4 Tz 164/2005
Datum rozhodnutí: 09.11.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 164/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 9. listopadu 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. T., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 11 To 119/2005 a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 11 To 119/2005,b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. T.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajskému soudu v Praze s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Trestním příkazem Okresního soudu v Mělníku ze dne 6. 8. 2003, sp. zn. 2 T 336/2003, byl obviněný J. T. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 29. 7. 2003 v 19.15 hodin řídil po předchozím požití alkoholických nápojů s nezjištěnou hladinou alkoholu v krvi v obci V., okr. M., ve směru od obce S. na K. osobní automobil zn. PEUGEOT, a u místní školy byl kontrolován hlídkou Policie ČR, přičemž vozidlo řídil přesto, že není držitelem řidičského oprávnění pro žádnou skupinu motorových vozidel a byl mu rozhodnutím referátu dopravy a silničního hospodářství Okresního úřadu Mělník, č. j. PRST/02/1599, ze dne 12. 8. 2002, s právní mocí dne 17. 9. 2002, uložen zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců s účinností od právní moci rozhodnutí.

Za to mu byl v sazbě § 171 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. uložen trest obecně prospěšných prací v rozsahu 250 hodin. Dále byl obviněnému podle § 49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 3 roků.

Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 28. 8. 2003.

Usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 5. 11. 2003, sp. zn. 2 T 336/2003, byl obviněnému podle § 336 odst. 2 tr. ř. nařízen výkon trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Mělníku ze dne 6. 8. 2003, sp. zn. 2 T 336/2003. Jako druh práce byl v tomto rozhodnutí stanoven úklid veřejných prostranství, vyřezávání a vysekávání křovin, místem výkonu práce bylo stanoveno území obce K.

Usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 2 T 336/2005, byl nevykonaný zbytek trestu obecně prospěšných prací ve výměře 170 hodin, který byl obviněnému J. T. uložen trestním příkazem tohoto soudu ze dne 6. 8. 2003, sp. zn. 2 T 336/2003, přeměněn na nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 85 dnů. Podle § 39 odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.

O podané stížnosti obviněného J. T. proti posledně citovanému usnesení Okresního soudu v Mělníku rozhodoval v neveřejném zasedání dne 24. 3. 2005 Krajský soud v Praze, který podanou stížnost usnesením sp. zn. 11 To 119/2005, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou.

Proti usnesení Krajského soudu v Praze podal ministr spravedlnosti České republiky podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. T. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a § 45a odst. 4 tr. zák.

Podle ministra spravedlnosti Okresní soud v Mělníku správně zjistil, že obviněný nevedl v době výkonu trestu obecně prospěšných prací řádný život, neboť se dopustil dalšího úmyslného trestného činu, pro který byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 17. 5. 2004, sp. zn. 3 T 62/2004. Důvodem přeměny nevykonaného zbytku trestu však mělo být podle okresního soudu i zaviněné nevykonání trestu obecně prospěšných prací ve stanovené době jednoho roku. Obviněnému J. T. však uplynula jednoroční lhůta pro výkon trestu obecně prospěšných prací až dne 19. 3. 2005, vzhledem k tomu, že byl v době od dne 11. 10. 2004 do 21. 2. 2005 ve výkonu trestu odnětí svobody.

Krajský soud v Praze, který dne 24. 3. 2005 rozhodoval o stížnosti obviněného proti usnesení o přeměně trestu obecně prospěšných prací, nezjišťoval, zda a v jakém rozsahu obviněný ke dni jeho rozhodování vykonal uložený trest obecně prospěšných prací. Této své povinnosti ve smyslu ustanovení § 147 odst. 1 tr. ř. Krajský soud v Praze nedostál a nezjistil skutečnou výši neodpracovaných hodin, což bylo podstatné pro stanovení rozsahu přeměny dosud nevykonaného trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody, a to pokud by se přeměna týkala i hodin odpracovaných v době od návratu obviněného J. T. z výkonu trestu odnětí svobody dne 21. 2. 2005 do konce zákonné doby pro výkon trestu obecně prospěšných prací.

Rozhodnutí o přeměně trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody v rozsahu neodpovídajícím počtu v zákonné lhůtě skutečně odpracovaných hodin je třeba považovat za rozhodnutí, kde je takto stanovený trest ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost i k poměrům pachatele.

V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 11 To 119/2005, byl v neprospěch obviněného J. T. porušen zákon v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle ustanovení § 147 odst. 1 tr. ř. při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán

a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a

b) řízení předcházející napadenému usnesení.

Podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost není-li důvodná.

Podle ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

Podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Z obsahu předloženého trestního spisu je zřejmé, že Okresní soud v Mělníku nařídil ve věci veřejné zasedání k přeměně nevykonaného zbytku trestu obecně prospěšných prací jednak poté, co z opisu pravomocného rozsudku téhož soudu ze dne 17. 5. 2004, sp. zn. 3 T 62/2004, zjistil, že obviněný J. T. v době výkonu trestu obecně prospěšných prací spáchal dne 12. 12. 2003 úmyslný trestný čin, kvalifikovaný jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., za což mu byl uložen mj. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Druhým důvodem pak byla zpráva střediska Probační a mediační služby České republiky, středisko Mělník ze dne 3. 12. 2004, že obviněný k tomuto datu z uloženého trestu obecně prospěšných prací vykonal pouze 80 hodin.

V odůvodnění usnesení ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 2 T 336/2003, okresní soud uvedl, že pro přeměnu nevykonaného zbytku trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody shledal kumulativně důvody spočívající jednak v zaviněném nevykonání celého trestu obecně prospěšných prací ve stanovené době, jednak v okolnosti, že obviněný v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život (§ 45a odst. 4 tr. zák.).

Z odůvodnění tohoto usnesení je patrno, že okresní soud vycházel z premisy skončení trestu obecně prospěšných prací k datu 5. 11. 2004, neboť k tomuto datu končila lhůta jednoho roku od nařízení trestu (§ 45a odst. 3 tr. zák.). V rámci této úvahy však nebral na zřetel skutečnost, že obviněný J. T. byl v době od 11. 10. 2004 do 11. 2. 2005 ve výkonu trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců (rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 17. 5. 2004, sp. zn. 3 T 62/2004) a tato okolnost je zákonem taxativně stanovenou překážkou, jejíž doba trvání se vzhledem k ustanovení § 45a odst. 3 písm. c) tr. zák. nezapočítává do doby jednoho roku určené pro výkon nařízeného trestu obecně prospěšných prací. Jestliže výkon trestu staví běh zákonem určené jednoroční lhůty, je nepochybné, že o dobu jeho trvání se určená lhůta pro výkon trestu obecně prospěšných prací prodlužuje, a nově stanovená lhůta tak končila dnem 11. 6. 2005 (v tomto ohledu je nesprávné i stanovení data skončení jednoroční lhůty ve stížnosti pro porušení zákona, pokud toto datum stanoví dnem 19. 3. 2005).

Nejvyšší soud si je vědom toho, že důvodem pro nařízení veřejného zasedání o přeměně nevykonaného zbytku trestu obecně prospěšných prací již mohlo být pouhé zjištění, že obviněný byl odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný v době výkonu trestu obecně prospěšných prací, a to již kdykoli v průběhu stanovené jednoroční lhůty, nicméně okresním soudem deklarovaný druhý důvod pro přeměnu trestu nemá oporu ve skutkových zjištěních, ani v zákoně.

Toto pochybení nezjistil Krajský soud v Praze, když rozhodoval o stížnosti obviněného J. T., pokud v usnesení ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 11 To 119/2005, uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zcela správné, bez věcných i procesních vad. V odůvodnění tohoto rozhodnutí vzal za prokázané, že odsouzený zaviněně nevykonal ve stanovené době trest obecně prospěšných prací, navíc nevedl řádný život, o čemž svědčí další pravomocné odsouzení pro úmyslný trestný čin.

Soud druhého stupně musí ve stížnostním řízení vycházet ze stavu věci, který je dán v době jeho rozhodování. Tato zásada mimo jiné vyplývá z ustanovení § 145 odst. 2 tr. ř., podle něhož lze stížnost opřít o nové skutečnosti a důkazy. Povinností Krajského soudu v Praze bylo ověřit, zda oproti stavu existujícímu v době rozhodování okresního soudu nedošlo ke změně, zda obviněný po datu vydání rozhodnutí okresního soudu nepokračoval ve výkonu trestu obecně prospěšných prací a pokud ano, kolik hodin z nevykonaného zbytku trestu navíc odpracoval. Je třeba vycházet z ustálené judikatury k této problematice, z níž vyplývá, že zahájení řízení o přeměně trestu obecně prospěšných prací nebo jeho zbytku, případně i nepravomocné rozhodnutí o této přeměně, není samo o sobě překážkou pro pokračování ve výkonu trestu obecně prospěšných prací. Je proto povinností soudu ve stížnostním řízení vždy zjišťovat, zda a v jakém rozsahu obviněný ke dni rozhodování vykonal trest obecně prospěšných prací (srov. R 50/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, trestní část).

Jak je totiž zřejmé z písemného vyjádření obviněného J. T. a potvrzení starosty obce K. V. Š. ze dne 12. 4. 2005, obviněný po vyhlášení nepravomocného usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 2 T 336/2003, nadále ve výkonu trestu obecně prospěšných prací pokračoval, a ke dni 11. 4. 2005 celý trest ve výměře 250 hodin odpracoval.

Krajský soud v Praze tak v řízení o stížnosti obviněného proti usnesení okresního soudu o přeměně trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody nepostupoval v souladu s ustanovením § 147 odst. 1 tr. ř., nezjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu, který byl nutný pro jeho rozhodnutí, důsledkem tohoto pochybení pak bylo i hodnocení důkazů, které nekonvenovalo požadavkům stanoveným § 2 odst. 6 tr. ř. Uvedená procesní pochybení vyústila v neadekvátní aplikaci ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., podle něhož byla stížnost obviněného J. T. jako nedůvodná zamítnuta.

Okresnímu soudu v Mělníku nelze vytknout, že postupoval v rozporu se zákonem, pokud usnesením ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 2 T 336/2003, přeměnil obviněnému trest obecně prospěšných prací již pouze s argumentací, že obviněný nevedl v době jeho výkonu řádný život, i když s výhradou k existenci druhé podmínky pro přeměnu, jak je rozvedeno výše. Krajský soud v Praze svým procesním postupem porušil zákon tím, že byť v době rozhodování došlo k podstatné změně situace, neboť obviněný J. T. dále pokračoval ve výkonu trestu obecně prospěšných prací, jeho stížnost jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Svým rozhodnutím tak navodil stav, kdy obviněný by v rámci přeměněného trestu odnětí svobody 85 dnů za 170 nevykonaných hodin trestu obecně prospěšných prací měl vykonávat více, než při správně zjištěném skutkovém stavu krajským soudem měl vykonat.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 11 To 119/2005, byl porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6, v neprospěch obviněného J. T. Poté Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc byla přikázána Krajskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Povinností tohoto soudu bude zjistit, v jakém rozsahu obviněný trest obecně prospěšných prací od doby rozhodnutí soudu prvního stupně skutečně vykonal a s ohledem na toto zjištění znovu rozhodnout. Při svém rozhodování nebude moci při analogickém použití § 38 odst. 2 tr. zák. pominout ustanovení § 334 odst. 1 tr. ř. o započítání vykonaného trestu obecně prospěšných prací do přeměněného trestu odnětí svobody za použití § 45a odst. 4 tr. zák. (i jen dvě započaté hodiny trestu obecně prospěšných prací se započítají za jeden den odnětí svobody).

Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§ 270 odst. 4 tr. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. listopadu 2005

Předsedkyně senátu

JUDr. Danuše N o v o t n á