4 Tz 175/2003
Datum rozhodnutí: 25.11.2003
Dotčené předpisy:




4 Tz 175/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y



Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. listopadu 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného F. Z., proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. května 2002, čj. 12 T 171/2001-249, rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2002, čj. 6 T 97/2002-148 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. května 2003, čj. 8 To 180/2003-204,

a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř., takto:

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. května 2002, čj. 12 T 171/2001-249, a v řízení, které mu předcházelo, byl v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. porušen zákon v neprospěch obviněného F. Z.

2. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. května 2003, čj. 8 To 180/2003-204, pokud jím bylo rozhodnuto, že jinak zůstává napadený rozsudek beze změny, byl v ustanovení § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř., a v řízení mu předcházejícím rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2002, čj. 6 T 97/2002-148, v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., porušen zákon v neprospěch obviněného F. Z.

3. Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. května 2002, čj. 12 T 171/2001-249, se zrušuje v celém rozsahu.



4. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. května 2003, čj. 8 To 180/2003-204, ve výroku, že jinak zůstává napadený rozsudek beze změny a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2002, čj. 6 T 97/2002-148, v celém výroku o souhrnném trestu ohledně obviněného F. Z. se zrušují.

5. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí, na zrušené části citovaných rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

6. Městskému soudu v Brně se přikazuje, aby trestní věci sp. zn. 12 T 171/2001 a 6 T 97/2002 v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. května 2002, čj. 12 T 171/2001-249, byl obviněný F. Z. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb., když podle bodu 1) tohoto rozsudku dne 2. 3. 2000 uzavřel v B. na základě plné moci, udělené jednatelem společnosti M. s. e., s. r. o., M. Z., s firmou O., a. s., P. leasingovou smlouvu na finanční pronájem vozidla zn. Chrysler Voyager town country, bílé barvy, v pořizovací ceně 580.000,- Kč, přičemž zaplatil toliko akontaci a čtyři měsíční splátky a poté vozidlo v období květen až červen roku 2000 dal do užívání další osobě, ač byl při uzavření smlouvy poučen o povinnostech a právech, na výzvy k úhradě splátek a vrácení předmětu leasingu nereagoval, a způsobil tak firmě O., a. s., P. škodu ve výši 533.700,- Kč. Pod bodem 2) tohoto rozsudku byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. na tom skutkovém základě, že dne 18. 6. 1996 v B. v prodejně A. uzavřel s firmou F., s. r. o., H. leasingovou smlouvu na finanční pronájem televizoru zn. JVC AV-G 21T a leasingovou smlouvu na finanční pronájem hifi věže zn. Sony HCD N455; v obou případech uhradil toliko akontaci a čtyři běžné splátky, věci předal v červnu 1997 dalším osobám do užívání, ač byl při uzavření smluv poučen o právech a povinnostech, na výzvy firmy k dalším splátkám a vrácení předmětu leasingu nereagoval, čímž způsobil uvedené firmě stran televizoru škodu ve výši 11.232,- Kč a stran hifi věže škodu ve výši 17.613,- Kč. Za to mu byl uložen podle § 248 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2,5 roku a podle § 60a odst. 1 tr. zák. a § 60a odst. 2 tr. zák. mu byl trest odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let za současného vyslovení dohledu. Podle § 60a odst. 3 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu bylo uloženo firmě O., a. s., nahradit škodu ve výši 420.731,- Kč. Poškozená firma F., s. r. o., byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 14. 6. 2002, když žádnou z oprávněných osob nebylo proti němu podáno odvolání.

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2002, čj. 6 T 97/2002-148, byl obviněný F. Z., uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Za tento trestný čin a za v úvodu zmíněné trestné činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. a zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 12 T 171/2001, byl obviněný F. Z. podle § 248 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let a 8 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 60a odst. 1, odst. 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let za současného vyslovení dohledu. Podle § 60a odst. 3 tr. zák. mu byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestnými činy způsobil. Dále byl obviněnému uložen podle § 53 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest ve výměře 9.000,- Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by peněžitý trest ve lhůtě nebyl vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 12 T 171/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř.

Na podkladě odvolání státního zástupce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. května 2003, čj. 8 To 180/2003-204, doplnil shora uvedený rozsudek městského soudu tak, že obviněného F. Z., podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek, kterého se měl dopustit dne 20. 12. 1999, v němž byl obžalobou spatřován jeden z útoků pokračujícího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Jinak ponechal přezkoumávaný rozsudek beze změn.

Proti výše citovaným rozsudkům Městského soudu v Brně a rozsudku Krajského soudu v Brně podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného F. Z. Ministerská stížnost vytýká těmto rozsudkům porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve vztahu k § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. Pochybení spatřuje ministr spravedlnosti v tom, že Městský soud v Brně při svém rozhodování ve věci sp. zn. 12 T 171/2001 nesprávně stanovil výši škody, kterou měl obviněný způsobit svým jednáním pod bodem 1) rozsudku ke škodě firmy O., a. s., P. Znaleckým posudkem byla hodnota předmětu leasingu stanovena ve výši 533.700,- Kč, přičemž městský soud tuto částku chybně považoval za škodu, kterou měl obviněný svým jednáním způsobit. Správně měl městský soud v souladu s judikátem č. 6/2003 publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek od částky 533.700,- Kč odečíst po příslušné úpravě tzv. akontaci a 4 splátky, které po úpravě činily celkem 131.235,- Kč. Po odečtení této částky od hodnoty předmětu leasingu (533.700,- Kč) by škoda způsobena obviněným činila pouze 402.465,- Kč a nedosáhla by značné škody (500.000,- Kč) a jednání obviněného by pak bylo třeba kvalifikovat pro něj příznivěji podle odstavce druhého § 248 tr. zák. Tím, že dalším rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2002, čj. 6 T 97/2002-148, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. května 2003, čj. 8 To 180/2003-204, byl obviněnému uložen souhrnný trest podle § 248 odst. 3 tr. zák., jímž byl obviněný nesprávně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. 12 T 171/2001 v důsledku chybně stanovené výše škody a tudíž i špatného užití kvalifikace jednání podle přísnějšího třetího odstavce, ač při správném stanovení výše škody by tato nedosáhla značné škody, byl i těmito rozhodnutími porušen zákon v neprospěch obviněného. V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. května 2002, čj. 12 T 171/2001-249, rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2002, čj. 6 T 97/2002-148, a rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. května 2003, čj. 8 To 180/2003-204, došlo k porušení zákona ve výše uvedených ustanoveních trestního řádu a trestního zákona v neprospěch obviněného F. Z., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadená rozhodnutí zrušil, jakož i další navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 248 odst. 1 tr. zák., kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.

Podle § 248 odst. 2 tr. zák., odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu nikoli malou.

Podle § 248 odst. 3 písm. c) tr. zák., odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

Podle § 89 odst. 12 tr. zák. při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. odvolací soud zruší napadený rozsudek také bylo-li v přezkoumávané části rozsudku porušeno ustanovení trestního zákona.

Uvedenými ustanovení trestního zákon a trestního řádu se soudy v projednávané věci důsledně neřídily. Jednáním pachatele, který v rozporu s obsahem tzv. leasingové smlouvy nakládá s věcí, která je předmětem takové smlouvy, zejména tak, že ji převede na někoho jiného, je možno naplnit zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. Pokud leasingová smlouva předpokládá převod vlastnictví k předmětu leasingu na nájemce a výše leasingových splátek je určena též s ohledem na tuto skutečnost, pak v takovém případě je škodou způsobenou trestným činem zpronevěry hodnota předmětu leasingu v době spáchání činu určena podle hledisek stanovených v ustanovení § 89 odst. 12 tr. zák., od níž se odečte ta část tzv. akontace a uhrazených leasingových splátek, která představuje čisté splátky na pořizovací cenu předmětu leasingu, ovšem pouze v rozsahu odpovídajícímu snížení hodnoty pronajaté věci v době spáchání činu oproti hodnotě v době jejího převzetí pachatelem na základě leasingové smlouvy (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. Tpjn 304/2001 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6/2003 ).

Městský soud v Brně při zjišťování výše škody ve věci pod sp. zn. 12 T 171/2001 způsobené trestným činem obviněného takto nepostupoval. Z napadeného rozsudku i z obsahu spisu je zřejmé, že se městský soud spokojil se závěrem posudku znalce ing. I. Č. (č. l. 177-188), který určil časovou hodnotu vozidla v době zpronevěry, přičemž soud vycházel z toho, že škoda způsobená trestným činem obviněného je totožná s časovou hodnotou automobilu, nijak nesnížená o zaplacené splátky a tzv. akontaci. Jestliže soud vzal za prokázané, že obviněný zaplatil akontaci a čtyři splátky, avšak tyto neodečetl od časové hodnoty předmětu leasingu, nezjistil tak správnou výši škody způsobené trestným činem a neměl proto dostatečný podklad pro výrok o vině trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 3 písm. c) tr. zák. Porušil tak v neprospěch obviněného F. Z. zákon v ustanovení § 2 odst. 5 a odst. 6 tr. ř. Ze stejného důvodu, byť to ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona výslovně neuvedl, je nutno považovat za zatím neodůvodněný i výrok o vině trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., protože i v případě tohoto trestného činu soud vycházel při zjišťování výše škody, která je u tohoto trestného činu jedním ze základních znaků skutkové podstaty a má zásadní význam pro hodnocení stupně společenské nebezpečnosti, jak je to zřejmé z odůvodnění rozsudku, z časové ceny pronajatých věcí bez ohledu na akontaci a uskutečněné splátky. Proto i tento výrok je zatížen naprosto stejnou vadou jako výrok o vině trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák.

Vzhledem ke zjištěnému a vyslovenému porušení zákona v neprospěch obviněného nezbylo Nejvyššímu soudu než rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. května 2002, čj. 12 T 171/2001-249, podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušit, a to v celém rozsahu, neboť jiný vhodný v úvahu přicházející postup, jak vyplyne z dalšího rozkladu, neshledal Nejvyšší soud možným.

Za dané situace, kdy v důsledku zrušení celého rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. května 2002, čj. 12 T 171/2001-249, neexistuje právní podklad pro uložení souhrnného trestu, je nutno objektivně konstatovat, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2002, čj. 6 T 97/2002-148, byl porušen zákon v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. v neprospěch obviněného, když mu byl vzhledem k výroku o vině trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 tr. zák. uložen souhrnný trest.

Pokud jde o rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. května 2003, čj. 8 To 180/2003-204, i tam došlo k porušení zákona bez jakéhokoli zavinění ze strany rozhodujícího soudu, protože v době jeho rozhodování, za existence rozsudku Městského soudu v Brně čj. 12 T 171/2001-249, správnost jehož výroku o vině nebyl oprávněn přezkoumávat, nemohl shledat nesprávným výrok o uložení souhrnného trestu. Za objektivní porušení zákona je třeba považovat nezrušení přezkoumávaného rozsudku, ačkoliv jím bylo, jak bylo výše rozvedeno, porušeno ustanovení trestního zákona (§ 258 odst. 1 písm. d/ tr. ř.).

Na základě uvedeného Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ve výroku, že jinak zůstává napadený rozsudek beze změny, byl v ustanovení § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř., a v řízení mu předcházejícím rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2002, čj. 6 T 97/2002-148, ve výroku o uložení souhrnného trestu F. Z., v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., rovněž porušen zákon v neprospěch tohoto obviněného. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. proto zrušil Nejvyšší soud v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2002, čj. 6 T 97/2002-148, celý výrok o uložení souhrnného trestu F. Z. V rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. května 2003, čj. 8 To 180/2003-204, mohl být z výše uvedených důvodů zrušen jen výrok, že jinak zůstává napadený rozsudek (tj. rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2002, čj. 6 T 97/2002-148), beze změny.

V souladu s ustanovením § 269 odst. 2, věty čtvrté, tr. ř., pak zrušil i všechna rozhodnutí na zrušené části citovaných rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. konečně Nejvyšší soud přikázal Městskému soudu v Brně, aby obě trestní věci v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, s tím, že Městský soud v Brně v trestní věci vedené pod sp. zn. 12 T 171/2001 určí výši škody podle postupu rozvedeného ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. Tpjn 304/2001, uveřejněného pod č. 6/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Městskému soudu v Brně zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným a je povinen provést nařízené procesní úkony (§ 270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení § 273 věty první tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).

V Brně dne 25. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Juraj M a l i k