4 Tz 20/2007
0
Dotčené předpisy:




4 Tz 20/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. dubna 2007 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. D. N. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného T. P., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 7 To 287/2005 a ve prospěch obviněné J. Ž., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 38 T 43/2004, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

I. Pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 7 To 287/2005, pokud jím zůstal nedotčen výrok o vině pod bodem 1) z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 38 T 43/2004, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného T. P.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e .

Současně se zrušuje ohledně obviněného T. P. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 38 T 43/2004, ve výroku o vině pod bodem 1) a ve výroku o trestu a náhradě škody ohledně poškozených S M. L., a.s., se sídlem Z., H. n. a R. L., s..r.o., se sídlem P., O.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 5 s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

II. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 38 T 43/2004 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněné J. Ž.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e ohledně obviněné J. Ž. ve výroku o vině pod bodem 1), ve výroku, jímž bylo podle § 37 tr. zák. upuštěno od uložení souhrnného trestu k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. 2 T 172/2002, a ve výroku o náhradě škody ohledně poškozených S M. L., a.s., se sídlem Z., H. n. a R. L., s..r.o., se sídlem P., O.

Současně se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2005, sp. zn. 7 To 228/2005.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 5 s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Obvinění T. P. a J. Ž. byli rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 38 T 43/2004, uznáni vinnými ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., jehož se měli dopustit v bodě 1) výroku rozsudku tak, že dne 23. 7. 2002 v P. na základě předchozí domluvy a příslibu finanční odměny obviněný T. P. zajistil po obstarání všech potřebných dokladů, včetně padělaného výpisu z rejstříku trestů, převod společnosti C. T., s.r.o., se sídlem v P., Ř., na obviněnou J. Ž., která se stala jedinou jednatelkou společnosti, přičemž převzetí firmy včetně účetních dokladů a předávacích protokolů, které obsahovaly i leasingové smlouvy na automobily, stvrdila svým podpisem, ačkoli ona osobně žádné doklady a žádný majetek firmy nepřevzala, když vše zajišťoval obviněný T. P., a byla si vědoma, že převzaté závazky vyplývající z leasingových smluv nebude plnit, přičemž převedením společnosti převzali od L. Š., bývalého jednatele společnosti C. T., s.r.o., závazek na plnění leasingové smlouvy

- na návěs NV 35, v pořizovací hodnotě 1.123.376,- Kč, spočívající ve splácení leasingu na návěs měsíčními splátkami ve výši 27.108,- Kč do října 2004 včetně, což však neučinili, předmět leasingu ani přes vypovězení leasingové smlouvy poškozené společnosti nevrátili, čímž společnosti S M. L., a.s., způsobili škodu ve výši 573.389,88 Kč,

- na motorové vozidlo zn. Volvo F 12, v hodnotě 488.000,- Kč, spočívající ve splácení leasingu měsíčními splátkami ve výši 8.771,- Kč do ledna 2003 včetně, což však neučinili, předmět leasingu ani přes vypovězení leasingové smlouvy poškozené společnosti nevrátili, čímž společnosti S M. L., a.s., způsobili škodu ve výši 51.240,- Kč,

- na tahač návěsu zn. DAF FT 95 XF 430, v hodnotě 1.598.200,- Kč, spočívající ve splácení leasingu měsíčními splátkami ve výši 33.873,- Kč do června 2005 včetně, což však neučinili, předmět leasingu ani přes vypovězení leasingové smlouvy poškozené společnosti nevrátili, čímž společnosti R. L., s.r.o., způsobili škodu ve výši 1.027.174,- Kč,

- na tahač návěsu zn. Volvo FH 12 42T, v pořizovací hodnotě 1.154.512,- Kč, spočívající ve splácení leasingu měsíčními splátkami ve výši 31.928,- Kč do prosince 2004 včetně, což však neučinili, předmět leasingu ani přes vypovězení leasingové smlouvy poškozené společnosti nevrátili, čímž společnosti R. L., s.r.o., způsobili škodu ve výši 654.561,- Kč,

Rovněž byli oba obvinění uznáni vinnými ze spáchání dalšího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., jehož se měli dopustit jednáním popsaným pod body 2) až 6) výroku rozsudku. Obviněnému T. P. byl uložen podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. U obviněné J. Ž. soud v případě jednání popsaného pod bodem 1) výroku rozsudku podle § 37 tr. zák. upustil od uložení souhrnného trestu k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. 2 T 172/2002. Za jednání popsané pod body 2) až 6) výroku rozsudku jí soud uložil podle § 250 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s dozorem.

Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody tak, že oběma obviněným byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené S M. L., a.s., se sídlem Z., H. n., částku 624.629,88 Kč, poškozené R. L., s..r.o., se sídlem P., O., částku 1.672.735,- Kč, poškozené G. C. L., a.s., se sídlem P., V., částku 473.999,92 Kč, poškozené Š., s.r.o., se sídlem P., P., částku 1.556.879,- Kč, poškozené C. F., a.s., se sídlem P., Š., částku 394.380,- Kč a poškozené Č. L., a.s., se sídlem P., R., částku 246.850,- Kč.

Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 38 T 43/2004, podal včas odvolání obvodní státní zástupce pro Prahu 5, které směřovalo u obou obviněných do výroku o trestu. U obviněné J. Ž. pak zejména proti rozhodnutí soudu o upuštění od uložení souhrnného trestu k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. 2 T 172/2002. Rozsudek odvoláním rovněž napadl obviněný T. P.



Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 6. 2005, sp. z. 7 To 228/2005, vyloučil ze společného řízení trestní věc obviněného T. P. s tím, že tato bude vedena u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 To 287/2005.

Rozsudkem ze dne 10. 6. 2005, sp. zn. 7 To 228/2005, rozhodl Městský soud v Praze ve věci obviněné J. Ž. tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněné J. Ž. zrušil pouze ve výroku, jímž bylo ve vztahu k trestnému činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. (bod 1) podle § 37 tr. zák. upuštěno od uložení souhrnného trestu k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. 2 T 172/2002. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné J. Ž. při nezměněném výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. (bod 1) uložil podle § 250 odst. 3 za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byla zařazena podle § 39a odst. 3 tr. ř. do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. 2 T 172/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Ve věci obviněného T. P. rozhodl Městský soud v Praze k odvolání státního zástupce rozsudkem ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 7 To 287/2005, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 38 T 43/2004, ohledně obviněného T. P. zrušil ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl a obviněnému T. P. při nezměněném výroku o vině dvojnásobným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. uložil podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného T. P. zamítnuto.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 7 To 287/2005, podal obviněný T. P. dovolání a Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 7 Tdo 513/2006, dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř. odmítl.

Ministr spravedlnosti České republiky podal podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona, a to za I. ve prospěch obviněného T. P. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 7 To /287/2005, pokud jím zůstal nedotčen výrok o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. pod bodem 1) výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 38 T 43/2004), a za II. ve prospěch obviněné J. Ž. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 38 T 43/2004, pokud jím byla pravomocně uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. pod bodem 1) výroku rozsudku. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného T. P. v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř. a v neprospěch obviněné J. Ž. v ustanovení § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že se závěry Obvodního soudu pro Prahu 5, pokud jde o jednání popsané pod bodem 1 výroku rozsudku, nelze souhlasit. Jednáním popsaným pod bodem 1) výroku rozsudku měla poškozené S M., L., s.r.o., vzniknout škoda ve výši 624.629,88 Kč a poškozené R. L., s.r.o., škoda ve výši 1.681.735,- Kč. K převodu celého obchodního podílu společnosti C. T., s.r.o., z L. Š. na obviněnou J. Ž. došlo za úplatu 30.000,- Kč, které obviněné J. Ž. předal obviněný T. P. Ten také obstaral všechny doklady potřebné k realizaci převodu obchodního podílu společnosti C. T., s.r.o.

Převod obchodního podílu, byť jediného společníka společnosti s ručením omezeným na jiného společníka, umožňuje zákon č. 513/1991 Sb. (obchodní zákoník) a upravuje podmínky i důsledky takového právního úkonu. Společnost s ručením omezeným jako jeden z typů obchodní společnosti dnem vzniku nabývá práv a povinností, zejména vlastním jménem se zavazovat a být účastníkem soudních nebo jiných druhů řízení. Obchodní společnost však nelze ztotožňovat s osobou jejího jednatele a společníka. V daném případě byl smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 23. 7. 2002 převeden celý obchodní podíl společnosti C. T., s.r.o., z L. Š. na obviněnou J. Ž. Převodem obchodního podílu však nedošlo ke změně smluvních stran leasingových smluv již dříve uzavřených mezi společností C. T., s.r.o. a společnostmi S M. L., a.s. a R. L., s..r.o. Předmět leasingu, v daném případě motorová vozidla, zůstal i nadále ve vlastnictví leasingových společností a společnosti C. T., s.r.o., zůstala i nadále zachována práva a povinnosti z již dříve uzavřených leasingových smluv plynoucí, tedy mimo jiné i povinnost platit dohodnuté měsíční splátky. Změna v osobě jediného jednatele a společníka sama o sobě nemá vliv na výši majetku společnosti, v daném případě společnosti C. T., s.r.o. Názor, že na obviněnou J. Ž. převodem obchodního podílu přešly i povinnosti, které společnost měla z uzavřených leasingových smluv, je proto chybný. Na tomto právním stavu nemůže nic změnit ani zjištění orgánů činných v trestním řízení, že obviněná J. Ž. smlouvu o převodu obchodního podílu společnosti C. T., s.r.o., podepsala s vědomím, že se na činnosti této společnosti nebude podílet a ani ji ovlivňovat.

Z leasingových smluv byla nadále zavázána obchodní společnost (nikoli její společník či jednatel) a to, že obviněná J. Ž. v postavení jednatele nezajistila plnění závazků společnosti, skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. nenaplňuje. Navíc je otázkou, zda se vůbec obviněná J. Ž. skutečně jednatelkou společnosti C. T., s.r.o., platně stala.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 7 To 287/2005, byl porušen zákon v neprospěch obviněného T. P. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., a že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 38 T 43/2004, byl porušen zákon v neprospěch obviněné J. Ž. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obviněné J. Ž. ve výroku o vině pod bodem 1) a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Stížnost pro porušení zákona napadá v případě obou obviněných výrok o vině pod bodem 1) z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 38 T 43/2004. Nejvyšší soud se proto právě správností tohoto výroku zabýval.

Jak se podává z popisu skutku obsaženého ve výroku o vině pod bodem 1) rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 38 T 43/2004, oběma obviněným je kladeno za vinu, že na základě předchozí domluvy a příslibu finanční odměny obviněný T. P. zajistil po obstarání všech potřebných dokladů, včetně padělaného výpisu z rejstříku trestů, převod společnosti C. T., s.r.o., se sídlem v P., Ř., na obviněnou J. Ž., která se stala jedinou jednatelkou společnosti, přičemž převzetí firmy včetně účetních dokladů a předávacích protokolů, které obsahovaly i leasingové smlouvy na automobily, stvrdila svým podpisem, ačkoli ona osobně žádné doklady a žádný majetek firmy nepřevzala, když vše zajišťoval obviněný T. P., a byla si vědoma, že převzaté závazky vyplývající z leasingových smluv nebude plnit, přičemž převedením společnosti převzali od L. Š., bývalého jednatele společnosti C. T., s.r.o., závazek na plnění leasingových smluv týkajících se společností S M. L., a.s. a R. L., s..r.o.

