4 Tz 150/2006
Datum rozhodnutí: 17.01.2007
Dotčené předpisy:




4 Tz 150/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17. ledna 2007 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. J., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 5. 2005 sp. zn. 38 T 74/2005, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 5. 2005 sp. zn. 38 T 74/2005, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. J.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 5 s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 26. 11. 2003 sp. zn. 1 T 85/2003, byl obviněný R. J. odsouzen pro trestný čin krádeže spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2, § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. skutkem ze dne 12. 11. 2003 k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 12. 2. 2004 a nabyl právní moci dne 21. 2. 2004. (Ve stížnosti pro porušení zákona se za datum doručení trestního příkazu obviněnému nesprávně uvádělo 17. 2. 2004).

Jednání obviněného, za něž byl výše uvedeným trestním příkazem uznán vinným ve stručnosti spočívalo v tom, že s dalším obviněným M. Č. se podílel na odcizení tří kusů pracího prášku Ariel Color v celkové hodnotě 687,- Kč, ačkoli byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen.

Dalším trestním příkazem, tentokrát Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 1. 2004 sp. zn. 4 T 17/2004, byl obviněný R. J. odsouzen pro trestný čin poškozování cizí věci podle § 257b odst. 1 tr. zák., spáchaný skutkem ze dne 2. 1. 2004 k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin a k trestu propadnutí věci. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 26. 1. 2004 a nabyl právní moci dne 4. 2. 2004.

Opětovně trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 6. 2004 sp. zn. 2 T 64/2004, byl obviněný R. J. odsouzen za skutky spáchané dne 9. 9. 2003 a 24. 1. 2004, kvalifikované v prvém případě jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. a ve druhém případě jako souběh trestných činů výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 196 odst. 1 tr. zák., k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, a k trestu propadnutí věci za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 1. 2004 pod sp. zn. 4 T 17/2004, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 28. 6. 2004 a nabyl právní moci dne 8. 7. 2004.

Obviněný R. J. byl následně uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 5. 2005 sp. zn. 38 T 74/2005 pro trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. a neoprávněného užívání cizí platební karty podle § 249b tr. zák., jichž se dopustil tím, že dne 6. 10. 2003 v P. po vypáčení zámku pravých předních dveří vozu Škoda Felicia společnosti K. s. r. o. z tohoto odcizil věci, případně finanční hotovost ke škodě uvedené společnosti, dále ke škodě J. M. v celkové výši 4 600,- Kč a M. M. v celkové výši 4 003,- Kč včetně platební karty zn. VISA-ČS, a. s. na jméno této poškozené. Za to byl odsouzen k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, a trestu propadnutí věci za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 26. 11. 2003 pod sp. zn. 1 T 85/2003 a z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 1. 2004 pod sp. zn. 4 T 17/2004, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 18. 5. 2005 a nabyl právní moci dne 27. 5. 2005.

Proti posledně citovanému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 5. 2005 sp. zn. 38 T 74/2005 podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. J. Podle jeho názoru byl tímto trestním příkazem porušen zákon v ustanoveních § 37a, § 35 odst. 1, 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v předcházejícím řízení v neprospěch obviněného.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona stěžovatel v prvé řadě poukázal na obsah jednotlivých zákonných ustanovení a dovodil, že těchto zákonných ustanovení Obvodní soud pro Prahu 5 důsledně nedbal. Samosoudce porušil zákon v neprospěch obviněného především v ustanovení § 35 odst. 2 a § 37a tr. zák., přičemž toto porušení zákona není možné napravit jiným mimořádným opravným prostředkem (obnovou řízení), neboť Obvodnímu soudu pro Prahu 5 bylo v době vydání trestního příkazu známo odsouzení R. J. pod sp. zn. 2 T 64/2004 Obvodním soudem pro Prahu 1.

Jak vyplývá z připojených spisů, ve věci Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 38 T 74/2005 se obviněný dopustil trestné činnosti dne 6. 10. 2003, přičemž obvinění pro § 247 odst. 1 písm. a), b) a § 249b tr. zák. mu bylo sděleno až dne 9. 7. 2004. Za této situace jednání ze dne 12. 11. 2003 kvalifikované jako trestný čin podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. ve věci Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 1 T 85/2003 je druhým dílčím útokem jediného skutku, přičemž trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 26. 11. 2003, který nabyl právní moci dne 21. 2. 2004, měl být zrušen nejen ve výroku o trestu, ale i ve výroku o vině a měl být za podmínek § 37a tr. zák. za toto jednání a jednání popsané v obžalobě obvodního státního zástupce pro Prahu 5 ukládán společný trest.

