4 Tz 160/2004
Datum rozhodnutí: 30.11.2004
Dotčené předpisy:




4 Tz 160/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného D. Š., proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. října 2002, čj. 7 T 99/2002-86,

a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř., takto:

Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. října 2002, čj. 7 T 99/2002-86, byl v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného D. Š.

Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje.

Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 2 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :



Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. října 2002, čj. 7 T 99/2002-86, byl obviněný D. Š. uznán vinným (společně s obviněnou I. H.) trestným činem krádeže spáchaným ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 k § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., dílem ve stadiu pokusu a dílem dokonaným, na tom skutkovém základě, že dne 23. 7. 2002 v době od 23.00 hod. do 0.00 hod. v P., v ulici S. před domem č. 0, zatímco spoluobviněná hlídala, vyháčkováním dveří pomocí provázku vnikl do vozidla tov. zn. Škoda Favorit a ke škodě Policie ČR SKPV Obvodního ředitelství Praha 6 z něj odcizil ovládací panel a sluchátko služební radiostanice zn. Matra v hodnotě 12.500,- Kč, a dne 24. 7. 2002 okolo 0.00 hod. v P., S. ulici před domem č. 0, zatímco obviněná H. hlídala, opět vyháčkováním dveří pomocí provázku vnikl do osobního motorového vozidla tov. značky Fiat Punto, mezinárodní poznávací značky, státní poznávací značky, z něhož se ke škodě jeho majitele pokusil odcizit autorádio zn. Blaupunkt v hodnotě 10.500,- Kč, přičemž byl zadržen hlídkou Policie ČR, a to přesto, že byl odsouzen pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 29 T 48/2002, pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. Za to mu byl podle § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. (správně mělo být ještě uvedeno ustanovení § 247 odst. 1 tr. zák.) uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, přičemž současně mu byly uloženy přiměřené povinnosti, a to vyvinout potřebnou součinnost s místně příslušným úřadem práce za účelem získání stálého zaměstnání či podrobení se rekvalifikaci. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 23. 6. 2003 a právní moci nabyl dne 2. 7. 2003.

Proti tomuto pravomocnému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného D. Š. Obvodnímu soudu pro Prahu 2 vytýká, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., a v řízení předcházejícím v § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Ministr spravedlnosti uvádí, že v době vydání napadeného trestního příkazu muselo být samosoudkyni Obvodního soudu pro Prahu 2 známo předchozí odsouzení obviněného trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 29 T 48/2002, kterým byl obviněný odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Tato skutečnost vyplývala ze spisového materiálu, neboť tento trestní příkaz byl zmíněn ve výpisu z rejstříku trestů, v odůvodnění obžaloby a navíc je ve spise založen na č. l. 75. Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 si přesto, že tímto rozhodnutím byl uložen trest obecně prospěšných prací, neověřila zda došlo k nařízení výkonu tohoto trestu a zda byl následně vykonán a celková výměra uloženého a dosud nevykonaného trestu obecně prospěšných prací tak činí 800 hodin. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon ve vytýkaném rozsahu v neprospěch obviněného D. Š., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 36 věty první tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1, věty prvé, tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.

Citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Obvodní soud pro Prahu 2 neřídil. Při vydání napadeného trestního příkazu již existoval pravomocný trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. února 2002, čj. 29 T 48/2002-55, jímž byl obviněný D. Š. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., za který mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Toto odsouzení vyplývalo ze skutečností uvedených ve stížnosti pro porušení zákona a bylo známo samosoudkyni Obvodního soudu pro Prahu 2, což je zřejmé z výroku o vině jí vydaného trestního příkazu. Z obsahu trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 29 T 48/2002 pak bylo možno zjistit, že s výkonem trestu obecně prospěšných prací, uloženého tímto soudem, nebylo do dne vydání napadeného trestního příkazu vůbec započato.

Pokud Obvodní soud pro Prahu 2 za uvedených okolností uložil obviněnému D. Š. dalších 400 hodin obecně prospěšných prací, bez zjištění, zda dříve uložený trest obecně prospěšných prací byl již vykonán, nesplnil především povinnost vyplývající z ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., když požadavek na řádné zjištění skutkového stavu a odpovědné zhodnocení důkazů, se nepochybně vztahuje i na prověření osoby obviněného, včetně jeho kriminální minulosti, neboť poznatky v daném směru přímo ovlivňují druh a výměru trestu a překročením povolené výměry trestu přímo porušil zákon v ustanovení § 36 tr. zák. Vzhledem k tomu, že takto uložený trest je nutno vždy posuzovat jako trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, byla stížnost pro porušení zákona shledána přípustnou podle § 266 odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného D. Š. v ustanoveních uvedených ve výrokové části tohoto rozsudku. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz v celém rozsahu, včetně všech dalších rozhodnutí, na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušení, pozbyla podkladu a Obvodnímu soudu pro Prahu 2 podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Konkrétně to znamená, že tento soud znovu rozhodne o obžalobě státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 7. 10. 2002, sp. zn. 2 Zt 461/2002. Shledá-li obviněného opět vinným, uloží mu trest za dodržení zásady uvedené v ustanovení § 36 tr. zák. Pro úplnost je na místě ještě připomenout rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 11. 2002, sp. zn. 15 T 90/2002, založený pod č. l. 65 v trestním spise Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 29 T 48/2002, jímž bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu obviněnému D. Š. Na podkladě údajů obsažených ve zmíněných trestních spisech bude třeba posoudit případné vztahy souhrnnosti a při rozhodování o trestu k nim rovněž vzít zřetel. V této souvislosti se Obvodnímu soudu pro Prahu 2 zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vyjádřeným (§ 270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení § 273 věty první tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).

V Brně dne 30. listopadu 2004

Předseda senátu:

JUDr. Juraj M a l i k