4 Tz 160/2003
Datum rozhodnutí: 18.11.2003
Dotčené předpisy:




4 Tz 160/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. listopadu 2003 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného K. P., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. 46 T 76/2002, a podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl t a k t o :

Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. 46 T 76/2002, byl obviněný K. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil dne 18. 5. 2002, a byl za to odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 21. 11. 2002.

Dne 6. 10. 2003 proti němu podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného K. P. s tím, že jeho vydáním došlo k porušení zákona v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák.

Již před tím totiž trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 3. 2002, sp. zn. 2 T 31/2002, který nabyl právní moci dne 16. 3. 2002, byl obviněný K. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. kterého se dopustil dne 28. 2. 2002, za což byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Výkon trestu dosud nebyl nařízen, jelikož obviněného nelze předvolat k projednání podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací.

Rovněž trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 7. 1999, sp. zn. 15 T 84/1999, který nabyl právní moci dne 28. 8. 1999, byl jmenovaný obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. spáchaného ve formě spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil ve dnech 31. 1. 1998 a 2. 2. 1998, a za tento trestný čin byl odsouzen taktéž k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Výkon trestu nebyl dosud nařízen, neboť obviněného se nepodařilo předvolat k projednání podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací.

Trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. 46 T 76/2002, nabyl právní moci dne 21. 11. 2002. V té době však obviněný K. P. již byl jak shora uvedeno, pravomocně odsouzen trestními příkazy Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 7. 1999, sp. zn. 15 T 84/1999, a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 3. 2002, sp. zn. 2 T 31/2002, k trestům obecně prospěšných prací, jejichž celková výměra činila 400 hodin, přičemž žádná část těchto trestů nebyla vykonána. Podle ustanovení § 45a odst. 1 al. první tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 maximálně do 400 hodin. Obvodní soud pro Prahu 4 tedy dne 31. 5. 2002 ve věci obviněného K. P. vedené pod sp. zn. 46 T 76/2002 nemohl uložit další trest obecně prospěšných prací, a jestliže tak učinil, porušil zákon v neprospěch obviněného, neboť překročil maximální výměru tohoto trestu.

V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. a v ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného K. P. Poté, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. popř. podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona není důvodná.

Je tomu tak proto, že ještě před tím, než byl napadený trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 46 T 76/2002 dne 31. 5. 2002 vydán, výrok o trestu z výše citovaného trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 7. 1999, sp. zn. 15 T 84/1994, již neexistoval. Došlo k tomu tak, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, ze dne 22. 9. 1999, sp. zn. 1 T 192/98, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, ze dne 7. 12. 1999, sp. zn. 5 To 651/99, byl obviněný K. P. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři a půl roku, k jehož výkonu byl zařazen do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3, ze dne 27. 7. 1999, sp. zn. 15 T 84/99, jakož i všech obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla podkladu. Tím nastala situace, že pokud jde o trest obecně prospěšných prací obviněný měl takový trest vykonat z pravomocného trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 3. 2002, sp. zn. 2 T 31/2002 v trvání 200 hodin, a dále jak vyplývá z opisu rejstříku trestů též z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8, ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 5 T 87/2002, ve výměře 100 hodin. Pokud pak Obvodní soud pro Prahu 4 svým trestním příkazem ze dne 31. 5. 2002 sp. zn. 46 T 76/2002 obviněnému K. P. za spáchaný trestný čin krádeže uložil další trest obecně prospěšných prací v délce 100 hodin, nedošlo z jeho strany k porušení zákona v ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. jak to namítá stěžovatel, jelikož součet uložených trestů tohoto druhu dosáhl celkové výměry 400 hodin, což je výměra přípustná bez ohledu na to, zda obviněný některý z předchozích trestů obecně prospěšných prací již vykonal.

S ohledem na uvedené nebylo možno podanou stížnost pro porušení zákona označit za opodstatněnou z důvodů a v rozsahu v jakém předmětný trestní příkaz napadala, a proto ji Nejvyšší soud v neveřejném zasedání (viz § 274 al. třetí tr. ř.) zamítl podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec