4 Tz 15/2007
Datum rozhodnutí: 21.03.2007
Dotčené předpisy:




4 Tz 15/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 21. března 2007 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. H., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 5. 2006 sp. zn. 6 T 23/2006, a podle § 268 odst. 2,§ 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 5. 2006 sp. zn. 6 T 23/2006, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo v ustanovení § 2 odst. 4 a § 314e odst. 4 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného J. H.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Chebu s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. H. byl trestním příkazem Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 5. 2006, který nabyl právní moci dne 11. 10. 2006 sp. zn. 6 T 23/2006 odsouzen pro pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 k § 247 odst. 1 písm e) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 6. 5. 2006 kolem 11.15 hodin v obchodním domě T. v Ch., P., v oddělení drogerie, uložil do bundy a kapes parfém zn. PUMA JAMAICA Edt. v hodnotě 360,- Kč, parfém zn. CROSSMEN Edt. v hodnotě 359,- Kč, parfém zn. PUMA WOMAN Edt. v hodnotě 360,- Kč, vše v hodnotě 1 079,- Kč, poté prošel pokladnou, aniž by zboží zaplatil, následně byl zadržen pracovníky bezpečnostní služby a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Chebu, sp. zn. 3 T 22/2003 z 9. 6. 2003, který nabyl právní moci 22. 9. 2003, pro pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 14. 9. 2004.

Za to byl obviněný podle § 45 odst. 1, 45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán k povinnosti uhradit poškozené společnosti T. S. ČR, a.s. se sídlem P., V., provozovna H. Ch., se sídlem Ch., P. částku ve výši 719,- Kč.

Obviněný J. H. byl dále rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 14. 6. 2006, který nabyl právní moci téhož dne, sp. zn. 5 T 172/2005, uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 20. 11. 2005 v přesně nezjištěné době kolem 15.35 hodin v Ch., v ulici P. v obchodním domě K., vzal z regálu a ukryl pod tričko depilační krém Veet Rasera v hodnotě 245,- Kč a láhev alkoholu zn. Pure Whisky v hodnotě 168,- Kč, když s tímto zbožím prošel bez zaplacení pokladnou, kde byl zadržen pracovníkem bezpečnostní agentury a tímto jednáním způsobil škodu ve výši 413,- Kč společnosti K. Česká republika, v.o.s., P., P. V. a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 9. 6. 2003 sp. zn. 3 T 22/2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 9. 2003 sp. zn. 8 To 539/2003, odsouzen pro pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1, § 247 odst. písm. e) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, který vykonal dne 14. 9. 2004.

Za to byl obviněný podle § 45 odst. 1, 45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.

Podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. H. proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 5. 2006 sp. zn. 6 T 23/2006. Napadeným rozhodnutím byl podle názoru stěžovatele porušen zákon v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 a § 314e odst. 4 písm c) tr. ř. v neprospěch obviněného.

V odůvodnění svého podání stěžovatel uvedl, že napadený trestní příkaz byl vydán v době, kdy přicházelo v úvahu uložení trestu samostatného, avšak doručen byl až v době, kdy již bylo nutné uložit trest souhrnný. Přitom takovému porušení zákona se soud v době doručování trestního příkazu nemohl vyhnout, neboť vydaný trestní příkaz je nutno doručit, a to bez ohledu na skutečnost, že mezitím došlo ke změně situace ohledně ukládání trestu. Soudy pak vzniku této situace mohou předcházet jen důsledným postupem při rychlém doručování trestního příkazu s využitím všech možností, které jim pro to trestní řád dává. Pokud by v konkrétním případě v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 23/2006 bylo u osoby obviněného řádně provedeno lustrum, mohl být při zadržení obviněného dne 4. 6. 2006 u téhož soudu řádně doručen již vydaný trestní příkaz a v rámci podaného odporu proti trestnímu příkazu mohla být tato věc v souladu se zákonem rozhodnuta. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo, byl zároveň porušen zákon i v ustanovení § 314e odst. 4 písm c) tr. ř., neboť trestní příkaz nelze vydat, jestliže má být uložen souhrnný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem.

V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 5. 2006 sp. zn. 6 T 23/2006 byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. H. v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 314e odst. 4 písm c) tr. ř. Dále navrhl , aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazujících a následně postupoval dle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Ze spisu ve věci sp. zn. 6 T 23/2006 vyplývá, že po podání návrhu na potrestání dne 22. 5. 2006 vedoucí soudní kanceláře podle § 153 vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy vyznačila lustrum z něhož bylo patrné, že u Okresního soudu v Chebu je vůči obviněnému J. H. vedeno dosud neskončené řízení ve věci sp. zn. 5 T 172/2005. Dne 23. 5. 2006 vydal Okresní soud v Chebu bez dalšího trestní příkaz, kterým uznal obviněného J. H. vinným pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 k § 247 odst. 1 písm e) tr. zák., který spáchal dne 6. 5. 2006, přičemž obviněnému uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Trestného jednání se obviněný dopustil dne 6. 5. 2006 tím, že v obchodním domě T. uložil do bundy a kapes parfémy v hodnotě 1079,- Kč, s nimi prošel pokladnou bez placení a následně byl zadržen pracovníky bezpečnostní služby, přičemž daného jednání se dopustil přesto, že již byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen až dne 2. 10. 2006 a právní moci nabyl dne 11. 10. 2006.

Ze spisu Okresního soudu v Chebu sp. zn. 5 T 172/2005 je patrné, že v této věci byl na J. H. podán návrh na potrestání již dne 29. 11. 2005. Rozsudkem vydaným v této věci dne 14. 6. 2006 byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle ust. § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., který spáchal dne 20. 11. 2005. Za to byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. dne 14. 6. 2006.

Dne 30. 8. 2006 nařídil Okresní soud v Chebu obviněnému usnesením sp. zn. 5 T 172/2005 výkon trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin formou pomocných prací při úklidu a údržbě komunikací apod. v katastrálním území Městského úřadu ve F. L.

Dne 24. 10. 2006 podala Probační a mediační služba ČR podnět k podání stížnosti pro porušení zákona, v níž se uvádí, že v době, kdy trestní příkaz sp. zn. 6 T 23/2006 nabyl právní moci, tj. dne 11. 10. 2006, obviněný nevykonal trest uložený mu rozsudkem sp. zn. 5 T 172/2005 ani zčásti (č. l. 39 věc sp. zn. 6 T 23/2006).

Nejvyšší soud konstatuje, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná.

Podle § 36 tr. zák. věty prvé, jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal předtím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.

Podle § 45a odst. 1 tr. zák. věty prvé může soud obviněnému uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

Podle § 2 odst. 4 tr. ř. postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti a trestní věci musí projednávat co nejrychleji.

V daném příkladě je s ohledem na ustanovení § 314e odst. 5 tr. ř., (podle něhož má trestní příkaz povahu odsuzujícího rozsudku a účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému) důležitá časová posloupnost jednotlivých úkonů v posuzovaných věcech.

Nejprve byl Okresním soudem v Chebu dne 23. 5. 2006 vydán trestní příkaz sp. zn. 6 T 23/2006. Nebyl však bez odkladu po jeho vydání doručen obviněnému. Následně byl stejným soudem dne 14. 6. 2006 vyhlášen rozsudek sp. zn. 5 T 172/2005. Tento rozsudek nabyl právní moci téhož dne tj. 14. 6. 2006. Poté s odstupem dlouhé časové prodlevy několika měsíců byl obviněnému dne 2. 10. 2006 doručen trestní příkaz sp. zn. 6 T 23/2006, čímž nastaly účinky podle § 314 odst. 5 tr. ř.

V důsledku tohoto nastala situace, kdy trestní příkaz sp. zn. 6 T 23/2006, přestože byl vydán v době, kdy ještě nebyl vyhlášen rozsudek ve věci sp. zn. 5 T 172/2005, je podle ust. § 314e odst. 5 tr. ř. rozhodnutím druhým v pořadí a právní vady tak v konečném výsledku nevykazuje rozsudek sp. zn. 5 T 172/2005, nýbrž právě trestní příkaz sp. zn. 6 T 23/2006.

V době, kdy Okresní soud v Chebu vydával trestní příkaz sp. zn. 6 T 23/2006 a neexistoval dosud rozsudek sp. zn. 5 T 172/2005, samostatný uložený trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin tak nekolidoval s jiným trestem a nebyl tudíž v daném okamžiku v rozporu se zákonem, neboť se jednalo o trest, který je trestním zákonem pro použitou právní kvalifikaci předvídán a byl ukládán v zákonné sazbě. Když posléze dne 14. 6. 2006 Okresní soud v Chebu vyhlašoval rozsudek ve věci sp. zn. 5 T 172/2005, nebyl a ani nemohl být z lustrace uvedené na návrhu na potrestání informován o řízení ve věci sp. zn. 6 T 23/2006, neboť lustrace byla provedena dříve, než obviněný spáchal trestný čin zařazený pod sp. zn. 6 T 23/2006. Navíc obviněný do protokolu sepsaného dne 5. 6. 2006, kdy mu bylo doručeno předvolání k hlavnímu líčení a návrh na potrestání ve věci sp. zn. 5 T 172/2005 uváděl, že se proti němu žádné jiné trestní stíhání nevede.

Následně, kdy vydaný trestní příkaz sp. zn. 6 T 23/2006 byl obviněnému podle § 314f odst. 2 tr. ř. doručen, vznikl v důsledku uvedené velké časové prodlevy stav, kdy obviněnému byl uložen dvakrát trest obecně prospěšných prací, který ve svém součtu přesahuje zákonem stanovenou hranici o 200 hodin. Lze konstatovat, že nastalému stavu mohl Okresní soud v Chebu předejít dřívějším doručením předmětného trestního příkazu obviněnému. Vzhledem k neúspěšnému doručování trestního příkazu poštou, mělo být neprodleně přistoupeno ke spolupráci s Policií ČR, jako se tomu stalo v případě doručování obviněnému ve věci sp. zn. 5 T 172/2005. Důraz měl být též kladen na větší informovanost o rozhodnutých věcech téhož obviněného mezi jednotlivými senáty, když k pochybením uvedeného charakteru dochází zejména v důsledku nedostatečné interní koordinace u daného soudu.

Je tak třeba konstatovat, že v uvedeném případě došlo k porušení ustanovení § 36 tr. zák. ve spojení s ustanovením § 45a odst. 1 tr. zák., neboť obviněnému byly uloženy dva tresty obecně prospěšných prací a to ve výměře 400 a 200 hodin. Stalo se tak proto, že v době, kdy nastaly účinky druhého rozhodnutí v pořadí (trestního příkazu), nebylo z trestu uloženého prvým rozhodnutím (rozsudkem) ničeho vykonáno. Byla tak překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu, která činí 400 hodin, jíž je nutno respektovat i tehdy, je-li obviněnému ukládán trest obecně prospěšných prací a předchozí trest či tresty tohoto druhu uložené dřívějšími rozhodnutími nebyly zčásti nebo zcela vykonány.

Podle Nejvyššího soudu, jakož i podle stávající judikatury, je překročení horní hranice zákonné trestní sazby při ukládání trestu konkrétnímu obviněnému nutné považovat za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř., a tudíž podání stížnosti pro porušení zákona, byť jen z tohoto důvodu, je třeba označit za opodstatněné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2006 sp. zn. 4 Tz 145/2006).

Pokud stěžovatel dále namítá, že zákon byl porušen rovněž v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., podle něhož se postupuje při ukládání trestu souhrnného a též v ustanovení § 314e odst. 4 písm c) tr. ř., kdy trestní příkaz nelze vydat, jestliže má být uložen souhrnný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem, i v tomto bylo třeba mu dát za pravdu.

Obviněný spáchal v pořadí první posuzovaný čin dne 20. 11. 2005 (věc sp. zn. 5 T 172/2005) a druhý čin pak dne 6. 5. 2006 (věc sp. zn. 6 T 23/2006). Za čin spáchaný dne 20. 11. 2005 byl odsouzen rozsudkem dne 14. 6. 2006. Za čin spáchaný dne 6. 5. 2006 byl uznán vinným trestním příkazem a tento byl obviněnému doručen až dne 2. 10. 2006 a právní moci nabyl dne 11. 10. 2006. Jak bylo výše zdůrazněno, dříve vydaný trestní příkaz se stal v důsledku časové prodlevy v doručení rozhodnutím časově pozdějším. Tudíž obviněný byl tímto pozdějším rozhodnutím odsuzován za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Vzhledem k předmětné časové posloupnosti lze konstatovat, že zde tímto byly splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. a pro aplikaci ustanovení § 314e odst. 4 písm. c) tr. ř. Okresní soud tak měl za povinnost podle předmětných ustanovení postupovat a obviněnému uložit nikoli dva tresty samostatné, nýbrž jediný trest souhrnný, a to po provedeném hlavním líčení formou rozsudku.

K výše blíže popsaným porušením zákona došlo v důsledku toho, že Okresní soud v Chebu nezajistil včasné doručení napadeného trestního příkazu v souladu s ustanovením § 2 odst. 4 tr. ř. a plynutím času došlo ke změně situace, která učinila předmětný trestní příkaz rozporným se zákonem.

Byť to ve stížnosti pro porušení zákona namítáno nebylo a navíc se jedná o porušení zákona ve prospěch obviněného, které již napravit nelze, přesto se Nejvyšší soud nemůže nezmínit o následujícím. Pokud byl obviněný J. H. trestním příkazem sp. zn. 6 T 23/2006 uznán vinný pokusem trestného činu krádeže, tak z popisu skutku, jak je obsažen ve skutkové větě (rovněž tak v protokolu o výslechu podezřelého ze dne 6. 5. 2005), vyplývá, že obviněný provedl čin tak, že vzal v obchodním domě (hypermarketu) společnosti Tesco z volného výběru zboží, které ukryl do oděvu a prošel s ním bez zaplacení kolem pokladen poškozeného. Poté byl pracovníky poškozeného zadržen. Obviněný byl tedy jako pachatel trestného činu zadržen až poté, co prošel bez zaplacení kolem pokladen. Pokladny jsou v případě prodeje v obchodních domech při prodeji běžného zboží, které kupující odebírá z volného výběru a vkládá do nákupního koše či vozíku místem, kde kupující získává věc (zboží) do své trvalé dispozice, v případě řádného zaplacení kupní ceny prodávajícímu rovněž do vlastnictví. Pachatel trestného činu krádeže nenabývá věc do vlastnictví, avšak získává k ní okamžikem projití s ní kolem pokladen dispozici, tedy přisvojuje si ji a tím dokonává trestný čin krádeže. V konkrétním projednávaném případě se tak nemohlo jednat o pokus trestného činu, ale o trestný čin dokonaný.

Na základě shora uvedených zjištění pak Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 5. 2006 sp. zn. 6 T 23/2006, byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 4 a § 314e odst. 4 písm c) tr. ř. v neprospěch obviněného J. H. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadený trestní příkaz zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Chebu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud vyžádá nový opis rejstříku trestů na obviněného, zajistí si potřebné přílohové spisy, prověří aktuální stav výkonu trestu obecně prospěšných prací ze strany J. H., nařídí hlavní líčení a věc v souladu se zákonem opětovně rozhodne.

Při dalším postupu bude třeba mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto nemůže podle § 273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. března 2007

Předseda senátu

JUDr. František H r a b e c