4 Tz 18/2009
Datum rozhodnutí: 23.04.2009
Dotčené předpisy:




4 Tz 18/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 23. dubna 2009 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 9 To 305/2008, a podle 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu rozhodl t a k t o :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 9 To 305/2008, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 254 odst. 1, § 259 odst. 3 tr. řádu, a v řízení předcházejícím v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. řádu a § 35 odst. 2 tr. zákona v neprospěch obviněného P. K.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Městskému soudu v Praze s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 5. 2008, sp. zn. 9 T 43/2008, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákona, jehož se dopustil tím, že dne 27. 1. 2008 v nočních hodinách v P., B. ulici odcizil nápravový přívěs v hodnotě 7 000,- Kč, majitele J. H., který připojil za své vozidlo Škoda Felicia, opatřené odcizenými registračními značkami a odjel do A. ulice v P., kde odcizil čtyřkolku zn. BASHAN žluté barvy, v hodnotě 32.000,- Kč, majitele J. Z., kterou naložil na odcizený přívěs a odjel do P. ulice v P., kde byl vyrušen policejní hlídkou a následně zadržen dne 29. 1. 2008 v 04.00 hod. v P., L. ulici.

Za to mu byl v sazbě § 247 odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. Pro výkon trestu byl obviněný zařazen podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 2. 4. 2008, sp. zn. 3 T 447/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný P. K. podal proti rozsudku v zákonné osmidenní lhůtě odvolání, které projednal Městský soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2008. Rozsudkem sp. zn. 9 To 305/2008, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil výrok o trestu v napadeném rozsudku soudu prvního stupně, a za podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu sám ve věci nově rozhodl. Obviněnému byl v sazbě § 247 odst. 2 tr. zákona uložen samostatný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Pro jeho výkon byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Ministr spravedlnosti podal podle § 266 odst. 1, 2 tr. řádu proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 9 To 305/2008, stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. K. Podle jeho názoru byl tímto rozhodnutím porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1, § 259 odst. 3 tr. řádu, a v řízení předcházejícím v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. řádu a § 35 odst. 2 tr. zákona v neprospěch obviněného.

Podle názoru ministra spravedlnosti se Městský soud mýlil pokud v napadeném rozhodnutí uvedl, že ve vztahu k rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 pod. zn. 3 T 447/2007, není důvod k uložení souhrnného trestu a tento důvod není ani ve vztahu k jakékoli jiné trestní věci obviněného. Za podstatný v této věci považoval odvolací soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 10. 2007, sp. zn. 8 T 72/2007, neboť i výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu je výrokem o trestu ve smyslu platné judikatury , přičemž protiprávního jednání ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 3 T 447/2007, se obviněný dopustil přede dnem 2. 10. 2007. Tento právní názor není dle stěžovatele správný.

Z hlediska souhrnnosti pokládá ministr spravedlnosti za relevantní trestní věci obviněného, jež byly vedeny u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 73/2007 a sp. zn. 4 T 60/2008, jakož i trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 3 T 447/2007, a u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 1 T 5/2008.

Názor odvolacího soudu, že z hlediska úvahy o ukládání souhrnného trestu je podstatný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 10. 2007, sp. zn. 8 T 72/2007, je nesprávný, z hlediska souhrnnosti je naopak rozhodující moment vyhlášení odsuzujícího rozsudku v trestní věci obviněného, jež byla vedena u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 73/2007, a tudíž i den 17. 3. 2008, kdy byl rozsudek vyhlášen a současně nabyl i právní moci.

Ministr spravedlnosti provedl podrobný rozbor výše citovaných předcházejících rozhodnutí, a vyslovil názor, že i některými z těchto rozhodnutí byly vadně uloženy souhrnné tresty, případně bylo od takovéhoto trestu upuštěno, aniž vždy byly dány podmínky pro tento zákonný postup. Městský soud v Praze při rozhodování o odvolání obviněného P. K. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 5. 2008, sp. zn. 9 T 43/2008, zaujal nesprávný názor, že vztah souhrnnosti není dán k věci sp. zn. 3 T 447/2007, ale ani k jinému rozhodnutí, a sám uložil trest samostatný. Z časového hlediska rozhodoval Městský soud v Praze jako soud poslední, a bylo na něm, aby pochybení při ukládání souhrnného trestu napravil, jež bylo v době jeho rozhodování zcela zjevné. Tím by rovněž napravil i dřívější porušení zákona, jichž se dopustily i ostatní soudy projednávající trestnou činnost obviněného P. K. Neuložením souhrnného trestu Městský soud v Praze pochybení nejenže nekonvalidoval, ale zároveň prohloubil, pokud uložil samostatný trest. Vzhledem k vztahu souhrnnosti, jenž měl být správně interpretován ve vztahu k relevantním rozhodnutím, byla pro obviněného určující trestní sazba § 238 odst. 2 tr. zákona, jejíž horní hranice činí třicet šest měsíců. Součet fakticky uložených trestů činí šedesát dva měsíců, čímž byla horní hranice sazby překročena o dvacet šest měsíců. Takovýto trest vždy nutno považovat za trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost v intencích ustanovení § 266 odst. 2 tr. řádu.

V petitu stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného P. K., aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu tento rozsudek zrušil, včetně všech rozhodnutí, která na něj obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl postup podle § 270 odst. 1 tr. řádu s tím, aby věc byla přikázána Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle ustanovení § 35 odst. 2 tr. zákona uloží soud souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudek dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Z hlediska zásad důležitých pro úvahu, zda přichází v úvahu uložení souhrnného trestu, je především rozhodná existence vícečinného souběhu a odsuzující rozsudek za sbíhající se část trestné činnosti. Odsuzujícím rozsudkem se rozumí první odsuzující rozsudek o jiném trestném činu, který musí být pravomocný. Za odsuzující rozsudek se považuje rovněž trestní příkaz, který byl pachateli doručen (§ 314e odst. 5 tr. řádu) a rovněž rozsudek, kterým bylo podmíněně upuštěno od potrestání s dohledem podle § 26 odst. 5 věta za středníkem tr. zákona. Z uvedeného výčtu je zřejmé, že za odsuzující rozsudek není považováno upuštění od uložení souhrnného trestu, jak mylně argumentuje Městský soud v Praze, a tato úvaha nemá oporu ani v platné judikatuře.

Městský soud v Praze za rozhodný odsuzující rozsudek z hlediska úvah o souhrnnosti pokládal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 10. 2007, sp. zn. 8 T 72/2007. Tímto rozsudkem byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zákona a bylo jím upuštěno od uložení souhrnného trestu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 7. 2005, sp. zn. 31 T 53/2005. Aby byl tento první odsuzující rozsudek relevantní z hlediska úvah o uložení souhrnného trestu v posuzované trestní věci, pak by sbíhající se trestná činnost musela předcházet datu 13. 7. 2005, o kterýžto případ se zjevně nejedná. Obviněný je stíhán za trestnou činnost, jíž se dopustil dne 27. 1. 2008, a toto datum předchází vyhlášení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2008, sp. zn. 29 T 73/2007, k němuž se naopak důvodně vztahují úvahy z pohledu aplikace ustanovení § 35 odst. 2 tr. zákona.

Posledně citovaným rozsudkem byl obviněný odsouzen pro trestné činy spáchané dne 28. 9. 2007, kvalifikované jako trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zákona a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zákona v souběhu s mařením výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zákona. V sazbě § 247 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona byl obviněnému uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 3. 2008.

Další v pořadí je rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 4. 2008, sp. zn. 3 T 447/2007. Tím byl obviněný uznán vinným trestnými činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zákona, maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 a § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zákona. Skutky byly spáchány ve dnech 23. 11. 2007 až 22. 2. 2008, tudíž předcházejí datu 17. 3. 2008. Obvodní soud pro Prahu 2 tudíž důvodně ukládal souhrnný trest, který byl stanoven ve výměře osmnácti měsíců. Pro výkon trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2008, sp. zn. 29 T 73/2007, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na něj navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tento rozsudek nabyl právní moci 1. 5. 2008.

Jako v pořadí třetí rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 1 T 5/2008, jímž uznal obviněného vinným trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr.zákona, řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zákona, porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zákona a pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 a § 247 odst. 1 písm. b) tr. zákona. Trestných činů se dopustil dne 10. 10. 2007, tedy v době předcházející rozhodnému datu 17. 3. 2008. Úvaha tohoto soudu o aplikaci § 35 odst. 2 tr. zákona ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 29 T 73/2007, byla správná. Další postup soudu však již správný nebyl, neboť aniž si Obvodní soud pro Prahu 9 vyžádal tento spis a aniž zjistil, že výrok o trestu z rozsudku sp. zn. 29 T 73/2007, již byl zrušen výše citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 3 T 447/2007, bez dalšího upustil od uložení souhrnného trestu podle § 37 tr. zákona k rozsudku sp. zn. 29 T 73/2007.

Dne 7. 5. 2008 poté rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem sp. zn. 9 T 43/2008, tedy ve věci, jež je napadena stížností pro porušení zákona. Posuzoval trestnou činnost spáchanou dne 27. 1. 2008, tedy opět předcházející datu 17. 3. 2008, a správně aplikoval § 35 odst. 2 tr. zákona, kdy ukládal souhrnný trest k souhrnnému trestu, když zrušil výrok o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 4. 2008, sp. zn. 3 T 447/2007, jakož i všechna obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž výměra trestu ve výši třiceti měsíců odpovídá zásadě stanovené třetí větou § 35 odst. 2 tr. zákona, že souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.

Tato zjištění měl Městský soud v Praze v postavení soudu druhého stupně k dispozici. Měl přiložen i opis rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. 4 T 60/2008 (čl. 123-125 spisu). Z tohoto rozsudku zjistil, že obviněný P. K. byl odsouzen pro trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zákona dílem dokonané a dílem nedokonané podle § 8 odst. 1 a § 247 odst. 1 písm. a) tr. zákona a trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zákona spáchané v jednočinném souběhu s trestnými činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zákona, jichž se dopustil v době 17. 10. do 7. 12. 2007, tedy rovněž před vyhlášením rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2008, sp. zn. 29 T 73/2007. Soudkyně v tomto řízení měla k dispozici pouze tento trestní spis, neprovedla však důkaz spisy Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 3 T 447/2007, Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 1 T 5/2008 a spisem Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 9 T 43/2008, z nichž by zjistila, že její úvaha o uložení souhrnného trestu k rozsudku ze dne 17. 3. 2008, sp. zn. 29 T 73/2007, je v základu správná, avšak že tento výrok o trestu již neexistuje a že je třeba ukládat souhrnný trest k jinému rozhodnutí, které však dosud není pravomocné.

Rovněž Městský soud v Praze si při rozhodování o opravném prostředku neopatřil předmětné spisy, spokojil se pouze s opisem rejstříku trestů a opisy nepravomocného rozhodnutí, a byť byl v situaci, že svým rozhodnutím mohl napravit i citovaná pochybení, neučinil tak. Odvolací soud tak neprovedl skutková zjištění v rozsahu, který mu přikazuje ustanovení § 2 odst. 5 tr. řádu a jeho hodnocení důkazů pak vzhledem k nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu pak nekonvenovalo ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu

Za tohoto stavu věci Nejvyšší soud konstatuje, že Městský soud v Praze uložením samostatného trestu v trvání dvanácti měsíců nerespektoval ustanovení § 35 odst. 2 tr. zákona o souhrnném trestu, nadto v situaci, kdy obviněnému mohl být ukládán trest v nepřísnější trestní sazbě tohoto zákonného ustanovení, jímž byl uznán vinným - § 238 odst. 2 tr. zákona uložením samostatného trestu porušil i ustanovení § 36 tr. zákona. Povinností městského soudu bylo výše konstatovaná pochybení zjistit v rámci přezkumné činnosti vymezené v rozsahu § 254 odst. 1 tr. řádu, což se nestalo. Nové rozhodnutí odvolacího soudu, činěné v intencích § 259 odst. 3 tr. zákona je tak nezákonné.

Vzhledem k důvodům, jež jsou podrobně rozvedeny výše, Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 9 To 305/2008, byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1, § 259 odst. 3 tr. řádu a v řízení předcházejícím v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. řádu a § 35 odst. 2 tr. zákona v neprospěch obviněného P. K. Podle § 269 odst. 2 tr. řádu byl tento rozsudek zrušen, stejně tak všechna ostatní rozhodnutí, na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc byla podle § 270 odst. 1 tr. řádu přikázána Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V nově provedeném odvolacím řízení si Městský soud v Praze opatří trestní spisy, jejichž posloupnost je uvedena výše, a při znalosti těchto jednotlivých rozhodnutí, nově rozhodne o podaném odvolání obviněného, když jeho povinností bude využít možnosti dané nadřízenému soudu výše citovaná pochybení správně formulovaným výrokem o trestu napravit.

Podle § 270 odst. 4 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejich provedení Nejvyšší soud nařídil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. dubna 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á