4 Tz 16/2004
Datum rozhodnutí: 18.02.2004
Dotčené předpisy:




4 Tz 16/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. února 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného M. S., proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. února 2002, čj. 37 T 23/2002-19,

a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř., takto:

Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. února 2002, čj. 37 T 23/2002-19, byl v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., porušen zákon v neprospěch obviněného M. S.

Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. února 2002, čj. 37 T 23/2002-19, byl obviněný M. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. na tom skutkovém základě, že dne 24. 1. 2002 kolem 16.40 hod. v P., B. ul. č. 1a, v prodejně D. vzal z volného výběru dvě láhve alkoholu zn. S. S. v hodnotě 524,- Kč a láhev S. v hodnotě 299,- Kč, zboží uschoval pod oděv a poté s ním prošel pokladnami, aniž by jeho hodnotu uhradil, za pokladnami byl zadržen, škoda ve shora uvedené výši vznikla prodejně D., a tohoto jednání se dopustil poté, když byl Okresním soudem v Prostějově dne 1. 4. 1999 pod sp. zn. 3 T 23/99 odsouzen pro trestné činy podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a § 284 odst. 3 tr. zák. k souhrnnému trestu 16 měsíců odnětí svobody, podmíněně odloženému do 17. 11. 2002. Za to byl pak v úvodu uvedeným trestním příkazem odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák., za použití § 314e odst. 2 tr. ř., § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1, odst. 2 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 5. 3. 2002 a právní moci nabyl dne 14. 3. 2002, když proti němu nebyl podán oprávněnými osobami odpor.

Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. S. Obvodnímu soudu pro Prahu 4 vytýká, že napadeným trestním byla překročena maximálně přípustná výměra trestu obecně prospěšných prací, která je podle § 45a odst. 1 tr. zák. ve spojení s § 36 tr. zák. 400 hodin. Toto dokládá pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 4. 2000, čj. 6 T 98/2000-31, jímž byl obviněný M. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a dále pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 1. 2002, čj. 3 T 180/2001-41, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací rovněž ve výměře 200 hodin, přičemž z trestu uloženého trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 6 T 98/2000 vykonal obviněný toliko 10 hodin obecně prospěšných prací. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. února 2002, čj. 37 T 23/2002-19, byl v neprospěch obviněného M. S. porušen zákon v ustanovení § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1, věty prvé, tr. zák., trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.

Citovanými ustanoveními trestního zákona se Obvodní soud pro Prahu 4 při vydání trestního příkazu ze dne 8. února 2002, čj. 37 T 23/2002-19, neřídil. Při jeho vydání již existoval trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 4. 2000, čj. 6 T 98/2000-31, jímž byl obviněnému M. S. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a dále rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 1. 2002, čj. 3 T 180/2001-41, kterým mu bylo uloženo dalších 200 hodin obecně prospěšných prací. Z následné zprávy Probační a mediační služby ČR, středisko Praha 4 ze dne 28. 9. 2003 (č. l. 85 sp. zn. 37 T 23/2002) vyplývá, že z tohoto trestu obviněný vykonal jen 10 hodin obecně prospěšných prací. Tím došlo k překročení nejvyšší přípustné výměry trestu obecně prospěšných prací povolené zákonem pro tento druh trestu se zřetelem k ustanovením §§ 36 a 45a odst. 1 tr. zák. Jde tudíž o trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a stížnost pro porušení zákona byla proto shledána přípustnou podle § 266 odst. 2 tr. zák.

Obvodnímu soudu pro Prahu 4 vzhledem ke krátkosti doby, která uplynula od vydání napadeného trestního příkazu a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 1. 2002, čj. 3 T 180/2001-41, nelze prakticky nic vytknout, protože při svém rozhodování měl k dispozici opis trestního rejstříku ze dne 25. 1. 2002, v němž odsouzení M. S. výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, ještě nebylo uvedeno. Vzhledem k tomu navrhované porušení zákona v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. nevyslovil. To však nic nemění na skutečnosti, že napadeným trestním příkazem byl objektivně porušen zákon v neprospěch obviněného M. S. v ustanoveních § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák.

Po tomto výroku podle § 268 odst. 2 tr. ř. musel pak Nejvyšší soud napadený trestní příkaz podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušit, a to včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, která vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Nejvyšší soud poté Obvodnímu soudu pro Prahu 4 podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená znovu projednat návrh na potrestání ze dne 6. 2. 2002, sp. zn. Zk 67/2002. Při novém rozhodování bude nutno vzít zřetel jak na výše citovaný trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 4. 2000, čj. 6 T 98/2000-31, tak i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 1. 2002, čj. 3 T 180/2001-41, přičemž obviněnému M. S., bude-li opět shledán vinným, bude nutno uložit trest za dodržení všech zákonných ustanovení, zejména pak zásady uvedené v § 36 tr. zák. V této souvislosti se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§ 270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení § 273 věty první tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).

V Brně dne 18. února 2004

Předseda senátu:

JUDr. Juraj M a l i k