4 Tz 17/2007
Datum rozhodnutí: 21.03.2007
Dotčené předpisy:




4 Tz 17/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 21. března 2007 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného K. K., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 3 T 30/2006, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 3 T 30/2006, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného K. K.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Mostě s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 3 T 56/2006, byl obviněný K. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 3. 3. 2006, za což byl odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. za použití § 45 odst. 1, odst. 2, odst. 3 a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému K. K. doručen dne 10. 7. 2006 a právní moci nabyl dne 22. 7. 2006.

Trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 3 T 30/2006, byl obviněný K. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 14. 12. 2005, za což byl podle § 247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. a § 45 odst. 1, odst. 2, odst. 3 a § 45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 6. 2. 2006, sp. zn. 3 T 20/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Trestní příkaz byl obviněnému K. K. doručen dne 17. 8. 2006 a právní moci nabyl dne 30. 8. 2006.

Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 3 T 30/2006, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného K. K. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud v Mostě se neřídil ustanoveními § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací vzhledem k dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 3 T 56/2006.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 3 T 30/2006, byl porušen zákon v neprospěch obviněného K. K. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

V případě projednávané trestní věci byl obviněný K. K. odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 3 T 56/2006, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin a poté byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 3 T 30/2006, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.

Jak vyplývá z podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona Probační a mediační služby, střediska Most, ze dne 6. 10. 2006, v době, kdy byl vydán napadený trestní příkaz, tj. dne 18. 4. 2006, obviněný K. K. ještě ani nezačal vykonávat trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 3 T 56/2006.

Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému K. K. trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 3 T 30/2006, ve výměře 400 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 3 T 56/2006, přesahoval v době vydání napadeného rozhodnutí o 150 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.

Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Mostě trestním příkazem ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 3 T 30/2006, porušil zákon v ustanovení § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací v neprospěch obviněného K. K.

Z obsahu trestních spisů vedených u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 3 T 30/2006 a sp. zn. 3 T 56/2006 Nejvyšší soud zjistil, že samosoudkyně, která v obou výše uvedených věcech v rozmezí jednoho měsíce rozhodovala, byla při předložení spisu sp. zn. 3 T 56/2006 seznámena s tím, že proti obviněnému K. K. je vedeno trestní řízení pod sp. zn. 3 T 30/2006, a to lustrem na podaném návrhu na potrestání (č.l. 31 spisu sp. zn. 3 T 56/2006) i záznamem o evidenci spisových značek ze dne 15.3.2006 (č.l. 33 spisu sp. zn. 3 T 56/2006). Samosoudkyně, která vydala napadený trestní příkaz, se s obsahem výše citovaného trestního spisu náležitě neseznámila, tj. neověřila v jakém aktuálním stadiu se rozhodování v trestní věci vedené pod sp. zn. 3 T 30/2006 nachází, příp. zda již nebylo trestní řízení skončeno. Okresní soud v Mostě tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného K. K.

Podle § 266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.

Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř.

Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.

V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 150 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.

Dále považuje Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že obviněný K. K. byl trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 6. 2. 2006, sp. zn. 3 T 20/2006, doručeným obviněnému dne 20. 2. 2006, uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 20. 1. 2006, trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 3 T 30/2006, doručeným obviněnému dne 17. 8. 2006, byl uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 14. 12. 2005.

Z hlediska právní kvalifikace uvedených jednání obviněného K. K. je třeba uvést, že se obviněný dopustil trestné činnosti opakovaným jednáním spočívajícím v tom, že v samoobslužných prodejnách odcizil volně vystavené spotřební zboží, v prvním případě 40 ks krabiček cigaret zn. Petra, ve druhém případě drogistické zboží, v obou případech přitom postupoval tím způsobem, že si zboží uschoval do tašky a bez zaplacení prošel do prostoru za pokladnou, kde byl zadržen. Je zřejmé, že jednotlivé dílčí útoky jednání obviněného K. K. naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák., jsou spojeny zcela stejným způsobem provedení a velmi blízkou souvislostí časovou i v předmětu útoku, z bezprostřední návaznosti a identického způsobu provedení jednotlivých dílčích útoků lze vyvodit závěr, že jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem obviněného K. K. pokračovat v trestné činnosti. Za této situace bylo třeba posoudit jednání obviněného K. K. podle § 89 odst. 3 tr. zák. jako pokračující trestný čin krádeže, nikoli jako dva samostatné trestné činy krádeže spáchané v souběhu. K uvedenému je třeba dodat, že v období od 14. 12. 2005 20. 1. 2006 nebyl obviněnému K. K. předán návrh na potrestání ani mu nebylo sděleno obvinění pro dílčí útok ze dne 14. 12. 2005, takže posouzení jednání obviněného jako pokračujícího trestného činu krádeže nebrání ani ustanovení § 12 odst. 11 tr. ř.

Okresní soud v Mostě měl proto správně postupovat podle ustanovení § 37a tr. zák., které upravuje ukládání společného trestu za trestné činy spáchané ve formě pokračování v případech, kdy nejsou všechny dílčí útoky pokračujícího trestného činů projednávány společně v jednom řízení.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 3 T 30/2006, byl porušen zákon v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného K. K., podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v § 314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Mostě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného K. K. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení § 36, § 37a a § 45a odst. 1 tr. zák., a to i se zřetelem na další pravomocná odsouzení obviněného K. K. v roce 2006 (Městský soud v Brně, sp. zn. 89 T 29/2006, Okresní soud v Benešově, sp. zn. 8 T 2/2006, Okresní soud v Teplicích, sp. zn. 2 T 59/2006 a 4 T 54/2006). Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného K. K., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. března 2007

Předseda senátu:

JUDr. J. P.