4 Tz 168/2003
Datum rozhodnutí: 18.11.2003
Dotčené předpisy:




4 Tz 168/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. listopadu 2003 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných M. S. a M. B., proti trestnímu příkazu Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 3 T 48/2003, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 3 T 48/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 12 odst. 11 tr. ř., § 37a, § 89 odst. 3 tr. zák. v neprospěch obviněných M. S. a M. B., v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. v neprospěch obviněného M. B. a v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 225 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného M. S.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu ve Strakonicích s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 3 T 48/2003, byli obvinění M. B. a M. S. uznáni vinnými, že

I.

Obviněný M. B. a obviněný M. S. společně dne 24. 10. 2002 v nočních hodinách kolem 0. 30 hodin přijeli společně osobním vozidlem zn. Škoda 100, řízeným M. B. do obce M., okres S., s úmyslem provést vloupání do prodejny v téže obci nacházející se ve vlastnictví J., spotřebního družstva V. M. S. po rozbití skleněné výplně vstupních dveří vnikl do vlastního objektu prodejny, přičemž M. B. nejprve čekal s uvedeným vozidlem před prodejnou. M. S. zde odcizil zboží, které nandal celkem do 4 pytlů, z toho jeden igelitový a 3 obyčejné, které zcela naplnil různými druhy cigaret, sušenek, čokolády kávy, drogistickým zbožím, spotřebním zbožím, zejména ponožkami, blíže specifikované na č. l. 118 - 121 spisu, v celkové hodnotě 19 477,- Kč, poté do prodejny vnikl i M. B., který uvedené naplněné pytle převzal a jenž společně vynosili před objekt prodejny k místnímu pohostinství, ale z důvodu zákroku Policie ČR, Obvodního oddělení R., však toto odcizené zboží již neodvezli a způsobili tak poškozené organizaci J., spotřební družstvo ve V., škodu na odcizeném zboží ve výši 19 477,- Kč a na poškozeném zařízení další škodu ve výši celkem 1 172,17 Kč, a tohoto jednání se dopustil M. S. přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 6. 8. 1998, pod sp. zn. 2 T 75/98, byl odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody nepodmíněně na 30 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou s datem výkonu trestu dne 29. 7. 2000.

II.

Obviněný M. B. poté, když byli dne 24. 10. 2002 v nočních hodinách kolem 0.30 hodin v obci M., okres S., vyrušeni hlídkou Policie ČR, Obvodního oddělení R., tak se snažil z místa činu ujet osobním vozidlem zn. Škoda 100, byl stavěn zákonem předepsaným způsobem červenou svítilnou pprap. Z. K., přesto však výzvy k zastavení nerespektoval a donutil pprap. Z. K. a pprap. T. P. z místa, kde vozidlo stavěli, uskočit, čímž zasáhl tímto vozidlem do výkonu jejich pravomoci, a odjel ve směru na obec N., okres S., následně pak otočil vozidlo a pokračoval ve směru jízdy na obec H. před prodejnu, kde vozidlo opět na úrovni prodejny zastavil v místě, kde se nalézaly pytle s odcizeným zbožím a poté, co se pprap. Z. K. a pprap. T. P. rozběhli k tomuto zastavenému vozidlu, tak s tímto vozidlem couval směrem k přibíhajícím policistům a znovu zasáhl do výkonu jejich pravomoci a znemožnil realizaci zákroku a na to z místa činu ujel směrem na obec H., okres K.

III.

Obviněný M. B. sám dne 9. 10. 2002 ve večerních hodinách v době od 21. 00 hodin do 24. 00 hodin v k. ú. obce K., okres S., v části L., překonal branku oplocené zahrady zajištěné visacím zámkem, utrhl zámek, kterým byla zajištěna vstupní brána do objektu a zde na pozemku odcizil naskládané hliníkové plechy vlnité v počtu 102 ks o rozměru 4 x 1 m v hodnotě 22 000,- Kč a dále pak 15 ks profilovaného hliníkového plechu o šíři 1 m v různé délce 1 4 m v hodnotě 1 800,- Kč, tyto plechy naložil na střechu osobního vozidla zn. VAZ nezjištěné SPZ, kterým na místo přijel a odvezl do místa svého bydliště a následně pak prodal ve S. s. v S., okres K., za částku 10 120,- Kč a získané peníze použil pro svoji potřebu a způsobil tak J. J. škodu v celkové výši 23 800,- Kč.

čímž spáchali

obviněný M. B. ad) I., III. - trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., dílem ad) I. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Ad) II. - trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák.,

obviněný M. S. ad) I. trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák.

Za to byli odsouzeni

obviněný M. B. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 1 rok s podmíněným odkladem jeho výkonu na dobu 3 let a dále mu bylo uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

obviněný M. S. k úhrnnému trestu 400 hodin obecně prospěšných prací a dále mu bylo uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti M. B. nahradit škodu poškozenému J. J. v částce 23 800,- Kč.

Shora uvedený trestní příkaz byl obviněnému S. doručen dne 4. 6. 2003 a právní moci ohledně jeho osoby nabyl dne 13. 6. 2003. Obviněnému B. byl shora uvedený trestní příkaz doručen dne 9. 5. 2003 a právní moci ohledně jeho osoby nabyl dne 20. 5. 2003.

Proti tomuto trestnímu příkazu Okresního soudu ve Strakonicích podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněných M. S. a M. B. Stěžovatel je toho názoru, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obou obviněných v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. a v neprospěch obviněného S. i v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. proto, že citovaným trestním příkazem v době jeho vydání nebylo zohledněno předchozí pravomocné odsouzení obou obviněných trestním příkazem Okresního soudu v Klatovech ze dne 17. 3. 2003 sp. zn. 3 T 20/2003.

Tímto trestním příkazem Okresního soudu v Klatovech byli oba výše jmenovaní obvinění uznáni vinnými trestným činem krádeže, konkrétně obviněný M. B. podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák a obviněný M. S. podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. Těchto se dopustili tím, že se v přesně nezjištěný den v době od 12.00 hodin dne 4. 10. 2002 do 9.00 hodin dne 9. 10. 2002 vloupali po vypáčení vstupních dveří do přípravny krmiv u rybníka K. na k. ú. obce Č. a uvnitř odcizili dva kusy měděného kabelu o celkové délce 110 m, poté uvolnili drát, kterým byla ke stěně uvnitř přípravny uvázána duralová rybářská loďka, kterou pak po hladině zpod budovy, kde byla uschována, přitáhli ke břehu rybníka a odcizili ji, čímž, a. s. K. r. K. způsobili škodu 25 650,- Kč, poškozením objektu způsobili další škodu ve výši 3 997,40 Kč, přičemž obviněný S. byl pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. odsouzen Okresním soudem v Klatovech dne 6. 8. 1998 pod sp. zn. 2 T 75/98, kdy mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, který vykonal dnem 29. 7. 2000. Oběma obviněným byl za tento trestný čin uložen trest obecně prospěšných prací, obviněnému B. ve výměře 350 hodin, obviněnému S. ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému S. doručen dne 26. 3. 2003 a obviněnému B. dne 27. 3. 2003. V zákonné lhůtě nebyl proti tomuto trestnímu příkazu podán odpor ani jedním z obviněných, a proto tento nabyl právní moci ohledně obviněného Siváka dnem 4. 4. 2003 a ohledně obviněného B. dnem 5. 4. 2003.

Z výše uvedeného podle stěžovatele vyplývá, že v obou těchto trestních věcech byly obviněnému S. téměř současně uloženy dva tresty obecně prospěšných prací, a to vždy v maximální přípustné výměře 400 hodin, takže celkově byl tento trest uložen ve výměře 800 hodin, aniž byla předtím alespoň část z prvního trestu vykonána.

Dále poukazuje na to, že oběma obviněným neměly být ukládány samostatné tresty, protože veškerá trestná činnost, pro kterou byli pravomocně odsouzeni v trestních věcech sp. zn. 3 T 48/2003 a sp. zn. 3 T 20/2003, byla spáchána v říjnu 2002 ve vícečinném souběhu, neboť v tomto období nebyl vyhlášen žádný odsuzující rozsudek a ani nebyl obviněným doručen žádný trestní příkaz, který by mohl být předělem bránícím souběhu těchto trestných činů. Proto měly být trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 3 T 48/2003, obviněným uloženy souhrnné tresty za trestné činy, jimiž byli uznáni vinnými v této trestní věci, a za sbíhající se trestné činy, jimiž byli uznáni vinnými v trestní věci Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 3 T 20/2003.

V závěru podané stížnosti ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 3 T 48/2003, byl porušen zákon v neprospěch obou obviněných v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., a dále v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák v neprospěch obviněného M. S. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil, jakož i všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující, a poté aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., popř. podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Podle § 35 odst. 1 al. první před středníkem tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle tohoto zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.

Podle § 36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Je-li jedním z těchto trestů výjimečný trest odnětí svobody nad patnáct do dvaceti pěti let, rozumí se takovou nejvyšší výměrou doba dvaceti pěti let.

Podle § 37a tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§ 89 odst. 3), za jehož ostatní útoky již byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, zruší v rozsudku dřívějším výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Je-li ukládán trest za více trestných činů, ustanovení § 35 až § 37 tu platí obdobně.

Podle § 45a odst. 1 tr. zák. věty první může soud uložit trest obecně prospěšných prací pachateli ve výměře od 50 do 400 hodin.

Podle § 89 odst. 3 tr. zák. se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.

Podle § 12 odst. 11 tr. ř. pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.

Podle § 12 odst. 12 tr. ř. skutkem podle tohoto zákona se rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak.

Podle § 225 odst. 2 al. první tr. ř. uznat obžalovaného vinným trestným činem podle přísnějšího ustanovení zákona, než podle kterého posuzovala skutek obžaloba, může soud jen tehdy, když obžalovaný byl na možnost tohoto přísnějšího posuzování skutku upozorněn podle § 190 odst. 2.

Z obsahu spisového materiálu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 3 T 20/2003 lze zjistit, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. proti obviněným S. a B. pro jejich čin spáchaný v přesně nezjištěný den od 4. 10. 2002 do 9. 10. 2002 včetně, bylo oběma obviněným doručeno dne 3. 12. 2002. Jednalo se o vloupání do přípravny rybářství a následnou krádež věcí. Z obsahu spisu Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. 3 T 48/2003 je patrné, že obviněný B. se dne 9. 10. 2002 vloupal do zahrady, kde následně odcizil plechy. Ohledně tohoto jednání mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání dne 7. 11. 2002. Dalšího trestného jednání se pak obvinění S. s B. společně dopustili dne 24. 10. 2002, kdy se vloupali do obchodu, kde následně odcizili věci, a poté se obviněný B. dopustil dalšího protiprávního jednání vůči hlídce Policie České republiky. Za jednání ze dne 24. 10. 2002 bylo obviněnému S. doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání dne 25. 10. 2002 a obviněnému B. již dne 24. 10. 2002.

Pokud se týká zjištěných pochybení je třeba zmínit, že obviněný M. S. byl po celou dobu přípravného řízení včetně podané obžaloby stíhán pro jednání spáchané dne 24. 10. 2002, právně kvalifikované jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a, b, e) tr. zák., přičemž trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích bylo posouzeno jako stejný trestný čin, ale podle § 247 odst. 1 písm. b, e), odst. 2 tr. zák. aniž by obviněný byl na přísnější právní kvalifikaci předem upozorněn. To lze označit za porušení zákona v jeho neprospěch, konkrétně v ustanovení § 225 odst. 2 tr. ř.

Ohledně vad vytýkaných stěžovatelem je třeba dodat, že dřívější odsouzení obou obviněných trestním příkazem Okresního soudu v Klatovech ze 17. 3. 2003 sp. zn. 3 T 20/2003 z příslušných opisů trestních rejstříků obviněných ze 7. 11. 2002 a 30. 10. 2002 ani z jiných listin obsažených ve spise Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. 3 T 48/2003 nevyplývalo. Na této situaci by se pravděpodobně nic nezměnilo ani po vyžádání aktuálnějších opisů rejstříku trestů obou obviněných, neboť zmíněný trestní příkaz Okresního soudu v Klatovech nabyl právní moci ohledně obviněného Siváka dne 4. 4. 2003 a ohledně obviněného B. dne 5. 4. 2003. Pokyn k vyhotovení a odeslání trestních listů ohledně tohoto odsouzení obviněných byl dán až dne 14. 4. 2003 (viz č. l. 62, 63 spisu Okresního soudu v Klatovech), přičemž Okresní soud ve Strakonicích vydal napadený trestní příkaz dne 18. 4. 2003.

Z uvedeného přehledu je pak zřejmé, že u obviněného S. došlo k doručení prvního usnesení o zahájení trestního stíhání dne 25. 10. 2002, přičemž všech posuzovaných protiprávních jednání se dopustil před tímto datem a to v přesně nezjištěný den od 4. 10. 2002 do 9. 10. 2002 a dne 24. 10. 2002. U obviněného B. pak k doručení prvního usnesení o zahájení trestního stíhání došlo dne 24. 10. 2002, přičemž všech posuzovaných protiprávních jednání se dopustil dříve a to v přesně nezjištěný den od 4. 10. 2002 do 9. 10. 2002, dne 9. 10. 2002 a dne 24. 10. 2002.

Vzhledem k těmto skutečnostem se Nejvyšší soud zabýval shodnými rysy jednání obou obviněných a dospěl k následujícím závěrům. Obviněný S. se oběma svými krátce po sobě jdoucími protiprávními jednáními dopustil odcizení věcí po předchozím vloupání do uzamčených prostor, což je vzhledem ke shodnému způsobu provedení, předmětu útoku, blízké časové souvislosti protiprávních jednání obviněného vedených jednotným záměrem a datu doručení v pořadí prvního usnesení o zahájení trestního stíhání tomuto obviněnému nutno hodnotit jako jednotlivé útoky pokračujícího trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák. (viz. § 89 odst. 3 tr. zák.), a nikoliv jako dva samostatné trestné činy, jak měla zato stížnost pro porušení zákona.

Ke shodnému závěru dospěl Nejvyšší soud i u posuzovaných protiprávních jednání obviněného B., pochopitelně s výjimkou jeho odlišného jednání ze dne 24. 10. 2002, které založilo skutkovou podstatu trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 155 tr.zák.

V tomto ohledu se tedy Nejvyšší soud se stížností pro porušení zákona neztotožnil, neboť v případě obviněných M. S. i M. B. se nejednalo o samostatné trestné činy krádeže spáchané ve vícečinném souběhu, ale u každého z nich o jednotlivé útoky jediného pokračujícího trestného činu.

Je tedy zřejmé, že obviněnému M. S. měl být napadeným trestním příkazem správně uložen trest společný podle § 37a tr. zák., a nikoliv trest samostatný či souhrnný nebo dokonce úhrnný, jak se v napadeném rozhodnutí stalo. Okresní soud ve Strakonicích totiž odsuzoval tohoto obviněného za dílčí útok (v procesním slova smyslu skutek viz. § 12 odst. 12 tr. ř.) pokračujícího trestného činu krádeže, za jehož jiný útok byl tento obviněný již pravomocně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Klatovech. Okresní soud ve Strakonicích si sice tohoto předchozího odsouzení obviněného S. nebyl vědom, ale přesto objektivně porušil zákon v jeho neprospěch.

Obviněnému M. B. pak měl být napadeným rozhodnutím uložen jediný trest, jenž by byl zároveň trestem souhrnným podle § 35 odst. 2 tr. zák. i trestem společným podle § 37a tr. zák. V jeho případě, stejně jako u obviněného S., Okresní soud ve Strakonicích odsuzoval pachatele za dílčí útoky pokračujícího trestného činu krádeže, za jehož jiný útok již byl pravomocně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Klatovech, a bylo proto na místě uložení společného trestu. Souhrnný trest zde přicházel v úvahu proto, že Okresní soud ve Strakonicích obviněnému B. ukládal nejen trest za jediný pokračující trestný čin krádeže, ale taktéž za trestný čin útoku na veřejného činitele, jehož se obviněný dopustil dříve než mu byl doručen v pořadí první trestní příkaz Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 3 T 20/2003 ( viz. § 314e odst. 5 tr. ř. ), a který byl vůči trestnému činu krádeže ve vztahu vícečinného souběhu. I když tak Okresní soud ve Strakonicích neučinil z objektivních důvodů, přesto nezbylo než konstatovat, že svým trestním příkazem porušil zákon v neprospěch obviněného B., pokud mu uložil další samostatný i když úhrnný trest.

U obviněného M. S. pak došlo postupným uložením dvou samostatných trestů obecně prospěšných prací místo trestu společného k dalšímu porušení zákona, které spočívalo v porušení ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. To proto, že obviněnému S. byly shora uvedenými trestními příkazy Okresního soudu ve Strakonicích a Okresního soudu v Klatovech postupně uloženy dva tresty obecně prospěšných prací, vždy v maximální možné výměře 400 hodin, aniž z prvního z nich bylo v době ukládání druhého cokoli vykonáno. Obviněnému S. byl totiž výkon trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Klatovech nařízen až usnesením téhož soudu dne 10. 6. 2003 sp. zn. 3 T 20/2003( viz č. l. 71 spisu Okresního soudu v Klatovech ). Nejvyšší dovolenou výměru pro tento druh trestu podle § 45a odst. 1 tr. zák. je však nutné respektovat i tehdy, je-li obviněnému ukládán trest obecně prospěšných prací a předchozí trest tohoto druhu, uložený dřívějším rozhodnutím, nebyl zčásti nebo zcela vykonán.

Nejvyšší soud proto na základě shora uvedených zjištění podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích, ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 3 T 48/2003, byl porušen zákon v ustanoveních § 12 odst. 11 tr. ř. a § 37a, § 89 odst. 3 tr. zák. v neprospěch obviněných M. S. a M. B., v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. v neprospěch obviněného M. B. a v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 225 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného M. S. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. byl napadený trestní příkaz zrušen, a to včetně všech rozhodnutí, která na zrušený trestní příkaz obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu ve Strakonicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, což znamená, že ve věci musí být znovu meritorně rozhodnuto s přihlédnutím k závěrům, které byly v tomto rozsudku konstatovány. Okresní soud ve Strakonicích musí mít na paměti, že podle § 273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obou obviněných, a že podle § 270 odst. 4 tr. ř. je povinen provést procesní úkony, které byly Nejvyšším soudem nařízeny a je vázán jím vyslovenými právními názory.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec