnutí obsahově navazujících, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona byla podána důvodně.

Podle § 60 odst. 1 tr. zák. jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná. Výjimečně může soud vzhledem k okolnostem případu a osobě odsouzeného ponechat podmíněné odsouzení v platnosti, i když odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu, a a) stanovit nad odsouzeným dohled, b) přiměřeně prodloužit zkušební dobu, ne však o více než dvě léta, přičemž nesmí překročit horní hranici zkušební doby stanovené v § 59 odst. 1, nebo c) stanovit dosud neuložená přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti uvedené v § 26 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život. Na výkon dohledu se užije obdobně ustanovení § 26a a § 26b.

Podle § 60 odst. 2 tr. zák. neučinil-li soud do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl podmíněně odsouzený vinu, má se za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil.

Podle § 89 odst. 15 tr. zák. kde trestní zákon spojuje s uplynutím určité doby nějaký účinek, nezapočítává se do ní den, kdy nastala událost určující její začátek.

Z obsahu spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obviněnému S. H. započala běžet zkušební doba podmíněného odsouzení z trestního příkazu Okresního soudu v Opavě sp. zn. 2 T 222/2000 dnem 29. 12. 2000, který následoval po dni nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Zkušební doba 14 měsíců potom obviněnému uplynula dnem 28. 2. 2002. Lhůta ve smyslu ustanovení § 60 odst. 2 tr. zák. počala obviněnému běžet dnem 1. 3. 2002 a skončila dnem 28. 2. 2003. Je tomu tak proto, že kalendářní roky 2002 a 2003 nebyly roky přestupnými a tudíž ani neexistovaly dny 29. 2. 2002 a 29. 2. 2003, a proto se za konec 14. měsíce zkušební doby pokládá poslední existující den měsíce února 2002 a za konec roční lhůty ve smyslu ustanovení § 60 odst. 2 tr. zák. poslední den měsíce února 2003.

Okresní soud v Opavě nařídil veřejné zasedání ve věci rozhodování o neosvědčení se obviněného ve zkušební době podmíněného odsouzení a o nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody ze shora uvedeného trestního příkazu na den 11. 2. 2003, kdy byl vyslechnut obviněný S. H., byl přečten trestní příkaz Okresního soudu v Opavě sp. zn. 2 T 222/2000, jakož i další listinné důkazy. Posléze bylo veřejné zasedání odročeno na 7. 3. 2003 za účelem provedení dalších důkazů. Při pokračování veřejného zasedání dne 7. 3. 2003 pak bylo mj. zjištěno, že nebyl zapůjčen spis Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 11 T 66/2002 a také nedošlo k doručení nového opisu rejstříku trestů na obviněného. Poté bylo opět veřejné zasedání odročeno na den 1. 4. 2003. V něm pak po provedení dalších důkazů zejména ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 11 T 66/2002 bylo vydáno usnesení, že obviněný S. H. vykoná podmíněně odložený trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců z trestního příkazu Okresního soudu v Opavě sp. zn. 2 T 222/2000 se zařazením do věznice s dozorem. Obviněný i státní zástupce se po vyhlášení uvedeného usnesení výslovně vzdali opravných prostředků a proto v jeho písemném vyhotovení není ve smyslu ustanovení § 134 odst. 3 tr. ř. obsaženo písemné odůvodnění.

V reakci na argumentaci obsaženou ve stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud poukazuje na ustanovení § 60 odst. 2 tr. zák. upravující vznik zákonné fikce o tom, že se podmíněně odsouzený osvědčil, která nastává ze zákona uplynutím doby jednoho roku po skončení zkušební doby, aniž je třeba, aby by to soud vyslovil usnesením. Pokud však podmíněně odsouzený zavinil, že soud do roka od uplynutí zkušební doby nerozhodl o tom, zda se ve zkušební době osvědčil či nikoli, lze mít za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil teprve tehdy, jestliže soud pravomocně rozhodne o jeho osvědčení. Otázku, zda podmíněně odsouzený zavinil, že nebylo možno rozhodnout o tom, zda se osvědčil do roka od uplynutí zkušební doby, řeší soud jako otázku předběžnou podle § 9 odst. 1 tr. ř. a musí k jejímu vyřešení provést potřebné důkazy. Pokud se však podmíněně odsouzený v průběhu zkušební doby či v případě jednoho roku od jejího uplynutí nachází ve vazbě v jiné trestní věci nebo vykonává trest odnětí svobody, tato skutečnost sama o sobě nezakládá jeho vinu na tom, že soud do roka od uplynutí zkušební doby nerozhodl o tom, zda se osvědčil.

