4 Tz 151/2006
Datum rozhodnutí: 17.01.2007
Dotčené předpisy:




4 Tz 151/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 17. ledna 2007 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2005, sp. zn. 11 To 91/2005, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2005, sp. zn. 11 To 91/2005, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo, také v ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného R. Š.

Napadené usnesení s e z r u š u j e v části, jež se týká obviněného R. Š.

Zrušuje se též rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 11. 2004, sp. zn. 48 T 15/2004, v části, jež se týká obviněného R. Š.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajskému soudu v Ústí nad Labem s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 11. 2004, sp. zn. 48 T 15/2004, byl obviněný R. Š. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době, nejméně od podzimu roku 2002 do měsíce října roku 2003 neoprávněně odebíral v lékárně v K. L., K. n. od obžalované RNDr. E. P., prekursor efedrin za částku 140,- Kč za jeden gram, přičemž za uvedené období odebral od obžalované RNDr. E. P. množství nejméně 2.000 gramů efedrinu za částku nejméně 420.000,- Kč, který poskytoval dalším osobám a dále metamfetamin vyrobený z tohoto efedrinu dále prodal v přesně nezjištěné době od podzimu roku 2002 do měsíce května roku 2003 v přesně nezjištěném množství nejméně J. D. Za to mu byl v sazbě § 187 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 11. 2004, sp. zn. 48 T 15/2004, podal obviněný R. Š. odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 10. 2005, sp. zn. 11 To 91/2005, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2005, sp. zn. 11 To 91/2005, podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. Š. Namítá v ní, že napadeným usnesením byl zákon v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních § 2 odst. 4, odst. 12, § 125 odst. 1, § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř. a v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím také v ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 187 tr. zák.

Stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku namítl, že popis skutku označený ve výroku rozsudku nalézacího soudu nelze jednoznačně podřadit pod užitou právní kvalifikaci trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Podle jeho názoru musí být ze skutkové věty patrno, že k poskytnutí omamných látek jinému došlo skutečně ve větším rozsahu. Ze skutkové věty však není zřejmé, z čeho soud prvního stupně dovodil, že obviněný poskytl nedovolené látky uvedené v ustanovení § 187 tr. zák. jiným osobám ve větším rozsahu, když v popisu skutku v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 11. 2004, sp. zn. 48 T 15/2004, je pouze konstatováno, že svědku J. D. obviněný prodal přesně nezjištěné množství metamfetaminu. Z výroku dále nevyplývá, v jakém rozsahu měl být prekursor poskytnut dalším osobám. Je známo pouze množství látky, se kterou obviněný Š. sám nakládal, nikoliv však ve vztahu k jednání, jímž je naplněna skutková podstata trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák.

Ministr spravedlnosti dále zpochybnil postup řízení u soudu prvního stupně, když při hodnocení věrohodnosti svědků J. D. a Z. Č. přihlédl nalézací soud také k obsahu spisu Inspekce ministerstva vnitra č. j. IN-152/06-TČ-2004, přestože tento důkaz nebyl v řízení před soudem řádně proveden, resp. tato skutečnost z protokolu o hlavním líčení nevyplývá. Důkaz, který proveden nebyl, neměl být soudem výslovně citován v odůvodnění rozhodnutí, neboť tím došlo k porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 12 a § 125 odst. 1 tr. ř.

Stěžovatel dále upozornil na porušení práva na spravedlivý proces v oblasti důkazního řízení, na tzv. opomenuté důkazy. V případě řízení před soudem prvního stupně se jedná o návrh obhájce doplnit dokazování přehráním zvukového záznamu z výslechu utajovaných svědků N. (správně N.) a D. Nalézací soud o tomto důkazu nijak nerozhodl, neprovedl jej, a tento svůj postup v odůvodnění svého rozhodnutí také nezdůvodnil. Stejně tak i návrhem na opětovný výslech svědka J. D. a na výslech svědků R., V., V., B. a V., jakož i návrhem na provedení konfrontace J. D. a J. R. se Vrchní soud v Praze adekvátně nezabýval, pouze v obecné rovině konstatoval, že navržené doplnění dokazování již nemohlo přinést takové jednoznačné a nepochybné informace, které by byly způsobilé podstatnou měrou ovlivnit dosavadní zjištění, že obviněný R. Š. kromě jiného poskytl v nezjištěném množství drogu svědku J. D.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací završil porušení zákona tím, když v rozporu se svou přezkumnou povinností danou mu ustanovením § 254 odst. 1 tr. ř., uvedená pochybení soudu prvního stupně neodstranil, a rozhodl tak, že odvolání obviněného R. Š. jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2005, sp. zn. 11 To 91/2005, a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. Š. v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, aby zrušil i předcházející rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 11. 2004, sp. zn. 48 T 15/2004, pokud se týká obviněného, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle ustanovení § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Podle ustanovení § 267 odst. 5 tr. ř. přezkoumal uvedeným způsobem jen tu část rozhodnutí a předcházejícího řízení, které se týkalo obviněného, v situaci, kdy napadené rozhodnutí se týkalo více osob. Poté dospěl k následujícím závěrům.

Podle ustanovení § 187 odst. 1 tr. zák. kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

Ze znění výše citovaného ustanovení § 187 odst. 1 tr. zák. vyplývá, že prodej i zprostředkování látek uvedených v tomto zákonném ustanovení se musí stát neoprávněně a musí směřovat vůči jinému.

Podle ustanovení § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo ve větším rozsahu.

Skutečnost, že trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek je spáchán ve větším rozsahu podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák., lze dovodit především z množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení § 187 odst. 1 tr. zák., a to s ohledem i na druh a kvalitu této látky. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal nebo pro ně přechovával, případně i jiné skutečnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 1/2006).

Větší rozsah jako znak kvalifikované skutkové podstaty podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. je naplněn se zřetelem na množství předmětné látky tehdy, jde-li o množství, jež je způsobilé ohrozit zdraví či život většího množství jejích potencionálních konzumentů.

K problematice kritéria množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed je třeba zmínit také pokyn obecné povahy č. 6/2000, který vydala nejvyšší státní zástupkyně dne 27. 4. 2000 k usměrnění postupu státních zástupců, a který ve své příloze obsahuje tabulku orientačních hodnot odpovídajících znění § 187 odst. 1, 2 tr. zák. u nejčastěji se vyskytujících omamných a psychotropních látek. Přestože zde uvedená množství jsou jen orientační a nejsou pro soudní výklad závazná, rozhodovací praxe soudů je jimi usměrněna a soudy k takto stanoveným hodnotám přihlížejí. V případě metamfetaminu base (pervitin) se za spodní hranici pro naplnění znaku ve větším rozsahu podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. považuje 10g, což znamená asi 200 dávek.

Podle ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.

Přesné označení trestného činu, jehož se výrok o vině týká, znamená v prvé řadě náležité vymezení skutku skutkovou větou, která vyjadřuje stručně a výstižně žalovaný skutek, kterého se obžalovaný podle zjištění nalézacího soudu dopustil. Skutková věta musí obsahovat úplné slovní vyjádření posuzovaného skutku, tak aby obsahovala všechny okolnosti nezbytné z hlediska použité právní kvalifikace. Zákonné znaky trestného činu, které odůvodňují použití určité trestní sazby musí být označeny zcela přesně, což se týká také většího rozsahu v případě trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ustanovení § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák.

Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ani ve spojení s odpovídající částí odůvodnění však konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. neobsahují.

Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 11. 2004, sp. zn. 48 T 15/2004, vyplývá, že soud prvního stupně za věrohodné považuje výpovědi, které učinili svědci J. D. a Z. Č., kteří byli vyslechnuti v režimu utajených svědků podle § 55 odst. 2 tr. ř. Za prokázané proto vzal, že svědek J. D. získával od obviněného R. Š. od podzimu roku 2002 do května 2003 psychotropní látku metamfetamin, a to v přesně nezjištěném množství. Svědek J. D. vypověděl v přípravném řízení jako svědek za využití § 55 odst. 2 tr. ř. pod smyšleným jménem J. N., že od obviněného Š. odebíral pervitin od roku 1999 do dubna nebo května roku 2003, přičemž za jeden gram platil 1.000,- Kč. Celkové množství, které od Š. odebral bylo kolem 900 gramů, za uvedené množství zaplatil 400.000,- Kč nebo 600.000,- Kč, přičemž obviněnému Š. v této souvislosti dluží ještě asi 120.000,- Kč. Asi 200 gramů látky dostal zdarma jako dobrý odběratel.

Svědek Z. Č., vypověděl v přípravném řízení jako svědek za využití § 55 odst. 2 tr. ř. pod smyšleným jménem J. D., že od obviněného R. Š. odebral pervitin ve třech případech od konce léta nebo od podzimu roku 2001 do jara roku 2002, vždy v množství 30 gramů, za cenu přibližně 600,- korun za jeden gram. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá, proč dospěl k závěru, že svědek J. D. odebral pervitin v nezjištěném množství, pokud jeho výpověď z přípravného řízení považoval za věrohodnou, a proč nepřihlédl také k výpovědi svědka Z. Č., kterou též považuje za věrohodnou, přestože oba svědkové ve svých výpovědích uváděli konkrétní množství odebrané látky. Obviněná RNDr. E. P. vypověděla, že obviněný R. Š. od podzimu roku 2002 do října 2003 od ní nakoupil nejméně 2 kg efedrinu, přičemž jí tvrdil, že potřebuje efedrin do energetických nápojů v posilovně.

Soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že obviněný R. Š. odebral během období jednoho roku efedrin v množství nejméně 2.000 g, přičemž z provedených důkazů nevyplývá, jak obviněný s celým tímto množstvím prekursoru naložil. Z části vyrobil metamfetamin, který poskytl přinejmenším J. D., část byla použita do nápojů v posilovně a poskytnuta tak dalším osobám, přičemž k značnému množství efedrinu je evidentní, že nemohl být spotřebován jen obviněným Š. Podle názoru soudu prvního stupně tedy obviněný R. Š. prodal a jinému jinak opatřil prekursor efedrin a psychotropní látku metamfetamin ve větším rozsahu vzhledem k množství těchto látek, jež byly způsobilé přivodit zdravotní potíže i smrt více osobám.

Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 24. 10. 2005, sp. zn. 11 To 91/2005, akceptoval názor Krajského soudu v Ústí nad Labem, že obviněný nemohl celé množství efedrinu v průběhu jednoho roku spotřebovat sám, takže část ho použil do nápojů prodávaných v posilovně a zčásti vyrobil pro další osoby, z nichž byl ztotožněn pouze J. D., metamfetamin. K naplnění znaku spáchání trestného činu ve větším rozsahu podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. vrchní soud uvedl, že poskytování drogy v nezjištěném množství J. D. je jen zlomkem trestné činnosti, pro kterou byl obviněný R. Š. uznán vinným, a v případě, kdy by nebylo prokázáno, že obviněný Š. poskytl drogu i J. D., by to nic neměnilo na podstatných závěrech o jeho vině a trestu. Okolnost míchání efedrinu do energetických nápojů v posilovně je podle názoru odvolacího soudu jednoznačně potvrzena výpovědí RNDr. P., které uvedla, že obviněný od ní efedrin za tímto účelem požadoval. Tuto informaci považuje Vrchní soud v Praze za konkrétní a svou povahou věrohodnou.

Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené konstatuje, že soudy obou stupňů nezjistily skutek v rozsahu, který pokrývá znaky trestného činu z hlediska kvantitativní stránky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. ve větším rozsahu . Skutkový stav zjištěný Krajským soudem v Ústí nad Labem neodpovídá výše uvedeným požadavkům, neboť znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. ve větším rozsahu je dovozen pouze z množství látky, které obviněný získal, a které nemohl sám s ohledem na toto množství (2.000 g) spotřebovat. Ze skutkové věty ani z odůvodnění tohoto rozhodnutí nevyplývá, že obviněný kromě toho, že poskytoval svědku J. D. metamfetamin v nezjištěném množství, způsobem předpokládaným v ustanovení § 187 odst. 1 tr. zák., nakládal s prekursorem efedrinem. Jak obviněný s celým množstvím efedrinu naložil, nebylo zjištěno, kromě svědka J. D. nebyly zjištěny další osoby, které měly efedrin nebo metamfetamin od obviněného kupovat nebo jiným způsobem získat.

Obviněný R. Š. byl tedy uznán vinným trestným činem podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. pouze na základě zjištěného celkového množství efedrinu, který koupil od RNDr. E. P., tato skutečnost byla soudem prvního stupně na podkladě provedených důkazů dostatečně jednoznačně zjištěna a dostatečným způsobem prokázána, ale naopak nebylo řádně zjištěno, zda obviněný s 2.000 gramy efedrinu naložil způsobem, který je předpokládán v ustanovení § 187 odst. 1 tr. zák. Není tedy zřejmé, z čeho nalézací soud dovodil, že obviněný poskytl efedrin dalším osobám.

K námitce ministra spravedlnosti, že soud prvního stupně neprovedl v hlavním líčení řádně důkaz spisem Inspekce ministra vnitra, č. j. IN-152-TČ-2004, přestože tento důkaz cituje v odůvodnění svého rozhodnutí, Nejvyšší soud zjistil, že v protokolu o hlavním líčení skutečně není explicitně zaprotokolováno, že před Krajským soudem v Ústí nad Labem byl důkaz uvedeným spisem proveden. Z referátu obsahujícího pokyny předsedkyně senátu kanceláři k nařízení hlavního líčení na dny 11., 12., 15. a 16. 11. 2004 (č. l. 1426 1427) vyplývá, že byl mimo jiné vyžádán spis Inspekce ministra vnitra č. j. 152/06-TČ-2004. Dodejka s vyznačením data přijetí uvedené žádosti adresáta, tedy Inspekce ministra vnitra, nebyla připojena k uvedenému referátu, ale mylně je připojena k přípisu Inspekce ministra vnitra ze dne 19. 10. 2004, který byl Krajskému soudu v Ústí nad Labem doručen dne 21. 10. 2004, v němž je uvedeno, že požadovaný spis č. j. IN 152/06 TČ-2004, byl krajskému soudu v příloze zaslán. Uvedené sdělení nebylo označeno číslem listu a bylo založeno ve svazku trestního spisu obsahující opisy rozhodnutí. Uvedený spis Inspekce ministra vnitra byl předložen také Vrchnímu soudu v Praze spolu s odvoláním obviněného, po skončení řízení o odvolání byl v příloze vrácen Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Tento spis byl následně dne 16. 11. 2005 vrácen Inspekci ministra vnitra (č. l. 1736). Vzhledem ke skutečnosti, že součástí trestního spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 48 T 15/2004, nebyl nosič zvukového záznamu o průběhu hlavního líčení z 11., 12., 15. a 16. 11. 2004, ze kterého by bylo možno zjistit přesný průběh hlavního líčení v projednávané trestní věci, byl uvedený záznam vyžádán u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Nejvyššímu soudu bylo sděleno předsedkyní senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem, že uvedené hlavní líčení nebylo zaznamenáno na záznamovém zařízení z důvodu poruchy záložního zařízení. Průběh hlavního líčení byl protokolován předsedkyní senátu.

Z protokolu o hlavním líčení vyplývá, že předmětem dokazovaní byly mimo jiné i informace vyplývající z inkriminovaného spisu Inspekce ministra vnitra. Např. obviněný R. Š. uvedl, že ví, že pan Š. vyvolal řízení u inspekce ministra vnitra. Svědek Z. Č. byl dotázán, co uvedl u inspekce ministra vnitra dne 31. 8. 2004 (č. l. 1497). Také svědci J. D. a J. Š. vypovídali a vyjadřovali se ke skutečnostem vyplývajícím ze spisu ministerstva vnitra (č. l. 1504, 1508, 1509).

Pokud tedy stěžovatel namítá, že z protokolu o hlavním líčení nevyplývá, že byl proveden důkaz spisem Inspekce ministra vnitra, Nejvyšší soud konstatuje, že závěry, které jsou v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 11. 2004, sp. zn. 48 T 15/2004, uvedeny jako vyplývající ze spisu Inspekce ministra vnitra, stejně tak vyplývají i z výslechů svědků, kteří byli v hlavním líčení k okolnostem vyplývajícím z tohoto spisu vyslýcháni.

Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona namítl také porušení práva na spravedlivý proces tzv. opomenutím důkazů.

Případy tzv. opomenutých důkazů se rozumí jednak procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Jedná se i o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další).

Z protokolu o hlavním líčení (č. l. 1510) vyplývá, že JUDr. Š. obhájce obviněného R. Š. požádal, aby bylo dokazování doplněno o přehrání zvukového záznamu pořízeného z výslechu utajených svědků D. a Č., resp. N. a D.

Ze svědecké výpovědi poručíka P. F. (č. l. 1517) vyplývá, že výslechy utajených svědků nebyly nahrány na záznamové zařízení, protože protokol diktoval přímo zapisovatelce a ta pořizovala zápis do počítače. Protokol diktoval tak, aby obhájci obviněných ve vedlejší místnosti slyšeli, co je zapisováno. S ohledem na uvedené je zřejmé, že navrhovaný důkaz přehráním zvukového záznamu výslechu utajených svědků nelze provést, neboť neexistuje.

Dne 12. 10. 2005 byl Vrchnímu soudu v Praze doručen přípis obhájkyně obviněného R. Š., jehož přílohou jsou rozhovory s osobami, které se vyjádřily nebo by se mohly blíže vyjádřit ke svědectví a praktikám svědka J. R. Podle obhájkyně obviněného jsou tato svědectví nezbytná pro objektivní hodnocení ve věci již provedených důkazů.

Svědek J. D. v záznamu, který byl sepsán u JUDr. M. P. uvedl, že u Krajského soudu v Ústí nad Labem vypovídal podle skutečnosti a pravdy. Popsal v něm událost, kdy se setkal se svědkem J. R., který po něm požadoval, že aby stáhl trestní oznámení, které proti němu učinil. Dále požádal o konfrontaci s J. R.

M. V. do záznamu sepsaného u JUDr. M. P. uvedl, že v první polovině roku 2004 mu J. R. nabídl výdělek, pokud dosvědčí, že Š., kterého vůbec neznal, prodával drogy. R. mu za to nabízel 50.000,- Kč. Dále uvedl, že k falešnému svědectví přesvědčoval R. více lidí.

V. R. mimo jiné uvedl, že přišel do kontaktu s lidmi, které se pokusil R. ovlivnit v neprospěch obviněného R. Š., s J. D. a Z. Č. Ti se mu svěřili, že jim R. každému slíbil 100.000,- Kč, když budou svědčit proti R. Š..

A. V. do záznamu uvedl, že ve V. před dvěmi lety začala běžet fáma, že J. R. vyhrožuje lidem podnikatelskou likvidací. J. R. způsobil svým jednáním řadě podnikatelů osobní i podnikatelské problémy.

J. B. popsal, že ho na jaře či v létě roku 2004 navštívil J. R., se kterým se zná ještě z doby před rokem 1989, a sdělil mu, že chce zničit Š., protože s ním má nějaké nevyřízené účty, přičemž ho chce zničit tak, že ho namočí do drogové záležitosti, a že k tomu dodal svědky.

J. V. do záznamu sepsaného u JUDr. M. P. uvedl, že J. R. vyhrožoval celé řadě podnikatelů ve V. a blízkém okolí, že je zničí, a řadě z nich způsobil velké problémy, konkrétně i jemu osobně.

Ve veřejném zasedání dne 24. 10. 2005, v němž bylo rozhodováno o odvolání obviněného R. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 11. 2004, sp. zn. 48 T 15/2004, navrhla obhájkyně R. Š., JUDr. P., aby v novém projednání věci byl opětovně vyslechnut svědek J. D., dále aby byli vyslechnuti V. R. a M. V. Další obhájce obviněného Š., JUDr. Š., navrhl, aby byl proveden důkaz konfrontací (svědka J. D.) s J. R.

Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého usnesení ze dne 24. 10. 2005, sp. zn. 11 To 91/2005, konstatoval, že navrhované doplnění dokazování by již nemohlo přinést takové jednoznačné a nepochybné informace, které by byly podstatnou měrou způsobilé ovlivnit dosavadní zjištění, že obviněný R. Š. kromě jiného poskytl v nezjištěném množství drogu J. D.

J. D. opakovaně uvedl stejné skutečnosti jako v hlavním líčení. Svědecké výpovědi V. R. a M. V. měly s ohledem na záznamy pořízené JUDr. P. směřovat k znevěrohodnění svědecké výpovědi J. R., a měly zřejmě prokázat, že výpověď svědka J. D. v přípravném řízení byla učiněna pod nátlakem J. R.

K tomu Vrchní soud v Praze uvedl, že Krajský soud v Ústí nad Labem při hodnocení důkazů, pokud se jedná o svědka J. D., postupoval podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., pečlivě vážil okolnosti případu jednotlivě i v jejich souhrnu a učinil logicky odůvodněná úplná skutková zjištění. Dále uvedl, že v souvislosti s otázkou zainteresovanosti dalších osob na výpovědi svědka J. D. provedl krajský soud rozsáhlé dokazování, přičemž odkázal na odůvodnění rozsudku. S uvedeným názorem odvolacího soudu se Nejvyšší soud plně ztotožňuje, stejně tak i s tím, že odvolací soud nemohl napadený rozsudek zrušit pouze na základě jiného hodnocení důkazů.

Také se svědeckou výpovědí svědka J. R. se Krajský soud v Ústí nad Labem dostatečně vypořádal, když vycházel mimo jiné ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jenž byl vypracován znalcem k vyšetření duševního stavu tohoto svědka, a ze kterého vyplývá, že svědek netrpí žádnou psychickou chorobou a nebyly u něj zjištěny pomstychtivé tendence.

Z argumentace výše uvedené je tedy zřejmé, že došlo k porušení zákona v ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 11. 2004, sp. zn. 48 T 15/2004, a toto porušení bylo shledáno v rozporu mezi popisem skutku ve výroku rozsudku a stanovením právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný R. Š. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Oba zákonné požadavky, tj. přesný popis skutku a z toho se odvíjející právní kvalifikace činu, jsou v kontradikci, a tudíž výsledný stav je v rozporu se zákonem.

Nejvyšší soud konstatuje, že Vrchní soud v Praze nesplnil řádně svou přezkumnou povinnost, která mu vyplývá z ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř., pokud uvedené pochybení nezjistil, a svým usnesením ze dne 24. 10. 2005, sp. zn. 11 To 91/2005, odvolání obviněného R. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 11. 2004, sp. zn. 48 T 15/2004, jako nedůvodné zamítl.

Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2005, sp. zn. 11 To 91/2005, byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo také v ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného R. Š. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil v části, jež se týká obviněného R. Š., současně zrušil i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 11. 2004, sp. zn. 48 T 15/2004, v části jež se týká obviněného R. Š., jakož i všechna další rozhodnutí, na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. byla věc přikázána Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Povinností nalézacího soudu bude koncipovat skutkovou větu tak, aby právně konvenovala užité právní kvalifikaci skutku. Bude se muset pokusit specifikovat alespoň zčásti onen okruh osob, jímž měl obviněný efedrin poskytovat, a současně specifikovat i množství metamfetaminu, jakož i subjekty, kterým tuto látku prodával.

Krajský soud v Ústí nad Labem bude při svém rozhodování omezen ustanovením § 273 tr. ř., které zakazuje, aby novým rozhodnutím došlo ke zhoršení postavení obviněného, neboť stížnost pro porušení zákona byla podána v jeho prospěch a Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).

Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§ 270 odst. 4 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. ledna 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á