4 Tz 209/2003
Datum rozhodnutí: 14.01.2004
Dotčené předpisy:




4 Tz 209/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. ledna 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Z. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici J., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 1 T 32/2003, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 1 T 32/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného Z. K.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v části týkající se obviněného Z. K.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Berouně s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 3 T 451/2002, byl obviněný Z. K. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním v době od září 2001 do 13. 9. 2002, s výjimkou měsíců listopadu a prosince 2001, za což byl obviněný Z. K. odsouzen podle § 213 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, podle § 45a odst. 1 tr. zák. mu bylo uloženo omezení spočívající v povinnosti hradit během výkonu trestu výživné na svého syna T. K. řádně a včas, dle svých sil splácet dluh na výživném pro M.a T. K. Rozsudek nabyl právní moci dne 29. 1. 2003.

Trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 1 T 32/2003, byl mimo jiné obviněný Z. K. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 3 tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 28. 2. 2002, za což mu byl podle § 250b odst. 3 s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. za použití § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému Z. K. doručen dne 24. 4. 2003 a právní moci ve vztahu k němu nabyl dne 3. 5. 2003.

Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 1 T 32/2003, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Z. K. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 35, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení § 314e odst. 4 písm. d) tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud v Berouně se neřídil ustanoveními § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací vzhledem k dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 3 T 451/2002, jehož výměra činila právě 400 hodin. Ministr spravedlnosti dále namítá, že napadeným trestním příkazem měl být správně uložen souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 3 T 451/2002, neboť mezi souzenými trestnými činy je dán znak souhrnnosti. Ministr spravedlnosti konečně namítá, že s ohledem na skutečnost, že předchozí trest obecně prospěšných prací byl obviněnému uložen rozsudkem, nebylo možno v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 1 T 32/2003 rozhodnout trestním příkazem s ohledem na ustanovení § 314e odst. 4 písm. d)tr. ř.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 1 T 32/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněného Z. K. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející,a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Nejvyšší soud se předně zabýval námitkou ministra spravedlnosti, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 1 T 32/2003, měl být uložen souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 3 T 451/2002.

Obviněný Z. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 3 T 451/2002, uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy, kterého se dopustil jednáním v době od září 2001 do 13. 9. 2002, s výjimkou měsíců listopadu a prosince 2001, trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 1 T 32/2003, doručeným obviněnému 24. 4. 2003, byl obviněný Z. K. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu, kterého se dopustil jednáním ze dne 28. 2. 2002. Z uvedeného je zřejmé, že posledně uvedený trestný čin byl obviněným Z. K. spáchán dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek či doručen trestní příkaz za jiný jeho trestný čin, a proto jsou tyto trestné činy ve vztahu souběhu.

Za této situace je třeba přisvědčit námitce uvedené ve stížnosti pro porušení zákona, že rozhodnutím Okresního soudu v Berouně v trestní věci vedené pod sp. zn. 1 T 32/2003 měl být obviněnému Z. K. správně uložen souhrnný trest za oba uvedené trestné činy při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 3 T 451/2002, podle zásad uvedených v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák.

S ohledem na skutečnost, že původní trest byl obviněnému Z. K. uložen rozsudkem, Okresní soud v Berouně měl ve věci rozhodovat rozsudkem, vydání trestního příkazu bylo podle § 314e odst. 4 písm. d) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2003, vyloučeno.

Dále se je třeba uvést, že podle § 36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

V případě projednávané trestní věci byl obviněný Z. K. nejprve odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Benešově k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a poté byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Berouně k dalšímu trestu obecně prospěšných prací, opět ve výměře 400 hodin.

Jak vyplývá z vyjádření Probační a mediační služby, střediska B. ze dne 29. 5. 2003, v době rozhodnutí Okresního soudu v Berouně o uložení dalšího trestu obecně prospěšných prací nezahájil obviněný Z. K. výkon trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 3 T 451/2002.

Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému Z. K. trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 1 T 32/2003, ve výměře 400 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací, která činila také 400 hodin, přesahoval o 400 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena právě na 400 hodin.

Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Berouně trestním příkazem ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 1 T 32/2003, porušil zákon též v ustanovení § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací ve vztahu k obviněnému Z. K.

Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresní soud v Berouně pod sp. zn. 1 T 32/2003 konečně vyplývá, že Okresní soud v Berouně v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, a to zejména trestní spis Okresního soudu v Benešově týkající se předchozí trestné činnosti obviněného Z. K. Okresní soud v Berouně tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného Z. K.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 1 T 32/2003, byl porušen zákon v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného Z. K., napadený trestní příkaz podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil v části týkající se obviněného Z. K., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Berouně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby postupoval podle § 35 odst. 2 tr. zák. a § 314e odst. 4 písm. c) tr. ř. a uložil obviněnému rozsudkem souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 3 T 451/2002, a při rozhodování o trestu obviněného Z. K. respektoval všechna další zákonná ustanovení, včetně ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák. upravující maximální výši trestní sazby trestu obecně prospěšných prací. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného Z. K., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. ledna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Pácal