V konkrétní posuzované situaci se jednalo o případ, kdy obviněný S. H. spáchal v době podmíněného odsouzení dva trestné činy podle § 213 tr. zák., za něž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2002, sp. zn. 11 T 66/2002, a dále trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2001, sp. zn. 11 T 165/2001. Na skutečnost dalšího odsouzení obviněného H. za trestný čin spáchaný ve zkušební době byl Okresní soud v Opavě upozorněn přípisem Vězeňské služby České republiky, který byl jmenovanému okresnímu soudu doručen dne 23. 8. 2002. V něm Věznice Stráž pod Ralskem, kde byl jmenovaný ve výkonu trestu uloženého mu ve věci sp. zn. 11 T 165/2001 Okresního soudu v Ostravě, žádá o zaslání nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Opavě sp. zn. 2 T 222/2000 v případě, že se obviněný H. ve stanovené zkušební době neosvědčil. Na tuto skutečnost Okresní soud v Opavě reagoval nařízením veřejného zasedání na den 14. 1. 2003, ale toto veřejné zasedání muselo být odročeno na neurčito, neboť obviněný H. byl od 2. 1. 2003 umístěn ve vězeňské nemocnici v Praze a jeho účast u veřejného zasedání dne 14. 1. 2003 byla ze závažných zdravotních důvodů nemožná. Poté bylo veřejné zasedání nařízeno na 11. 2. 2003, k němuž byl obviněný H. předveden vězeňskou eskortou, stejně jako na další veřejná zasedání konaná ve dnech 7. 3. a 1. 4. 2003.

Ze shora uvedených skutečností je zřejmé, že obviněný S. H. nenese vinu na tom, pokud Okresní soud v Opavě nerozhodl podle § 60 odst. 1 tr. zák. ve lhůtě stanovené v § 60 odst. 2 tr. zák. o tom, že se obviněný ve zkušební době podmíněného odsouzení neosvědčil, a že se mu nařizuje výkon původně podmíněného trestu odnětí svobody, neboť obviněný byl pro jmenovaný soud v rozhodném období dosažitelný, o čemž svědčí jeho přítomnost u veřejného zasedání dne 11. 2. 2003. S ohledem na to, že Okresní soud v Opavě napadené usnesení vyhlásil dne 1. 4. 2003, přičemž lhůta podle § 60 odst. 2 tr. zák. uplynula již dne 28. 2. 2003, nastala po tomto dni u obviněného S. H. fikce jeho osvědčení ve zkušební době podmíněného odsouzení. Z tohoto důvodu Okresní soud v Opavě po 28. 2. 2003 a tudíž i dne 1. 4. 2003 neměl splněny zákonné podmínky k tomu, aby mohl rozhodnout o tom, že obviněný S. H. podmíněně odložený trest odnětí svobody vykoná, jelikož se ve zkušební době podmíněného odsouzení neosvědčil.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. 2 T 222/2000, byl porušen zákon v neprospěch obviněného S. H. v ustanovení § 60 odst. 1, 2 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., jelikož okresní soud evidentně rozhodoval v důsledku nesprávného hodnocení důkazů a tím i neúplně zjištěného skutkového stavu. Nejvyšší soud poté podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně všech další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě byla zákonná fikce o osvědčení obviněného ve zkušební době naplněna uplynutím dne 28. 2. 2003, je třeba na obviněného S. H. v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 tr. zák. nahlížet tak, jako by nebyl odsouzen. Proto Nejvyšší soud již navazující výrok podle § 270 odst. 1 tr. ř. neučinil, protože Okresní soud v Opavě v dané věci nemá o čem rozhodovat, ale musí postupovat podle § 64 odst. 5 vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. února 2004

Předseda senátu:

JUDr. František H r a b e c