4 Tz 159/2003
Datum rozhodnutí: 20.11.2003
Dotčené předpisy:




4 Tz 159/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. listopadu 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného P. M., proti trestnímu příkazu Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 19. 2. 2003, čj. 1 T 12/2003-28,

a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř., takto:

Trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 19. 2. 2003, čj. 1 T 12/2003 -28, byl v ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a § 314e odst. 1 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného P. M.

Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu ve Vsetíně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 19. 2. 2003, čj. 1 T 12/2003-28, byl obviněný P. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. na tom skutkovém základě, že v přesně nezjištěné době počátkem měsíce prosince 2002 ve V. M., okr. V., v bytě A. J., kde bydlel, odcizil elektrický vysavač zn. Vorwerk typ VK 130 a elektrický kartáč k vysavači EB 350 v hodnotě nejméně 10.000,- Kč ke škodě A. J. Za to byl odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 314e odst. 1, odst. 2 tr. ř., § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl dále zavázán zaplatit A. J. na náhradě škody částku 10.000,- Kč, když se zbytkem svého nároku byla tato poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 1. 3. 2003 a právní moci nabyl dne 11. 3. 2003, když proti němu nebyl podán oprávněnými osobami odpor.

Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. M. Okresnímu soudu ve Vsetíně vytýká, že napadeným trestním příkazem byla překročena maximálně přípustná výměra trestu obecně prospěšných prací, která je podle § 45a odst. 1 tr. zák. 400 hodin. Toto dokládá pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 16. 4. 2002, čj. 102 T 49/2002-36, jímž byl obviněný P. M. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 120 hodin, přičemž tento trest v době vydání napadeného trestního příkazu nebyl ještě vykonán a obviněným byl vykonán až dne 15. 3. 2003. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 19. 2. 2003, čj. 1 T 12/2003-28, byl v neprospěch obviněného P. M. porušen zákon v ustanovení § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5 tr. ř, aby podle § 269 tr. ř. napadený trestní příkaz ve výroku o trestu zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 314e odst. 1 tr. ř. samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení.

Podle § 36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1, věty prvé, tr. zák., trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.

Citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Okresní soud ve Vsetíně při vydání trestního příkazu ze dne 19. 2. 2003, čj. 1 T 12/2003-28, neřídil. Při jeho vydání již existoval trestní příkaz Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 16. 4. 2002, čj. 102 T 49/2002-36, jímž byl obviněnému P. M. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 120 hodin, přičemž ze spisu sp. zn. 102 T 49/2002, který si Okresní soud ve Vsetíně sám vyžádal, vyplývalo, že s jeho výkonem nebylo do dne vydání napadeného trestního příkazu ani jen započato (č. l. 49 spisu sp. zn. 102 T 49/2002). Ze zprávy Probační a mediační služby ČR, střediska Vsetín ze dne 4. 7. 2003 dále vyplývá, že trest obecně prospěšných prací ve výměře 120 hodin uložený obviněnému trestním příkazem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, byl vykonán až dne 15. 3. 2003. Pro úplnost je třeba dodat, že obviněnému P. M. bylo pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 21. 8. 2002, čj. 103 T 177/2002-76, uloženo dalších 250 hodin obecně prospěšných prací.

Pokud Okresní soud ve Vsetíně uložil obviněnému P. M. trest 400 hodin obecně prospěšných prací (tj. v maximální výměře), bez zjištění, zda dříve uložený trest obecně prospěšných prací byl již vykonán, nesplnil především povinnost vyplývající z ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., když požadavek na řádné zjištění skutkového stavu a odpovědné zhodnocení důkazů, se vztahuje i na prověření osoby obviněného, včetně jeho kriminální minulosti, neboť poznatky v daném směru přímo ovlivňují druh a výměru trestu a překročením povolené výměry trestu porušil zákon v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. Okresnímu soudu je nutno vytknout jeho nesprávný postup zejména s ohledem na skutečnost, že údaje o předchozím odsouzení měl k dispozici z vyžádaného trestního spisu sp. zn. 102 T 49/2002 Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, takže ověření skutečného stavu věci mu nemohlo činit žádné potíže. Vzhledem k tomu, že trest uložený nad zákonnou výměru je nutno vždy posuzovat jako trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, byla stížnost pro porušení zákona shledána přípustnou podle § 266 odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. M. v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které jeho vydání předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 a § 314e odst. 1 tr. ř., neboť z těchto ustanovení vyplývá povinnost soudce zkoumat, zda skutkový stav je spolehlivě prokázán, a to i z hlediska volby a uložení trestu.

Poté Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, protože jak již vícekrát judikoval, trestní příkaz, i když je vadná jen jeho určitá část, nelze zrušit jen v této vadné části. Současně byla zrušena i všechna rozhodnutí na napadený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

V souladu s tímto výrokem pak Nejvyšší soud Okresnímu soudu ve Vsetíně podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V projednávaném případě to znamená znovu projednat návrh na potrestání ze dne 31. 1. 2003, čj. Zk 16/2003-9, a bude-li obviněný P. M. uznán vinným uložit mu nový trest za dodržení všech zákonných ustanovení, zejména pak zásady uvedené v ustanovení § 36 tr. zák. V této souvislosti se Okresnímu soudu ve Vsetíně připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§ 270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení § 273 věty první tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).

V Brně dne 20. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Juraj M a l i k