4 Tz 142/2005
Datum rozhodnutí: 19.10.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 142/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 19. října 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. T., proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 2 T 146/2003, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 2 T 146/2003, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 45a odst. 1 a § 36 tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. T.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 3 s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :



Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 2 T 146/2003, byl obviněný J. T. uznán vinným:

I.

trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., kterého se dopustil tím, že

1.v přesně nezjištěné době od 16.45 do 22.00 hodin dne 29. 9. 2003 v P., ul. K., využil nepřítomnosti majitele bytu J. N., a z bytu odcizil finanční hotovost ve výši 10.000,- Kč, která byla uložena v trupu modelu lodi v prosklené poličce, čímž způsobil poškozenému J. N., škodu ve výši 10.000,- Kč,

2.v přesně nezjištěné době po 18.00 hodině dne 29. 9. 2003 v P., ul. K., využil nepřítomnosti majitelky bytu D. P., a z bytu odcizil finanční hotovost ve výši 7.000,- Kč, která byla uložena v hmoždíři na poličce v kuchyni a mobilní telefon zn. Nokia 3310 v hodnotě 2.100,- Kč, čímž způsobil poškozené D. P., škodu v celkové výši 9.100,- Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 5. 1998, sp. zn. 6 T 13/1998, který nabyl právní moci dne 15. 9. 1998, potrestán mimo jiné pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, z kterého byl podmíněně propuštěn dne 12. 4. 2002 na zkušební dobu čtyř let.

II.

trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 26. 9. 2003 v přesně nezjištěné době v P., ul. K., v prodejně květin, vylákal od R. C., pod záminkou provedení stavební práce postavení příčky v kuchyni v bytě poškozené, finanční částku ve výši 5.000,- Kč, jako zálohu s tím, že dne 30. 9. 2003 přijde příčku postavit, což však neučinil, finanční částku nevrátil, čímž poškozené R. C., způsobil škodu ve výši 5.000,- Kč.

Za to mu byl v sazbě § 248 odst. 2 tr. zák., za použití § 35 odst. 2, § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. uložen souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Praha západ, sp. zn. 2 T 306/2003, který byl obžalovanému doručen dne 16. 10. 2003, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změn, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 45a odst. 1 tr. zák. byla obviněnému uložena přiměřená povinnost během výkonu trestu podle svých sil a možností nahradit škodu, kterou trestnými činy způsobil.

Citovaný trestní příkaz nabyl právní moci dne 8. 4. 2004.

Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. T. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák.

Ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku napadenému rozhodnutí vytkl, že jím byl obviněnému J. T. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, přičemž Obvodní soud pro Prahu 3 nezohlednil skutečnost, že obviněnému byl rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 8. 2003, sp. zn. 15 T 38/2003, rovněž uložen trest obecně prospěšných prací, a to ve výměře 350 hodin, který obviněný v době rozhodování ve věci, jež je napadena stížností pro porušení zákona, dosud nevykonal. Vzhledem k tomu, že nejvyšší možná výměra pro trest obecně prospěšných prací činí podle § 45a odst. 1 tr. zák. 400 hodin, byl uložením nového trestu obecně prospěšných prací vzhledem k předchozímu nevykonanému trestu stejného druhu porušen zákon v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil v celém rozsahu, včetně všech dalších rozhodnutí na něj obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle ustanovení § 36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.

Podle ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák. může soud trest obecně prospěšných prací uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.

Podle ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

Podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzované trestní věci se samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídila.

Z obsahu trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 2 T 146/2003 Nejvyšší soud zjistil, že samosoudkyně tohoto soudu vydala dne 17. 12. 2003 pod sp. zn. 2 T 146/2003 trestní příkaz, jímž byl obviněný uznám vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., a kterým mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. V době vydání tohoto trestního příkazu však již byl rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 8. 2003, sp. zn. 15 T 38/2003, který nabyl právní moci 15. 11. 2003, obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 tuto skutečnost především měla zjistit jednak z opisu citovaného rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 8. 2003, sp. zn. 15 T 38/2003, který byl ve spise založen (č. l. 45), jakož i z obžaloby ze dne 24. 11. 2003, ve které státní zástupkyně upozornila na citované předchozí odsouzení, které dosud nenabylo právní moci, a proto nebylo vyznačeno v rejstříku trestů. Ostatně okolnost, že obviněnému již byl uložen trest obecně prospěšných prací vyplývá i z výslechu obviněného ze dne 7. 10. 2003, který je taktéž obsahem spisu. Uvedená zjištění měla vést samosoudkyni v rámci úvah o trestu z pohledu ustanovení § 23 a § 31 tr. zák. k prověření, zda a v jakém rozsahu obviněný tento trest obecně prospěšných prací zčásti či zcela vykonal. Jen tímto způsobem mohla dostát povinnosti vyplývající z ustanovení § 36 tr. zák. Podle tohoto ustanovení musí soud při ukládání stejného druhu trestu zohlednit stav, kdy existuje nevykonaný trest stejného druhu z jiného rozsudku, přičemž výměra trestu nově ukládaného a již uloženého dosud nevykonaného trestu nesmí přesáhnout horní hranici, která je trestním zákonem pro takovýto druh trestu stanovena. Pokud by při zjišťování skutkového stavu ve vztahu k uložení zamýšleného druhu trestu samosoudkyně takto postupovala, zjistila by, že z trestu obecně prospěšných prací, který byl obviněnému uložen výše citovaným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 8. 2003, sp. zn. 15 T 38/2003, obviněný dosud nic nevykonal. Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu je však zřejmé, že samosoudkyně neučinila potřebné úkony, které by k prověření této skutečnosti směřovaly. Vzhledem k tomu, že trestní zákon stanoví v § 45a odst. 1 tr. zák., že trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin, nemohla tak obviněnému uložit uvedený druh trestu ve výměře 400 hodin, neboť tak překročila zákonem stanovenou hranici o 350 hodin.

Je třeba konstatovat, že samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 porušila zákon také v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť povinnost soudu postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci o němž nejsou důvodné pochybnosti, se vztahuje i na zjištění okolností rozhodných pro stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.

Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle ustanovení § 266 odst. 1, odst. 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.

Vzhledem k uvedeným zjištěním poté Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 2 T 146/2003, byl porušen zákon v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. T. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, stejně jako i všechna další rozhodnutí, která na zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc poté podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 3, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V novém řízení pak samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 doplní dokazování a vyžádá zprávu Probační a mediační služby ČR, středisko Praha, z níž zjistí, zda obviněný trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 8. 2003, sp. zn. 15 T 38/2003, vykonal zcela či zčásti, opatří si také tento trestní spis, jakož i nový opis rejstříku trestů obviněného. Teprve po takto provedeném doplnění dokazování vyhodnotí obsah těchto nově provedených důkazů společně s důkazy, jež jsou již součástí trestního spisu, může dojít k přesvědčivým závěrům o stanovení zákonného trestu, jeho druhu a adekvátní výši. Ve svých úvahách však bude významně limitována ustanovením § 273 tr. ř., v němž je obsažen zákaz reformationis in peius, tudíž novým rozhodnutím nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného, pakliže Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného.

Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§ 270 odst. 4 tr. ř.)

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. října 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á