4 Tz 15/2009
0
Dotčené předpisy:




4 Tz 15/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 6. května 2009 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. J., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2008 sp. zn. 13 To 330/2008, ve věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 3 T 113/2007, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2008 sp. zn. 13 To 330/2008, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 233 odst. 1 a § 263 odst. 3, 4 tr. ř. v neprospěch obviněného V. J.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajskému soudu v Praze s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 23. 7. 2008 sp. zn. 3 T 113/2007 byl obviněný V. J. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 19. 3. 2007 v době od 22.00 hod. do 22.05 hod. ve Věznici J., okres N., kde vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody, napadl na cele úderem zezadu do hlavy a opakovanými údery pěstmi do obličeje odsouzeného O. P., který v důsledku napadení utrpěl zhmoždění tváře a krku, nekomplikovanou zlomeninu nosních kůstek a otřes mozku lehkého stupně, a pro uvedená zranění byl v době od 20. 3. 2007 do 28. 3. 2007 hospitalizován ve Vězeňské nemocnici Praha-Pankrác. Za to byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou.

Proti uvedenému rozsudku podal obviněný V. J. odvolání.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací ve veřejném zasedání dne 11. 11. 2008 usnesením pod sp. zn. 13 To 330/2008 rozhodl, že podle § 256 tr. ř. se odvolání obviněného V. J. jako nedůvodné zamítá.

Proti posledně citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Praze podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. J. V této namítnul, že Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11. 11. 2008 sp. zn. 13 To 330/2008 porušil zákon v ustanoveních § 36 odst. 1 písm. a), § 41 odst. 1, 3 a § 263 odst. 3, 4 tr. ř. v neprospěch obviněného.

V odůvodnění mimořádného opravného prostředku pak poukázal na to, že Krajský soud v Praze rozhodoval v nepřítomnosti obviněného V. J. s tím, že účinek doručení vyrozumění k veřejnému zasedání nastal uplynutím úložní lhůty podle § 64 odst. 2 tr. ř. běžící od 24. 10. 2008 do 4. 11. 2008. Přitom v této trestní věci byly dány důvody nutné obhajoby od počátku trestního řízení, neboť obviněný se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu v jiné trestní věci. Proto mu byl opatřením soudce Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 10. 2007 sp. zn. 2 Nt 858/2007 podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. ustanoven obhájce JUDr. L. T. Obviněný V. J. byl ve výkonu trestu odnětí svobody i v době konání posledního hlavního líčení v této trestní věci dne 23. 7. 2008, z výkonu trestu však měl být dne 2. 8. 2008 propuštěn na svobodu, proto Okresní soud v Nymburce rozhodoval téhož dne o vazbě obviněného. Okresní soud přijal podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. slib obviněného V. J. nahrazující vazbu podle § 67 písm. a) tr. ř. a ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 113/2007 jej do vazby nevzal. Ke zrušení ustanovení obhájce podle § 39 odst. 1 tr. ř. však nedošlo, i když důvody nutné obhajoby pominuly. Obhájce tedy i nadále byl povinen obviněného v trestním řízení zastupovat.

Na základě včasného odvolání obviněného pak nařídil Krajský soud v Praze jako soud odvolací veřejné zasedání, o jehož konání dne 11. 11. 2008 vyrozuměl pouze obviněného V. J., nikoli však jeho ustanoveného obhájce, jehož ustanovení nebylo zrušeno. Obviněný V. J. však nebyl na adrese, kterou uvedl, zastižen, takže dne 24. 10. 2008 bylo vyrozumění o konání veřejného zasedání u Krajského soudu v Praze uloženo na poště v Č. L., odkud bylo po deseti dnech jako nedoručená zásilka zasláno zpět Krajskému soudu v Praze, kam došlo dne 11. 11. 2008. V protokolu o veřejném zasedání ze dne 11. 11. 2008 Krajský soud v Praze konstatuje, že obviněný V. J. je nepřítomen a že doručení vyrozumění je vykázáno uložením podle § 64 odst. 2 tr. ř. v době od 24. 10. 2008 do 4. 11. 2008, takže předsedkyně senátu rozhodla, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněného. Poté bylo rozhodnuto, že odvolání obviněného V. J. se podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítá. Krajský soud zde neprověřoval, zda se obviněný nenachází ve vazbě či výkonu trestu odnětí svobody.

Stěžovatel dále poukazuje, že z připojené kopie usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 24. 9. 2008 sp. zn. 13 Nt 9/2008 je zřejmé, že dnem 22. 9. 2008 od 7.40 hod., kdy byl zadržen, počala běžet u obviněného V. J. vazba, do které byl v další trestní věci vedené u Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 ZT 268/2008 vzat tímto rozhodnutím z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. Z výkonu této vazby byl obviněný V. J. propuštěn až usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi ze dne 17. 12. 2008 sp. zn. 2 ZT 268/2008. Poté byl převeden dne 18. 12. 2008 do výkonu trestu odnětí svobody v nyní posuzované trestní věci.

V závěru ministr spravedlnosti konstatuje, že Krajský soud v Praze tedy konal veřejné zasedání o odvolání bez přítomnosti obviněného V. J., který v té době byl ve vazbě, neověřil si, zda ve věci nejsou dány důvody nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) a § 263 odst. 3 tr. ř. a zda obviněný nemá ve věci obhájce. Odvolací soud neměl rovněž k dispozici prohlášení obviněného, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2008 sp. zn. 13 To 330/2008 byl porušen zákon v ustanoveních § 36 odst. 1 písm. a), § 41 odst. 1, 3, § 263 odst. 3, 4 tr. ř. v neprospěch obviněného V. J. Dále, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil a zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona byla podána důvodně.

V prvé řadě Nejvyšší soud konstatuje, že skutkové okolnosti, průběh řízení před soudem prvního i druhého stupně včetně ve věci vydaných rozhodnutí, tak jak byly popsány v podané stížnosti pro porušení zákona, zcela odpovídají obsahu trestního spisu Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 3 T 113/2007 a Nejvyšší soud nepokládá za nutné je ve svém rozhodnutí znovu opakovat.

Stěžejní otázkou v dané věci nepochybně je problematika nutné obhajoby a z toho na jedné straně plynoucích práv obviněného, resp. jeho obhájce a na straně druhé plynoucích povinností soudu či soudce.

Z obsahu předloženého spisu jednoznačně vyplývá, že s ohledem na skutečnost, že již v přípravném řízení byl obviněný V. J. ve výkonu trestu odnětí svobody uloženého rozhodnutím jiného soudu, byl u něho s ohledem na tuto skutečnost dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. V důsledku toho mu byl opatřením soudce Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 10. 2007 sp. zn. 2 Nt 858/2007 podle § 39 tr. ř. ustanoven obhájce JUDr. L. T. V této souvislosti je třeba poznamenat, že v uvedeném ustanovení obhájce nebylo jeho zmocnění časově vymezeno. Proto pokud u obviněného v dalším řízení důvod nutné obhajoby zanikl, mělo být samosoudcem Okresního soudu v Nymburce kromě jiného též rozhodnuto podle § 39 odst. 1 tr. ř. o zrušení ustanovení dotyčného obhájce. Jestliže se tak ale nestalo, je nutno otázku, kdy v konkrétním případě zaniklo ustanovení obhájce JUDr. L. T. vykládat v intencích ustanovení § 41 odst. 5 tr. ř. Podle něj nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. To jinými slovy znamená, že zmocnění trvá až do právní moci rozsudku či trestního příkazu atd. V konkrétní projednávané věci tudíž povinnost JUDr. L. T. obhajovat obviněného V. J. přetrvávala i v době, kdy věc byla s odvoláním obviněného předložena k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze a zároveň tomuto soudu vznikla povinnost jmenovaného obhájce vyrozumět o konání veřejného zasedání, v němž bylo toto odvolání projednáváno.

Tato povinnost odvolacího soudu vyplývá z ustanovení § 233 odst. 1 tr. ř., podle nějž předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob. K předvolání nebo vyrozumění připojí opis návrhu, kterým byl k veřejnému zasedání dán podnět.

Z referátu založeného na č. l. 197 spisu je ale patrné, že předsedkyní senátu odvolacího soudu byl dán pouze pokyn k vyrozumění o veřejném zasedání, nařízeném na 11. 11. 2008 od 10.30 hod., obviněného V. J. na jeho civilní adrese a dále krajského státního zástupce. Obhájce obviněného vyrozumíván nebyl a veřejného zasedání, v němž bylo odvolání obviněného projednáváno, se tak logicky nezúčastnil (viz protokol o veřejném zasedání č. l. 199 spisu), ač k tomu byl bezpochyby oprávněn (viz ust. § 41 odst. 1, 3 tr. ř.).

Dalším zásadním důvodem pro konstatování, že krajský soud neměl zachovány procesní podmínky pro projednání odvolání obviněného je zjištění, že obviněný V. J. byl v kritické době ve vazbě, do níž byl vzat usnesením soudkyně Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 24. 9. 2008 sp. zn. 13 Nt 9/2008, přičemž vazba se mu započítávala od 22. 9. 2008 od 7.40 hod. V této vazbě se obviněný nacházel až do 17. 12. 2008, kdy z ní byl usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi ze dne 17. 12. 2008 sp. zn. 2 ZT 268/2008 propuštěn a současně byl převeden do výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen Okresním soudem v Nymburce v nyní projednávané věci sp. zn. 3 T 113/2007.

Podle § 263 odst. 3 tr. ř. musí mít obžalovaný při veřejném zasedání konaném o odvolání obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení.

Podle § 263 odst. 4 tr. ř. lze v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.

Citovanými zákonnými ustanoveními se ale Krajský soud v Praze při projednávání odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 23. 7. 2008 sp. zn. 3 T 113/2007 neřídil. Okolnost, že je obviněný V. J. ve vazbě nezjišťoval a jak již bylo dříve uvedeno, obhájce JUDr. T., jehož obhajovací povinnost a s tím spojená práva stále trvaly, o veřejném zasedání nevyrozuměl a jednal a rozhodl bez jeho přítomnosti. Obviněný se pak v konečném důsledku o konání veřejného zasedání vůbec nedověděl a ani dovědět nemohl, neboť v té době se ve svém bydlišti s ohledem na vzetí do vazby již nenacházel. Tím méně pak mohl učinit prohlášení, že se své účasti u veřejného zasedání, v němž mělo být jeho odvolání projednáno, vzdává. Nedostatek informací o omezení osobní svobody obviněného a z toho se odvíjejících procesních povinností odvolacího soudu pak vyústily v nerespektování zmíněných zákonných ustanovení, čehož zákonitým důsledkem je i to, že meritorní rozhodnutí tohoto soudu nemůže obstát.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2008 sp. zn. 13 To 330/2008 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. J. v ustanoveních § 233 odst. 1 a § 263 odst. 3, 4 tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud toto usnesení zrušil, a to včetně všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu. Věc pak byla podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázána Krajskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pro tento soud z tohoto rozhodnutí vyplývá povinnost provést nové řízení o podaném opravném prostředku v souladu s trestním řádem v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu. Odvolací soud musí mít na paměti, že podle § 270 odst. 4 tr. ř. je vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést jím nařízené procesní úkony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. května 2009

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec