4 Tz 190/2000
Datum rozhodnutí: 21.09.2000
Dotčené předpisy:




4 Tz 190/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 21. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné B. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 9. 1999, sp. zn. 10 To 256/99, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 9. 1999, sp. zn. 10 To 256/99, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř. a tímto usnesením a v řízení mu předcházejícím dále v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a § 248 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. v neprospěch obviněné B. H.

Napadené usnesení, jakož i rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 2. 3. 1999, sp. zn. 3 T 600/98, s e z r u š u j í v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Trutnově s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 2. 3. 1999, sp. zn. 3 T 600/98, byla obviněná B. H. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. (bod 1 výroku rozsudku) a podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (bod 2 výroku rozsudku) a odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků s podmíněně odloženým výkonem trestu na zkušební dobu tří roků. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu prací spojených s vedením účetnictví a přebíráním účetních dokladů a peněz a jejich vyúčtováním na dobu čtyř roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněná zavázána zaplatit poškozené společnosti L., s. r. o, O. čp. 33 škodu ve výši 156.607,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Trestné činnosti se dopustila podle výroku o vině citovaného rozsudku tak, že

1/ v O. a ve V. S., okres T., jako osoba zpracovávající účetnictví společnosti L., s. r. o., O. čp. 33, M. S. převzala od jednatelky a vedoucí hospody L., M. K. v období od 1. 5. 1997 do 30. 10. 1997 na zálohy na daň z příjmů zaměstnanců, odvody pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojistné a na zaplacení daně z přidané hodnoty celkem částku Kč 231.607,- , kterou si ponechala pro sebe, čímž způsobila společnosti L., s. r. o., O. čp. 33, M. S. škodu ve výši 231.607,- Kč.

2/ v přesně nezjištěné době na podzim roku 1997 v Ú., okres T., v sídle společnosti M., a. s., pod slibem obstarání záležitostí spojených se zápisem změn v obchodním rejstříku společnosti L., s. r. o., O. čp. 33 vylákala na zástupcích společnosti nejprve 5.000,- Kč jako odměnu za práci spojenou s vyřízením této záležitosti a v přesněji nezjištěný den v listopadu 1997 převzala dalších 20.000,- Kč na zaplacení poplatků obchodnímu rejstříku, obě částky si ponechala pro sebe, změnu v obchodním rejstříku nezajistila a zástupce společnosti utvrzovala v tom, že návrh je podán, a zaplacení poplatků prokazovala padělaným ústřižkem poštovní poukázky a tímto jednáním způsobila společnosti L., s. r. o., O. čp. 33 škodu ve výši 25.000,- Kč.

Odvolání obviněné B. H. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 15. 9. 1999, sp. zn. 10 To 256/99, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné B. H. Vytkl v ní porušení zákona v ustanoveních § 254 odst. 1, § 256 odst. 1, § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Ve stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti mimo jiné na to, že nalézací soud měl k dispozici důkazy přímé i nepřímé, které ve svém souhrnu svědčily závěrům, že obviněná skutečně převzala od svědkyně K. peníze na odvody, které si ponechala. Doba, kdy mělo k převzetí těchto peněžních prostředků dojít, však nebyla nalézacím soudem stanovena správně. Pokud dobu vymezil obdobím od 1. 5. 1997 do 30. 10. 1997, pak nepřihlédl k tomu, že fakticky odvody za mzdy za měsíc říjen převzala obviněná až dne 3. 11. 1997, jak plyne z dokladu předloženého svědkyní K. Výše škody (výše převzatých finančních prostředků na odvody) byla soudem dovozena z výdajových pokladních dokladů obsahujících i celkovou výši hrubé mzdy zaměstnanců společnosti za období duben až říjen 1997, včetně finanční částky určené na zaplacení daně z přidané hodnoty. Celkově tato částka vyzvednutá z pokladny svědkyní K. činila 418.990 Kč. Od ní nalézací soud odečetl výši vyplacených čistých mezd za dané období 187.392 Kč (dle přehledu o vyplacených mzdách na č. l. 136-138) a zjistil tak, že výše převzaté částky obviněnou činila 231.607,- Kč. Tento závěr však není správný. Již z podkladových materiálů uvedených v příloze, na kterých je rozepsána předpokládaná čistá mzda jednotlivých zaměstnanců i výše odvodů, lze dovodit, kolik z vybrané částky svědkyní K. za konkrétní měsíc bylo určeno na čisté mzdy konkrétním zaměstnancům, kolik na odměnu obviněné a kolik na odvody. Podle těchto podkladů pak činila předaná částka na odvody pouze částku 221.007,- Kč (duben 17.095,- Kč, květen 20.000,- Kč, červen 21.000,- Kč, červenec 25.472,- Kč, srpen 25.472,- Kč, září 25.238,- Kč, říjen 23.754,- Kč, daň z přidané hodnoty 63.948,- Kč). Zjištěný rozdíl ve výši 10.600,- Kč byl zapříčiněn tím, že ve výkazu čistých mezd fakticky vyplacených zaměstnancům společnosti L. za období duben - říjen 1997 nebyla zahrnuta odměna pro obviněnou za dané období (7 měsíců x 1.500,- Kč), která činila 10.500,- Kč, a zbývající částka ve výši 100,- Kč je dána rozdílem mezi předpokládanou výši vyplacených mezd za měsíc duben 1997 pracovnicím K., J., H., Š., H., V. v předpokládané výši 22.167,- Kč a skutečně vyplacené výši Kč 22.067,- (rozdíl v předpokládané výplatě svědkyně K. ve výši 7.340,- Kč a skutečné výplatě 7.240,- Kč). Tuto částku však nelze přičíst k tíži obviněné, neboť byla součástí čistých mezd určených k vyplacení, které obviněná nepřevzala, a naopak byla k dispozici svědkyni K. Škoda v daném případě proto nemůže činit 231.607,- Kč, jak k tíži obviněné stanoví soud I. stupně, ale pouze 221.007,- Kč. V tomto směru jsou proto skutková zjištění nalézacího soudu nesprávná.

Dále ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona namítl, že celé posuzované jednání obviněné B. H. mělo být kvalifikováno jako pokračující trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a ne jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák.

V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu I. stupně, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. z podnětu této stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Je třeba konstatovat, že orgány činné v daném trestním řízení se těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídily. Ve stížnosti pro porušení zákona je správně uvedeno, že podle dokladu předloženého svědkyní M. K. (příloha spisu - linkovaný list papíru označený číslem 18 - odvody za mzdy za měsíc říjen 1997) převzala obviněná B. H. tyto odvody za mzdy 3. 11. 1997, přičemž ve výroku ad 1 rozsudku soudu I. stupně je doba ukončení trestné činnosti stanovena datem 31. 10. 1997, že ve výkazu čistých mezd vyplacených společností L., s. r. o., zaměstnancům za období duben - říjen 1997 (č. l. 136-138 spisu) nebyla zahrnuta odměna obviněné B. H. (7 měsíců x 1.500,- Kč = 10.500,- Kč) a že odměna svědkyni K. za měsíc květen 1997 byla v dokladu nazvaném výplata dobírky (č. l. 136 spisu) stanovena částkou 7.240,- Kč a v sešitu předloženém svědkyní K. (příloha spisu) je tato mzda stanovena částkou 7.340,- Kč. Tyto okolnosti podle výpočtů soudů obou stupňů mohly mít vliv na výši škody způsobené obviněnou, a to v její neprospěch. Nelze pominout ani fakt, že na č. l. 214 spisu se nachází fotokopie výdajového pokladního dokladu, z níž je patrné, že obviněná H. měla převzít 20.500,- Kč, účelem platby byl poplatek za zvýšení základního jmění, přičemž ve výroku rozsudku soudu I. stupně je uvedena částka 20.000,- Kč. Ke všem shora popsaným rozporným okolnostem bude nezbytné podrobně vyslechnout svědkyni M. K. i obviněnou B.H., případně další odpovědné pracovníky a společníky poškozené organizace.

V odborném vyjádření z oboru expertizy ručního písma na č. l. 18 spisu je uvedeno, že vzhledem ke grafické jednoduchosti a velmi malému rozsahu a izolovanosti jednotlivých sporných paraf je nutné předmětný materiál hodnotit jako velmi obtížně zpracovatelný pro zkoumání pravosti paraf (zkratek podpisů) a nezaručující stanovení kategorických závěrů zkoumání. Oproti tomu závěr odborného vyjádření v bodě 2 kategoricky konstatuje, že všechny předmětné sporné parafy na dokumentech jsou s největší pravděpodobností - rovnající se téměř jistotě pravými parafami obviněné B. H. K vysvětlení tohoto rozporu bude nezbytné podrobně vyslechnout zpracovatele odborného vyjádření.

Zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. je přisvojení si cizí věci, která byla pachateli svěřena. Zákonnými znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. je mimo jiné obohacení se pachatele ke škodě cizího majetku tím, že někoho uvede v omyl. V daném případě je nutno přisvědčit názoru vyslovenému ve stížnosti pro porušení zákona, že jednání obviněné B. H. spočívající v tom, že od poškozené organizace měla převzít peněžní prostředky na odvody daní, pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojistné zaměstnanců a na zaplacení daně z přidané hodnoty za situace, kdy poškozená organizace nebyla zapsána v obchodním rejstříku a nebyla přihlášena k odvodu daní u příslušného finančního úřadu ani k odvodu pojistného, přičemž poškozenou organizaci měla předem utvrzovat v tom, že u těchto orgánů je organizace řádně přihlášena ke všem odvodům, je třeba kvalifikovat jako trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák. Obviněná B. H. totiž měla napřed takto utvrzovat poškozenou organizaci o řádném přihlášení k příslušným odvodům (uvedla ji v omyl), a pak od ní měla převzít příslušné finanční obnosy, o které se měla obohatit k její škodě. Toto jednání obviněné spolu s jednáním shora uvedeným v bodě 2. výroku rozsudku soudu I. stupně kvalifikovaným jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. bude nezbytné posoudit z hlediska ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák. jako možný pokračující trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť nebyl náležitě zjištěn skutkový stav věci při nedůsledném hodnocení provedených důkazů. Dále byl zákon porušen v ustanovení § 248 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., rozhodnutím odvolacího soudu též v ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. (řádně nesplněná přezkumná povinnost) a v § 256 tr. ř. (důvodně podané odvolání bylo zamítnuto). Zákon byl porušen v neprospěch obviněné B. H.

Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení, rozsudek soudu I. stupně, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Trutnově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž je podle § 270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který shora vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil, přičemž nelze vyloučit ani provedení důkazů dalších, pokud potřeba jejich provedení vyvstane v dalším průběhu trestního řízení pro náležité zjištění skutkového stavu věci, zejména bude nutné zvážit vypracování odborného vyjádření či znaleckého posudku z oboru ekonomika - účetnictví.

Jelikož Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněné, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v její neprospěch (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. září 2000

Předseda senátu:

JUDr. J. P.