4 Tz 182/2005
Datum rozhodnutí: 26.10.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 182/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 26. října 2005 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného V. Z., proti usnesení Krajského soudu v Teplicích ze dne 11. 7. 2005, sp. zn. 4 To 4302005-127, a rozhodl t a k t o :

Stížnost pro porušení zákona se podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ministr spravedlnosti podal dne 24. 10. 2005 Nejvyššímu soudu České republiky podle § 266 odst. 1 tr. ř. mimořádný opravný prostředek, který označil jako stížnost pro porušení zákona podanou ve prospěch obviněného V. Z., směřující proti usnesení Krajského soudu v Teplicích ze dne 11. 7. 2005, sp. zn. 4 To 4302005-127.

V petitu stížnosti pro porušení zákona navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky po provedeném řízení vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 7. 2005, sp. zn. 4 To 430/2005 byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních § 149 odst. 1 písm. a), § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř., tj., aby sám ve věci rozhodl.

Dříve než Nejvyšší soud přistoupil v intencích ustanovení § 267 odst. 3 tr. ř. k přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti těch výroků, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, přezkoumal, zda stížnost pro porušení zákona splňuje všechny zákonné požadavky, které jsou obligatorně uvedeny v ustanovení § 267 odst. 1 tr. ř.

Podle ustanovení § 267 odst. 1 tr. ř. ve stížnosti pro porušení zákona musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 4 tr. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok a v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se ministr spravedlnosti domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ministr spravedlnosti je povinen ve stížnosti pro porušení zákona uvést, zda ji podává ve prospěch či neprospěch obviněného.

Nejvyšší soud zjistil, že stížnost pro porušení zákona je označena tak, že je podána ve prospěch obviněného V. Z. a směřuje proti usnesení Krajského soudu v Teplicích ze dne 11. 7. 2005, sp. zn. 4 To 4302005-127.

Z odůvodnění a petitu mimořádného opravného prostředku je patrno, že stížností pro porušení zákona je napadáno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 7. 2005, sp. zn. 4 To 430/2005, ve prospěch obviněného V. Z.

Z obsahu přiloženého trestního spisu Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 2 T 14/98, Nejvyšší soud zjistil, že v této trestní věci bylo vedeno trestní řízení proti obviněnému V. Z., a že ve věci rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem na podkladě stížnosti obviněného V. Z. proti usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 2 T 14/98, tak, že svým usnesením ze dne 11. 7. 2005, sp. zn. 4 To 430/2005, podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení zrušil a sám rozhodl podle § 64 odst. 1 tr. zák., že obviněný V. Z. vykoná zbytek trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. 2 T 14/98, od jehož výkonu bylo podmíněně upuštěno usnesením téhož soudu ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 2 T 14/98.

Především Nejvyšší soud konstatuje, že formulace ustanovení § 267 odst. 1 tr. ř. je výsledkem zásadní novelizace provedené zákonem č. 265/2001 Sb., takže podrobně upravuje obligatorní obsahové náležitosti stížnosti pro porušení zákona. Význam obsahových náležitostí stížnosti pro porušení zákona vyplývá především ze skutečnosti, že tím ministr spravedlnosti vymezuje obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Ustanovení § 267 odst. 1 tr. ř. stanoví, že ve stížnosti pro porušení zákona musí být uvedeny obecné náležitosti § 59 odst. 4 tr. ř., zejména to, kdo kterému orgánu je určeno, kdo je činí, které věci se týká, uvedení jména osoby, proti které se trestní řízení vede, co sleduje, musí být podepsáno a datováno, přičemž z opravného prostředku musí být vždy patrno, které rozhodnutí napadá, s označením orgánu, který je vydal, datem jeho vydání a spisovou značkou.

Pouze dostojí-li ministr spravedlnosti těmto striktně trestním řádem stanoveným požadavkům, lze mimořádný opravný prostředek stížnost pro porušení zákona pojímat jako relevantní právní instrument, jímž má být docíleno nápravy nezákonného rozhodnutí.

Nejvyšší soud nemohl odstranit rozpory, které existují v označení rozhodnutí, jež je stížností pro porušení napadeno, při uvedení neexistujícího soudu a vadného označení jména obviněného, v jehož prospěch je stížnost pro porušení zákona podávána, když takto je zcela zaměněna identita této osoby, a vnímat je jako písařské chyby, které by bylo možno odstranit opravným usnesením podle § 131 či 138 tr. ř. Tato procesní ustanovení lze aplikovat pouze na písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, které byly učiněny v zákonem přesně označených rozhodnutích rozsudku nebo usnesení. Stížnost pro porušení zákona je mimořádný opravný prostředek, jenž má sui generis formu, která tudíž není ani rozsudkem ani usnesením. Nadto z ustanovení § 267 odst. 2 tr. ř. vyplývá, že podanou stížnost pro porušení zákona již nelze v průběhu řízení před Nejvyšším soudem měnit. Zákaz měnit stížnost pro porušení zákona se vztahuje na všechny její obligatorní obsahové náležitosti uvedené v ustanovení § 267 odst. 1 tr. ř. a platí pro celé řízení před Nejvyšším soudem od momentu podání stížnosti až do rozhodnutí o ní, popřípadě do jejího zpětvzetí. Případná změna učiněná v rozporu s ustanovením § 267 odst. 2 tr. ř. by byla právně neúčinná a Nejvyšší soud by k ní nemohl přihlížet. Podanou stížnost pro porušení zákona v tomto směru nemůže měnit ani pověřený zástupce ministra spravedlnosti, pokud se podle § 274 věty druhé tr. ř. účastní veřejného zasedání Nejvyššího soudu, v němž je stížnost pro porušení zákona projednávána. Podobně tak nemůže učinit ani státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který je obligatorně takovému veřejném zasedání přítomen (srov. Šámal,P., Král,V., Baxa,J., Púry,F. Trestní řád, Komentář II. díl, 4. doplněné a přepracované vydání 2002, Nakladatelství C.H.Beck, str. 1718,1720).

Vzhledem k tomu, že stížnost pro porušení zákona vykazuje neodstranitelný rozpor mezi označeními rozhodnutí, které je jí napadáno a nadto jako obviněný je označena osoba, jíž se rozhodnutí netýká, Nejvyšší soud s ohledem na neadekvátnost argumentace mimořádného opravného prostředku ve vztahu k označenému obviněnému a rozhodnutí, neshledal podanou stížnost pro porušení zákona důvodnou a podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. ji zamítl.

Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu není překážkou toho, aby ministr spravedlnosti, v případě, že to bude pokládat za vhodné a účelné, podal novou stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. Z. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 7. 2005, sp. zn. 4 To 430/2005.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. října 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á