4 Tz 146/2003
Datum rozhodnutí: 21.10.2003
Dotčené předpisy:




4 Tz 146/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 21. října 2003 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné L. W., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 7 To 191/2002, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 7 To 191/2002, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 147 odst. 1 písm. a), b), § 148 odst. 1 písm. c), § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 60 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněné L. W.

Napadené usnesení se v části, jež se týká obviněné L. W. z r u š u j e .

Zrušuje se také usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 1 T 18/2001 v části, jež se týká obviněné L. W.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu ve Vsetíně se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Samosoudce Okresního soudu ve Vsetíně vydal dne 15. 2. 2001 pod sp. zn. 1 T 18/2001, trestní příkaz, jímž byla obviněná L. W. uznána vinnou trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. Uvedeného jednání se dle výroku trestního příkazu dopustila tím, že dne 5. 10. 2000 v odpoledních hodinách ve V. společně s obviněnou I. K. odcizily

1)v prodejně S. v pasáži na S. ul. svetr a 2 kusy kalhot v celkové hodnotě 1 910,- Kč ke škodě majitelky R. H.,

2)v prodejně F. H, ul. N. P 7 kusů podprsenek a 1 kus dámských kalhotek v celkové hodnotě 2 990,- Kč ke škodě majitelky firmy A. F.

3)v prodejně textilu U h. na S. ul. kus dámských kalhot v hodnotě 1 200,- Kč ke škodě majitelky M. L.,

4)v prodejně N. S. na ul. N. P. dva kusy polštářků a 2 kusy bylinkových pytlíků v celkově hodnotě 350,- Kč ke škodě majitelky J. K.,

5)v prodejně S. O. P. a p. z. na S. ul. tři kusy bublifuků v celkové hodnotě 39,- Kč ke škodě majitele S. O.,

6)v prodejně A. na S. ul. tři kusy dětských riflí v celkové hodnotě 880,- Kč ke škodě majitelky A. D.,

7)v prodejně A. na S. ul. jeden kus Nescafé zn. Classic, dva kusy deodorantů a osm kusů tělových krémů vše v celkové hodnotě 1 639,- Kč ke škodě firmy A. C. R. a.s.,

8)v prodejně S. T. na ul. N. P. dva kusy osušek, 4 kusy ručníků, 2 kusy trenýrek, 2 kusy kalhotek v celkové hodnotě 967,80 Kč ke škodě S. o. s. se sídlem ve S.,

a odcizením věcí způsobila celkovou škodu ve výši 10 975,80 Kč. Za to jí byl v sazbě § 247 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Na trestním příkazu je vyznačena právní moc dnem 1. 3. 2001.

Dne 27. 2. 2002 vydal Okresní soud ve Vsetíně pod sp. zn. 1 T 18/2001, usnesení, jímž podle § 60 odst. 1 tr. zák. rozhodl, že obviněná L. W. trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců vykoná, neboť se ve zkušební době neosvědčila, a podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. ji pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem.

Proti tomuto usnesení podala obviněná L. W. stížnost, kterou Krajský soud v Ostravě jako soud druhého stupně neshledal důvodnou, a usnesením ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 7 To 191/2002, ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

Proti posledně citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 7 To 191/2002, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné L. W. Podle jeho názoru byl tímto rozhodnutím porušen zákon v neprospěch obviněné v ustanoveních § 147 odst. 1 písm. a) tr. ř., § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a v řízení, které jeho vydání předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 60 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněné.

Podstatou námitek stěžovatele je zjištění, že obviněné nebyl trestní příkaz doručen do vlastních rukou a za obviněnou jej dne 20. 2. 2001 převzala spoluobviněná I. K., jak je patrno z poštovní doručenky. Důsledkem této okolnosti je neexistence právní moci tohoto rozhodnutí a proto všechny další úkony, které byly ve věci učiněny jsou nezákonné. Tuto okolnost měl Krajský soud v Ostravě, který o stížnosti obviněné jednal, zjistit.

Závěrem mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 7 To 191/2002, byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněné, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení a rozhodnutí obsahově na ně navazující zrušil, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Obviněná L. W. ve svém písemném vyjádření se s obsahem stížnosti pro porušení zákona ztotožnila, navrhla, aby jí bylo v celém rozsahu vyhověno. Obsahem tohoto vyjádření je rovněž polemika s důvodností rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 11. 2001, sp. zn. 1 T 679/2001, které podle ní bylo nesprávné, neboť se nedopustila trestného činu, ale pouze přestupku s ohledem na výši způsobené škody, a Krajský soud v Ostravě, jakož i Okresní soud ve Vsetíně tak neměly důvod pro přeměnu trestu.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Ustanovení § 314f odst. 2 tr. ř. jednoznačně definuje komu je zapotřebí trestní příkaz doručit, a to obviněnému, státnímu zástupci a poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody. Obviněnému se trestní příkaz doručuje do vlastních rukou, jak je zřejmé z dikce ustanovení § 64 odst. 1 písm. b) tr. ř. (v době doručování předmětného trestního příkazu platilo stejné ustanovení podle § 63 odst. 1 písm. b) tr. ř.). Z doručenky, která je založena ve spise na č. l. 115c Nejvyšší soud zjistil, že trestní příkaz nepřevzala do vlastních rukou obviněná W., ale převzetí obsílky potvrdila I. K., jíž byl stejného dne v téže věci rovněž doručován trestní příkaz, a nadto obě obviněné bydlí na stejné adrese. Takovéto doručení trestního příkazu však bylo vadné a důsledkem nedostatku zákonem požadovaného doručení do vlastních rukou je stav, kdy trestní příkaz ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. 1 T 18/2001, nenabyl ve vztahu k obviněné L. W. právní moci. Toto zjištění je pak významné ve vztahu ke všem dalším procesním úkonům Okresního soudu ve Vsetíně, neboť neexistence právní moci trestního příkazu byla překážkou pro započetí běhu zkušební doby, a pokud dosud ani běžet nezačala pak zcela logicky nemohlo ani dojít k přeměně podmíněně odloženého trestu, byť formálně by takovýto postup přicházel v úvahu. Na závěr Nejvyšší soud shrnuje, že předpokladem pro to, aby soud mohl rozhodovat podle § 60 odst. 1 tr. zák. zda se podmíněně odsouzený ve zkušební době osvědčil či nikoli je, že zkušební doba musí reálně běžet, přičemž počátek běhu zkušební doby je jednoznačně limitován právní mocí rozsudku či trestního příkazu, jímž je takovýto druh trestu uložen.



Krajský soud v Ostravě, který rozhodoval o podané stížnosti obviněné L. W. do usnesení, jímž už došlo k přeměně původně podmíněně odloženého trestu v nepodmíněný trest odnětí svobody se zařazením obviněného do jeho výkonu, pochybil ve svém usnesení ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 7 To 191/2002, pokud tuto vadu v souvislosti s procesním postupem podle § 147 odst. 1 tr. ř. nezjistil a sám poté vydal vadné rozhodnutí učiněné podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. V řízení předcházejícím porušil zákon Okresní soud ve Vsetíně, pokud řádně nezjistil skutkový stav v souvislosti s rozhodováním podle § 60 odst. 1 tr. zák., kam je nutno zahrnout i zjištění těch okolností, jejichž existence podmiňuje a umožňuje procesní postup dle § 60 odst. 1 tr. zák.

Nejvyšší soud vzhledem k argumentům výše uvedeným vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 7 To 191/2002, byl porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 60 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněné L. W. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. bylo napadené usnesení zrušeno v části, která se týká obviněné W., stejně tak usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 1 T 18/2001, včetně rozhodnutí, která na zrušená rozhodnutí obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Vsetíně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V tomto směru se neztotožnil se závěrečným návrhem intervenujícího státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Ostravě, když s ohledem na formálnost tohoto postupu shledal, že účelné vzhledem k posloupnosti dalších procesních kroků ve věci, bude přikázat věc soudu prvního stupně.

V současné době je třeba vycházet z existujícího stavu ve věci, tj., že byl dne 15. 2. 2001, pod sp. zn. 1 T 18/2001, vydán Okresním soudem ve Vsetíně trestní příkaz, který je třeba obviněné W. řádně doručit do vlastních rukou, poučit ji o opravných prostředích a vyčkat, zda obviněná podá odpor. V takovém případě se podle § 314g odst. 2 tr. ř. trestní příkaz ruší a samosoudce ve věci nařídí hlavní líčení. Pokud obviněná L. W. tento opravný prostředek nepodá, nabude trestní příkaz právní moci.

Námitkami obviněné L. W., jež byly uplatněny ve vztahu k odsouzení z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 11. 2001, sp. zn. 1 T 679/2001, se Nejvyšší soud vzhledem ke znění ustanovení § 267 odst. 3 tr. ř. nezabýval.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. října 2003

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á