Z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 vyplývá, že o vině obviněné J. Ž. neměl soud nejmenších pochybností, když tato potvrdila, že o chodu firmy vůbec nic nevěděla a dělala pouze to, co jí obviněný T. P. řekl. Společnost na sebe přepsala pod příslibem finanční odměny. Podepisovala leasingové smlouvy, ovšem sama předměty leasingu neužívala a splátky neplatila. Také vinu obviněného T. P. vzal soud I. stupně za prokázanou, a to zejména výpovědí obviněné J. Ž. Obviněný T. P. věděl o tíživé situaci spoluobviněné a využil jejich přátelských vztahů. Dle názoru soudu ani obviněný T. P. nebyl jediným iniciátorem a hlavní osobou, ale společně s ním se na celé trestné činnosti podílely a vše vymyslely i další osoby, které zůstaly neztotožněny. Závěrem uvádí, že oba obvinění jednáním popsaným ve výroku o vině naplnili po subjektivní i objektivní stránce skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a pokračujícího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., když opakovanými útoky ke škodě cizího majetku, tedy majetku leasingových společností, sebe obohatili tím, že uvedli někoho v omyl, v tomto konkrétním případě, že budou splácet leasingové splátky.

V případě obviněné J. Ž. nabyl výrok o vině z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 38 T 43/2004, právní moci (tedy i pod bodem 1), neboť odvolání státního zástupce směřovalo toliko do výroku o trestu a obviněná proti rozsudku v zákonem stanovené lhůtě odvolání nepodala. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 6. 2005, sp. zn. 7 To 228/2005, již vinu obviněné nepřezkoumával a rozhodoval toliko o adekvátnosti uloženého trestu.

Odvolání obviněného T. P. směřovalo proti výroku o vině (odvolání státního zástupce směřovalo toliko do výroku o trestu) a Městský soud v Praze proto podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával i výrok o vině z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 38 T 43/2004. Z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 7 To 287/2005, se podává, že odvolací soud se ztotožnil se závěry učiněnými nalézacím soudem ohledně viny i právní kvalifikace jednání obžalovaného T. P. Odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl a k odvolání státního zástupce změnil výrok o trestu.

Trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, přičemž tato osoba v důsledku svého omylu nebo nedostatku znalostí podstatných skutečností provede určitou majetkovou dispozici. Touto dispozicí vznikne na cizím majetku škoda nikoliv nepatrná a zároveň se tím pachatel nebo někdo jiný obohatí. Z uvedených znaků je patrné, že k tomu, aby se jednalo o trestný čin podvodu, musí existovat příčinná souvislost mezi omylem určité osoby, resp. její neznalostí všech podstatných skutečností a majetkovou dispozicí učiněnou v omylu, resp. učiněnou s uvedenou neznalostí, a dále příčinná souvislost mezi touto dispozicí na jedné straně a škodou na cizím majetku a obohacením pachatele nebo jiné osoby na straně druhé. Na podvodu mohou být zainteresovány celkem až čtyři různé osoby. Pachatel, osoba jednající v omylu, osoba poškozená a osoba obohacená. Kromě pachatele může jít u ostatních osob též o právnické osoby.

U podvodného jednání spáchaného ve sféře závazkových vztahů přichází kvalifikace trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. v úvahu zásadně pouze tehdy, jestliže k podvodnému jednání došlo v době vzniku tohoto závazku. Jednání, které směřuje ke zmaření uspokojení věřitele a které bylo vykonáno až v době existence závazku, trestným činem podvodu není, byť má objektivně podvodný charakter.

Podle § 106 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (obchodní zákoník), společnost s ručením omezeným odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem. Podle odst. 2 společníci ručí společně a nerozdílně za závazky společnosti do výše souhrnu nesplacených částí vkladů všech společníků podle stavu zápisu v obchodním rejstříku. Zápisem splacení všech vkladů do obchodního rejstříku ručení zaniká.

Podle § 115 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb. může se souhlasem valné hromady společník smlouvou převést svůj obchodní podíl na jiného společníka, nestanoví-li společenská smlouva jinak. Podle odst. 3 musí mít smlouva o převodu obchodního podílu formu a nabyvatel, který není společníkem, v ní musí prohlásit, že přistupuje ke společenské smlouvě, popřípadě stanovám. Podpisy musí být úředně ověřeny. Převodce ručí za závazky, které přešly převodem obchodního podílu.

Podle § 56 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb. je obchodní společnost právnickou osobou založenou za účelem podnikání. Společnostmi jsou veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným a akciová společnost. Společnost s ručením omezeným a akciová společnost mohou být založeny i za jiným účelem, pokud to zvláštní zákon nezakazuje. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nestanoví-li zákon jinak, mohou být zakladateli společnosti a účastnit se na jejím podnikání osoby fyzické i právnické.

Podle § 62 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb. společnost vzniká dnem, ke kterému byla zapsána do obchodního rejstříku. Návrh na zápis do obchodního rejstříku musí být podán do 90 dnů od založení společnosti (§ 57) nebo od doručení průkazu živnostenského či jiného podnikatelského oprávnění. Není-li návrh podán ve stanovené lhůtě, nelze již na základě průkazu podnikatelského oprávnění podat návrh na zápis do obchodního rejstříku.

Jak je zřejmé z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, tento spatřoval těžiště podvodného jednání obviněných v tom, že tito neměli od počátku v úmyslu splácet leasingové splátky, v důsledku čehož uvedli leasingové společnosti v omyl. Zde je třeba uvést, že převodem celého obchodního podílu společnosti C. T., s.r.o., z L. Š., dosavadního jednatele a společníka, na obviněnou J. Ž. nedošlo ke změně smluvních stran leasingových smluv, které byly již před tímto převodem společností C. T., s.r.o., uzavřeny (dlužníkem byla nadále společnost C. T., s.r.o., nikoli obviněná J. Ž.). Motorová vozidla i nadále zůstala ve vlastnictví leasingových společností a společnosti C. T., s.r.o., zůstala i nadále zachována práva a povinnosti z těchto smluv plynoucí, tedy mimo jiné i povinnost platit dohodnuté měsíční splátky. Z toho je zřejmé, že k rozšíření majetku obviněných nemohlo dojít a ani nedošlo. Také to byla společnost C. T., s.r.o., kdo byl z leasingových smluv zavázán a nikoli společník nebo jednatel jako fyzická osoba. Povinností obviněné J. Ž. jako jednatele bylo zajištění plnění závazků společnosti. Samo neplnění této povinnosti skutkovou podstatu trestného činu podvodu nenaplňuje, když při neplacení leasingových splátek přichází v úvahu vrácení předmětu leasingu majiteli, tj. v daném případě leasingovým společnostem. Pokud ovšem k vrácení předmětu leasingu nedojde, je třeba zjišťovat příčinu. V předmětné trestní věci nebylo dokazování zaměřeno na to, kdo skutečně s předmětnými vozidly disponoval, resp. jak se do jeho dispozice dostaly. Z výpovědi obviněné J. Ž. vyplynulo, že nikdy žádný majetek firmy nepřevzala a vše zajišťoval obviněný T. P.. Lze se domnívat, že obvinění J. Ž. a T. P. se podíleli na trestné činnosti dalších osob, které následně získaly do fyzické dispozice motorová vozidla uvedená ve výroku o vině pod bodem 1) rozsudku soudu I. stupně, ale v tomto směru jak rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 38 T 43/2004, tak rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 7 To 287/2005, žádná skutková zjištění neobsahují.

Jak již bylo uvedeno shora i Nejvyšší soud dospěl k závěru, že samotné neplnění závazků společnosti jednatelem nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu podvodu. To však neznamená, že by jednání obviněných popsané ve výroku rozsudku soudu I. stupně (po jeho úpravě) nebylo možno podřadit pod žádnou skutkovou podstatu některého z trestných činů vyjmenovaných v zákoně.

Totožnost skutku je totiž zachována pokud je zachována totožnost jednání nebo následku. Na zachování totožnosti skutku nemají vliv změny v okolnostech, které pouze individualizují žalovaný skutek z hlediska času, místa spáchání činu, formy zavinění, rozsahu následku a motivace, když jinak shoda v následku či jednání není dotčena.

Nejvyšší soud považuje za potřebné připomenout, že při finančním pronájmu (leasingu) je vlastníkem leasingového předmětu po celou dobu trvání leasingového vztahu pronajímatel. Uzavřené leasingové smlouvy sice počítaly s možností, že nájemce odkoupí motorová vozidla za zůstatkovou hodnotu, ale až po uplynutí doby finančního pronájmu. Proto ve vztahu k nájemci byla pronajímaná motorová vozidla cizí věcí. Výsledky dosavadního dokazování nasvědčují tomu, že obvinění v rozporu s ujednáním s dosavadními nájemci manipulovali s motorovými vozidly tak, že zbavili leasingové společnosti vlastnických práv k těmto věcem a způsobili jim škodu.

V daném případě nepochybně jednání obou obviněných, kteří právě převodem společnosti C. T., s.r.o., z L. Š., dosavadního jednatele a společníka, na obviněnou J. Ž. získali možnost nakládat s předměty leasingu (a to i v rozporu s podmínkami stanovenými v leasingových smlouvách, např. prodej vozidel jiné osobě), vedlo ke způsobení škody leasingovým společnostem S M. L., a.s. a R. L., s..r.o. Proto, aby bylo možno jednání obviněných podřadit pod příslušnou skutkovou podstatu některého z trestných činů vyjmenovaných v zákoně, bude zapotřebí zjistit, jak bylo s předměty leasingu naloženo (v mezích možností určit, kdo se jednáním obviněných obohatil), a podle výsledů dokazování bude nutné rovněž konkretizovat úmysl obviněných nakládat s předměty leasingu. Na rozdíl od podvodu získá pachatel zpronevěry faktickou moc nad věcí bez vyvolání nebo využití omylu. Pokud by však svěření věci bylo dosaženo vyvoláním nebo využitím omylu, šlo by o trestný čin podvodu. Při výpočtu škody bude zapotřebí respektovat zásady pro výpočet škody, jak byly již dříve formulovány v rozhodnutích Nejvyššího soudu (např. 5 Tz 272/2001, stanovisko č. 16/2001 Sb. rozh. tr.) a v souladu s výsledky doplněného dokazování pak upravit skutkovou větu.

K další námitce ve stížnosti pro porušení zákona obsažené, a to, že obviněná J. Ž. se vůbec jednatelkou společnosti C. T., s.r.o., nestala, lze uvést následující.

Podle § 135 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (obchodní zákoník), jednatelé jsou povinni zajistit řádné vedení předepsané evidence a účetnictví, vést seznam společníků a informovat společníky o záležitostech společnosti. Podle odst. 2 se ustanovení § 194 odst. 2 první až páté věty, odstavce 4 až 7 a § 196a použijí obdobně.

Podle § 194 odst. 7 zák. č. 513/1991 Sb. členem představenstva může být pouze fyzická osoba, která dosáhla věku 18 let, která je plně způsobilá k právním úkonům, která je bezúhonná ve smyslu zákona o živnostenském podnikání a u níž nenastala skutečnost, jež je překážkou provozování živnosti podle zákona o živnostenském podnikání. Osoba, která uvedené podmínky nesplňuje nebo na jejíž straně je dána překážka výkonu funkce, se členem představenstva nestane, i když o tom rozhodl příslušný orgán. Přestane-li člen představenstva splňovat podmínky stanovené pro výkon funkce tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem, jeho funkce tím zaniká, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře.

Z citovaných právních předpisů vyplývá, že jednatelem se nemůže stát každý, nýbrž pouze taková osoba, která splňuje zákonné podmínky; je způsobilá k výkonu funkce jednatele. Podmínky způsobilosti jsou stanoveny přitom stejně jako u členů představenstva a. s. (§ 135 odst. 2, § 194 odst. 7 obch. z.). Účel této normativní úpravy je zřejmý, totiž zamezení přístupu k této funkci osobám zjevně nezpůsobilým nebo kriminálně závadným. Jednatelem se proto může stát pouze fyzická osoba starší 18 let, plně způsobilá k právním úkonům, bezúhonná, u níž nenastala překážka provozování živnosti, pokud má být osobou oprávněnou k jednání jménem společnosti, musí mít pobyt na území ČR (§ 30 odst. 3 obch. z.), není zároveň členem dozorčí rady téže společnosti (§ 139 odst. 3 obch. z.), nevztahuje se na ni zákaz členství podle § 31a obch. z., a není zároveň prokuristou téže společnosti. Tyto podmínky přitom musí splňovat i jednatel společnosti, která přitom není vůbec založena za podnikatelským účelem (viz § 56 odst. 1 obch. z.) anebo která podnikatelskou činnost reálně neprovozuje, ač podnikatelské oprávnění má.

Pokud se týká bezúhonnosti, musí jednatel splňovat tytéž podmínky bezúhonnosti jako každý držitel živnostenského oprávnění. Podle § 6 odst. 2 živnostenského zákona se za bezúhonnou nepovažuje osoba, která spáchala úmyslný trestný čin a byla odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání alespoň jednoho roku, nebo spáchala úmyslný trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání, nebo spáchala trestný čin z nedbalosti, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání, pokud se na ni podle příslušných ustanovení trestního zákona nehledí, jako by nebyla odsouzena. Přitom platí, že nesplnění této podmínky nastává přímo ze zákona. Takovýto nedostatek odpadá tím, že bylo odsouzení rozhodnutím soudu zahlazeno podle §§ 69-70 tr. zák., nebo nastal podle zákona ohledně všech trestů účinek, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.

Obviněná J. Ž. byla v minulosti 3x soudně trestána, a to v letech 1997 až 2002, vždy pro majetkovou trestnou činnost. Z uvedeného je zřejmé, že v roce 2002 nesplňovala podmínky bezúhonnosti (§ 6 odst. 2 živ. zák.) a právě z toho důvodu také obviněný T. P. obviněné J. Ž. obstaral padělek výpisu z rejstříku trestů. Obviněná J. Ž. se s ohledem na uvedené platně jednatelkou společnosti nestala. K tomuto závěru lze konstatovat, že pro posouzení trestní odpovědnosti obviněné v tomto konkrétním případě je ovšem tato skutečnost irelevantní.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. samostatnými výroky pod body I. a II. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 7 To 287/2005, pokud jím zůstal nedotčen výrok o vině pod bodem 1) z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 38 T 43/2004, byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného T. P. Dále, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 38 T 43/2004 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněné J. Ž.

Podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 7 To 287/2005, týkající se obviněného T. P., rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2005, sp. zn. 7 To 228/2005, týkající se obviněné J. Ž. a zejména rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 38 T 43/2004, ve výroku o vině pod bodem 1) a ve výroku o trestu ohledně obviněného T. P., u obviněné J. Ž. ve výroku jímž bylo podle § 37 tr. zák. upuštěno od uložení souhrnného trestu k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. 2 T 172/2002 a dále ve výroku o náhradě škody ohledně poškozených společností S M. L., a.s., se sídlem Z., H. n. a R. L., s.r.o., se sídlem P., O. Současně byla zrušena též všechna další rozhodnutí na zrušené rozsudky (resp. část rozsudku soudu I. stupně) obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při dalším postupu bude třeba mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněných, a proto nemůže podle § 273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jejich neprospěch. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je obvodní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. dubna 2007

Předseda senátu:

JUDr. J. P.

Vypracoval:

JUDr. P. Š.