4 Tz 150/2005
Datum rozhodnutí: 22.11.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 150/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. listopadu 2005 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. L., proti trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2004 sp. zn. 7 T 86/2004, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2004 sp. zn. 7 T 86/2004, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. L.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Městskému soudu v Brně s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2004 sp. zn. 7 T 86/2004 byl obviněný R. L. uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák., ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák., jichž se dopustil skutkem v době od 11. 5. 2004 23.30 hod. do 12. 5. 2004 00.30 hod. v B. Za to mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 19. 11. 2004.

Proti uvedenému trestnímu příkazu Městského soudu v Brně podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. L. Porušení zákona spatřuje v nerespektování ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovením § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák.

V odůvodnění svého podání stěžovatel poukázal na skutečnost, že obviněný R. L. ještě předtím, než mu byl uložen trest obecně prospěšných prací trestním příkazem Městského soudu v Brně, byl odsouzen pro trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák., neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. trestním příkazem Okresního soudu v Tachově ze dne 29. 6. 2000 sp. zn. 2 T 119/2000, který nabyl právní moci dne 4. 10. 2000, k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Z předmětného trestního spisu Okresního soudu v Tachově sice vyplývá, že trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin byl obviněnému R. L. nařízen usnesením Okresního soudu v Rokycanech ze dne 3. 11. 2003 sp. zn. Nt 232/2003, ale ze zprávy Probační a mediační služby České republiky, středisko Rokycany ze dne 28. 2. 2005 je zároveň patrné, že obviněný trest obecně prospěšných prací nevykonává, neboť je v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody, kdy jeho předpokládaný konec je vyznačen na den 16. 6. 2006.

Ministr spravedlnosti pak dále konstatuje, že ve vyžádaném opisu rejstříku trestů obviněného R. L., založeného na č. l. 11- 13 trestního spisu sp. zn. 7 T 86/2004 Městského soudu v Brně, je uvedeno odsouzení trestním příkazem Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 2 T 119/2000. Uvedený spis Okresního soudu v Tachově však neměl samosoudce Městského soudu v Brně k dispozici, ani nevyžádal stejnopis trestního příkazu Okresního soudu v Tachově, a rovněž nezjišťoval, zda byl uložený trest obecně prospěšných prací obviněným vykonán.

Z tohoto důvodu došlo trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2004 sp. zn. 7 T 86/2004, kterým byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, k překročení maximální hranice výměry trestu obecně prospěšných prací, neboť dvěma trestními příkazy bylo obviněnému R. L. uloženo celkem 700 hodin obecně prospěšných prací.

V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vytýkané porušení zákona v citovaných ustanoveních vyslovil, podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby napadený trestní příkaz Městského soudu v Brně zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí, která na zrušený trestní příkaz obsahově navazovala, pokud touto změnou pozbyla svého podkladu, a poté aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Podle § 36 tr. zák., jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.

Podle § 45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.

Těmito ustanoveními se však Městský soud v Brně důsledně neřídil.

Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu sp. zn. 7 T 86/2004 je zjevné, že samosoudce Městského soudu v Brně při projednávání předmětné věci obviněného R. L. pochybil ve výroku trestního příkazu, jímž byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací. Uložením dalšího trestu tohoto druhu ve výměře 400 hodin v době, kdy obviněný neměl vykonán trest obecně prospěšných prací v délce 300 hodin, uložený trestním příkazem Okresního soudu v Tachově sp. zn. 2 T 119/2000, byla překročena nejvyšší přípustná hranice pro tento druh trestu, která činí 400 hodin (viz § 45a odst. 1 tr. zák.). Z ustanovení § 36 tr. zák. vyplývá povinnost tuto maximální přípustnou výměru trestu respektovat také tehdy, jestliže soud obviněnému ukládá stejný druh trestu, v tomto případě trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen dřívějším rozhodnutím soudu, přičemž tento předchozí trest nebyl dosud zcela nebo zčásti vykonán.

K vytýkanému pochybení nesporně došlo v důsledku malé pozornosti samosoudce Městského soudu v Brně, který ve spise sp. zn. 7 T 86/2004 na jeho č. l. 11 12 měl k dispozici opis rejstříku trestů obviněného L., v němž je m. j. uvedeno, že obviněnému byl trestním příkazem Okresního soudu v Tachově ze dne 29. 6. 2000 sp. zn. 2 T 119/2000 uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Samosoudce Městského soudu v Brně byl povinen prověřit, jaký je aktuální stav výkonu tohoto trestu u osoby obviněného a odpovídajícím způsobem získanou informaci vyhodnotit při stanovování druhu trestu a jeho výměry v projednávané věci sp. zn. 7 T 86/2004. Protože to neučinil, bylo v dané věci evidentně rozhodováno na základě neúplných důkazů a tím i nedostatečného skutkového zjištění (viz § 2 odst. 5, 6 tr. ř.) právě ve vztahu k ukládanému druhu trestu a jeho výměře.

V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací uložený napadeným trestním příkazem, spolu s dříve uloženým a nevykonaným trestem téhož druhu, ve zřejmém rozporu s jeho účelem.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2004 sp. zn. 7 T 86/2004 byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. L. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. byl napadený trestní příkaz zrušen v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v ustanovení § 314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud též zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo Městskému soudu v Brně přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při novém rozhodování, zejména pak o trestu obviněného, respektoval všechna příslušná zákonná ustanovení včetně § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. Městský soud přitom musí mít na paměti, že podle § 273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést nařízené procesní úkony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. listopadu 2005

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec