4 Tz 148/2003
Datum rozhodnutí: 21.10.2003
Dotčené předpisy:




4 Tz 148/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 21. října 2003 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. G., t. č. ve výkonu trestu ve věznici S. p. R., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 3 T 707/2001 a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 3 T 707/2001, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného M. G.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e .

Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Liberci s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 3 T 707/2001, který byl obviněnému doručen dne 11. 12. 2001, byl obviněný M. G. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil dne 28. 2. 2001, a byl mu za to uložen souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v délce pěti a půl roku. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 3 T 362/2001. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 20. 12. 2001.

Podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. podal proti tomuto trestnímu příkazu ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. G. Konstatuje v ní, že napadeným rozhodnutím byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř ve vztahu k ustanovením § 35 odst. 2, § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák.

Podstatou porušení zákona je podle stěžovatele skutečnost, že samosoudce Okresního soudu v Liberci při rozhodování o vině a trestu nevzal v úvahu trestní příkaz samosoudce Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. 4 T 325/2001, který nabyl právní moci dne 17. 11. 2001. Tímto trestním příkazem byl totiž obviněný M. G. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil dne 14. 10. 2000 a byl za něj odsouzen k trestu obecně prospěšných prací v rozsahu 300 hodin.

Správně tak měl Okresní soud v Liberci uložit obviněnému M. G. souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák. i za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, neboť všechny zmíněné tresty jsou ve vztahu souhrnnosti. Pokud tak neučinil, jsou uložené tresty ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a ve zřejmém rozporu s účelem trestu, neboť s výkonem uložených trestů obecně prospěšných prací nebylo zatím započato.

V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to ve výše uvedených ustanoveních trestního řádu a trestního zákona, poté aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud tento trestní příkaz zrušil, a to včetně dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem k této změně pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

V prvé řadě je třeba dát stížnosti pro porušení zákona za pravdu pokud konstatuje, že obviněný M. G. spáchal všechny tři trestné činy, za něž byl postupně odsouzen Okresními soudy v České Lípě, Jablonci nad Nisou a Liberci, ve vícečinném souběhu a tudíž mu za ně měl být uložen jediný, a to souhrnný trest v souladu s ustanovením § 35 odst. 2 tr. zák. Obviněný se totiž zmíněné trestné činnosti dopustil ve dnech 14. 10. 2000, 31. 12. 2000 a 28. 2. 2001 a první soudní rozhodnutí v pořadí, kterým byl za část této trestné činnosti odsouzen, byl trestní příkaz Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 3 T 362/2001. Rozhodujícím pro stanovení pomyslné hranice rozdělující v daném případě trestné činy obviněného spáchané ve vícečinném souběhu od těch, které by již bylo nutné označit za recidivu, byl okamžik doručení zmíněného trestního příkazu obviněnému M. G. (viz § 314e odst. 5 tr. ř.), k čemuž došlo dne 28. 6. 2001.

Samosoudce Okresního soudu v Liberci si okolnosti, že obviněnému je třeba ukládat souhrnný trest, byl evidentně vědom, jelikož takový trest svým trestním příkazem ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 3 T 707/2001, uložil, přičemž současně zrušil výrok o trestu v trestním příkazu vydaném Okresním soudem v České Lípě. O tom, že mezitím byl ohledně další sbíhající se části trestné činnosti obviněného vydán dne 1. 11. 2001 Okresním soudem v Jablonci nad Nisou další trestní příkaz pod sp. zn. 4 T 315/2001 samosoudce Okresního soudu v Liberci nevěděl a ani vědět nemohl, neboť zmíněný trestní příkaz nabyl právní moci až dne 17. 11. 2001, tedy čtyři dny před tím než ve věci sp. zn. 3 T 707/2001 sám rozhodoval. Ani ve spisu samotném nebyla obsažena jakákoli informace, z níž by samosoudce Okresního soudu v Liberci mohl dovodit existenci dalšího trestního řízení vedeného proti obviněnému u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou.

V této chvíli je však třeba poznamenat, že to byl Okresní soud v Jablonci nad Nisou, kdo svým trestním příkazem ze dne 1. 11. 2001 měl ve vztahu k odsouzení obviněného M. G. trestním příkazem Okresního soudu v České Lípě ukládat souhrnný trest, což tento soud bezdůvodně neučinil a obviněnému uložil samostatný trest obecně prospěšných prací v trvání 300 hodin. V důsledku toho pak došlo k situaci, kdy při uložení dalšího trestu obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Liberci bylo porušeno ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší zákonem dovolená výměra trestu obecně prospěšných prací je 400 hodin. Tuto hranici je nutné respektovat i tehdy, je-li obviněnému ukládán tento trest a předchozí trest tohoto druhu uložený dřívějším rozhodnutím nebyl zčásti nebo zcela vykonán, což je právě případ obviněného M. G.

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 3 T 707/2001, byl v neprospěch obviněného M. G. porušen zákon v ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. K vyslovení porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nebylo přistoupeno, jelikož jak bylo zdůrazněno výše, Okresní soud v Liberci ve vlastním postupu řízení nezanedbal ničeho, o existenci trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou se dovědět nemohl, a k porušení zákona tak došlo z objektivních důvodů. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. byl napadený trestní příkaz zrušen v celém rozsahu, a to včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak byla celá věc přikázána Okresnímu soudu v Liberci, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To znamená, že bude muset být napraveno nejenom překročení maximálně přípustné hranice u trestu obecně prospěšných prací, jenž bude obviněnému znovu uložen, ale bude též nezbytné v souladu se zákonem obviněnému uložit souhrnný trest za veškeré sbíhající se trestné činy, které byly výše zmíněny, což s sebou nese i povinnost zrušit nejenom výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v České Lípě, jako to již v minulosti jednou bylo učiněno, ale i výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou. Tímto postupem pak bude napraveno i pochybení, jehož se dopustil posledně jmenovaný soud.

Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud a podle § 273 tr. ř. musí mít na paměti, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. října 2003

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec