4 Tz 129/2005
Datum rozhodnutí: 14.09.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 129/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 14. září 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. Ď., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 1 T 48/2002, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 1 T 48/2002, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. Ď.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e ve výroku o trestu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 2 s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 1 T 48/2002, byl obviněný M. Ď. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 24. 11. 2000 v P., B., v prodejně E. M., uzavřel se společností H. C. F., a. s., se sídlem B., K., úvěrovou smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí finanční částky ve výši 18.450,- Kč na zakoupení barevného televizoru zn. Panasonic, přičemž ve smlouvě uvedl, že jeho měsíční příjem činí 11.800,- Kč, což doložil falešným potvrzením o výši příjmů v prodejně R. v P., M., kde však nikdy nepracoval, televizor převzal po zaplacení akontace ve výši 500,- Kč, dále se zavázal k úhradě 24 měsíčních splátek po 1.079,- Kč počínaje dnem 20. 1. 2001, avšak žádnou splátku neuhradil, čímž způsobil společnosti H. C. F., a. s., přímou škodu ve výši 18.450,- Kč.

Za to mu byl v sazbě § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 45 a § 45a tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Dále mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené společnosti H. C. F., a. s., se sídlem B., K., škodu ve výši 18.450 ,- Kč.

Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 12. 1. 2005.

Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. Ď. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.

Ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku vytkl Obvodnímu soudu pro Prahu 2, že při rozhodování nezohlednil existenci pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 2 T 18/2004, jímž byl obviněnému M. Ď. uložen rovněž trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, z něhož v době rozhodování Obvodního soudu pro Prahu 2 obviněný nic nevykonal. Opětovným uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin tak došlo k překročení maximální možné hranice tohoto druhu trestu, která je stanovena v § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. V této souvislosti byl porušen zákon také v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť povinnost soudu postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci bez důvodných pochybností, se vztahuje i na zjištění okolností rozhodných pro stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.

Obvodní soud pro Prahu 2 podle stěžovatele dále pochybil tím, že neukládal souhrnný trest podle ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., za současného zrušení výroku o trestu uloženého obviněnému rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 2 T 18/2004, byť skutku, který byl předmětem řízení ve věci, jež je napadená stížností pro porušení zákona, se obviněný dopustil před vyhlášením rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10.

Příčinu uvedených pochybení shledává ministr spravedlnosti v tom, že si Obvodní soud pro Prahu 2 nevyžádal aktualizovaný opis rejstříku trestů obviněného, když rozhodoval dne 12. 1. 2005, ale vycházel z opisu rejstříku trestů ze dne 14. 7. 2003.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. Ď. v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, včetně na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v § 35 odst. 1 tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin.

Podle ustanovení § 36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.

Podle ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

Podle ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

Podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Nejvyšší soud zjistil z obsahu trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 1 T 48/2002, že dne 30. 4. 2002 státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 podal u tohoto soudu obžalobu na obviněného M. Ď. Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 2 vydal dne 6. 5. 2002 trestní příkaz pod sp. zn. 1 T 48/2002, jímž uznal obviněného vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák., a v sazbě § 250b odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Dále byla obviněnému stanovena povinnost podle § 228 odst. 1 tr. ř. nahradit poškozenému H. C. F., a. s., se sídlem B., K., škodu ve výši 18.450,- Kč. Poté co obviněný M. Ď. podal proti tomuto trestnímu příkazu odpor (nesprávně označený jako odvolání), Obvodní soud pro Prahu 2 v souladu s ustanovením § 314g odst. 2 tr. ř. ve věci nařídil hlavní líčení. Obvodní soud pro Prahu 2 vydal dne 12. 1. 2005 pod sp. zn. 1 T 48/2002, rozsudek jímž uznal obviněného M. Ď. vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Tímto rozsudkem byl obviněnému uložen v trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin.

V době vydání citovaného rozsudku Obvodním soudem pro Prahu 2 však již byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 2 T 18/2004, obviněnému pro trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. uložen rovněž trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin.

Existence předcházejícího rozhodnutí nemohl samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 2 zjistit z opisu rejstříku trestů obviněného, neboť poslední opis rejstříku trestů, který je ve spise založen, je ze dne 14. 7. 2003. Je nutno konstatovat, že údaje v rejstříku trestů ověřené před rokem a půl neskýtaly samosoudci dostatečný poklad pro hodnocení skutkového stavu. Zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., je samosoudce povinen provést nejen ve vztahu k popisu skutku a stanovení jeho správné právní kvalifikace, ale rovněž ke skutečnostem, jež jsou významné z hlediska úvah o stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.

Uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin v době, kdy obviněný měl pravomocně uložen stejný druh trestu ve výměře 300 hodin, z něhož nic nevykonal, byl porušen zákon jednak v ustanovení § 36 tr. zák., které přikazuje při existenci dosud nevykonaného trestu uloženého předchozím rozsudkem a nově ukládaného trestu stejného druhu nepřekročit nejvyšší výměru povolenou pro tento druh trestu, jednak v ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák., které tuto nejvyšší výměru pro trest obecně prospěšných prací stanoví na 400 hodin.

S názorem ministra spravedlnosti uvedeném ve stížnosti pro porušení zákona, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 1 T 48/2002, měl být ukládán souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák. za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 2 T 18/2004, však nelze souhlasit.



Podmínkou pro uložení souhrnného trestu je podle ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. skutečnost, že trestný čin později souzený byl spáchán dříve, než o trestném činu dříve souzeném byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek. Rozhodující skutečností pro posouzení, zda jsou splněny podmínky souběhu je tedy den vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají podle ustanovení § 314e odst. 5 tr. ř. doručením trestního příkazu obviněnému. Byl-li trestný čin spáchán po vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně, nejde o souběh, a je tedy vyloučeno uložení souhrnného trestu ve smyslu ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., i když byl tento rozsudek v dalším řízení zrušen a nový rozsudek byl soudem prvního stupně vyhlášen až po spáchání trestného činu, za který se trest ukládá.

V projednávané věci byl trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 5. 2002, sp. zn. 1 T 48/2002, doručen obviněnému M. Ď. dne 24. 5. 2002. Až po doručení tohoto trestního příkazu se obviněný dne 19. 9. 2003 dopustil jednání, za které byl dne 30. 3. 2004 rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 2 T 18/2004, uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Přestože byl trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 1 T 48/2002, v následujícím řízení zrušen, a ve věci bylo rozhodnuto až rozsudkem tohoto soudu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 1 T 48/2002, byl souběh trestných činů z výše uvedených důvodů vyloučen a nebyly tedy splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu, jak se domníval ministr spravedlnosti.

Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle ustanovení § 266 odst. 1, 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.



Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem pak Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 1 T 48/2002, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. Ď. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. poté Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu, přičemž vycházel ze zjištění, že nezákonný je pouze tento výrok rozsudku, který lze oddělit od ostatních. Dále byla zrušena všechna další rozhodnutí, která na zrušený výrok o trestu obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc byla dále podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Tento soud v dalším řízení doplní dokazování vyžádáním spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 2 T 18/2004, opatří si nový opis rejstříků trestů obviněného, jakož i zprávu Probační a mediační služby České republiky, středisko Praha, zda a případně v jakém rozsahu obviněný trest obecně prospěšných prací uložený mu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 2 T 18/2004, vykonal. Provedením a vyhodnocením těchto důkazů v kontextu důkazů, jež jsou již obsahem trestního spisu, může Obvodní soud pro Prahu 2 dospět k zákonnému rozhodnutí o trestu, když však bude významně omezen ustanovením § 273 tr. ř., tedy v novém řízení nemůže dojít k rozhodnutí, jež by bylo v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).

Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§ 270 odst. 4 tr. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. září 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á