4 Tz 2/2017
Datum rozhodnutí: 14.02.2017
Dotčené předpisy: § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř.



4 Tz 2/2017-20 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY




Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. 2. 2017 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. Ch. a obviněného M. N. , proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 21. 4. 2016, č. j. KZV 6/2016-47, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:

Pravomocným usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 21. 4. 2016, č. j. KZV 6/2016-47, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněných R. Ch. a M. N.

Napadené usnesení se zrušuje.

Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:


Usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 21. 4. 2016, č. j. KZV 6/2016-47, byly podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuty stížnosti obviněných R. Ch. a M. N. proti usnesení policejního orgánu Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 24. 2. 2016, č. j. KRPS-140475-174/TČ-2012-010083, jímž bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněných R. Ch. a M. N. pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku a pro zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea druhá, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

Proti řízení předcházejícímu pravomocnému usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 21. 4. 2016, č. j. KZV 6/2016-47, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněných R. Ch. a M. N. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tř. ř.

Aktuální znění trestního řádu v § 146 odst. 2 písm. a) jednoznačně stanoví, že policejní orgán poté, co uplynula lhůta k podání stížnosti všem oprávněným osobám, předloží stížnost, které sám nevyhověl podle odstavce 1 k rozhodnutí státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž dal tento státní zástupce souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti vyslovil svůj nesouhlas s postupem státní zástupkyně krajského státního zastupitelství při rozhodování o stížnosti obviněných podaných proti usnesení policejního orgánu Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, ze dne 24. 2. 2016, č. j. KRPS-140475-174/TČ-2012-010083, o zahájení trestního stíhání. V rámci přezkumného řízení bylo zjištěno, že z příslušného spisového materiálu vyplynulo, že státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze v uvedené věci vykonávala dozor nad zákonností přípravného řízení, přičemž v odůvodnění napadeného usnesení je mimo jiné obsažen údaj o tom, že v trestní věci bylo původně zahájeno trestní stíhání obviněných usnesením policejního orgánu ze dne 22. 1. 2016, č. j. KRPS-140475-168/TČ-2012-010083, avšak toto usnesení bylo rozhodnutím dozorové státní zástupkyně ze dne 3. 2. 2016, č. j. KZV 6/2016-7, podle § 174 odst. 2 písm. e) tr. řádu zrušeno jako nezákonné, neboť neodpovídalo zásadám ustanovení § 160 odst. 1 tr. řádu, když v popisu skutku absentovala subjektivní stránka, v důsledku čehož popis skutku neodpovídal užité právní kvalifikaci. V závěru odůvodnění usnesení ze dne 3. 2. 2016, č. j. KZV 6/2016-7, státní zástupkyně mj. uvedla: Na policejním orgánu nyní bude, aby vydal nové usnesení o zahájení trestního stíhání, v němž výrok usnesení bude obsahovat takový popis skutku, aby nemohl být zaměněn s jiným.

V příslušném spise je dále založen i přípis dozorové státní zástupkyně ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. KZV 6/2016, z něhož vyplývá, jaké obsahové náležitosti má mít popis skutku a o jaké důkazy má policejní orgán skutek opřít. Současně v tomto přípisu dozorová státní zástupkyně uvedla, že doručení nového usnesení o zahájení trestního stíhání očekává ve lhůtě do 25. 2. 2016. V návaznosti na výše uvedený přípis policejní orgán postupoval v intencích pokynů dozorové státní zástupkyně a vydal dne 24. 2. 2016 usnesení o zahájení trestního stíhání obviněných Ch. a N., a to pod č. j. KRPS-140475-174/TČ-2012-010083.

S ohledem na výše uvedené je tedy zřejmé, že jak v případě přípisu státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. KZV 6/2016, tak i odůvodnění rozhodnutí o zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání se jednalo o pokyny, podle kterých následně policejní orgán ve věci postupoval, přičemž vydal znovu usnesení o zahájení trestního stíhání obviněných, jehož součástí je nový popis skutku ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Dozorová státní zástupkyně tedy ovlivnila, resp. přímo řídila postup policejního orgánu a před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání obviněných jednak vyslovila svůj právní názor na důvodnost trestního stíhání, jednak učinila jednoznačný a závazný pokyn směřující k vydání konkrétního rozhodnutí.

V posuzovaném případě tak dozorová státní zástupkyně již nebyla příslušná k rozhodnutí o podané stížnosti obviněných proti nově vydanému usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, přičemž k předmětnému rozhodnutí byl příslušný státní zástupce nadřízeného státního zastupitelství, konkrétně státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že v řízení předcházejícím vydání usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 21. 4. 2016, č. j. KZV 6/2016-47, byl porušen zákon v neprospěch obviněných R. Ch. a M. N. ve vytýkaném směru, a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží policejní orgán věc k rozhodnutí státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci. Smyslem citovaného ustanovení je zajistit nejvyšší možnou míru nestrannosti a objektivity řízení a rozhodnutí o stížnosti. S tímto požadavkem je neslučitelné, aby o stížnosti rozhodoval orgán, který ve vztahu k usnesení již před jeho vydáním projevil svou ingerenci, jejímž obsahovým významem byla akceptace usnesení.

V posuzované trestní věci vykonávala dozor nad přípravným řízením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze. Ta by byla podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. příslušná k rozhodnutí o stížnosti obviněných proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, avšak pouze za předpokladu, že by policejní orgán rozhodl samostatně bez toho, že k rozhodnutí měl souhlas nebo pokyn státní zástupkyně vykonávající dozor nad přípravným řízením. V dané věci nebyla k rozhodnutí o stížnosti obviněných příslušná dozorující státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze, jelikož v rámci přezkumného řízení bylo zjištěno, že státní zástupkyně v uvedené věci vykonávala dozor nad zákonností přípravného řízení, přičemž v odůvodnění napadeného usnesení je mimo jiné obsažen i údaj o tom, že v trestní věci bylo původně zahájeno trestní stíhání obviněných usnesením policejního orgánu ze dne 22. 1. 2016, č. j. KRPS-140475-168/TČ-2012-010083, avšak toto usnesení bylo rozhodnutím dozorující státní zástupkyně ze dne 3. 2. 2016, č. j. KZV 6/2016-7 podle § 174 odst. 2 písm. e) tr. ř. zrušeno jako nezákonné, neboť neodpovídalo zásadám ustanovení § 160 odst. 1 tr. ř., když v popisu skutku absentovala subjektivní stránka, v důsledku čehož popis skutku neodpovídal užité právní kvalifikaci. V závěru odůvodnění usnesení ze dne 3. 2. 2016, č. j. KZV 6/2016-7, státní zástupkyně mj. uvedla: Na policejním orgánu nyní bude, aby vydal nové usnesení o zahájení trestního stíhání, v němž výrok usnesení bude obsahovat takový popis skutku, aby nemohl být zaměněn s jiným. V příslušném spise je dále založen i přípis dozorující státní zástupkyně ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. KZV 6/2016, z něhož vyplývá, jaké obsahové náležitosti má mít popis skutku a o jaké důkazy má policejní orgán skutek opřít. Současně v tomto přípisu dozorující státní zástupkyně uvedla, že doručení nového usnesení o zahájení trestního stíhání očekává ve lhůtě do 25. 2. 2016. V návaznosti na výše uvedený přípis policejní orgán postupoval v intencích pokynů dozorující státní zástupkyně a vydal dne 24. 2. 2016 usnesení o zahájení trestního stíhání obviněných R. Ch. a M. N. pod č. j. KRPS-140475-174/TČ-2012-010083. Z výše popsaných skutečností je zřejmé, že aktivitu dozorující státní zástupkyně lze označit za souhlas s vydáním rozhodnutí v konkrétní podobě, které bylo posléze napadeno stížností obviněných.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že výše uvedená vyjádření státní zástupkyně lze pokládat za její předchozí souhlas s rozhodnutím policejního orgánu ve smyslu § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., tj. za souhlas s usnesením o zahájení trestního stíhání. Lze tedy uzavřít, že policejní orgán rozhodl o zahájení trestního stíhání za situace, když již dopředu od dozorující státní zástupkyně věděl, že zamýšlené usnesení jí bude akceptováno, státní zástupkyně rozhodla o stížnosti obviněných za okolností, kdy vůči policejnímu orgánu fakticky vyjádřila své kladné stanovisko k zamýšlenému usnesení již před tím, než bylo vydáno.

V posuzovaném případě tak dozorující státní zástupkyně již nebyla příslušná k rozhodnutí o podané stížnosti obviněných proti nově vydanému usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, přičemž k předmětnému rozhodnutí byl příslušný státní zástupce nadřízeného státního zastupitelství, konkrétně státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze.

Nejvyšší soud odkazuje rovněž na závěry Nejvyššího soudu o stížnostech pro porušení zákona ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 5 Tz 94/2012, ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 3 Tz 11/2013 a ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 7 Tz 32/2013, se kterými je třeba se ztotožnit a aplikovat je i na uvedený případ.

Pro úplnost zbývá dodat, že za souhlas ve smyslu § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. lze považovat nejen úkon státní zástupkyně takto výslovně označený a vyžadovaný (např. podle § 76 odst. 1, § 79 odst. 1, § 79a odst. 1, § 79c odst. 2, § 83b odst. 1 tr. ř. a dalších ustanovení), ale obdobně též další úkony státní zástupkyně, jimiž vyjadřuje své kladné stanovisko ke konkrétnímu rozhodnutí policejního orgánu. Takový souhlas pak může být rovněž obsažen i v písemně zachycené zprávě o prověrce trestního spisu v rámci dozoru státní zástupkyně nad zachováváním zákona v přípravném řízení (§ 157 odst. 2, § 174 tr. ř.).

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že v případě projednávané trestní věci byl podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. k projednání a rozhodnutí o stížnosti obviněných R. Ch. a M. N. proti usnesení policejního orgánu Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, ze dne 24. 2. 2016, č. j. KRPS-140475-174/TČ-2012-010083, příslušný státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, nikoli státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze. Pokud o stížnosti obviněných proti usnesení policejního orgánu, jímž bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestního stíhání, rozhodla státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze, byl tím porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněných.

Nejvyšší soud proto rozhodl tím způsobem, že podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 21. 4. 2016, č. j. KZV 6/2016-47, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněných R. Ch. a M. N. Nejvyšší soud dále zrušil podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby rozhodl o stížnosti obviněných R. Ch. a M. N. proti usnesení policejního orgánu Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, ze dne 24. 2. 2016, č. j. KRPS-140475-174/TČ-2012-010083.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 2. 2017
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu