4 Tz 147/2005
Datum rozhodnutí: 22.11.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 147/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. listopadu 2005 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. D., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 5. 2004 sp. zn. 3 T 19/2004, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 5. 2004 sp. zn. 3 T 19/2004, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. D.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e ve výroku o trestu ohledně obviněného V. D.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 4 s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 5. 2004 sp. zn. 3 T 19/2004 byl obviněný V. D. společně se spoluobviněným P. D. uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustili s dalšími dvěma osobami dne 19. 10. 2003 kolem 18.05 hod. v P., v ulici L. před a v okolí domu č. 1 fyzickým napadením příslušníků Policie ČR. Za to byl obviněný V. D. odsouzen k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 11. 2003 sp. zn. 46 T 101/2003 ohledně obviněného V. D. Tento rozsudek nabyl ohledně jmenovaného obviněného právní moci dne 19. 5. 2004.

Proti výše citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. D. Porušení zákona spatřuje v nerespektování ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovením § 45a odst. 1 a § 36 tr. zák.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona stěžovatel poukázal na odsouzení obviněného V. D. trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 2. 2004 sp. zn. 4 T 14/2004 pro trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., které spáchal se samostatně odsouzeným J. U. dne 1. 1. 2004, za což mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 50 hodin. Tento trestní příkaz byl obviněnému V. D. doručen dne 26. 3. 2004 a právní moci nabyl dne 6. 4. 2004.

Ministr spravedlnosti dále zdůraznil, že z vyjádření Probační a mediační služby České republiky, středisko Praha, ze dne 14. 7. 2005 sp. zn. 1012/2004, 736/2004, Spr 1/2005 vyplývá, že obviněný V. D. ještě nezačal vykonávat žádný z uložených trestů obecně prospěšných prací. Z toho lze dovodit, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému V. D. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 5. 2004 sp. zn. 3 T 19/2004 ve výměře 400 hodin spolu s dosud nevykonaným dříve uloženým trestem obecně prospěšných prací, který činil 50 hodin, z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 2. 2004 sp. zn. 4 T 14/2004, přesahuje nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací.

K porušení zákona pak došlo proto, že samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 si neobstarala v době rozhodování informace o předchozím soudním řízení, ačkoliv ze spisových materiálů jednoznačně vyplývá, že se jedná o věci projednávané u jednoho soudu.

V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. výše zmíněné porušení zákona v neprospěch obviněného vyslovil, podle § 269 odst. 2 tr. ř., aby napadený rozsudek zrušil, a to včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbydou svého podkladu a poté, aby bylo postupováno podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Podle § 36 tr. zák., jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.

Podle § 45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

Je evidentní, že ze strany samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 při projednávání věci obviněného V. D. pod sp. zn. 3 T 19/2004 došlo k pochybení ve výroku rozsudku, jímž byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací. Uložením dalšího trestu tohoto druhu ve výměře 400 hodin v době, kdy obviněný z trestu obecně prospěšných prací v délce 50 hodin, uloženého trestním příkazem téhož soudu sp. zn. 4 T 14/2004, dosud nic nevykonal, byla překročena nejvyšší přípustná hranice pro tento druh trestu, která činí 400 hodin (viz § 45a odst. 1 tr. zák.). Z ustanovení § 36 tr. zák. pak vyplývá povinnost tuto maximální přípustnou výměru trestu respektovat také tehdy, jestliže soud obviněnému ukládá stejný druh trestu, v tomto případě trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen dřívějším rozhodnutím soudu, přičemž tento předchozí trest nebyl dosud zcela nebo zčásti vykonán.

K vytýkanému pochybení nesporně došlo v důsledku nedostatečného postupu samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4. Ta sice ve spise sp. zn. 3 T 19/2004 neměla od kanceláře soudu provedenu lustraci k osobě obviněného V. D., ale o tuto lustraci ani za celou dobu řízení, t. j. od podání obžaloby dne 27. 2. 2004 do dne konání hlavního líčení dne 19. 5. 2004, nepožádala, ačkoli z opisu rejstříku trestů vyplývá, že jmenovaný obviněný byl do té doby několikrát soudně projednáván, přičemž pokaždé se jednalo o Obvodní soud pro Prahu 4. V důsledku toho pak ve věci sp. zn. 3 T 19/2004 bylo rozhodováno na základě neúplných důkazů a tím i nedostatečného skutkového zjištění (viz § 2 odst. 5, 6 tr. ř.) ve vztahu k ukládanému druhu trestu a jeho výměře.

V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 50 hodin, ve zřejmém rozporu s jeho účelem.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 5. 2004 sp. zn. 3 T 19/2004, byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. D. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu, jenž byl uložen obviněnému V. D., když vlastní výrok o vině podanou stížností pro porušení zákona napaden nebyl a Nejvyšší soud nezjistil nic, co by zpochybňovalo jeho souladnost se zákonem. Dále byla zrušena i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem k této změně pozbyla svého podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, zejména aby při novém rozhodování respektoval veškerá zákonná ustanovení pro ukládání trestu. Obvodní soud přitom musí mít na paměti, že podle § 273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je pak soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést nařízené procesní úkony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. listopadu 2005

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec