4 Tz 132/2003
Datum rozhodnutí: 24.09.2003
Dotčené předpisy:




4 Tz 132/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 24. září 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Vladimíra Jurky stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. H., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 13. 2. 2003, sp. zn. 3 T 19/2003, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 13. 2. 2003, sp. zn. 3 T 19/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 314e odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. H.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Kolíně s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 13. 2. 2003, sp. zn. 3 T 19/2003, byl obviněný P. H. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že poté, co 15. 7. 1999 a 27. 7. 1999 převzal v Praze od MUDr. P. Š., vždy finanční částku 100.000,-Kč jako zálohu na nákup materiálu na stavbu chaty, do současné doby žádný stavební materiál nenakoupil, peníze použil zčásti na výstavbu studny na pozemku v katastrálním území obce Ch., zčásti na další výdaje související s tímto pozemkem a zčásti je použil přesně nezjištěným způsobem pro sebe, a poškozenému tak způsobil škodu ve výši 200.000,- Kč. Za to byl obviněnému P. H. uložen podle § 248 odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému P. H. uloženo, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

Obviněný P. H. podal proti označenému trestnímu příkazu Okresního soudu v Kolíně dne 20. 3. 2003 odpor společně se žádostí o navrácení lhůty. Usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 21. 3. 2003, sp. zn. 3 T 19/2003, bylo rozhodnuto, že podle § 61 odst. 1 tr. ř. se žádost obviněného P. H. o navrácení lhůty k podání odporu zamítá.

Proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 13. 2. 2003, sp. zn. 3 T 19/2003, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. H. Vytkl v ní, že zákon byl porušen napadeným usnesením v ustanovení § 314e odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvádí, že samosoudce při vydávání trestního příkazu nerespektoval ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a ustanovení § 314e odst. 1 tr. ř. a vydal trestní příkaz, aniž byl spolehlivě zjištěn skutkový stav věci. Z obsahu spisu je zřejmé, že obviněný P. H. trestnou činnost popíral a na svou obhajobu uváděl, že finanční prostředky od MUDr. Š. použil pouze na financování položek týkajících se předmětného pozemku, na němž měl pro poškozeného zařizovat stavbu. Dále trval na tom, že první převzatá částka 100.000,- Kč byla úhradou za pozemek, který poškozenému prodal. I zbývající částku 100.000,-Kč vynaložil obviněný dle svého tvrzení pouze ve prospěch poškozeného a sám se neobohatil, v průběhu přípravného řízení obviněný předložil i některé doklady prokazující použití částky poskytnuté poškozeným MUDr. Š. Poškozený MUDr. Š. naproti tomu uvedl, že finanční prostředky poskytl obviněnému pouze na koupi stavebního materiálu, což doložil podepsaným potvrzením z 27. 7. 1999 a že neudělil obviněnému právo s penězi disponovat jiným způsobem. Z obsahu spisu je také zřejmé, že obviněný P. H. byl vyslechnut po zahájení trestního řízení jako obviněný dne 7. 8. 2002, poškozený MUDr. Š. a všechny další osoby ve věci pouze podávali vysvětlení podle § 158 tr. ř. Za popsané zcela rozporné důkazní situace bylo namístě nařídit hlavní líčení a po provedení průkazního řízení v rozsahu nezbytném pro spolehlivé objasnění skutkového stavu ve věci rozhodnout. Závěr soudu prvního stupně o vině obviněného je nutno považovat za důkazně nepodložený, rozporný je již samotný výrok o vině, když současně považuje za prokázanou škodu ve výši celé převzaté částky 200.000,-Kč a přitom uvádí, že z ní byly uhrazeny ve prospěch poškozeného další náklady, jejichž výše však upřesněna není, stejně jako není upřesněna výše částky, která by měla být obviněným užita pro jeho vlastní potřebu.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 13. 2. 2003, sp. zn. 3 T 19/2003, a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. H. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 314e odst. 1 tr. ř. platí, že samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. Z citovaného ustanovení vyplývá, že základní podmínkou pro vydání trestního příkazu je spolehlivé prokázání skutkového stavu opatřenými důkazy. Samosoudce musí hodnotit předložené důkazy spolu s podanou obžalobou v tom směru, zda jimi je prokázán skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro vydání trestního příkazu. Samosoudce je omezen ve svých úvahách tím, že důkazy nebyly před soudem provedeny při zachování základních zásad trestního řízení, a proto musí zvláště pečlivě zvažovat, zda opatřené důkazy skutečně spolehlivě prokazují skutkový stav a zda tedy bez projednání věci v hlavním líčení může vydat trestní příkaz, jež má povahu a účinky odsuzujícího rozsudku. Jestliže nedojde v tomto smyslu k pozitivnímu závěru o vině obviněného, trestní příkaz vydat nesmí, i když by jinak byly dány ostatní formální podmínky, a pokud neučiní některé z rozhodnutí uvedených v § 314c odst. 1 tr. ř., je povinen projednat věc v hlavním líčení.

V projednávané trestní věci zjistil Nejvyšší soud z trestního spisu, že obviněný P. H. při výslechu v přípravném řízení svou trestnou činnost popřel a uvedl, že se s poškozeným MUDr. Š. počátkem června 1999 dohodl, že mu prodá svůj pozemek v obci Ch., okres K., o rozměru asi 2.000 m2, přičemž kupní cena měla být dle tvrzení obviněného sjednána ve výši 100.000,-Kč. Dále mělo být dohodnuto, že obviněný provede veškeré potřebné kroky k převodu pozemku na stavební parcelu, vypracuje pro MUDr. Š. projekt rodinného domku a následně jej na převáděném pozemku postaví, přitom ještě než se začne dům stavět měl obviněný zařídit vyhloubení studny a přípojku elektřiny. V červenci 1999 předal MUDr. Š. ve své ordinaci obviněnému částku 100.000,-Kč jako kupní cenu za pozemek, asi o 14 dnů později další částku 100.000,-Kč určenou tentokrát na nákup materiálu, konkrétně se mělo jednat o studnu, elektrickou přípojku a správní poplatky. Obviněný P. H. dále vypověděl, že nechal na pozemku vyhloubit vrtanou studnu, vykolíkovat pozemek a začal zařizovat stavební povolení. Podle obviněného P. H. byla záloha ve výši 100.000,-Kč použita pouze ve prospěch MUDr. Š. na financování uvedených prací. V průběhu přípravného řízení obviněný P. H. předložil i některé doklady, které mají prokazovat použití částky poskytnuté MUDr. Š. na financování prací týkajících se uvedeného pozemku.

Poškozený MUDr. Š. naproti tomu v rámci podání vysvětlení podle § 158 tr. ř. uvedl, že se s obviněným P. H. dohodl na koupi jeho pozemku v k. ú. obce Ch., jakož i na tom, že pro něj obviněný zhotoví projekt na rodinný domek a následně jej i postaví. Kupní smlouva na pozemek byla uzavřena dne 6. 10. 1999, kupní cena činila 8.780,-Kč (jednalo se o cenu určenou znalcem), MUDr. Š. popřel, že by měl obviněnému platit nad kupní cenu jakékoli další peníze. V měsíci červenci 1999 předal MUDr. Š. obviněnému dvě zálohy, každou ve výši 100.000,-Kč, obě zálohy byly určeny výhradně na nákup stavebního materiálu, přičemž poškozený nikdy neudělil obviněnému právo s penězi disponovat jiným způsobem. Pokud měl obviněný pro MUDr. Š. provádět další práce, měly být tyto účtovány a propláceny samostatně, nikoli z poskytnuté zálohy. Poškozený MUDr. Š. předložil potvrzení o převzetí částky 100.000,-Kč ze dne 15. 7. a 27. 7. 1999 podepsaná obviněným P. H., ve kterých je shodně uvedeno, že částky jsou poskytovány jako záloha na nákup materiálu na stavbu chaty.

V průběhu vyšetřovány byly orgány činnými v trestním řízení vyhledány další důkazy směřující k objasnění skutečností důležitých pro posouzení věci, zejména ohledání předmětného pozemku, z něhož vyplynulo, že na pozemku je vyvrtána studna, jiné práce na pozemku zjištěny nebyly, dále byla shromážděna písemná vyjádření osob, které vystavily doklady předložené obviněným P. H. k prokázání použití částky poskytnuté MUDr. Š., z nichž některá potvrzují, jiná však naopak nepotvrzují obhajobu obviněného, obsahem spisu jsou dále úřední záznamy o vysvětlení osob podle § 158 tr. ř.

Podle názoru Nejvyššího soudu za této situace nelze dospět k závěru, že by skutkový stav uvedený ve výroku napadeného trestního příkazu byl ve smyslu § 314e odst. 1 tr. ř. spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. Výpověď obviněného P. H. a vysvětlení poškozeného MUDr. Š. jsou v otázkách rozhodných pro posouzení věci zcela rozdílné (vysvětlení poškozeného se přitom v některých podstatných skutečnostech odchyluje od jeho tvrzení obsažených ve stížnosti, kterou poškozený podal proti usnesení Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování K. ze dne 31. 12. 2001, ČVS: OVKO 882/01-Ne), další důkazy obsažené ve spise přitom neumožňují odstranit všechny pochybnosti týkající se viny obviněného P. H. (ve spise jsou založeny některé důkazy předložené obviněným na prokázání jeho tvrzení, zejména doklady prokazující použití části převzatých finančních prostředků na práce na pozemku, jejichž věrohodnost či pravdivost nebyla jinými důkazy zpochybněna).

Za této situace bylo třeba k odstranění pochybností týkajících se skutkového stavu nařídit hlavní líčení podle § 314d odst. 1 tr. ř., provést dokazování při zachování základních zásad trestního řízení (zejm. zásady ústnosti a bezprostřednosti), zjistit skutkový stav věci, o němž nebudou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí a následně ve věci rozhodnout. Samosoudce Okresního soudu v Kolíně však tímto způsobem nepostupoval, a přesto, že skutkový stav věci nebyl spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, vydal v rozporu s § 314e odst. 1 tr. ř. napadený trestní příkaz.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 13. 2. 2003, sp. zn. 3 T 19/2003, byl porušen zákon v ustanovení § 314e odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. H., podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Kolíně bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby ve věci nařídil hlavní líčení a provedl dokazování podle příslušných ustanovení trestního řádu. Nejvyšší soud však v této souvislosti upozorňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného P. H., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Pácal