4 Tz 166/2006
Datum rozhodnutí: 20.12.2006
Dotčené předpisy:




4 Tz 166/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. prosince 2006 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P.a a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. H., proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 14 T 22/2002, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 14 T 22/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. H.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e ve výroku o trestu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 3 s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 3 T 33/2001, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil jednáním v noci z 20. 7. 2000 na 21. 7. 2000, za což byl podle § 45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Rozsudek nabyl právní moci dne 14. 1. 2002.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 14 T 22/2002, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2, odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 144/2001 Sb., kterého se dopustil v době od března roku 2000 do prosince roku 2001 včetně, vyjma měsíců březen roku 2000 až květen roku 2001 (bod I. rozsudku) a dále trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2, odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 144/2001 Sb., kterého se dopustil v době od ledna roku 2000 (v rozsudku chybně uvedeno roku 2001) do prosince roku 2001 včetně, vyjma období od února roku 2000 do prosince roku 2000 (bod II. rozsudku). Za uvedená jednání byl podle § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1, odst. 2 tr. zák za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Rozsudek nabyl právní moci dne 31. 7. 2002, když jak obviněný, tak státní zástupce se vzdali práva odvolání. Z výše citovaného spisu vyplývá, že obviněný J. H. vykonal z uloženého trestu pouze 280 hodin.

Proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 14 T 22/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. H. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v řízení předcházejícím.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Obvodní soud pro Prahu 3 se neřídil ustanoveními § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák., neboť napadeným rozsudkem byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací vzhledem k dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 3 T 33/2001. Ministr spravedlnosti dále namítá, že napadeným rozsudkem měl být správně uložen souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 3 T 33/2001, neboť mezi souzenými trestnými činy je dán znak souhrnnosti.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 14 T 22/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. H. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Nejvyšší soud se předně zabýval námitkou ministra spravedlnosti, že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 14 T 22/2002, měl být uložen souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 3 T 33/2001.

Obviněný J. H. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 3 T 33/2001, uznán vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil jednáním v noci z 20. 7. 2000 na 21. 7. 2000, a dále byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 14 T 22/2002, uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2, odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 144/2001 Sb., kterého se dopustil v době od března 2000 do prosince 2001 včetně, vyjma měsíců březen 2000 až květen 2001 a dále trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2, odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 144/2001 Sb., kterého se dopustil v době od ledna 2000 do prosince 2001 včetně, vyjma období od února 2000 do prosince 2000. Z uvedeného je zřejmé, že všechny uvedené trestné činy byly obviněným J. H. spáchány dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek či doručen trestní příkaz za jiný jeho trestný čin, a proto jsou tyto trestné činy ve vztahu souběhu.

Za této situace měl být obviněnému J. H. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 14 T 22/2002, správně uložen souhrnný trest za tyto uvedené trestné činy při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 3 T 33/2001, podle zásad uvedených v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák.

Dále je třeba uvést, že podle § 36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1 může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

V případě projednávané trestní věci byl obviněný J. H. nejprve odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 3 T 33/2001, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a poté byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 14 T 22/2002, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací, tentokrát ve výměře 400 hodin.

Jak vyplývá ze sdělení Probační a mediační služby, střediska Praha, ze dne 25. 2. 2004, v době rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 o uložení dalšího trestu obecně prospěšných prací nezahájil obviněný J. H. výkon trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 3 T 33/2001.

Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému J. H. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 14 T 22/2002, ve výměře 400 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací přesahoval o 300 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.

Z uvedeného vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 14 T 22/2002, porušil zákon v ustanovení § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací ve vztahu k obviněnému J. H.

Z obsahu trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 22/2002 dále vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 3 měl informaci o trestním řízení vedeném v trestní věci obviněného J. H. u téhož soudu pod sp. zn. 3 T 33/2001. Tato skutečnost vyplývá z lustra na obžalobě, která je založena na č. l. 48 předmětného trestního spisu. Dále Nejvyšší soud z obsahu předmětného spisu zjistil, že obviněný J. H. při výslechu v hlavním líčení konaném dne 22. 5. 2002 (č. l. 56-59) mimo jiné uvedl, že mu již byl Obvodním soudem pro Prahu 3 uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který ještě nezačal vykonávat. Dále vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 17. 7. 2002 (č. l. 60), že byl dokonce připojen spis Obvodního soudu pro Prahu 3 vedený pod sp. zn. 3 T 33/2001. Obvodní soud pro Prahu 3 přesto nezjistil, zda obviněný J. H. trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 3 T 33/2001, vykonal, v důsledku čehož neshromáždil všechny údaje potřebné pro rozhodnutí ve věci. Obvodní soud pro Prahu 3 tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. H.

Je zřejmé, že všechna porušení zákona, která Nejvyšší soud zjistil na základě důvodů uvedených v podané stížnosti pro porušení zákona, se týkají výhradně výroku o trestu napadeného rozsudku. Podle § 266 odst. 2 tr. ř. však lze proti výroku o trestu podat stížnost pro porušení zákona jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.

Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř.

Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.

V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 300 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 14 T 22/2002, byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. H., podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 3 přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného J. H. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení § 35 odst. 2, § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného J. H., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. prosince 2006

Předseda senátu:

JUDr. J. P.