4 Tz 14/2004
Datum rozhodnutí: 19.02.2004
Dotčené předpisy:




4 Tz 14/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. února 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné A. B., proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. 4 T 176/2001, a podle § 268 odst. 2 a § 269 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. 4 T 176/2001, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 153 odst. 1 tr. ř., § 3a odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 312/1995 Sb., ve znění vyhlášky č. 432/2002 Sb. a čl. III odst. 3 vyhlášky č. 432/2002 Sb. v neprospěch obviněné A. B.

Napadené usnesení s e z r u š u j e.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 4 T 176/2001, byla obviněná A. B. uznána vinnou trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., za což jí byl podle § 247 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.

Proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 4 T 176/2001, podala obviněná A. B. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 13 To 340/2002, podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto.

Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 13 To 340/2002, podala obviněná A. B. dovolání. Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 2. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1107/2002, podle § 265j dovolání zamítl.

Následně byla usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. 4 T 176/2001, obviněné podle § 152 odst. 1 písm. d) tr. ř. (užit však měl být § 153 odst. 1 tr. ř.) uložena povinnost nahradit náklady dovolání stanovené paušální částkou 10.000,- Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 6. 3. 2003.

Proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. 4 T 176/2001, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné A. B. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 153 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k části druhé, čl. II. § 3a odst. 1 písm. b) a k části třetí, čl. III. odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 19. 12. 1995, ve znění novely č. 432/2002 Sb., ze dne 1. 10. 2002.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že z ustanovení části druhé čl. II. § 3a odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 432/2002 Sb., která novelizovala vyhlášku č. 312/1995 Sb., je patrno, že v řízení o zcela bezvýsledně podaném dovolání činí paušální částka nákladů podle § 153 odst. 1 tr. ř. 10.000,- Kč. Z části třetí čl. III. citované vyhlášky přitom vyplývá, že paušální částka nákladů trestního řízení se ve věcech pravomocně skončených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky stanoví podle dosavadních předpisů. Vyhláška č. 432/2002 Sb. nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2003, věc obviněné A. B. však byla pravomocně skončena již dne 10. 9. 2002, takže výše nákladů trestního řízení měla být stanovena podle předpisů účinných před 1. 1. 2003.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. 4 T 176/2001, byl porušen zákon v neprospěch obviněné A. B. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 153 odst. 1 tr. ř. platí, že ten, kdo podal zcela bezvýsledně dovolání, je povinen státu nahradit náklady řízení o tomto návrhu, a to paušální částkou, kterou stanoví ministerstvo spravedlnosti obecně závazným právním předpisem. Tímto právním předpisem je vyhláška č. 312/1995 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů trestního řízení. Podle § 3a písm. b) citované vyhlášky činí paušální částka nákladů podle § 153 odst. 1 trestního řádu v řízení o zcela bezvýsledně podaném dovolání 10.000,- Kč. V této souvislosti je třeba uvést, že ustanovení § 3a bylo do vyhlášky č. 312/1995 Sb. nově vloženo v důsledku novelizace provedené vyhláškou č. 432/2002 Sb. s účinností od 1. 1. 2003, vyhláška č. 432/2002 Sb. ve svých přechodných ustanoveních v části třetí čl. III odst. 3 přitom výslovně stanovila, že paušální částka nákladů trestního řízení se ve věcech pravomocně skončených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky stanoví podle dosavadních předpisů.

Trestní věc obviněné A. B. byla pravomocně skončena dne 10. 9. 2002, kdy nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 13 To 340/2002, kterým bylo podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto odvolání obviněné A. B. proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 4 T 176/2001. Pro úplnost lze dodat, že dovolání obviněné A. B. bylo podáno dne 30. 10. 2002.

Je zřejmé, že s ohledem na přechodné ustanovení části třetí čl. III odst. 3 vyhlášky č. 432/2002 Sb. bylo třeba stanovit paušální částku nákladů trestního řízení, a tedy i paušální náhradu řízení o zcela bezvýsledně podaném dovolání, podle dosavadních předpisů, tedy podle vyhlášky č. 312/1995 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů trestního řízení, ve znění účinném do 31. 12. 2001, tato vyhláška přitom výši paušální náhrady řízení o zcela bezvýsledně podaném dovolání v rozhodné době nestanovila. S ohledem na znění ustanovení § 153 odst. 1 tr. ř., které zavazuje obviněného nahradit státu náklady dovolacího řízení pouze takovou paušální částkou, kterou stanoví ministerstvo spravedlnosti obecně závazným právním předpisem, je třeba dospět k závěru, že obviněné nebylo možno uložit povinnost nahradit státu náklady dovolacího řízení, neboť její věc byla pravomocně skončena v době, kdy paušální náhrada řízení o zcela bezvýsledně podaném dovolání nebyla obecně závazným právním předpisem stanovena.

Z uvedených skutečností je zřejmé, že usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. 4 T 176/2001, kterým byla obviněné uložena povinnost nahradit náklady dovolání paušální částkou 10.000,- Kč, byl porušen zákon v ustanovení § 153 odst. 1 tr. ř., v ustanovení § 3a odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 312/1995 Sb., ve znění vyhlášky č. 432/2002 Sb. a v ustanovení čl. III odst. 3 vyhlášky č. 432/2002 Sb. v neprospěch obviněné A. B.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. 4 T 176/2001, byl porušen zákon v uvedeném směru, podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

S ohledem na skutečnost, že obviněné A. B. nelze v projednávané trestní věci uložit povinnost nahradit státu náklady dovolacího řízení, došlo k plné nápravě vadného procesního stavu zrušením napadeného usnesení a není třeba po zrušení napadeného usnesení učinit ve věci rozhodnutí nové.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. února 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Pácal