4 Tz 154/2006
Datum rozhodnutí: 14.12.2006
Dotčené předpisy:




4 Tz 154/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 14. prosince 2006 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného V. K., proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 28. 4. 2005 sp. zn. 2 T 37/2005, a podle § 268 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 28. 4. 2005 sp. zn. 2 T 37/2005, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6, § 43 odst. 1 a § 226 písm. b) tr. ř. ve prospěch obviněného V. K.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 28. 4. 2005 sp. zn. 2 T 37/2005, zprostil podle § 226 písm. b) tr. ř. od obžaloby obviněného V. K. pro skutek spočívající v tom, že dne 3. 11. 2004 v 05.35 hod. řídil osobní automobil tov. zn. Škoda Fabia, majitele firmy M. s.r.o. K. po silnici č. 22 v obci H. ve směru na S., u objektu čistírny odpadních vod se vyhýbal cyklistovi J. F., bytem H., J., jedoucímu při pravém okraji vozovky, který měl dle jeho vyjádření náhle změnit směr jízdy, přičemž dostal s vozidlem smyk a následně narazil levou zadní částí vozidla do cyklisty, přičemž při nárazu a následném pádu cyklisty J. F. na vozovku, tento utrpěl zranění, kterým na místě podlehl. Toto jednání bylo obžalobou právně kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák.

Rozsudek nabyl právní moci dne 7. 6. 2005.

Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného V. K. Podle názoru stěžovatele byl zákon ve prospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 a § 226 písm. b) tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 224 odst. 1 tr. zák., a v řízení předcházejícím v ustanovení § 43 odst. 1 tr. ř.

Ministr spravedlnosti je toho názoru, že v posuzované trestní věci Okresní soud v Klatovech nepostupoval důsledně podle zásad stanovených trestním řádem pro dokazování a hodnocení důkazů, když nevyužil veškerých možností k objasnění průběhu nehodového děje, důkazy hodnotil jednostranně ve prospěch obviněného a dospěl k nesprávnému zprošťujícímu výroku. Zmocněnci poškozených JUDr. Š., který na základě plné moci zastupoval manželku a dceru poškozeného, neumožnil uplatnění práv poškozených, která jim dává ustanovení § 43 odst. 1 tr. ř., zvláště pak právo činit návrhy na doplnění dokazování a před skončením řízení se k věci vyjádřit.

Přestože důkazní situace byla od počátku komplikována tím, že k dopravní nehodě došlo bez přítomnosti svědků, okresní soud vyšetřovacím pokusem za obdobných podmínek neprověřil výhledové poměry obviněného v době předcházející dopravní nehodě a obhajobu obviněného, že v místě dopravní nehody je terénní vlna, na které dochází k oslňování vozidel v protisměru a také auta ji přesvítí.

Okresní soud rovněž důsledně neprověřil obhajobu obviněného o náhlé změně směru jízdy cyklisty, a postavení těla poškozeného v okamžiku nárazu vozidla z pohledu obhajoby obviněného nekonfrontoval se závěry znaleckého posudku znalců z oboru zdravotnictví soudní lékařství, kteří konstatovali charakter, rozsah a lokalizaci zranění na těle poškozeného. K tvrzení obviněného o tom, v jakém postavení se poškozený nacházel, se znalci v hlavním líčení nevyjádřili, a závěry tohoto znaleckého posudku nebyly respektovány ani znalcem Ing. P. P. při vypracování znaleckého posudku z oboru doprava.

Ministr spravedlnosti poukázal na odborné stanovisko znalce z oboru doprava E. S., které předložil zmocněnec poškozených v řízení na povolení obnovy řízení, jež bylo vedeno u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 2 T 16/2006, kde znalec na podkladě technicky významných skutečností uvedl, že z těchto validních informací bylo možno s dostatečnou přesností modelovat střetové postavení jízdního kola a automobilu, a tak stanovit technicky přijatelné místo střetu v příčném profilu vozovky a odstavného pruhu.

K pochybení okresního soudu došlo i v nedostatečně provedených zjištěních, zda obviněný se vytýkaného jednání dopustil při plnění pracovních úkolů či v přímé souvislosti s ním, kde nastoupil či měl nastoupit výkon práce, přičemž šlo o nezbytná zjištění pro posouzení otázky, zda za škodu způsobenou třetím osobám odpovídal obviněný či jeho zaměstnavatel.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Klatovech byl zákon porušen v namítaném rozsahu ve prospěch obviněného V. K.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Pokud jde o stížnostní námitky, vyjadřuje se k nim Nejvyšší soud v pořadí, v jakém byly uplatněny v písemně odůvodněné stížnosti pro porušení zákona a zaujal k nim níže uvedené právní názory.

Podle § 43 odst. 1 tr. ř. ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda, má právo činit návrhy na doplnění dokazování, nahlížet do spisu, zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání konaného o odvolání a před skončením řízení se k věci vyjádřit.

Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 28. 4. 2005 rozhodl podle § 206 odst. 3 tr. ř., že k řízení nepřipouští jako poškozené jednak Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky, územní pracoviště K., M., jednak zmocněnce poškozených, a svůj procesní postup odůvodnil tím, že se obviněný dopustil žalovaného skutku při plnění svých pracovních úkolů, takže za škodu odpovídá firma M., s.r.o. K.

Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný V. K. při svém výslechu v přípravném řízení dne 18. 11. 2004 uvedl, že je zaměstnancem firmy M., s.r.o. v K., a pro dopravu do zaměstnání užívá osobní automobil tov. značky Škoda Fabia, který je majetkem této firmy. Okolnost, že obviněný v kritické době byl zaměstnancem této firmy, byla potvrzena písemnou zprávou zaměstnavatele, založenou ve spise na č. l. 106. Obviněný ve své výpovědi z přípravného řízení uvedl, že v době těsně před dopravní nehodou, nastoupil cestu do zaměstnání a předmětné vozidlo k jízdě použil. Zaměstnavatel firma M., s.r.o., také dne 3. 11. 2004 učinil oznámení o škodné události pojištěným u pojišťovny K., a.s.

Podstatné pro posouzení důvodnosti stížnostní námitky ministra spravedlnosti vznesené k této právní problematice je zjištění, zda ke vzniku škody došlo zaviněným porušením povinností ze strany obviněného při plnění jeho pracovních povinností, nebo v přímé souvislosti s ním. V takovém případě skutečně může poškozený uplatňovat nárok na náhradu škody pouze vůči zaměstnavateli, jehož zaměstnancem v době činu obviněný byl.

S názorem okresního soudu, že ke vzniku škody došlo při plnění pracovních úkolů však nelze souhlasit. Pojem plnění pracovních úkolů je vymezen ustanoveními § 25 odst. 1, 2 Nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce. Podle těchto ustanovení je plnění pracovních úkolů jednak výkonem pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru, nebo činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele, nebo činnost, která je předmětem pracovní cesty. Plněním pracovních povinností je dále i činnost, kterou zaměstnanec koná pro zaměstnavatele na pokyn odborové organizace nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem. Z výpovědi obviněného z přípravného řízení, písemného vyjádření zaměstnavatele a obsahu trestního spisu je patrno, že v posuzovaném případě nešlo o ani jednu z výše uvedených alternativ, a úvaha okresního soudu, že ke vzniku škody došlo při plnění pracovních úkolů tak nemá v ničem oporu.

Ke vzniku škody nedošlo podle Nejvyššího soudu ani v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů , neboť i tento zákonný znak je vymezen citovaným vládním nařízením v ustanovení § 25 odst. 3. Tato přímá souvislost s plněním pracovních úkolů je přiznána úkonům potřebným k výkonu práce a úkonům během práce obvyklým nebo nutným před počátkem práce nebo po jejím skončení. Toto zákonné ustanovení však výslovně uvádí, že takovým úkonem nejsou mj. cesta do zaměstnání a zpět.

Naproti tomu obviněný v hlavním líčení uvedl, že kritického dne konal pracovní cestu, což by v případě, že by tuto okolnost zaměstnavatel potvrdil, jakož doložil kdy a kým byla pracovní cesta přikázána a povolena, mohlo být vyloženo jako činnost v souvislosti s plněním pracovních úkolů . Mimo tvrzení obviněného, že tomu tak bylo, nadto tvrzení, které bylo v rozporu s jeho původní výpovědí z přípravného řízení, neprovedl okresní soud žádný důkaz směřující k objasnění této právně významné skutečnosti, a jeho úvahy o nutnosti aplikace ustanovení § 206 odst. 3 tr. ř. jsou nepodložené a spekulativní.

Okresní soud přecenil zjištění, že firma M., s.r.o. K. informovala o existenci dopravní nehody pojišťovnu, z čehož bez provedení dalších důkazů vyvodil, že uvedená firma za škodu odpovídá. Toto hlášení bylo však ve světle výše podrobně citovaných zákonných ustanovení nutné hodnotit pouze jako splnění zákonné ohlašovací povinnosti provozovatele vozidla o dopravní nehodě, bez jiných právních souvislostí.

Pokud okresní soud oproti důkazům, které měl k dispozici ve spise, dovodil, že obviněný konal pracovní cestu, neměl pro tento závěr mimo tvrzení obviněného, jiný podklad.

Z výše uvedené argumentace vyplývá, že okresní soud pochybil, pokud nepřipustil jak zmocněnce poškozených tak Všeobecnou zdravotní pojišťovnu jako poškozené k trestnímu řízení, byť jim toto procesní postavení v posuzované trestní věci náleželo, své nároky řádně a včas uplatnili, a byli tak zkráceni na svých zákonných právech uvedených v § 43 odst. 1 tr. ř.

Stížnosti pro porušení zákona je třeba přisvědčit i v závěru, že okresní soud neprovedl dokazování v intencích ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., které přikazuje orgánům činným v trestním řízení postupovat v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Další povinností orgánů činných v trestním řízení výslovně uvedenou v tomto zákonném ustanovení je přezkoumat uvedeným způsobem stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch osoby, proti níž se trestní řízení vede.

Okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku vzal za věrohodnou a nevyvrácenou obhajobu obviněného, že totiž dopravní nehodě nemohl zabránit, neboť cyklista náhle změnil směr jízdy tak, že neočekávaně a prudce zabočil ze souběžně se silnicí vedoucího betonového pruhu do jízdního pruhu obviněného. Na tuto situaci reagoval obviněný už jen tím, že prudce strhl volant doprava, doleva tak učinit nemohl, neboť v téže době projíždělo v protisměru jiné vozidlo. Ke kontaktu vozidla s tělem poškozeného došlo tak, že byl levou zadní částí automobilu sražen.

Znalec z oboru silniční doprava Ing. P. P., PhD. především v písemně zpracovaném znaleckém posudku uvedl, že obviněný v době střetu s poškozeným jel v uzavřené obci rychlostí nejméně 76, maximálně 103 km/hod., když je tak zřejmé, že povolenou rychlost pro jízdu v obci překročil o 26 53 km/hod. Údaj o značně překročené povolené rychlosti okresní soud ve svém rozhodnutí konstatoval, když uvedl, že obviněný sice jel vyšší rychlostí než bylo v uzavřené obci povoleno , ale současně dovodil, že nebylo prokázáno, že toto porušení pravidel silničního provozu by bylo v příčinné souvislosti s následkem dopravní nehody (č. l. 129 spisu)

Nejvyšší soud konstatuje, že jde o spekulativní závěr okresního soudu, neboť z protokolu o hlavním líčení a zjištěného rozsahu dokazování jež bylo v hlavním líčení provedeno je zřejmé, že se nepokusil zjistit, zda by při dodržení povolené rychlosti v obci jež činí 50 km/hod., se dalo střetu vozidla s cyklistou zabránit, a jaký vliv překročená rychlost vozidla na vznik dopravní nehody měla.

V této souvislosti je Nejvyšší soud nucen poukázat na obsah znaleckého posudku znalce Ing. P., PhD., který nebyl schopen určit, kde ke střetu vozidla s cyklistou došlo, zda skutečně cyklista ze směru své jízdy vybočil a kde, jakou rychlostí cyklista jel, jak přesně došlo k nehodovému ději, jak vlastně došlo k pravostranným zraněním poškozeného, jedoucího po pravé straně řidiče, proč při obviněným uváděném prudkém zabočení cyklisty doleva byl cyklista zraněn levou zadní stranou automobilu, proč měl poškozený závažná poranění vpravo. Tyto mezery ve znaleckém posudku nebyly odstraněny ani osobním výslechem znalce v hlavním líčení.

Je tak zřejmé, že sice při objasňování okolností důležitých pro trestní řízení, při nichž bylo zapotřebí odborných znalostí, byl podle § 105 odst. 1 tr. ř. k řízení přibrán příslušný znalec, avšak byl tak pouze formálně respektován tento zákonný postup, neboť pro posouzení oněch výsostně odborných okolností souvisejících s dopravní nehodou, má citovaný znalecký posudek nulovou hodnotu. Pokud bylo z výslechu znalce, který byl proveden v hlavním líčení, patrno, že ani ten nevede k zodpovězení základních otázek pro posouzení nehodového děje a posouzení otázky, zda obviněný za tento děj odpovídá či nikoli, bylo povinnosti okresního soudu k řízení přibrat jiného znalce z tohoto oboru, případně postupovat v intencích ustanovení § 110 odst. 1 tr. ř., a k řízení přibrat státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost a podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem.

Nejvyšší soud v této souvislosti plně akceptuje výhradu ministra spravedlnosti uplatněnou ve stížnosti pro porušení zákona, že při tomto důkazním stavu bylo zapotřebí rovněž provést vyšetřovací pokus podle § 104c tr. ř. a i tímto důkazním prostředkem prověřit obhajobu obviněného zejména v situaci, kdy okresní soud tuto obhajobu bez dalšího plně akceptoval.

Závěrem Nejvyšší soud konstatuje, že dokazování před okresním soudem nebylo provedeno v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř., dokazování bylo neúplné a hodnocení těchto nekompletních důkazů pak bylo v rozporu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Na základě tohoto vadného procesního postupu pak okresní soud dospěl i k zcela neadekvátním a předčasným právním závěrům. Je třeba upozornit na skutečnost, že zásadu v pochybnostech ve prospěch obviněného je možno a nutno aplikovat v případě vyčerpání všech dostupných důkazních prostředků, nelze však na ni odkazovat v případě, kdy nalézací soud rezignoval na svou povinnost zjistit skutkový stav věci bez důvodných pochybností.

Vzhledem k argumentaci výše uvedené poté Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 28. 4. 2005 sp. zn. 2 T 37/2005, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6, § 43 odst. 1 a § 226 písm. b) tr. ř. ve prospěch obviněného V. K. Vzhledem k tomu, že zákon byl porušen výlučně ve prospěch obviněného, omezil se Nejvyšší soud pouze na tento tzv. akademický výrok.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. prosince 2006

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á