Zcela chybně pak byl ukládán tímto trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 souhrnný trest k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 1. 2004 sp. zn. 4 T 17/2004, kdy byl obviněný odsouzen za jednání ze dne 2. 1. 2004 kvalifikované jako trestný čin podle § 275b odst. 1 tr. zák., neboť výrok o trestu z tohoto trestního příkazu, jak je patrno z rejstříku trestů, byl již zrušen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 6. 2004 sp. zn. 2 T 64/2004, který nabyl právní moci dne 8. 7. 2004, přičemž tímto trestním příkazem byl obviněný odsouzen za jednání ze dne 9. 9. 2003 kvalifikované jako trestný čin podle § 187 odst. 1 tr. zák. a za jednání ze dne 24. 1. 2004 kvalifikované jako trestné činy podle § 202 odst. 1 a § 196 odst. 1 tr. zák. a měl mu tedy být současně uložen Obvodním soudem pro Prahu 5 i souhrnný trest k tomuto trestnímu příkazu. Tím již byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, o němž samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 5 věděl a nerespektoval tak ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák

V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem i jemu předcházejícím řízením Obvodního soudu pro Prahu 5 byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. J. ve výše citovaných ustanoveních trestního zákona a trestního řádu. Dále aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil, jakož i další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud touto změnou pozbudou svého podkladu, a poté aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Z trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 38 T 74/2005 vyplývá, že samosoudkyně tohoto soudu si po podání obžaloby na obviněného R. J. pro trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák., k čemuž došlo dne 22. 4. 2005, byla dobře vědoma předchozích odsouzení obviněného Obvodním soudem pro Prahu 1 ve věcech sp. zn. 2 T 64/2004 a sp. zn. 4 T 17/2004 a Obvodního soudu pro Prahu 7 ve věci sp. zn. 1 T 85/2003. Svědčí o tom jednak obsah opisu rejstříku trestů na obviněného z 8. 3. 2005 (viz č. l. 38 39 spisu) a zejména žádosti o zaslání pravomocných rozhodnutí v těchto věcech od výše uvedených obvodních soudů z 29. 4. 2005. Ve dnech 3. 5. 2005 a 4. 5. 2005 byly prostřednictvím faxu Obvodnímu soudu pro Prahu 5 doručeny trestní příkazy od Obvodního soudu pro Prahu 7 (věc sp. zn. 1 T 85/2003) a od Obvodního soudu pro Prahu 1 (věc sp. zn. 4 T 17/2004). Trestní příkaz od Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci sp. zn. 2 T 64/2004 zaslán nebyl. Navzdory tomu samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci sp. zn. 38 T 74/2005 vydala dne 5. 5. 2005 trestní příkaz, jímž obviněnému R. J. mj. uložila souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 1. 2004 sp. zn. 4 T 17/2004, ačkoli z opisu rejstříku trestů obviněného jí muselo být známo, že výrok o trestu ze zmíněného trestního příkazu byl již zrušen dříve vydaným a pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 6. 2004 sp. zn. 2 T 64/2004, a že jím byl obviněnému uložen též souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin.

Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 5 si ale před rozhodnutím ve věci sp. zn. 38 T 74/2005 nevyžádala předmětné spisy ve věcech sp. zn. 1 T 85/2003, sp. zn. 4 T 17/2004 a 2 T 64/2004, aby zjistila, zda obviněný vykonal již dříve uložené tresty obecně prospěšných prací zcela nebo alespoň zčásti, aby tyto skutečnosti mohla vzít v úvahu při svém vlastním rozhodování. Kdyby tak učinila, nemohla by jednak v rámci ukládání souhrnného trestu zrušit již dříve zrušený výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 4 T 17/2004 a rovněž by obviněnému neuložila trest obecně prospěšných prací ve výměře, která spolu s ještě nevykonaným trestem téhož druhu již dříve uloženým, přesáhla zákonem stanovenou horní hranici u takového trestu.

Podle § 36 tr. zák., jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.

Podle § 45a odst. 1 věty prvé tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře do 50 do 400 hodin.

K porušení těchto ustanovení trestního zákona však došlo v důsledku jiného pochybení, kdy, jak již bylo konstatováno Obvodním soudem pro Prahu 5 bylo ve věci sp. zn. 38 T 74/2005 rozhodováno bez spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 2 T 64/2004 a nebylo tak zohledněno, že obviněný R. J. se v posledně uvedené věci dopustil jednotlivých skutků (trestných činů) ve dnech 9. 9. 2003 a 24. 1. 2004, tedy v obou případech ještě před tím než mu byl doručen dne 26. 1. 2004 v pořadí první z trestních příkazů ve věci Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 4 T 17/2004. Je třeba připomenout, že u trestního příkazu není ohledně jeho účinků rozhodující datum vydání, ale datum, kdy byl doručen obviněnému (viz § 314e odst. 5 tr. ř.). Z časového přehledu jednotlivých skutků za něž byl obviněný postupně jednotlivými trestními příkazy jmenovaných soudů odsouzen je patrné, že všechny byly spáchány dříve, než byl obviněnému doručen první z těchto trestních příkazů, a to již jedenkrát v této souvislosti uváděný trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 4 T 17/2004, k jehož doručení obviněnému došlo 26. 1. 2004. Čili trestné činy za něž byl obviněný R. J. odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 6. 2004 sp. zn. 2 T 64/2004 byly ve vztahu vícečinného souběhu nejenom k trestnému činu za nějž byl obviněný odsouzen trestním příkazem téhož soudu sp. zn. 4 T 17/2004, ale i ve vztahu k trestným činům ve věcech Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 1 T 85/2003 i Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 38 T 74/2005 a přicházelo tak v úvahu uložení souhrnného trestu ve smyslu § 35 odst. 2 tr. zák.

Podle § 35 odst. 1 tr. zák., odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Sourhnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.

Na tomto místě je však třeba uvést, že důvodná je i další námitka uvedená ve stížnosti pro porušení zákona vytýkající, že Obvodní soud pro Prahu 5 při rozhodování věci sp. zn. 38 T 74/2005 obviněného R. J. nepostupoval podle § 37a tr. zák. a neuložil mu společný trest za pokračující trestný čin krádeže, jenž měl být spatřován v jeho jednání spáchaném jednak dne 6. 10. 2003 (věc sp. zn. 38 T 74/2005) a jednak dne 12. 11. 2003 (věc sp. zn. 1 T 85/2003 Obvodního soudu pro Prahu 7).

Podle § 12 odst. 11 tr. ř. pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.

Podle § 12 odst. 12 tr. ř. se skutkem podle tohoto zákona rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak.

Podle § 89 odst. 3 tr. zák. pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.

Podle § 37a tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§ 89 odst. 3), za jehož ostatní útoky již byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, zruší v rozsudku dřívější výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Je-li ukládán trest za více trestných činů, ustanovení § 35 až 37 tu platí obdobně.

Z obsahu obou výše uvedených trestních spisů lze dovodit, že v těchto případech u obviněného R. J. jde o dílčí útoky (skutky) pokračujícího trestného činu, neboť způsob jejich provedení lze označit za podobný a je zde zejména blízká časová souvislost (doba 5 týdnů mezi těmito útoky), ale svým způsobem i předmět útoku a jednotný záměr obviněného, spočívající ve zmocnění se cizích věcí (v podstatě jakýchkoli předmětů) za účelem svého obohacení, případně takových, které lze snadno zpeněžit a získat tak bezpracný prospěch na úkor cizího majetku.

Obě předmětná jednání nebyla vzájemně přerušena sdělením obvinění ani doručením návrhu na potrestání obviněnému, když ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 38 T 74/2005 lze zjistit, že pro v pořadí první skutek (dílčí útok) ze dne 6. 10. 2003, bylo R. J. doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání (sděleno obvinění podle § 12 odst. 11 tr. ř.) až dne 9. 7. 2004, tedy až poté, kdy se již dopustil druhého skutku (dílčího útoku) ze dne 12. 11. 2003 (věc Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 1 T 85/2003).

Obvodní soud pro Prahu 5 tak měl obviněnému R. J. za pokračující trestný čin krádeže uložit podle § 37a tr. zák. společný trest, když předtím měl zrušit v trestním příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 26. 11. 2003 sp. zn. 1 T 85/2003 nejenom výrok o trestu, ale i výrok o vině a tento pak měl ve svém trestním příkazu znovu vyslovit. Zároveň pak ale ve vztahu k dalším skutkům (trestným činům), za něž byl obviněný odsouzen trestními příkazy ostatních výše jmenovaných soudů, měl být obviněnému trest zároveň uložen i jako souhrnný v souladu s ustanovením § 35 odst. 2 tr. zák.

K vytýkanému pochybení nesporně došlo v důsledku malé pozornosti samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 5, která ve věci sp. zn. 38 T 74/2005 vydala dne 5. 5. 2005 trestní příkaz na základě neúplných důkazů a tím i nedostatečného skutkového zjištění ve vztahu k výrokům o vině i druhu trestu včetně jeho výměry. Tím ve svém postupu nerespektovala ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., podle nichž orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí, a hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Protože Obvodní soud pro Prahu 5 při projednávání věci sp. zn. 38 T 74/2005 nevzal výše uvedené skutečnosti, ale i citované zákonné normy dostatečně v úvahu, musel Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovit, že jeho trestním příkazem ze dne 5. 5. 2005 byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. J. v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. V tomto výroku rozhodnutí Nejvyššího soudu byla citována pouze ta zákonná ustanovení, která byla Obvodním soudem pro Prahu 5 nesprávně aplikována, nikoli ta která aplikována býti měla, a nestalo se tak. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. byl napadený trestní příkaz v celém rozsahu zrušen, když v novém meritorním rozhodnutí bude nutné modifikovat výrok o vině a trestu. Zrušena byla i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud touto změnou pozbyla svého podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak byla věc přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu, což konkrétně znamená, že před vlastním meritorním rozhodnutím bude třeba vzít v úvahu obsah spisů a konečná rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věcech sp. zn. 4 T 17/2004 a sp. zn. 2 T 64/2004 a Obvodního soudu pro Prahu 7 ve věci sp. zn. 1 T 85/2003. Obvodní soud přitom musí mít na paměti, že podle § 273 tr. ř. v novém řízení a rozhodnutí nemůže dojít ke změně v neprospěch obviněného a taktéž, že podle § 270 odst. 4 tř. ř. je vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést nařízené procesní úkony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. ledna 2007

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec