4 Tz 131/2003
Datum rozhodnutí: 07.10.2003
Dotčené předpisy:




4 Tz 131/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 7. října 2003 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného S. Š., t. č. ve výkonu trestu ve věznici J., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 1 T 90/2002, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 1 T 90/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného S. Š.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Kladně s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Obviněný S. Š. byl trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 1 T 90/2002, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. e) tr. zák., protože nejméně od dubna 2002 ve věznici V. jako odsouzený, v rozporu se zákonem a řádem výkonu trestu odnětí svobody, stejně jako vnitřním řádem věznice V. přechovával mobilní telefon zn. Ericsson T 10 s vloženou SIM kartou a s nabíjecím adaptérem, a to až do 1. 7. 2002, kdy došlo při kontrole ze strany příslušníků vězeňské služby k jeho nalezení v okamžiku, kdy byl zapojen v síti a ležel na posteli odsouzeného T. D., přičemž byl následně i s komponenty zajištěn. Za to mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 11. 1. 2003.

Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného S. Š. Podle jeho názoru byl napadeným rozhodnutím soudu porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť trestním příkazem lze uložit trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu. Nepodmíněný trest odnětí svobody lze uložit pouze po projednání věci v hlavním líčení.

V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vytýkané porušení zákona vyslovil, podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí na tento trestní příkaz obsahově navazujících, pokud touto změnou pozbyla podkladu, a aby následně postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že mimořádný opravný prostředek byl podán důvodně.

Podle § 314e odst. 1 tr. ř. samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení.

Podle § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř. trestním příkazem lze uložit trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu.

Citovanými ustanoveními trestního řádu se Okresní soud v Kladně při vydání napadeného trestního příkazu neřídil a uložil obviněnému nepodmíněný trest odnětí svobody, což je způsob výkonu trestu, který nemůže být trestním příkazem uložen. Jak na to správně poukázal stěžovatel ve stížnosti pro porušení zákona, pokud se samosoudkyně okresního soudu domnívala, že obviněnému je třeba uložit nepodmíněný trest odnětí svobody, měla postupovat podle § 314d tr. ř., tj. nařídit ve věci hlavní líčení a rozhodnout rozsudkem. Pokud tedy byl trestním příkazem obviněnému S. Š. uložen trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, k jehož výkonu byl zařazen do věznice s ostrahou, porušil okresní soud zákon v ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného.

Po vyslovení podle § 268 odst. 2 tr. ř., že byl porušen zákon ve výše citovaném ustanovení trestního řádu, postupoval Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř., tj. napadený trestní příkaz, jakož i na něj všechna obsahově navazující rozhodnutí zrušil. V konkrétním případě se totiž jedná o vadný postup řízení ve smyslu § 266 odst. 1 tr. ř., neboť trestním příkazem nebylo možné takový trest (způsob jeho výkonu) obviněnému uložit.

V souladu s tímto závěrem pak Nejvyšší soud podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Kladně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená projednat znovu podanou obžalobu okresního státního zástupce v Kladně ze dne 6. 9. 2002, sp. zn. Zt 574/2002, a rozhodnout o vině a trestu. V této souvislosti se okresnímu soudu připomíná, že je vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v tomto rozhodnutí (§ 270 odst. 4 tr. ř.), a že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. října 2003

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec