4 Tz 206/2003
Datum rozhodnutí: 28.01.2004
Dotčené předpisy:




4 Tz 206/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 28. ledna 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. K., tč. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, proti výroku o trestu v rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 5 T 270/2001, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 5 T 270/2001, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. K. v části, jež se ho týká.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e ve výroku o trestu týkajícím se obviněného J. K.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, která na zrušený výrok obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Přerově s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 5 T 270/2001, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil společně se dvěma dalšími spolupachateli tím, že v přesně nezjištěné době od 20. 5. 2001 do 21. 5. 2001 v ul. V. D. v P. v prostoru poškozených Č. d.., o. z., depo kolejových vozidel O., provozní jednotka P., H. 1 odcizili z odstavených železničních vagónů celkem 4 kusy dynam typu Od1 v celkové hodnotě 5.600,- Kč, které po rozebrání prodali ve S. s.. Obviněný se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 22. 7. 1998, sp. zn. 5 T 280/97 pravomocně odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, který vykonal dne 24. 3. 2000. Za to mu byl v sazbě § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 225 hodin.

Rozsudek ve vztahu k obviněnému J. K. nabyl právní moci dne 4. 4. 2002.

Proti tomuto rozsudku podal podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. K. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch obviněného porušen v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák.

Stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku napadenému rozhodnutí vytkl, že jím byl obviněnému opětně uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 225 hodin, přičemž Okresní soud v Přerově nezohlednil skutečnost, že obviněnému byl v téže době pravomocně uložen trestním příkazem téhož soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. 5 T 291/2000, pro pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 a § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. rovněž trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, z něhož v době rozhodování ve věci sp. zn. 5 T 270/2001 neměl obviněný nic vykonáno. Vzhledem k tomu, že nejvyšší možná výměra trestu obecně prospěšných prací činí podle § 45a odst. 1 tr. zák. 400 hodin, byl uložením nového trestu obecně prospěšných prací vzhledem k předchozímu nevykonanému trestu stejného druhu porušen zákon v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl ve výroku o trestu porušen zákon v neprospěch obviněného J. K. v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. v tomto rozsudku zrušil výrok o trestu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Vzhledem k tomu, že stížností pro porušení zákona byla napadena část rozhodnutí týkající se některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozhodnutím, přezkoumal Nejvyšší soud podle § 267 odst. 5 tr. ř. uvedeným způsobem jen tu část rozhodnutí a předcházejícího rozhodnutí, které se týkaly obviněného, a shledal, že zákon byl porušen.

Státní zástupce podal dne 28. 8. 2001 Okresnímu soudu v Přerově obžalobu na obviněného J. K. pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se měl dopustit společně se dvěma dalšími spolupachateli. Ač je na opisu obžaloby u jména obviněného vyznačen záznam pracovnice podacího oddělení Okresního soudu v Přerově, že proti tomuto obviněnému bylo u téhož soudu vedeno další řízení pod sp. zn. 5 T 271/2000, a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, a ač stejné zjištění vyplývá z opisu rejstříku trestů, který je ve spise založen na č. l. 136, samosoudkyně Okresního soudu v Přerově v souvislosti s přípravou hlavního líčení si tento spis nevyžádala a důkaz tímto spisem v hlavním líčení neprovedla (viz č. l. 196 spisu). V důsledku tohoto procesního pochybení pak nezjistila, že v této trestní věci sp. zn. 5 T 271/2000, vydal Okresní soud v Přerově trestní příkaz, který byl obviněnému doručen dne 28. 4. 2001 a nabyl právní moci dne 8. 5. 2001. Citovaným trestním příkazem byl obviněný J. K. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 a § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 10. 8. 2000 kolem 00.15 hod. v objektu fotbalového stadionu Fotbalového klubu mládeže P., v ul. S. se z unimo buňky pokusil odcizit 4 ks hliníkových plechů v hodnotě 1.320,- Kč, čin však nedokonal, neboť byl ještě na místě přistižen hlídkou Policie ČR. Za to mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Z obsahu tohoto spisu je také zřejmé, že v době rozhodování Okresního soudu v Přerově ve věci sp. zn. 5 T 270/2001, která je napadena stížností pro porušení zákona, obviněný z uloženého trestu obecně prospěšných prací nic nevykonal, jak vyplývá ze zprávy Probační a mediační služby ČR, středisko Přerov ze dne 5. 12. 2001.

Ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák. umožňuje soudu uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře 50 až 400 hodin.

Podle § 36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá-li mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.

Nejvyšší soud konstatuje, že samosoudkyně Okresního soudu v Přerově tato zákonná ustanovení svým procesním postupem důsledně nerespektovala, a v situaci, kdy obviněný neměl dosud z pravomocně uloženého trestu obecně prospěšných prací nic vykonáno, uložila mu stejný druh trest ve výměře 225 hodin, čímž o 125 hodin překročila onu nejvyšší výměru stanovenou pro tento druh trestu zákonem.

Porušen byl zákon také v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., neboť pod pojem zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti nutno podřadit i zjištění, jež se pojí k úvahám o volbě adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Vzhledem k nedostatečným zjištěním v tomto směru pak ani ty důkazy, které byly ve vztahu k těmto zjištěním řádně provedeny, nemohly být zhodnoceny v intencích § 2 odst. 6 tr. ř.

Nejvyšší soud vzhledem k argumentaci výše uvedené poté podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem o trestu rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 5 T 270/2001, a řízením, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. K. v části, jež se ho týká. Poté podle § 269 odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku zrušil výrok o trestu týkající se obviněného J. K., a současně zrušil také všechna další rozhodnutí, která na tento výrok obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Přerově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Okresní soud v Přerově si opatří v rámci řádných úvah o druhu a výměře trestu spisy o předchozích odsouzeních obviněného, vyžádá si nový opis jeho rejstříku trestů, jakož i zprávu Probační a mediační služby ČR, středisko Přerov k tomu, zda a v jakém rozsahu obviněný něco z předchozího trestu obecně prospěšných prací vykonal. Teprve poté bude moci tyto důkazy vyhodnotit spolu s důkazy, jež jsou již součástí trestního spisu ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. a dospět k správným závěrům z hlediska ustanovení § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák. Okresní soud v Přerově bude v rámci těchto úvah limitován ustanovením § 273 tr. ř., neboť nové rozhodnutí nesmí být v neprospěch obviněného vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).

Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. ledna 2004

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á