4 Tz 151/2005
Datum rozhodnutí: 25.10.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 151/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 25. října 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. W., proti pravomocnému trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 5 T 203/2004, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 5 T 203/2004, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. W.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Městskému soudu v Brně s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 5 T 203/2004, byl obviněný M. W. uznán vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 2. 6. 2004 v době kolem 23.45 hodin na B. p. převzal od J. J. černé silonové pouzdro, přestože mu bylo známo, že toto pouzdro společně s telefonem zn. NOKIA, SIM kartou a osobními doklady J. J. téhož večera odcizil M. Š. tak, že mu pouzdro s obsahem strhnul z opasku kalhot, obviněný si pouzdro ponechal do druhého dne, a poté zahodil. Za to byl obviněnému v sazbě § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. za použití § 45 odst. 1, 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 240 hodin.

Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 13. 12. 2004.

Proti citovanému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky podle § 266 odst. 1 tr. ř. (není citováno ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř., přestože je stížnost pro porušení zákona podána pouze do výroku o trestu) stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. W. Vytkl v ní, že zákon byl v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních § 2 odst. 6 tr. ř., § 36 tr. zák. ve vztahu k ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák.

Ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal na skutečnost, že se Městský soud v Brně neřídil ustanoveními § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací, a to vzhledem k již dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin, který byl obviněnému M. W. uložen trestním příkazem téhož soudu ze dne 6. 8. 2004, sp. zn. 2 T 61/2004. Tento trest nebyl obviněnému dosud nařízen.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.

Podle § 36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.

Podle § 45a odst. 1 tr. zák. věty první může soud uložit trest obecně prospěšných prací pachateli ve výměře od 50 do 400 hodin.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě a v jejich souhrnu.

Nejvyšší soud konstatuje, že se Městský soud v Brně v posuzované trestní věci uvedenými zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.

Z obsahu trestního spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 203/2004, Nejvyšší soud zjistil, že státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně podala u tohoto soudu dne 17. 8. 2004 obžalobu na obviněného M. W. Samosoudkyně Městského soudu v Brně vydala dne 25. 8. 2004 trestní příkaz, sp. zn. 5 T 203/2004, jímž při stejném popisu skutku a užití právní kvalifikace ve shodě s podanou obžalobou uznala obviněného M. W. vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., a uložila mu trest obecně prospěšných prací ve výměře 240 hodin. V době vydání tohoto trestního příkazu však již trestním příkazem téhož soudu ze dne 6. 8. 2004, sp. zn. 2 T 61/2004, který nabyl právní moci dne 7. 1. 2005, byl tomuto obviněnému za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), d), e) tr. zák. uložen souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin. Současně byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2003, sp. zn. 8 T 112/2003, včetně všech dalších rozhodnutí, která na zrušený výrok o trestu obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Byť okolnost, že u Městského soudu v Brně je vedeno proti obviněnému další trestní řízení pod sp. zn. 2 T 61/2004, byla samosoudkyni tohoto soudu známa z lustra, učiněného podatelnou soudu na obžalobě (č. l. 15), z obsahu posuzovaného trestního spisu je patrno, že této okolnosti nevěnovala náležitou pozornost. Uvedený trestní spis si nevyžádala, s jeho obsahem se neseznámila a neprovedla ani jiný úkon, aby zjistila, v jakém stavu se řízení v této trestní věci nachází. Pokud by tak naopak učinila, zjistila by, že byť dne 6. 8. 2004 vydaný trestní příkaz nebyl obviněnému dosud doručen, již jeho existence vytvořila překážku ve smyslu § 36 tr. zák. z pohledu stanovení hranice možné výše trestu obecně prospěšných prací, který ve věci sp. zn. 5 T 203/2004, hodlala opětovně uložit. Pokud totiž byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin, z něhož neměl nic vykonáno, mohla samosoudkyně tento druh trestu uložit v posuzované trestní věci pouze ve výměře 120 hodin, kterážto výše trestu vyplývá z aplikace ustanovení § 45a odst. 1 a § 36 tr. zák. Její povinností bylo také zvážit, zda tento trest ve výši, který jí zákon umožňoval uložit, je oním druhem trestu, který odpovídá hlediskům uvedeným v ustanoveních § 23 a § 31 tr. zák.,

především zda odpovídá stupni nebezpečnosti činu pro společnost a možnostem nápravy obviněného, či zda jde pouze o způsob skončení věci vydáním trestního příkazu.

Uvedená pochybení posléze vedla k vzniku takového stavu, kdy obviněnému byly vedle sebe uloženy tresty obecně prospěšných prací ve výměře 280 a 240 hodin, což v konečném součtu překračuje o 120 hodin nejvyšší možnou výměru trestu stanovenou pro tento druh trestu ustanovením § 45a odst. 1 tr. zák. Takto uložený trest je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, kterýžto stav je nutno konstatovat vždy, je-li při uložení trestu překročena nejvyšší povolená výměra trestu.



Samosoudkyně Městského soudu v Brně porušila zákon i v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť povinnost soudu, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, se vztahuje i na zjištění okolností rozhodných pro stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem vyslovil Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 5 T 203/2004, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. W. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc poté podle ustanovení § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Samosoudkyně Městského soudu v Brně doplní dokazování především tím, že vyžádá nový a aktualizovaný opis rejstříku trestů obviněného, jakož i zprávu Probační a mediační služby ČR, středisko Brno, zda a v jakém rozsahu vykonal obviněný trest obecně prospěšných prací uložený mu trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2004, sp. zn. 2 T 61/2004, stejně jako si tento spis opatří a uvedené skutečnosti z něj ověří. Teprve vyhodnocením těchto nových důkazů spolu s dalšími důkazy, které jsou již součástí trestního spisu, může dospět ke správným úvahám o uložení adekvátního druhu trestu a jeho výměře. Městský soud v Brně však bude v rámci těchto úvah limitován ustanovením § 273 tr. ř., neboť nové rozhodnutí nesmí být v neprospěch obviněného vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).

Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. října 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á