4 Tz 158/2000
Datum rozhodnutí: 06.09.2000
Dotčené předpisy:




4 Tz 158/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 6. září 2000 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 3. 1999, sp. zn. 11 To 683/98, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 249/96, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. t a k t o :



Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 3. 1999, sp. zn. 11 To 683/98, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř. a v řízení mu předcházejícím v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 a § 211 odst. 2 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného J. Ž.

Napadené usnesení s e z r u š u j e . Zrušuje se též rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. 4 T 249/96, v odsuzující části, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Hradci Králové s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. 4 T 249/96, byl obviněný J. Ž. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. (bod I výroku rozsudku) a za tento trestný čin a dále za trestné činy podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2, § 257 odst. 1 a § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jičíně, sp. zn. 1 T 37/97, ze dne 17. 6. 1997 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 12 To 468/97, ze dne 9. 10. 1997 mu byl podle § 248 odst. 3 tr. zák. za použití ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit majiteli firmy S., s. r. o., H. K., Ing. S. S., škodu ve výši 212 484,20 Kč a firmě CCS, s. r. o., Ch. 5, P. 8 škodu ve výši 32 970,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený Ing. S. S. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jičíně, sp. zn. 1 T 37/97, ze dne 17. 6. 1997 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 12 To 468/97, ze dne 9. 10. 1997 a všechna rozhodnutí obsahově na tento výrok navazující, pokud jeho zrušením pozbyla podkladu.

Trestné činnosti pod bodem I výroku citovaného rozsudku se obviněný J. Ž. měl dopustit tak, že v době od 1. 7. 1994 do 4. 7. 1994 v N. B., J., M. B., R., B. n. J., P., M., T., H., L., Č. L., B. p. B., V., Č. L., Ú. n. O., R. n. K., N. M. n. M. a D. K. n. L. za použití univerzální platební karty CCS, která mu byla na základě dohody o hmotné odpovědnosti svěřena jako řidiči firmy S., s. r. o., H. K., postupně sám nebo prostřednictvím nezjištěných osob fakticky nebo fiktivně odebral pro svou potřebu pohonné hmoty a maziva a způsobil tak firmě S., s. r. o., Z. 898, H: K. škodu ve výši 212 484,90 Kč a firmě CCS, s. r. o., Ch. 8, P. 8 škodu ve výši 40 820,- Kč. tejným rozsudkem v části pod bodem II výroku rozsudku byli obviněný J. Ž. a obviněný P. U. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěni v plném rozsahu obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.

Na základě odvolání obviněného J. Ž. do odsuzujícího výroku pod bodem I rozsudku ve věci jednal Krajský soud v Hradci Králové, který usnesením ze dne 8. 3. 1999, sp. zn. 11 To 683/98, odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. Ž. Vytkl v ní porušení zákona v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6, § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř.

Ve stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti mimo jiné na to, že za usvědčující důkazy byly vzaty obsahy zápisů o výpovědích sepsaných se svědky J., K. a S. pořízené před sdělením obvinění J. Ž. pro výše uvedenou trestnou činnost. Takový postup je zcela nepřijatelný, neboť minimálně v době, kdy policejní orgány prováděly poznávací řízení formou fotorekognice se svědky J. a S., byly již známy skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu obviněným J. Ž., kterému tedy mělo být sděleno obvinění. Nemohlo proto jít o neodkladné úkony. Z těchto důkazů nebylo možno vycházet i proto, že J., K. a S. nebyli poučení jako svědci podle § 101 tr. ř.

V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení stejně jako rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. 4 T 249/96, v odsuzující části a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. z podnětu této stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku, proti nimž může odvolatel podat odvolání, i správnost postupu řízení, které předcházelo rozsudku, přihlížeje přitom i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány.

Podle § 256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.

Podle § 211 odst. 2 písm. b) tr. ř. protokol o výpovědi svědka se při hlavním líčení přečte tehdy, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a taková osoba se odchyluje v podstatných bodech od své dřívější výpovědi.

Především je třeba přisvědčit názoru vysloveném ve stížnosti pro porušení zákona, že soudy obou stupňů pochybily, pokud za usvědčující důkazy o vině obviněného J. Ž. trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. považovaly v odůvodnění svých rozhodnutí zápisy o výpovědích J. J., J. K. a K. S. Tyto zápisy o výpovědích byly s J., K. a S. pořízeny před sdělením obvinění J. Ž. a neobsahují poučení svědků podle § 100 a § 101 tr. ř. Tito pozdější svědci v nich na základě předložených fotografií poznali obviněného J. Ž. jako osobu, který u nich na předmětnou platební kartu CCS v kritické době odebrala pohonné hmoty či maziva. Uvedené zápisy o výpovědích byly při hlavním líčení svědkům J., S. a K. přečteny a ti prohlásili, že z fotografií předložených jim policisty obviněného J. Ž. poznali, nyní by ho již nepoznali.

Je nutno zdůraznit, že podle § 160 odst. 2 tr. ř. neodkladné nebo neopakovatelné úkony může vyšetřovatel provádět před sdělením obvinění pouze způsobem uvedeným v hlavě čtvrté a páté trestního řádu. V případě výslechu svědka tedy v souladu s ustanoveními § 97 až § 104 tr. ř. Pouze takto provedenou výpověď svědka lze pak při hlavním líčení přečíst podle § 211 odst. 2, odst. 3 tr. ř. Rekognice je zařazena do hlavy páté trestního řádu a je upravena v § 93 odst. 2 tr. ř., § 103 tr. ř. odkazuje na toto ustanovení, jestliže je poznávací osobou nikoliv obviněný, ale svědek.

Z výše podaného je zřejmé, že soud I. stupně při hlavním líčení nemohl podle § 211 odst. 2 písm. b) tr. ř. číst svědkům J. J., J. K. a K. S. zápisy o jejich výpovědích pořízené v době před sdělením obvinění J. Ž. a neobsahující poučení svědků podle § 100, § 101 tr. ř.

V neposlední řadě Nejvyšší soud upozorňuje na to, že nutnost provedení neodkladného úkonu v přípravném řízení podle § 160 odst. 4 tr. ř. neznamená, že je tento důkaz možné provést před sdělením obvinění, jestliže je osoba, která má být obviněna, známa, a sdělit jí obvinění je možné (§ 160 odst. 1, 2 tr. ř.). Musí však být dostatečně odůvodněn závěr, že trestný čin spáchala určitá osoba. I k prověření dostatečné odůvodněnosti takového závěru je možné provádět neodkladné úkony, přičemž je však nezbytné vždy pečlivě vážit hranici náležité odůvodněnosti takového závěru. V daném případě pouze v časovém pořadí první výpověď svědka spojená s rekognicí a poznáním J. Ž. jako osoby, která v kritické době na předmětnou platební kartu CCS odebrala zboží, by mohla být považována za neodkladný úkon podle § 160 odst. 4 tr. ř.

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 a § 211 odst. 2 písm. b) tr. ř., neboť Okresní soud v Hradci Králové chybně při hlavním líčení přečetl shora popsané zápisy o výpovědích, tyto hodnotil v neprospěch obviněného J. Ž. a vycházel z nich při zjišťování skutkového stavu věci. Odvolací soud porušil ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. a § 256 tr. ř., neboť řádně nesplnil svou přezkumnou povinnost a pochybení soudu I. stupně nenapravil, nýbrž důvodně podané odvolání zamítl. Zákon byl porušen v neprospěch obviněného J. Ž.

Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové v odsuzující části, stejně jako další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž bude vázán právními názory, které shora vyslovil Nejvyšší soud.

Jelikož Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. září 2000

Předseda senátu:

JUDr. J. P.